Trump netuší, co dělá. Zaplatí za to všichni kromě něj

Český prezident vnímá Trumpovo úsilí o dosažení urovnání konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou jasně. „Pro amerického prezidenta není tak důležité, jestli Ukrajina přijde o území, bude muset demilitarizovat nebo být neutrální. Větší motivací je zapsat se od historie jako někdo, kdo uzavřel deal a kdo přispěje k tomu narovnání americko-ruských vztahů,“ uvedl Pavel podle serveru ČT24.

Trump se skutečně snaží zasáhnout do konfliktu mezi válčícími zeměmi, ovšem způsobem, který vyvolává vážné otázky. Zahraniční média, včetně americké CNN, upozorňují na jeho nápadně vstřícný postoj vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Opakované a dlouhé, až dvouhodinové telefonáty mezi Trumpem a Vladimirem Putinem vyvolávají oprávněné podezření, že spolu řeší otázky, o nichž ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nemá ani tušení. Tyto zákulisní rozhovory naznačují možnost, že americký prezident může usilovat o vyjednání ukončení rusko-ukrajinské války mimo rámec ukrajinských zájmů – tedy bez Ukrajiny.

Tento přístup navíc zapadá do dlouhodobého schématu, které Trump uplatňuje již od počátku svého působení v politice. Opakovaně slibuje velkolepé výsledky – ať už jde o „zlatou éru Ameriky“ nebo rychlé ukončení války na Ukrajině „do 24 hodin“. Ve skutečnosti se však od těchto bombastických výroků postupně odklání, protože byly od začátku evidentně nereálné.

Takzvaná „zlatá éra“ ekonomické prosperity začala ještě před jeho nástupem do úřadu, kdy Spojené státy dosahovaly rekordních hospodářských výsledků. Po převzetí moci následoval mírný útlum, nikoliv rozkvět. A co se týče slibu o míru na Ukrajině do jednoho dne – Trump jej zpětně označil za „sarkasmus“. Pohodlná výmluva, když se ukáže, že nebyl schopen doložit jakýkoliv konkrétní plán.

Z kontextu je zřejmé, že mu nikdy nešlo o spravedlivé a trvalé ukončení války, ale pouze o možnost rychlého příměří, které by mohl marketingově využít. Takový klid zbraní by však neměl žádnou šanci na dlouhodobou udržitelnost, pokud by nevycházel z podmínek akceptovatelných pro obě strany konfliktu. Až by opět došlo k jeho zhroucení, byla by to opět Amerika, kdo by musel nést odpovědnost – tentokrát v daleko komplikovanější situaci a za výrazně vyšších nákladů.

Trumpa to ale nezajímá. Pro něj je klíčové jediné: aby byl alespoň po určitou dobu vnímán jako ten, kdo válku „ukončil“. Že by šlo jen o dočasné příměří bez reálného vyřešení konfliktu? Že by šlo o zdánlivý konec, po kterém bude následovat ještě horší pokračování? To pro něj nehraje roli. V Trumpově pojetí je úplně vedlejší, zda je taková dohoda spravedlivá, udržitelná, nebo v dlouhodobém horizontu výhodná pro Spojené státy. Podstatné je pouze to, že mu osobně vyhovuje – mediálně, politicky, a hlavně v očích jeho voličů.

To je mimořádně znepokojivé. Máme tu amerického prezidenta, který nerozumí složitosti ozbrojených konfliktů a který si, zřejmě zcela vážně, myslí, že do takto komplikované a hluboce zakořeněné války může vstoupit, uzavřít dohodu a jednoduše ji prohlásit za „mír“. Tato iluze je nejen falešná, ale potenciálně velmi nebezpečná – a to jak pro Ukrajinu, tak pro geopolitickou stabilitu celé Evropy.

Ještě děsivější ale je, že mu tuto realitu nikdo z jeho „kvalifikovaných“ poradců není schopen, nebo možná ani ochoten, sdělit. Buď se bojí odporovat jeho představám, nebo sami nevědí, jak složité a křehké je diplomatické řešení války, která není výsledkem nedorozumění, ale cílené agrese. V obou případech je to selhání, které může mít dalekosáhlé důsledky.