Blížící se summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga má být podle Bílého domu historickým okamžikem, který potvrdí Trumpův nezaměnitelný vliv na světové dění. Navzdory velkolepým přípravám se však nad setkáním vznáší stín vleklé války s Íránem, která podle řady analytiků webu CNN prezidentovu autoritu spíše oslabuje. Místo triumfálního gesta silného muže může návštěva Pekingu ukázat limity americké moci v době, kdy Washington sám přispívá ke globální nestabilitě.
Trumpova zahraniční politika v jeho druhém funkčním období představuje ostrý rozchod s tradicí nastolenou už Richardem Nixonem v 70. letech. Zatímco minulé summity usilovaly o stabilitu nejdůležitějšího diplomatického vztahu světa, Trump se stal jedním z hlavních zdrojů nepředvídatelnosti. Odklonem od volného obchodu a tradičních spojenectví sice deklaruje americkou sílu, kritici však varují, že se USA tímto způsobem dobrovolně zbavují svých strategických výhod v momentě, kdy Čína usiluje o pozici světové supervelmoci.
Válka s Íránem, kterou se Trumpovi nedaří ukončit, nabízí Číně unikátní příležitost k nátlaku. Peking sice formálně vyzývá k uvolnění napětí, ale zároveň může těžit z toho, že jsou Spojené státy opět vázány na Blízkém východě. Jakákoliv čínská pomoc při vyjednávání s Teheránem bude mít pravděpodobně svou cenu – ať už v podobě ústupků v obchodní válce, nebo v otázce suverenity Tchaj-wanu, kterou Čína považuje za svou existenční prioritu.
Íránská strana navíc dává Trumpovi pocítit jeho zranitelnost. Alí Akbar Velájatí, poradce nejvyššího vůdce, prezidenta otevřeně varoval, aby si nepředstavoval, že do Pekingu vstoupí jako vítěz. Tato vzdorovitost menší mocnosti tváří v tvář americké síle staví Trumpa do nepříjemné pozice právě ve chvíli, kdy se chystá jednat s globálním rivalem. V pondělí večer se sice prezident sešel se svým bezpečnostním týmem, aby zvážil další vojenské kroky, ale Teherán dál sází na ekonomickou páku v podobě uzavření Hormuzského průlivu.
Tato blokáda klíčové námořní tepny způsobila celosvětovou energetickou krizi a citelně zasáhla i americké spojence v jihovýchodní Asii. Například Thajsko, dlouholetý spojenec USA, se cítí být nuceno přehodnotit svou zahraniční politiku, protože Washington neudělal nic pro zmírnění ekonomických dopadů války. Pro Čínu je toto ochlazení vztahů mezi USA a jejich regionálními partnery vítaným dárkem, který jí umožňuje posílit vlastní vliv v oblasti.
Peking navíc vnímá Trumpovu nepředvídatelnost jako slabinu, kterou lze využít. Už v loňském roce Čína dokázala prezidenta vymanévrovat v obchodní válce, když využila svou kontrolu nad vzácnými kovy k vynucení drastického snížení cel. Nyní čínští lídři sledují, jak Trumpova improvizační diplomacie naráží na limity v íránském konfliktu. Skutečnost, že nejsilnější námořnictvo světa dosud neotevřelo Hormuzský průliv, vyvolává v regionu pochybnosti o tom, jak dalece by USA byly ochotny bránit například právě Tchaj-wan.
Si Ťin-pching se na rozdíl od Trumpa může opřít o výhodu dlouhodobé strategie. Zatímco Trump musí počítat s koncem svého mandátu v lednu 2029, čínský vůdce může plánovat v řádu desetiletí. Přesto mají oba státníci mnoho společného: oba jsou zapřisáhlými nacionalisty, oba opovrhují mezinárodním řádem založeným na pravidlech a oba si libují v obrazech setkání dvou nejmocnějších mužů planety.
Trump se často odvolává na svůj „skvělý vztah“ se Siem a věří, že osobní diplomacie a lichotky mohou přinést výsledky. Analytici jsou však skeptičtí. Číně vyhovuje, když je pozornost USA odkloněna od Asie směrem k Perskému zálivu. Pokud Si Ťin-pching v íránské otázce nakonec zasáhne, bude to jen proto, aby ulevil vlastní ekonomice trpící vysokými cenami energií, nikoliv aby zachránil Trumpovu pověst.
Státní návštěva amerického prezidenta v Číně je vždy kritickým momentem pro celý svět. V tomto případě však bude největší ironií, pokud výsledky Trumpových vlastních rozhodnutí v Pekingu neukáží jeho dominanci, ale spíše limity a omezení jeho moci, které se svou politikou nevědomky sám vytvořil.
Uplynuly čtyři měsíce od chvíle, kdy americké síly zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a zbavily ho moci. Do čela země se rychle postavila dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která pod dohledem Spojených států zahájila proces demontáže socialistického experimentu. Venezuela se tak pokouší o zásadní obrat, který však zatím probíhá podle velmi specifického scénáře.
Nová studie provedená v osmnácti evropských zemích odhalila, že proruské postoje v souvislosti s konfliktem na Ukrajině nejsou v Evropě ojedinělým jevem. Ačkoliv veřejné mínění zůstává převážně na straně Kyjeva, vědci analyzující data od 30 000 respondentů z konce roku 2023 identifikovali klíčové faktory, které formují sympatie k agresorovi. Podle výsledků hraje zásadní roli stranická příslušnost a dezinformace, zatímco ekonomické zájmy mají na postoj lidí překvapivě malý vliv.
Britský ministerský předseda Keir Starmer během ranního zasedání vlády jasně vzkázal, že i přes volební debakl a vnitrostranické nepokoje nehodlá opustit svůj úřad. Ministrům sdělil, že sice bere neúspěch u uren na sebe, ale cítí závazek vůči voličům pokračovat v práci a plnit dané sliby. Podle jeho slov země potřebuje akceschopnou vládu, nikoliv chaos, který by mohl mít nepříznivý vliv na národní ekonomiku a životy běžných rodin.
Země na východním křídle NATO v čele s Polskem a Rumunskem aktuálně bojují o přízeň Washingtonu. Poté, co americký prezident Donald Trump oznámil stažení nejméně 5 000 vojáků z Německa, se Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Rumunsko snaží přesvědčit USA, aby tyto jednotky přesunuly právě na jejich území. Tato diplomatická ofenziva probíhá jak formou veřejných prohlášení, tak prostřednictvím soukromého lobbingu u amerických představitelů.
Strategie Kyjeva v posledních měsících staví Moskvu před nelehké dilema: zda věnovat omezené prostředky protivzdušné obrany k ochraně samotného ruského vnitrozemí, nebo k obraně okupovaného Krymu. Poloostrov, který Rusko anektovalo již v roce 2014, slouží od začátku plnospektrální invaze v roce 2022 jako kritická základna pro operace na jihu Ukrajiny. Pro Ukrajinu se proto systematická degradace ruských pozic na Krymu stala ústředním strategickým cílem.
Mnoho vegetariánů řeší otázku, jak zajistit tělu dostatek železa, aniž by museli konzumovat maso. Podle odborníků však často nejde ani tak o samotné množství přijatého minerálu, jako spíše o schopnost organismu jej efektivně vstřebat. Nedávné studie naznačují, že například v ženské populaci trpí nedostatkem železa až každá třetí žena, což činí z tohoto tématu zásadní zdravotní otázku.
Náklady na americké vojenské operace v Íránu dosáhly za přibližně dva měsíce bojů výše 29 miliard dolarů. Vyplývá to z aktuálních údajů, které zveřejnil Pentagon. Původní odhad z konce dubna přitom počítal s částkou o čtyři miliardy nižší, tedy s 25 miliardami dolarů.
Americký prezident Donald Trump vyjadřuje rostoucí frustraci nad přístupem Íránu k vyjednávání o ukončení válečného konfliktu. Podle zdrojů webu CNN z blízkého okolí Bílého domu začíná Trump v posledních týdnech stále vážněji zvažovat obnovení rozsáhlých bojových operací. Dosavadní příměří označil sám prezident za stav, který vyžaduje „masivní podporu životních funkcí“, aby se zcela nezhroutilo.
Po čtrnácti letech mezinárodních konzultací a spolupráce odborníků ze šesti kontinentů dochází k historickému přejmenování jedné z nejčastějších ženských diagnóz. Syndrom polycystických ovárií (PCOS), který postihuje zhruba každou osmou ženu, se nově bude jmenovat syndrom polyendokrinního metabolického ovaria (PMOS). Změna byla oficiálně oznámena tento úterý na Evropském endokrinologickém kongresu v Praze a publikována v prestižním vědeckém časopise Lancet.
Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době neeviduje žádné známky toho, že by v souvislosti s nákazou na výletní lodi MV Hondius hrozilo vypuknutí rozsáhlé epidemie hantaviru. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus však během tiskové konference v Madridu varoval, že situace se může změnit. Vzhledem k dlouhé inkubační době viru je podle něj pravděpodobné, že se v nadcházejících týdnech objeví další potvrzené případy.
Blížící se summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga má být podle Bílého domu historickým okamžikem, který potvrdí Trumpův nezaměnitelný vliv na světové dění. Navzdory velkolepým přípravám se však nad setkáním vznáší stín vleklé války s Íránem, která podle řady analytiků webu CNN prezidentovu autoritu spíše oslabuje. Místo triumfálního gesta silného muže může návštěva Pekingu ukázat limity americké moci v době, kdy Washington sám přispívá ke globální nestabilitě.
Britský premiér Keir Starmer se ocitl v hluboké krizi a čelí reálné hrozbě, že po necelých dvou letech ve funkci přijde o svůj úřad. Po drtivé porážce Labouristické strany v nedávných místních volbách v Anglii, Skotsku a Walesu se uvnitř strany zvedla vlna odporu, která nyní zasahuje i nejvyšší vládní patra. Pondělní projev, který měl jeho pozici stabilizovat, situaci spíše zhoršil a počet poslanců veřejně volajících po jeho rezignaci přesáhl sedmdesátku.