Navzdory dalším ukrajinským výzvám k jednání Rusko o skutečný mír neusiluje. Kreml nadále předkládá návrhy, které připomínají spíše diktát a kapitulaci než kompromis. Zatímco se navenek hovoří o urovnání, ve skutečnosti Moskva sleduje imperiální cíl, kterým je obnova sféry vlivu a podmanění Ukrajiny. Válka proto neskončí, dokud bude Vladimir Putin věřit, že vítězství (nikoli dohoda) je jedinou přijatelnou možností.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj o víkendu navrhl nové kolo mírových jednání s Ruskem. Možnosti diplomatického řešení ale komplikují požadavky Moskvy, které Kyjev označuje za nepřijatelné. „Prezident Putin opakovaně hovořil o svém přání co nejdříve dosáhnout mírového urovnání ukrajinské otázky. Je to dlouhý proces, který vyžaduje úsilí a není snadný. Hlavní pro nás je dosáhnout našich cílů. Naše cíle jsou jasné,“ uvedl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.
Podle serveru Kyiv Independent předložilo Rusko začátkem června návrh tzv. mírového memoranda, v němž požaduje mimo jiné uznání ruské anexe Krymu a čtyř dalších částečně okupovaných ukrajinských oblastí. Součástí návrhu je rovněž úplné stažení ukrajinských jednotek, jejich následná demobilizace a zničení všech zbraní dodaných Západem.
V konfliktech bývá běžné, že obě strany začínají s vyhrocenými požadavky. Slouží to k tomu, aby se v průběhu vyjednávání našel kompromisní střed. Jenže ruský přístup k mírovým jednáním s Ukrajinou nelze považovat za standardní diplomacii. Moskva opakovaně předkládá návrhy, které nejsou ani výchozím bodem pro dohodu – jsou záměrně nastavené tak, aby byly pro Kyjev nepřijatelné. Jde o účelový manévr, jehož cílem je ukázat Ukrajinu jako neústupnou a zároveň legitimizovat pokračování agrese.
Putinova strategie spočívá v tom, že se navenek hlásí k míru, ale ve skutečnosti vytváří diplomatickou fasádu, za kterou pokračuje válka. Vyjednávači bez skutečné pravomoci, návrhy vedoucí k demobilizaci ukrajinské armády či uznání okupovaných území – to vše ukazuje, že Rusko neusiluje o spravedlivé řešení. Naopak se snaží přimět Ukrajinu, aby přijala vlastní zánik. Přistoupení na tyto podmínky by znamenalo nejen ztrátu území, ale i otevření dveří k dalšímu ruskému útoku.
V takto nastaveném rámci nelze o míru vůbec mluvit. Nejde totiž o hledání společné cesty, ale o pokus jedné strany zničit druhou pod rouškou diplomacie. A dokud bude Kreml pokračovat v této strategii, válka neskončí – jen změní podobu.
Otázka, která visí ve vzduchu čím dál tíživěji, zní: proč vlastně Rusko válku prodlužuje? Proč pokračuje v krvavém konfliktu, který už si vyžádal statisíce životů, ochromil ekonomiku, izoloval zemi od Západu a destabilizoval celé východní sousedství Evropy? Proč Vladimir Putin nevyužije příležitosti jednat a alespoň částečně zmírnit škody, které Rusko – a hlavně jeho obyčejní občané – kvůli válce utrpělo? Z čistě racionálního hlediska se to může jevit jako nepochopitelné. Jenže klíč ke správnému výkladu této situace neleží v ekonomice, ale v dějinách a ideologii.
Putin v minulosti prohlásil, že rozpad Sovětského svazu považuje za největší geopolitickou katastrofu 20. století. A právě tato slova, byť se často citují až do omrzení, skrývají zásadní podstatu jeho uvažování. Nejde o nostalgii po komunismu či plán na návrat k plánovanému hospodářství. Jde o něco mnohem hlubšího: o ideu velikosti, impéria, národní „obnovené slávy“. Putin neusiluje o znovuvytvoření SSSR jako takového, ale o obnovení ruské sféry vlivu, jejíž hranice sahají mnohem dál než ty dnešní. Ukrajina je přitom v tomto plánu jen prvním a zřejmě také nejdůležitějším článkem.
Historicky totiž Rusko vždy definovalo svou sílu expanzí. Od carského impéria přes sovětskou éru až po současnost platilo, že moc Moskvy se měří podle toho, jak daleko dosahuje její kontrola. Putin tuto tradici nejen pokračuje, ale nově ji i ideologicky rámuje jako „obranu ruského světa“ – myšlenkového konstruktu, který zahrnuje nejen Rusy samotné, ale i ruskojazyčné komunity v bývalých sovětských republikách. Pod záminkou ochrany těchto menšin tak Kreml ospravedlňuje zásahy do vnitřních záležitostí sousedních států.
Invaze na Ukrajinu není v tomto kontextu výjimkou, ale logickým pokračováním této imperiální linie. V roce 2008 to pocítila Gruzie, o několik let dříve Moldavsko. Teď je na řadě Ukrajina – a pokud nebude ruská expanze zastavena, nemusí být poslední. V ruském sousedství se nachází celá řada zemí, které Kreml vnímá jako „ztracené území“ – včetně těch, které jsou dnes členy NATO nebo Evropské unie. A právě zde spočívá skutečné nebezpečí. Pokud by Ukrajina padla, nebo kdyby se Putinovi podařilo vnutit světu představu, že konflikt skončil dohodou, i když by ve skutečnosti šlo o jednostranný diktát, může to být začátek nového cyklu agrese.
Je přitom stále zřejmější, že samotné náklady války Putina nezastaví. Nezastaví ho mrtví vojáci, sankce, mezinárodní izolace ani fakt, že ruská ekonomika čelí strukturálním problémům. Jeho prioritou není blaho občanů, ale naplnění historické mise, kterou si sám přisoudil: přetvořit Rusko v sílu, s níž svět musí počítat, ať už chce, nebo ne. I kdyby to mělo znamenat konfrontaci se Západem. I kdyby to mělo skončit válkou s NATO.
Putin nehledá kompromis, ale vítězství. A čím dál více dává najevo, že pro něj nejsou limitem ztráty, nýbrž pouze to, co mu svět dovolí. Proto nelze očekávat, že bude mít zájem válku skutečně ukončit – alespoň ne způsobem, který by zachoval Ukrajině její suverenitu. Naopak, čím déle se konflikt táhne, tím více doufá, že se Západ unaví, Ukrajina zeslábne a jemu se otevře prostor k dalším krokům. A to je i důvod, proč válka pokračuje – a proč možná teprve začíná.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí prohlásil, že mírová dohoda se Spojenými státy je podmíněna stažením izraelských sil z Libanonu. Podle jeho slov válka plně neskončí, dokud izraelská armáda neopustí území okupovaná během současného konfliktu. Zástupce Hizballáhu pro styk s médii potvrdil, že skupina obdržela od Íránu ujištění, že tento požadavek bude vznesen v další fázi rozhovorů s USA. Tyto komentáře přicházejí v době rostoucích obav, že by Izrael mohl diplomatické úsilí o ukončení války na Blízkém východě narušit.
Evropská unie v úterý uznala porážku v boji proti vydavatelům videoher, kteří své starší tituly záměrně znefunkčňují. Brusel oficiálně oznámil, že v současné době nemůže firmám legálně nařídit, aby udržovaly ukončené online hry při životě. Reagoval tím na evropskou občanskou iniciativu s názvem „Stop Destroying Videogames“ (Zastavte ničení videoher), kterou podpořil více než milion lidí z celé Evropy a která požadovala zavedení přísných pravidel pro ochranu digitálního vlastnictví hráčů.