Blížící se summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga má být podle Bílého domu historickým okamžikem, který potvrdí Trumpův nezaměnitelný vliv na světové dění. Navzdory velkolepým přípravám se však nad setkáním vznáší stín vleklé války s Íránem, která podle řady analytiků webu CNN prezidentovu autoritu spíše oslabuje. Místo triumfálního gesta silného muže může návštěva Pekingu ukázat limity americké moci v době, kdy Washington sám přispívá ke globální nestabilitě.
Trumpova zahraniční politika v jeho druhém funkčním období představuje ostrý rozchod s tradicí nastolenou už Richardem Nixonem v 70. letech. Zatímco minulé summity usilovaly o stabilitu nejdůležitějšího diplomatického vztahu světa, Trump se stal jedním z hlavních zdrojů nepředvídatelnosti. Odklonem od volného obchodu a tradičních spojenectví sice deklaruje americkou sílu, kritici však varují, že se USA tímto způsobem dobrovolně zbavují svých strategických výhod v momentě, kdy Čína usiluje o pozici světové supervelmoci.
Válka s Íránem, kterou se Trumpovi nedaří ukončit, nabízí Číně unikátní příležitost k nátlaku. Peking sice formálně vyzývá k uvolnění napětí, ale zároveň může těžit z toho, že jsou Spojené státy opět vázány na Blízkém východě. Jakákoliv čínská pomoc při vyjednávání s Teheránem bude mít pravděpodobně svou cenu – ať už v podobě ústupků v obchodní válce, nebo v otázce suverenity Tchaj-wanu, kterou Čína považuje za svou existenční prioritu.
Íránská strana navíc dává Trumpovi pocítit jeho zranitelnost. Alí Akbar Velájatí, poradce nejvyššího vůdce, prezidenta otevřeně varoval, aby si nepředstavoval, že do Pekingu vstoupí jako vítěz. Tato vzdorovitost menší mocnosti tváří v tvář americké síle staví Trumpa do nepříjemné pozice právě ve chvíli, kdy se chystá jednat s globálním rivalem. V pondělí večer se sice prezident sešel se svým bezpečnostním týmem, aby zvážil další vojenské kroky, ale Teherán dál sází na ekonomickou páku v podobě uzavření Hormuzského průlivu.
Tato blokáda klíčové námořní tepny způsobila celosvětovou energetickou krizi a citelně zasáhla i americké spojence v jihovýchodní Asii. Například Thajsko, dlouholetý spojenec USA, se cítí být nuceno přehodnotit svou zahraniční politiku, protože Washington neudělal nic pro zmírnění ekonomických dopadů války. Pro Čínu je toto ochlazení vztahů mezi USA a jejich regionálními partnery vítaným dárkem, který jí umožňuje posílit vlastní vliv v oblasti.
Peking navíc vnímá Trumpovu nepředvídatelnost jako slabinu, kterou lze využít. Už v loňském roce Čína dokázala prezidenta vymanévrovat v obchodní válce, když využila svou kontrolu nad vzácnými kovy k vynucení drastického snížení cel. Nyní čínští lídři sledují, jak Trumpova improvizační diplomacie naráží na limity v íránském konfliktu. Skutečnost, že nejsilnější námořnictvo světa dosud neotevřelo Hormuzský průliv, vyvolává v regionu pochybnosti o tom, jak dalece by USA byly ochotny bránit například právě Tchaj-wan.
Si Ťin-pching se na rozdíl od Trumpa může opřít o výhodu dlouhodobé strategie. Zatímco Trump musí počítat s koncem svého mandátu v lednu 2029, čínský vůdce může plánovat v řádu desetiletí. Přesto mají oba státníci mnoho společného: oba jsou zapřisáhlými nacionalisty, oba opovrhují mezinárodním řádem založeným na pravidlech a oba si libují v obrazech setkání dvou nejmocnějších mužů planety.
Trump se často odvolává na svůj „skvělý vztah“ se Siem a věří, že osobní diplomacie a lichotky mohou přinést výsledky. Analytici jsou však skeptičtí. Číně vyhovuje, když je pozornost USA odkloněna od Asie směrem k Perskému zálivu. Pokud Si Ťin-pching v íránské otázce nakonec zasáhne, bude to jen proto, aby ulevil vlastní ekonomice trpící vysokými cenami energií, nikoliv aby zachránil Trumpovu pověst.
Státní návštěva amerického prezidenta v Číně je vždy kritickým momentem pro celý svět. V tomto případě však bude největší ironií, pokud výsledky Trumpových vlastních rozhodnutí v Pekingu neukáží jeho dominanci, ale spíše limity a omezení jeho moci, které se svou politikou nevědomky sám vytvořil.
Nedávný incident ve španělské enklávě Ceuta na severu Afriky opět rozvířil celoevropskou debatu o migraci a ukázal, jak snadno mohou být lidské osudy využity jako nástroj politického tlaku. Ačkoliv celkové statistiky nelegálních přechodů do Evropy v posledních letech spíše klesají, ojedinělé masivní události vyvolávají okamžité napětí a rozkoly mezi členskými státy Evropské unie.
Rozpad nejsilnější polské opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) vyvolává na tamní politické scéně značný rozruch. Ačkoliv současný premiér Donald Tusk a jeho vládnoucí Občanská koalice sledují vnitřní boje v pravicovém táboře s uspokojením, podle politologů zdaleka nemá vyhráno. Blížící se parlamentní volby mohou přinést nečekané komplikace, které usnadnění cesty k obhajobě mandátu rozhodně nezaručují.
Španělské úřady bijí na poplach před hrozbou ničivých lesních požárů v souvislosti s nadcházejícím úplným zatměním Slunce. Do země totiž míří stovky tisíc pozorovatelů z celého světa, kteří plánují zaplnit venkovské oblasti, horské hřebeny i pláže, aby tento vzácný vesmírný úkaz sledovali z co nejlepších pozic.
Západní Kolumbii zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které si podle dosavadních zpráv úřadů vyžádalo nejméně dvě desítky lidských životů. Otřesy byly natolik intenzivní, že přiměly obyvatele k překotné evakuaci a způsobily škody i v sousedním Ekvádoru. Sérii destrukcí doprovází zprávy o mnoha zraněných a zřícených budovách v několika městech.
Přítomnost významných finančních trhů zásadním způsobem utváří podobu a ekonomiku světových metropolí, zároveň však představuje jednoho z hlavních hybatelů příjmové nerovnosti. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu zaměřeného na příjmy nejbohatšího jednoho procenta obyvatel ve městech napříč Evropou, Severní Amerikou a Asií. Vědci v rámci studie srovnávali vždy dvě významná města v dané zemi – hlavní finanční centrum a druhé největší hospodářské středisko podobné velikosti.
Lesní požáry v Evropě v posledních letech odhalují a aktivují nebezpečnou hrozbu z minulosti v podobě nevybuchlé munice z obou světových i studené války. Když v červenci propukl požár v národním parku Müritz v severovýchodním Německu, pyrotechnici museli postupovat po boku hasičů, kteří se do některých částí hořícího lesa vůbec nemohli přiblížit kvůli riziku explozí. Obdobná situace nastala ve francouzském regionu Gironde, kde plameny odkryly zapomenutý sklad munice z druhé světové války a několik střel přímo v žáru explodovalo.
Rivalita mezi Indií a Pákistánem se po osmasedmdesáti letech posouvá na novou úroveň, když se klíčovým bojištěm jejich dlouholetého sporu stává oběžná dráha Země. Během krátkého, ale intenzivního čtyřdenního vojenského střetu v květnu 2025 sice pozornost veřejnosti poutaly letecké souboje, dronové nálety a raketové údery, však nejzásadnější úlohu v pozadí sehrály satelitní technologie. Šlo o vůbec první konflikt mezi dvěma jadernými mocnostmi, jehož průběh zásadním způsobem určily vesmírné systémy.
Zatímco pozemní fronta války na Ukrajině v posledních měsících převážně stagnuje, ve vzduchu se konflikt dramaticky vyhrocuje. Útočné kapacity obou soupeřících stran v současnosti převyšují jejich možnosti protivzdušné obrany. To vede ke čím dál častějšímu zasahování cílů, rozsáhlému ničení klíčové i hospodářské infrastruktury a především ke strmému nárůstu obětí mezi civilním obyvatelstvem.
Moskva striktně odmítá jakékoliv zmrazení válečného konfliktu na Ukrajině, pokud nebudou v plném rozsahu splněny její politické a územní požadavky. Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Galuzin zdůraznil, že klid zbraní nepřichází v úvahu bez odstranění takzvaných „kořenových příčin“ celé krize, čímž zopakoval dlouhodobý postoj prezidenta Vladimira Putina.
Italská premiérka Giorgia Meloni se před nadcházejícími parlamentními volbami vrací k tvrdé krajně pravicové rétorice. Důvodem je vzestup nového politického rivala, bývalého generála a europoslance Roberta Vannacciho, jehož krajně pravicová strana Národní budoucnost výrazně posiluje v průzkumech veřejného mínění.
Evropská fotbalová unie (UEFA), Konfederace severoamerické, středoamerické a karibské fotbalové oblasti (CONCACAF) a Asijská fotbalová konfederace (AFC) vydaly ostré společné prohlášení, v němž obvinily šéfa FIFA Gianniho Infantina z „fundamentalního porušení důvěry“. Spor vyvolal kontroverzní a již zrušený plán na odprodej podílu na komerčních právech mistrovství světa soukromým investorům.
Světová zdravotnická organizace (WHO) čelí obrovské ztrátě poté, co ruský vzdušný úder zcela srovnal se zemí její klíčový humanitární sklad v ukrajinském městě Dnipro. Podle vyjádření generálního ředitele této organizace se pracovníci OSN sice pokoušeli včas evakuovat uložené vybavení, ale nálet je předčasně zastavil, přičemž uvnitř zůstalo zhruba 170 palet nezbytného zdravotnického materiálu.