Analytik prozradil, proč Trumpovi tolik jde o mír na Ukrajině

O’Hanlon upozorňuje, že ačkoliv Trumpův přístup k válce na Ukrajině zpočátku působil nejasně a kontroverzně, v posledních týdnech došlo k výraznému posunu. Prezident uznal, že konflikt se nachází ve slepé uličce a že jeho ukončení je důležitější než dlouhodobé ambice Ukrajiny znovu získat všechna okupovaná území. Tento postoj podle něj představuje pragmatický základ pro dosažení diplomatického řešení.

Jedním z konkrétních kroků, které Trumpova administrativa učinila, je znovuobnovení spolupráce s prezidentem Volodymyrem Zelenským a podepsání nové dohody o těžbě surovin, která mezi USA a Ukrajinou vytváří společný investiční a kontrolní orgán. Tím se, jak uvádí O’Hanlon, výrazně posiluje vzájemné politické a ekonomické pouto.

Přestože Trump dříve hrozil omezením pomoci Ukrajině, USA stále poskytují vojenské zpravodajství a vybavení. Pomoc z Evropy však zůstává v čistém objemu vyšší. Současně podle nejvyššího velitele sil NATO Christophera Cavoliho došlo ke zlepšení ukrajinské bojové efektivity, i když Rusko si stále drží převahu a postupuje – byť pomalu – o desítky kilometrů měsíčně.

Ukrajinská armáda navzdory vysokým ztrátám stabilizovala frontu, zaplnila mezery ve svých jednotkách a zůstává světovým lídrem v nasazování dronů v moderním boji. Na druhou stranu civilní oběti na Ukrajině jsou letos zatím vyšší než loni. Boje neutichají, přestože se objevují občasné zmínky o možnostech příměří.

Analytik O’Hanlon upozorňuje, že čas nehraje ve prospěch Kyjeva. Rusko má čtyřnásobně větší populaci, silnější ekonomiku a prezidenta, který „neprojevuje žádné obavy o lidské životy“ a řídí se pokřiveným historickým výkladem.

V tomto kontextu navrhuje tři kroky, které by měl Trump podniknout, pokud chce zvýšit šanci na dosažení mírové dohody. Za prvé, musí být ochoten požádat Kongres o nový balík finanční pomoci Ukrajině. Ten sice nemusí dosahovat loňských 61 miliard dolarů schválených za prezidenta Bidena, ale měl by být srovnatelný, aby Moskva nenabyla dojmu, že Amerika ztrácí zájem.

Za druhé, Trump by měl Putinovi demonstrovat ochotu k rozšíření sankcí, pokud Rusko neukončí boje. Mezi možnosti patří například zásah proti tzv. stínové flotile ruských tankerů, které obcházejí cenové stropy. Stejně tak by jakákoliv obchodní dohoda s Čínou měla obsahovat podmínky omezující vývoz technologií, které ruské armádě nepřímo pomáhají.

Třetí bod je podle O’Hanlona nejsložitější, ale klíčový. Trump, který se dosud stavěl proti vstupu Ukrajiny do NATO, by měl Putinovi vyslat jasný signál: čím déle bude válka pokračovat, tím více se zvyšuje šance, že USA nakonec začlení Ukrajinu do Aliance. Alternativou by mohl být návrh nové bezpečnostní architektury v Evropě, do níž by byl v určitém okamžiku začleněn i samotný Kreml.

Za takového scénáře by NATO sice nadále existovalo, ale zastavilo by svůj růst. Pokud by ale Moskva nadále odmítala jednat, Trump by měl pohrozit, že bude podporovat vstup Ukrajiny do NATO s platností pouze pro oblasti, které má Kyjev aktuálně pod kontrolou. Tím by se minimalizovalo riziko přímého střetu mezi NATO a Ruskem.

O’Hanlon zároveň připouští, že podobný krok by vyžadoval zásadní změnu postoje Trumpa vůči Alianci. Pokud však prezident zjistí, že jeho dřívější snaha o sblížení s Putinem selhala a že ruský prezident pokračuje v brutálním útoku na Ukrajinu, mohl by změnit názor – a mohl by to dát veřejně najevo.

Navzdory zlepšené strategii zůstávají šance na dosažení míru podle O’Hanlona nadále malé. Válka se vleče již třetím rokem, oběti přibývají a diplomatická cesta zůstává složitá. Přesto existuje naděje, že pokud Trump správně zkombinuje pomoc, sankce a diplomatický tlak, může jeho úsilí vést k ukončení nejničivějšího konfliktu v Evropě od druhé světové války.