Amerika řeší otázku, se kterou si nikdo neví rady: Může Trump vyhostit občany narozené v USA?

Cecillia Wang, národní právní ředitelka Americké unie občanských svobod (ACLU), uvedla, že její organizace se těší na to, až Nejvyšší soud tuto otázku jednou provždy vyřeší. Dodala, že federální soudy se jednohlasně shodly, že Trumpovo nařízení je v rozporu s Ústavou, rozhodnutím Nejvyššího soudu z roku 1898 a zákonem schváleným Kongresem. Ačkoli právní teorie předkládané v odvolání Trumpovy administrativy byly i mnoha konzervativci dlouho považovány za okrajové, případ přesto přitáhne značnou pozornost veřejnosti k zasedání Nejvyššího soudu. Znamená to další test ochoty soudu přijmout právní argument Bílého domu posouvající hranice.

Rozhodnutí ve prospěch Donalda Trumpa by otřáslo dlouholetou zásadou ústavního a amerického imigračního práva. Mohlo by mít také významné praktické důsledky pro americké občany, kteří by mohli čelit novým překážkám při dokumentování narozených dětí. Soud by měl vyslechnout argumenty příští rok a pravděpodobně vydá rozhodnutí do konce června. Profesor Steve Vladeck z Georgetown University Law Center a analytik CNN pro Nejvyšší soud, uvedl, že Trumpova administrativa se prostě mýlí ve své snaze "zúžit občanství na základě narození výkonným nařízením". Podle něj je závěr stejný, ať už nařízení porušuje příslušné zákony, samotný Čtrnáctý dodatek, nebo autoritativní výklad tohoto ústavního ustanovení Nejvyšším soudem z roku 1898.

Dvě desetiletí po ratifikaci Čtrnáctého dodatku v roce 1868 Nejvyšší soud v případě USA proti Wong Kim Ark rozhodl, že osoby narozené ve Spojených státech – v daném případě syn čínských imigrantů – mají nárok na americké občanství s několika úzkými výjimkami. Trumpova administrativa však ve svém odvolání tvrdila, že tento precedent byl dlouho špatně chápán. Administrava sdělila Nejvyššímu soudu, že ačkoli je občanství zakotveno v názoru z roku 1898, tato představa je „chybná“ a má „destruktivní důsledky“. Trump učinil z ukončení občanství na základě narození klíčovou součást své imigrační agendy.

Generální prokurátor D. John Sauer, nejvyšší odvolací právník administrativy, řekl Nejvyššímu soudu, že „klauzule o občanství ve Čtrnáctém dodatku byla přijata k udělení občanství nově osvobozeným otrokům a jejich dětem, nikoli dětem dočasných návštěvníků nebo nelegálních přistěhovalců“. Zatímco Nejvyšší soud vydal v červnu důležité rozhodnutí, které se týkalo Trumpova nařízení, tento případ se zaměřil spíše na procesní otázku, jakou moc mají nižší soudy zastavit politiku zavedenou prezidentem. Většina soudu v poměru 6:3 tehdy omezila, ale zcela nevyloučila, pravomoc soudů blokovat takové politiky.

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu byla Trumpova politika občanství rychle znovu zablokována soudy jinými metodami a nikdy nevstoupila v platnost. Nižší soudy, složené z konzervativních i liberálních soudců, se shodly, že nařízení administrativy je chybné. Podle ACLU a dalších skupin zastupujících žalující strany se případ administrativy rovná „jen směsici historických nepřesností... a více než čemukoli jinému, politickým preferencím“. Soud souhlasil s projednáním argumentů v případě od soudce v New Hampshire, který zakázal vymáhání Trumpova nařízení proti jakýmkoli dětem, které by byly dotčeny touto politikou v hromadné žalobě podané ACLU. Nepřijal však samostatný případ, který vzešel z 9. obvodního odvolacího soudu v San Franciscu a který potvrdil rozhodnutí soudce ze Seattlu blokující Trumpovu politiku celostátně v případu předloženém skupinou států vedených demokraty. Rozdíl pravděpodobně souvisí s tím, kdo žaloval: Případ 9. obvodu se týkal otázky, zda státy měly pravomoc žalovat kvůli této politice.

Výkonné nařízení, podepsané Trumpem 20. ledna a nazvané „OCHRANA VÝZNAMU A HODNOTY AMERICKÉHO OBČANSTVÍ“, stanovilo, že federální vláda nebude „vydávat dokumenty uznávající občanství Spojených států“ žádným dětem narozeným na americké půdě rodičům, kteří byli v zemi nezákonně nebo byli ve státech legálně, ale pouze dočasně.