Blížící se summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga má být podle Bílého domu historickým okamžikem, který potvrdí Trumpův nezaměnitelný vliv na světové dění. Navzdory velkolepým přípravám se však nad setkáním vznáší stín vleklé války s Íránem, která podle řady analytiků webu CNN prezidentovu autoritu spíše oslabuje. Místo triumfálního gesta silného muže může návštěva Pekingu ukázat limity americké moci v době, kdy Washington sám přispívá ke globální nestabilitě.
Trumpova zahraniční politika v jeho druhém funkčním období představuje ostrý rozchod s tradicí nastolenou už Richardem Nixonem v 70. letech. Zatímco minulé summity usilovaly o stabilitu nejdůležitějšího diplomatického vztahu světa, Trump se stal jedním z hlavních zdrojů nepředvídatelnosti. Odklonem od volného obchodu a tradičních spojenectví sice deklaruje americkou sílu, kritici však varují, že se USA tímto způsobem dobrovolně zbavují svých strategických výhod v momentě, kdy Čína usiluje o pozici světové supervelmoci.
Válka s Íránem, kterou se Trumpovi nedaří ukončit, nabízí Číně unikátní příležitost k nátlaku. Peking sice formálně vyzývá k uvolnění napětí, ale zároveň může těžit z toho, že jsou Spojené státy opět vázány na Blízkém východě. Jakákoliv čínská pomoc při vyjednávání s Teheránem bude mít pravděpodobně svou cenu – ať už v podobě ústupků v obchodní válce, nebo v otázce suverenity Tchaj-wanu, kterou Čína považuje za svou existenční prioritu.
Íránská strana navíc dává Trumpovi pocítit jeho zranitelnost. Alí Akbar Velájatí, poradce nejvyššího vůdce, prezidenta otevřeně varoval, aby si nepředstavoval, že do Pekingu vstoupí jako vítěz. Tato vzdorovitost menší mocnosti tváří v tvář americké síle staví Trumpa do nepříjemné pozice právě ve chvíli, kdy se chystá jednat s globálním rivalem. V pondělí večer se sice prezident sešel se svým bezpečnostním týmem, aby zvážil další vojenské kroky, ale Teherán dál sází na ekonomickou páku v podobě uzavření Hormuzského průlivu.
Tato blokáda klíčové námořní tepny způsobila celosvětovou energetickou krizi a citelně zasáhla i americké spojence v jihovýchodní Asii. Například Thajsko, dlouholetý spojenec USA, se cítí být nuceno přehodnotit svou zahraniční politiku, protože Washington neudělal nic pro zmírnění ekonomických dopadů války. Pro Čínu je toto ochlazení vztahů mezi USA a jejich regionálními partnery vítaným dárkem, který jí umožňuje posílit vlastní vliv v oblasti.
Peking navíc vnímá Trumpovu nepředvídatelnost jako slabinu, kterou lze využít. Už v loňském roce Čína dokázala prezidenta vymanévrovat v obchodní válce, když využila svou kontrolu nad vzácnými kovy k vynucení drastického snížení cel. Nyní čínští lídři sledují, jak Trumpova improvizační diplomacie naráží na limity v íránském konfliktu. Skutečnost, že nejsilnější námořnictvo světa dosud neotevřelo Hormuzský průliv, vyvolává v regionu pochybnosti o tom, jak dalece by USA byly ochotny bránit například právě Tchaj-wan.
Si Ťin-pching se na rozdíl od Trumpa může opřít o výhodu dlouhodobé strategie. Zatímco Trump musí počítat s koncem svého mandátu v lednu 2029, čínský vůdce může plánovat v řádu desetiletí. Přesto mají oba státníci mnoho společného: oba jsou zapřisáhlými nacionalisty, oba opovrhují mezinárodním řádem založeným na pravidlech a oba si libují v obrazech setkání dvou nejmocnějších mužů planety.
Trump se často odvolává na svůj „skvělý vztah“ se Siem a věří, že osobní diplomacie a lichotky mohou přinést výsledky. Analytici jsou však skeptičtí. Číně vyhovuje, když je pozornost USA odkloněna od Asie směrem k Perskému zálivu. Pokud Si Ťin-pching v íránské otázce nakonec zasáhne, bude to jen proto, aby ulevil vlastní ekonomice trpící vysokými cenami energií, nikoliv aby zachránil Trumpovu pověst.
Státní návštěva amerického prezidenta v Číně je vždy kritickým momentem pro celý svět. V tomto případě však bude největší ironií, pokud výsledky Trumpových vlastních rozhodnutí v Pekingu neukáží jeho dominanci, ale spíše limity a omezení jeho moci, které se svou politikou nevědomky sám vytvořil.
Dvě silná zemětřesení, která zasáhla Venezuelu, si podle vyjádření místních médií a fotbalisty Héctora Bella vyžádala život mladé matky, jež obětovala vlastní život pro záchranu své dcery. Fotbalista známý pod přezdívkou Kike na svém instagramovém účtu uvedl, že jeho partnerka Andrea zachránila jejich batole během dvou ničivých otřesů, které zemi postihly.
Běloruský vůdce Alexandr Lukašenko čelí čím dál silnějšímu tlaku ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina na hlubší integraci své země do válečného konfliktu na Ukrajině. Podle aktuálního hodnocení Institutu pro studium války se Kreml pokouší donutit Minsk k poskytnutí běloruského území pro rozsáhlejší vojenské operace.
Evropský kontinent v současné době čelí mimořádně intenzivní vlně veder, která si podle odhadů odborníků vyžádá stovky až tisíce lidských životů. Přestože od katastrofálního léta roku 2003, které poprvé výrazně varovalo evropské vlády před riziky extrémního horka, uplynula již více než dvě desetiletí, úmrtnost spojená s vysokými teplotami zůstává v Evropě nadále alarmující. Kompletní bilance nynějších veder sice bude k dispozici až za několik týdnů, avšak španělští výzkumníci již nyní připisují horku více než 210 úmrtí zaznamenaných pouze mezi nedělí a středou.
CNN se ve své analýze zaměřila na bilanci prvního týdne od chvíle, kdy americký prezident Donald Trump podepsal ve Francii memorandum o porozumění s Íránem, které zastavilo otevřený vojenský konflikt. Samotný fakt, že Spojené státy a Írán již nejsou ve válečném stavu, představuje úspěch, který zachránil lidské životy, přičemž čtrnáctibodový rámec pro jednání o trvalém míru prozatím ustál i domácí politickou kritiku v USA.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že po konzultaci s šéfem ukrajinské tajné služby schválil čtyřicetidenní ofenzivní operaci, jejímž cílem je přimět Rusko k ukončení války. Podle prohlášení hlavy státu na platformě Telegram má tato kampaň posloužit jako přímý tlak na agresorský stát.
Evropu v současné době sužuje historická vlna veder, která přepisuje teplotní rekordy na celém kontinentu. Francie zažila své vůbec nejteplejší dny v historii, přičemž v západních oblastech země rtuť teploměru vystoupala na 39 až 43 stupňů Celsia.
Papež Lev XIV. svolal na pátek mimořádnou konzistoř, na které budou kardinálové za zavřenými dveřmi jednat o nových pravidlech církve pro posuzování toho, kdy je válka ospravedlnitelná. Tento krok pravděpodobně dál zvýší napětí mezi Vatikánem a administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa, se kterou má Svatý stolec spory v kontextu probíhajícího konfliktu v Íránu.
Letní měsíce přinášejí stále častěji vlny extrémních veder, která dokážou proměnit interiéry bytů a domů v nesnesitelnou výheň. Pokud nemáte k dispozici klimatizaci, udržení snesitelné teploty v domácnosti vyžaduje strategický přístup. Klíčem k úspěchu je zabránit slunečním paprskům v proniknutí dovnitř a efektivně pracovat s prouděním vzduchu během chladnějších částí dne.
Podle bývalého britského premiéra Johna Majora by se měla Velká Británie do pěti let vrátit na jednotný trh Evropské unie. V exkluzivním rozhovoru pro deník The Independent, který vznikl u příležitosti desátého výročí referenda o brexitu, podrobil tehdejší rozhodnutí o odchodu z unijních struktur zdrcující kritice.
Dvě země na východním křídle NATO varují před možnou vojenskou provokací ze strany Ruska, která by mohla v nejbližší době směřovat proti Polsku nebo pobaltským státům.
Rekordní červnová vlna veder, která tento týden zasáhla Evropu, by byla ještě před několika desetiletími prakticky nemožná. Podle nové analýzy vědecké sítě World Weather Attribution (WWA) nese lidskou činností poháněná klimatická krize za tyto extrémy jednoznačnou vinu. Současná vlna veder je označována za vůbec nejhorší zaznamenanou v historii tohoto regionu. Velká část kontinentu se ocitla pod vlivem stabilního tepelného dómu, který v oblasti zadržuje horký a vlhký vzduch. Samotný meteorologický jev sice není neobvyklý, extrémní jsou však teploty, které ho doprovázejí.
Britský král Karel III. se stal prvním moderním panovníkem, který zveřejnil výši svých daní, když za období 2024–2025 odvedl do státní pokladny 12,9 milionu liber. Tato částka ho řadí mezi sto největších plátců daní ve Velké Británii. Ve stejném období zaplatil jeho syn, princ z Walesu, na daních z příjmu a kapitálových výnosů 7,76 milionu liber.