Alarmující zjištění vědců: Stačí jedna žvýkačka, následky pocítí mozek, placenta i varlata

Mikroplasty (menší než 5 milimetrů) a nanoplasty (menší než 0,001 milimetru) jsou dnes přítomné téměř ve všech částech životního prostředí a dostávají se i do jídla, které denně konzumujeme. Tyto částice už byly nalezeny v různých lidských orgánech – včetně mozku, ledvin, jater, placenty a varlat.

Podle vědců může člověk ročně pozřít desítky tisíc mikročástic plastu. Ačkoliv zatím chybí definitivní důkazy o jejich škodlivosti, studie prováděné na zvířatech i lidských buňkách naznačují, že mikroplasty mohou mít negativní vliv na zdraví.

„Naším cílem není nikoho děsit,“ uvedl vedoucí výzkumu profesor Sanjay Mohanty. „Zatím neexistují žádné lidské studie, které by potvrdily jejich škodlivost. Víme ale, že jsme plastům vystaveni každý den – a právě to jsme chtěli prozkoumat.“

V rámci experimentu žvýkalo deset dobrovolníků různé značky žvýkaček – pět s přírodní bází (například chicle či jiné rostlinné gumy) a pět se syntetickými základy vyrobenými z ropných derivátů. Každý kousek byl žvýkán čtyři minuty a sliny byly sbírány v pravidelných intervalech. Následně vědci provedli analýzu částic, které obarvili a pozorovali pod mikroskopem.

Podle výsledků uvolnil jeden gram žvýkačky v průměru 100 mikroplastových částic. Některé kousky ale uvolnily až 600 částic na gram, což u větších žvýkaček může znamenat až 3 000 plastových fragmentů na jedno žvýkání.

Překvapivé bylo, že jak přírodní, tak syntetické žvýkačky uvolňovaly podobné množství mikroplastů. Výzkumnice Lisa Lowe uvedla, že oba typy gum obsahovaly stejné polymery – zejména polyolefiny, což jsou plasty běžně používané v igelitových sáčcích a obalech.

Vědci zjistili, že většina plastových částic se uvolňuje během prvních dvou minut žvýkání – a až 94 % do osmi minut. To naznačuje, že mechanický pohyb čelistí má na uvolňování mikroplastů zásadní vliv.

Pokud se tedy lidé chtějí vyhnout většímu množství mikroplastů, doporučuje Lowe žvýkat jednu žvýkačku delší dobu, než během dne střídat více kusů.

Studie se zároveň dotkla i environmentální stránky žvýkání. „Plast, který se uvolní do slin, tvoří jen malou část celkového plastového obsahu žvýkačky,“ poznamenal Mohanty. „Buďme proto ohleduplní a neodhazujme žvýkačky na ulici nebo je nelepme na stěny.“

Zjištění výzkumu byla prezentována na jarním setkání Americké chemické společnosti v San Diegu. Profesor chemie Oliver Jones z australského technologického institutu v Melbourne k tomu dodal, že množství mikroplastů je stále velmi malé a sliznice střev je dobře chráněná. Podle něj tedy neexistuje důvod k panice, a žvýkačky je možné i nadále s klidem konzumovat – jen je třeba dbát na správnou likvidaci.

Na výzkum reagovala také Národní asociace cukrovinkářů (NCA), která uvedla, že „bezpečnost potravin je nejvyšší prioritou amerických výrobců cukrovinek“ a všechny složky používané v žvýkačkách jsou schváleny FDA.

Závěrem tedy platí, že ačkoli mikroplasty v žvýkačkách představují určité riziko, současné poznatky nenaznačují, že by lidé museli žvýkání ihned zanechat. Přesto se doporučuje větší obezřetnost – jak kvůli zdraví, tak životnímu prostředí.