Pouhý jeden procent světových pobřežních vod by teoreticky dokázalo generovat dostatek větrné a solární energie na moři k pokrytí třetiny celosvětové spotřeby elektřiny do roku 2050. Takový slib přináší nová studie vědeckého týmu ze Singapuru a Číny, který systematicky mapoval globální potenciál obnovitelných zdrojů na moři. Přeměna tohoto potenciálu v realitu je však složitá. Zrychlení rozvoje obnovitelných zdrojů na moři čelí značným technickým, ekonomickým i politickým překážkám.
Pro splnění globálních klimatických cílů musí být světové elektrické systémy kompletně dekarbonizovány během několika desítek let. I když větrná a solární energie na pevnině rostou rekordním tempem, jejich další expanze je stále více omezována nedostatkem vhodných lokalit a konflikty o využívání půdy. Přesun obnovitelných zdrojů na moře je proto lákavý. Moře je rozsáhlé, větrné a slunečné, navíc s minimem obyvatel, kteří by mohli mít námitky.
Vědci identifikovali pobřežní oblasti s dostatkem slunečního svitu nebo větru, kde je hloubka vody menší než 200 metrů, kde se netvoří led a které jsou vzdálené do 200 km od populačních center. Odhadují, že využití pouhého 1 % těchto ploch by mohlo ročně generovat přes 6 000 terawatthodin (TWh) z větrné energie a 14 000 TWh ze solární energie. To dohromady představuje zhruba jednu třetinu elektřiny, kterou svět pravděpodobně spotřebuje v roce 2050, a zároveň by to ročně zabránilo emisím 9 miliard tun CO₂.
Ačkoli 1 % mořské plochy zní málo, klíčová je rychlost implementace. V současné době mořská větrná energie generuje méně než 200 TWh ročně, což je méně než 1 % globální elektřiny. Pro dosažení 6 000 TWh do roku 2050 by bylo nutné, aby roční instalace byly sedmkrát větší než v loňském roce, a to každý rok po dvě desetiletí.
U mořské solární energie je tempo ještě strmější. Tato technologie je zatím pouze experimentální. Pro dosažení potenciálu 14 000 TWh do roku 2050 by byl nutný trvalý roční růst přes 40 % po dobu dvou dekád. Takové tempo nebylo nikdy dosaženo u žádné energetické technologie, ani při nedávném rekordním růstu solární energie na pevnině.
Většina stávající kapacity větrné energie je soustředěna v mělkých vodách severozápadní Evropy a Číny, kde jsou turbíny upevněny na mořském dně. Většina nevyužitého potenciálu se však nachází v hlubších vodách, kde je nutné použít plovoucí turbíny. Tato technologie v současnosti tvoří jen 0,3 % globální kapacity a čelí vážným inženýrským problémům. Plovoucí větrné elektrárny jsou navíc momentálně mnohem dražší než systémy s pevným dnem.
Mořská solární energie je ještě pozadu a Mezinárodní energetická agentura hodnotí její technologickou připravenost pouze na úrovni tři až pět na jedenáctibodové škále. Kromě technické proveditelnosti brzdí rozvoj i byrokracie. Proces schvalování a výstavby větrných farem na moři v Evropě může trvat deset a více let. I na moři dochází ke konfliktům o prostor, který je už dnes využíván pro lodní dopravu, rybolov a armádní aktivity.
Obnovitelné zdroje energie na moři budou hrát v globální energetické transformaci významnou roli. Zejména větrná energie by se do poloviny století mohla stát významným přispěvatelem, pokud se podaří rychle prosadit plovoucí turbíny a získat politickou podporu v oblastech s velkým růstovým potenciálem, jako jsou Amerika, Austrálie a Rusko.
Mořská solární energie by naopak musela dosáhnout komerční životaschopnosti a následně růst bezprecedentním tempem, aby naplnila potenciál z nové studie. Je pravděpodobné, že její skutečný přínos přijde až v pozdější fázi století, kdy bude třeba rozšiřovat nízkouhlíkovou energii pro průmysl, dopravu a vytápění. V současnosti je nejlepší sázkou světa zrychlit rozvoj ověřené větrné a solární energie na pevnině a také prověřených technologií větrné energie na moři, a zároveň připravovat plovoucí větrné a mořské solární systémy na delší časový horizont.
Spojené státy si v hlubinách oceánů stále udržují převahu nad Čínou, ale tento náskok se v posledních letech dramaticky zmenšuje. Rychlá expanze a modernizace čínského ponorkového loďstva představuje přímou výzvu pro americkou dominanci, která trvala od dob studené války. Strategická rovnováha v Indo-Pacifiku se tak začíná posouvat, což nutí obě velmoci k horečným přípravám na případný podmořský střet.
Imigrace patří v rámci Evropské unie k nejvíce rozdělujícím tématům, což se v poslední době jasně ukazuje i v Německu. Země prochází výraznou proměnou veřejného i politického postoje. Kancléř Friedrich Merz nedávno prohlásil, že Syřané již v Německu nemají nárok na azyl, a vláda je začíná motivovat k dobrovolnému návratu do vlasti.
Svět se nezadržitelně blíží k období, které vědci označují jako vrchol vymírání ledovců. Podle nové studie publikované v časopise Nature Climate Change by mohlo v polovině tohoto století zanikat až 4 000 ledovců ročně. Toto tempo odpovídá situaci, jako by se každý rok kompletně rozpustily všechny ledovcové masivy v evropských Alpách.
Policie v Novém Jižním Walesu oficiálně obvinila Naveeda Akrama, který jako jediný z útočníků přežil nedělní masakr na sydneyské pláži Bondi. Celkem čelí devětapadesáti trestným činům, mezi nimiž figuruje patnáct vražd a spáchání teroristického aktu. Jeho otec a komplic v jedné osobě, padesátiletý Sajid Akram, zemřel přímo na místě během přestřelky s bezpečnostními složkami.
Jiřina Bohdalová už s předstihem dostala nejlepší možný vánoční dárek, když se konečně stala prababičkou. Legendární herečka je jako čtyřiadevadesátiletá důchodkyně plná sil, což opět dokázala, když se setkala s Halinou Pawlowskou.
Od prosince probíhá meteorologická zima, ale v posledních panuje počasí, které spíš připomíná podzim. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) navíc nic nenasvědčuje tomu, že by u nás mělo začít vydatněji sněžit.
Policie v úterý obvinila pětadvacetiletého muže v případu únosu dvanáctiletého chlapce ze Zlínska z pokusu o vraždu a zbavení osobní svobody. Zmínila, že další informace k případu už zřejmě neuvolní. Některé detaily se ale začaly objevovat v médiích.
Zatímco německá Alternativa pro Německo (AfD) nadšeně vítá novou bezpečnostní strategii USA, která varuje před „civilizačním vymazáním“ Evropy, ostatní nacionalistické strany na kontinentu zachovávají chladný odstup. Nový dokument Trumpovy administrativy totiž vrazil klín mezi evropské pravicové populisty, kteří nyní váhají, zda přijmout americkou pomoc, nebo si zachovat národní suverenitu.
Světem filmu otřásla tragická zpráva. Legendární režisér Rob Reiner (78), tvůrce klasik jako Když Harry potkal Sally nebo Princezna Nevěsta, a jeho manželka, fotografka Michele Singer Reiner (68), byli v neděli nalezeni mrtví ve svém domě v Brentwoodu. Podle policie se stali oběťmi vraždy – oba podlehli četným bodným ranám.
Zatímco vyjednavači amerického prezidenta Donalda Trumpa hýří optimismem ohledně brzkého konce války na Ukrajině, v Kyjevě i evropských metropolích panuje značná skepse. Intenzivní diplomatické úsilí posledních dní se totiž podle analytiků čím dál více podobá snaze naklonit si Bílý dům a vyhnout se nálepce „viníka“ v případě, že vyjednávání ztroskotají.
Arktická krajina se mění tempem, které nemá v historii obdoby. Kromě postupného globálního oteplování čelí oblast stále častějším epizodám tzv. „extrémního tání“. Jde o jevy, kdy úbytek ledu, který dříve trval týdny nebo měsíce, proběhne během pouhých několika dní.
Tři roky války na Ukrajině přinesly brutální připomenutí staré pravdy, že o výsledku konfliktů rozhoduje především výroba, nikoliv diplomatické sliby. Zatímco evropské summity produkují nekonečné řady deklarací, na skutečném bojišti hraje hlavní roli počet dělostřeleckých granátů, dostupnost dronů a rychlost dodávek náhradních dílů. Podle expertů Emiliana Kavalského a Maximiliana Mayera však evropský obranný průmysl stále setrvává v mírovém nastavení, které je v éře vleklých a intenzivních válečných střetů zcela neudržitelné.