V útrobách NASA probíhá horečné hledání náhradního plánu pro cestu na Měsíc

NASA vyzvala SpaceX a také Blue Origin, která má jinou smlouvu na lunární modul, aby předložily plány na urychlení vývoje do 29. října. Současně agentura požádala širší komerční vesmírný průmysl o návrhy, jak by bylo možné misi provést rychleji. To naznačuje, že vedení NASA je připraveno odstavit své stávající partnery. Přestože se plánovaná mise Artemis III má uskutečnit nejdříve v polovině roku 2027, panuje shoda, že vývoj zcela nového lunárního modulu obvykle trvá šest až sedm let.

Odborníci se shodují, že přehodnocení smlouvy se SpaceX může být moudré. I když by vývoj nového plavidla trval několik let, může být potenciálně rychlejší než čekání na Starship. Její obří rozměry a bezprecedentní design představují mimořádně složité technické výzvy. Králův cíl je jasný: „Na Měsíci je určitá část, o které každý ví, že je nejlepší... Máme tam led, máme tam sluneční světlo. Chceme se tam dostat jako první a zajistit to pro Ameriku,“ uvedl s odkazem na neprozkoumaný jižní pól Měsíce.

Starship je sice nejvýkonnější raketový systém, jaký byl kdy postaven, ale čelí významným nezdarům. V prvním pololetí roku 2025 explodovaly tři prototypy během testovacích letů a další se vznítil při pozemních zkouškách, což poškodilo infrastrukturu na základně v Texasu. Podle aktuálního plánu by astronauti odstartovali v lodi Orion na raketě Space Launch System (SLS) a na oběžné dráze Měsíce by přestoupili na Starship. Ta by je dopravila na povrch a zpět.

Problém spočívá v tom, že Starship dosud uskutečnila pouze hodinové suborbitální testovací lety a dosud nebyla schopná provést operační let na oběžnou dráhu. Pro lunární misi je navíc nutné doplnění paliva na oběžné dráze, což u tak obrovské rakety s kryogenním palivem, které vyžaduje velmi nízké teploty, nebyla ještě nikdy provedeno. Potřebný počet tankovacích letů se odhaduje na 10 až 40. Bývalý šéf NASA Doug Loverro je skeptický: „SpaceX to nezvládne dříve než v roce 2030.“

Jako jedna z alternativ se nabízí Blue Origin Jeffa Bezose, která již má kontrakt na lunární moduly pro misi Artemis V. Společnost navrhuje využít upravený design, který by zkombinoval nákladní modul Mark 1 s lidskou verzí Mark 2. K vynesení na Měsíc by se Mark 1 použil jako malý raketový stupeň. Tento přístup by vyžadoval méně startů a obešel by se bez riskantního tankování kryogenního paliva na oběžné dráze.

S návrhem přichází i Lockheed Martin, který má zkušenosti s konstrukcí lodi Orion. Lockheed by mohl sestavit dvoustupňový lunární modul s využitím náhradních dílů z Orionu pro výstupní stupeň. Pro sestupový stupeň by se spojil s jinou společností a zvolil by buď kryogenní palivo (vyžadující dvě oddělené rakety a dokování), nebo stabilnější paliva. Přenos stabilního paliva mezi loděmi na oběžné dráze je méně riskantní a provádí se na ISS už od roku 2000. Lockheed Martin tvrdí, že jejich řešení je nejrychlejší, protože minimalizuje počet startů a nespoléhá se na neověřené technologie.

Většina expertů, včetně Driera, však pochybuje o tom, zda má smysl honit se za rychlejším plánem pro Artemis III. Podle nich je pokus o urychlení pravděpodobně o tři roky pozdější, než by bylo potřeba. Drier zdůraznil, že jediný úspěšný program lunárního modulu v historii, Apollo, trval šest let a stál astronomickou částku přesahující 30 miliard dolarů (v přepočtu na dnešní ceny).

Mnozí odborníci se proto ptají, zda by se NASA měla soustředit spíše na dlouhodobou vizi. Důležitější než porazit Čínu v „závodě“ s cílem zapíchnout vlajku, je podle nich položit základy stálé lunární základny, kde by astronauti mohli trvale žít a pracovat. Starship by v tomto ohledu byla transformativní, protože by mohla na Měsíc dopravit až 100 metrických tun nákladu najednou.