Dva roky po útocích, které na Izrael dopadl 7. října, existuje šance na dohodu, která by mohla ukončit zkázu v Gaze a vrátit izraelská rukojmí, živá i mrtvá, jejich rodinám. Je to příležitost, ale není jisté, zda ji Hamás a Izrael skutečně využijí. Jednání se shodou okolností konají přesně ve druhém výročí útoků Hamásu, které zasáhly Izraelce.
Během útoku před dvěma lety bylo zabito přibližně 1 200 lidí, většinou izraelských civilistů, a 251 bylo zajato jako rukojmí. Izrael odhaduje, že naživu je stále 20 rukojmích a požaduje navrácení těl dalších 28 obětí. Zničující vojenská reakce Izraele zničila většinu Gazy a zabila více než 66 000 Palestinců. Většinu obětí tvoří civilisté, včetně více než 18 000 dětí. Tyto údaje pocházejí z ministerstva zdravotnictví, které je součástí Hamásu, nicméně jeho statistiky jsou obecně považovány za spolehlivé. Studie v lékařském časopise The Lancet dokonce naznačila, že jde o podhodnocený údaj.
Jak Izraelci, tak Palestinci si přejí konec války. Izraelci jsou unaveni konfliktem a průzkumy ukazují, že většina si přeje dohodu, která by zajistila návrat rukojmích a ukončení bojů. Stovky tisíc záložníků v ozbrojených silách chtějí zpět do normálního života po mnoha měsících aktivní služby v uniformě. Na druhé straně více než dva miliony Palestinců v Gaze čelí humanitární katastrofě. Nacházejí se mezi palbou Izraelských obranných sil (IDF) a hrozbou hladu a hladomoru způsobeného izraelskými omezeními pomoci vstupující do Pásma.
Hamás, který před dvěma lety zaútočil zničující silou, je již dávno rozbit jako koherentní vojenská organizace. Stal se městskou gerilovou silou, která v ruinách Gazy vede povstání proti IDF. Hamás chce najít způsob, jak přežít, a souhlasil s předáním moci palestinským technokratům. Akceptuje, že bude muset odevzdat nebo demontovat většinu těžkých zbraní, ale chce si ponechat dostatek palebné síly k obraně proti Palestincům, kteří se mu chtějí pomstít za téměř dvě desetiletí brutální vlády a za katastrofu, kterou útoky způsobily.
Izrael by chtěl diktovat podmínky kapitulace Hamásu. Avšak skutečnost, že Hamás má šanci na vážná jednání, otevírá pro něj více možností, než se zdálo ještě před měsícem. Tehdy se Izrael neúspěšně pokusil zabít vedení Hamásu při sérii úderů na budovu v Dauhá, kde jednali o mírových návrzích Donalda Trumpa. Jejich hlavní cíl, vysoký představitel Chalíl al-Hajja, nyní vede delegaci Hamásu na jednáních v Šarm aš-Šajchu.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu myslí na jiné přežití. Chce si udržet moc, odkládat soud kvůli korupci, vyhrát volby plánované na příští rok a nevejít do historie jako lídr zodpovědný za bezpečnostní chyby, které vedly k nejsmrtelnějšímu dni pro Židy od holocaustu. K tomu potřebuje „úplné vítězství“, které definuje jako návrat rukojmích, zničení Hamásu a demilitarizaci Gazy.
Hamás a izraelští vyjednavači se nesetkají tváří v tvář. Zprostředkovateli budou egyptští a katarské úředníci, přičemž Američané budou mít zásadní, možná rozhodující vliv. Základem rozhovorů je Trumpův mírový plán pro Gazu o 20 bodech. Ten však neukončí dlouhotrvající konflikt mezi Izraelci a Palestinci o kontrolu nad územím, a nezmiňuje ani budoucnost Západního břehu Jordánu.
V Šarm aš-Šajchu se hraje o hodně. Je tu šance dosáhnout příměří, které by mohlo vést k ukončení nejkrvavější války za více než století konfliktu. Prvním úkolem je dohodnout podmínky pro propuštění izraelských rukojmích výměnou za Palestince, kteří si odpykávají doživotní tresty v izraelských věznicích, a za obyvatele Gazy zadržované bez soudu.
Prezident Trump chce rychlé výsledky, aby oživil svou ambici zprostředkovat „velký obchod“ na Blízkém východě, jehož středobodem by mělo být sblížení Izraele a Saúdské Arábie. Saúdové jasně uvedli, že to nemůže nastat bez jasné a nezvratné cesty k nezávislému palestinskému státu. Trump donutil Netanjahua podepsat dokument, který obsahuje vágnou zmínku o možnosti palestinské nezávislosti. Netanjahu to následně ignoroval opakováním slibu, že Palestinci nikdy stát nezískají.
Trump však donutil Netanjahua k formální omluvě katarskému premiérovi za nálet, který měl zlikvidovat vedení Hamásu. Jedna z otázek je, proč je Hamás ochoten propustit rukojmí bez jasného harmonogramu odchodu Izraele z Gazy. Možná je to proto, že je Katařané přesvědčili, že jim Trump zaručí konec války, pokud mu dají šanci prohlásit vítězství návratem všech rukojmích. Trump stále používá jazyk, který Netanjahu potřebuje, jako je hrozba Hamásu „úplným zničením“ v případě odmítnutí dohody.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio uvedl, že se během několika dní ukáže, zda to Hamás myslí vážně. Vypracování složité dohody však potrvá déle. Zatím je k dispozici pouze Trumpův rámec. Ukončení zabíjení a zajištění okamžité budoucnosti pro Izraelce a Palestince je velkou výzvou. Bude to vyžadovat zručnou diplomacii a detailní jednání, kterých v Trumpově plánu příliš není.
Trump má instinkt, jak vyvíjet tlak, a to využil. Zatímco jeho demokratičtí předchůdci nebyli ochotni nebo schopni Netanjahua ovládat, Trump, který klade na první místo americké zájmy, využil závislosti Izraele na USA, aby donutil Netanjahua usednout k jednacímu stolu. Izrael je totiž zcela závislý na Spojených státech, které mu dodávají většinu zbraní a poskytují politickou a diplomatickou ochranu.
Trump Hamásu nekompromisně hrozil, ale na pokusy Netanjahua o manipulaci reagoval mnohem tvrději a rozhodněji než Clinton, Obama a Biden. Když se Netanjahu snažil Trumpa přesvědčit, že Hamás hraje o čas, Trumpova reakce byla: „Proč jsi tak zatraceně negativní?“ Obě delegace v Káhiře mají vlivné kritiky doma, kteří si přejí pokračování války. Pokud jednání selžou, je možné, že nastane „boj do konce“ pro Hamás, a Netanjahuovi extrémističtí partneři by mohli uskutečnit svůj sen o vyhnání Palestinců a osídlení Gazy.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen má novou strategii, jak přesvědčit své odpůrce a posílit svou podporu: více naslouchat, mluvit a být ochotná ustoupit. Tato taktika je podle webu Politico zřetelná v době před nadcházejícím čtvrtečním hlasováním o nedůvěře v Evropském parlamentu. Kritici z konkurenčních stran již naznačili, že tento přístup funguje.
Bývalý francouzský premiér a někdejší spojenec Emmanuela Macrona, Édouard Philippe, se vyslovil pro uspořádání předčasných prezidentských voleb s ohledem na závažnost politické krize, která otřásá Francií. Philippe, jenž je považován za předního středopravého kandidáta na Macronova nástupce, uvedl, že současná situace je „znepokojivá“. Jeho vyjádření přichází v době, kdy končící premiér Sébastien Lecornu vyvíjí poslední zoufalou snahu získat mezistranickou podporu pro sestavení kabinetu. Ten by měl zemi vyvést z prohlubující se politické slepé uličky.
Dva roky po útocích, které na Izrael dopadl 7. října, existuje šance na dohodu, která by mohla ukončit zkázu v Gaze a vrátit izraelská rukojmí, živá i mrtvá, jejich rodinám. Je to příležitost, ale není jisté, zda ji Hamás a Izrael skutečně využijí. Jednání se shodou okolností konají přesně ve druhém výročí útoků Hamásu, které zasáhly Izraelce.
Evropská unie plánuje vybudovat takzvanou „dronovou zeď“ na obranu východního křídla NATO proti vpádům ruských bezpilotních letounů. Sven Kruck, spoluředitel německé společnosti Quantum Systems, vysvětluje, že se nejedná o skutečnou zeď, ale o „systém systémů“. Jde o síť detekčních a obranných systémů, která má na tisících kilometrů integrovat průzkum, fúzi senzorů a samotnou obranu, a tím zajistit hranici NATO.
Francouzský premiér Sébastien Lecornu rezignoval po necelém měsíci ve funkci, čímž se stal již čtvrtým předsedou vlády, který opustil úřad za pouhý rok a půl. Když byl v roce 2017 prezident Emmanuel Macron poprvé zvolen, měl představovat klid a novou éru po pěti turbulentních letech pod vedením Françoise Hollanda. První centristický prezident páté republiky si získal velkou podporu prostřednictvím své nové strany La République en Marche.
Evropa čelila již před francouzskou krizí nebezpečnému koktejlu hrozeb, které představují válka Vladimira Putina na Ukrajině, útok Donalda Trumpa na globální obchod a vzestup krajní pravice napříč kontinentem. Do tohoto napjatého prostředí se přidala opakovaná krize francouzské vlády, která naposledy vydržela v úřadu necelý den. To vystrašilo trhy představou možných nových voleb, které by mohly krajní pravici dostat k moci blíže než kdy dříve.
Ve Spojených státech, které byly založeny na revoluci proti tyranii, vždy vyvolávalo nasazení amerických vojáků do ulic vnitrozemí představu ohrožené svobody. Z tohoto důvodu většina prezidentů takovému kroku odolávala. O to závažnější mohou být podle CNN neukojitelné snahy prezidenta Donalda Trumpa v této věci.
Je to už půl roku, co Česko rozesmutnila zpráva o smrti Anny Slováčkové, která dlouho a statečně bojovala se zákeřnou onkologickou nemocí. Jeden z jejích kolegů až nyní poskytl zpověď o posledních dnech nadané herečky a zpěvačky.
Týden po činu obvinila pražská policie osmadvacetiletého muže z vraždy seniorky ve Kbelích, která se stala na začátku minulého týdne. Obviněný se k činu doznal, hrozí mu až 18 let za mřížemi.
Jiřina Bohdalová si sama umí najít cestu do hlediště, přičemž nemusí nutně jít o film či divadlo. Důkaz předložila v neděli večer, kdy vyrazila na jedno z tradičně nejsledovanějších sportovních klání v České republice. Televizním kamerám to neuniklo.
Česko zasáhla na začátku probíhajícího týdne smutná zpráva. Ve věku 64 let zemřela dlouholetá šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Podle zástupců úřadu podlehla vážné nemoci.
Zájem amerického prezidenta Donalda Trumpa o zisk Nobelovy ceny míru v letošním roce opět přitáhl pozornost k odhadování, kdo se stane laureátem. Navzdory četným nominacím a několika významným zahraničněpolitickým zásahům, které si prezident připsal k dobru, odborníci na Nobelovu cenu tvrdí, že jeho šance jsou i nadále minimální.