Odsouzení Juraje Cintuly na 21 let vězení za pokus o vraždu slovenského premiéra Roberta Fica připomíná, že i v demokracii může politická nenávist snadno přerůst v čin. Cintula se tak zařadil po bok dalších atentátníků, jejichž činy v posledních dekádách otřásly Evropou a Severní Amerikou – od vrahů Jo Coxové a Davida Amesse po fanatiky, jako byli Volkert van der Graaf, Jared Loughner či Robert Bowers. Každý z těchto případů ukazuje jinou podobu radikalizace, ale všechny sdělují stejnou pravdu, že demokracie se musí bránit i proti těm, kdo na ni útočí zevnitř.
Juraj Cintula, který loni v květnu spáchal atentát na slovenského premiéra Roberta Fica, byl v úterý odsouzen k jednadvaceti letům vězení. Specializovaný trestní soud ho uznal vinným ze zvlášť závažného zločinu teroristického útoku. Cintula postavil svou obhajobu na tom, že Fica chtěl pouze zranit, nikoliv zabít. Soudní senát mu ale neuvěřil, protože u sebe měl dva plné zásobníky a spoušť mačkal i poté, co se na něj vrhla premiérova ochranka. Informoval o tom server Aktuality.sk.
Cintulův čin zdaleka není ojedinělý. Moderní západní svět už zažil řadu útoků, při nichž se jednotlivci z různých pohnutek pokusili zabít nebo skutečně zavraždili politické představitele. Každý z těchto případů, od vraždy nizozemského populisty Pima Fortuyna po atentáty na britské poslance Jo Coxovou a Davida Amesse, odhaluje děsivou tvář radikalizace s jasným cílem – umlčet demokracii a zastrašit její zástupce.
Vražda odpůrkyně brexitu
Atentát na poslankyni Jo Coxovou v červnu 2016 se stal jedním z nejotřesnějších projevů politicky motivovaného násilí v moderní britské historii. Pachatel Thomas Mair, dlouhodobě sympatizující s krajně pravicovými idejemi a nacistickou symbolikou, na Coxovou zaútočil v jejím volebním obvodu v Birstallu krátce před referendem o vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Poslankyni nejprve postřelil z nelegálně upravené pušky a poté ji opakovaně bodl, přičemž vykřikoval nacionalistická hesla.
Soudní proces potvrdil, že nešlo o čin šílence, nýbrž o promyšlený akt ideologického terorismu. Mair, posedlý představou bílé nadřazenosti a odporem k liberálním hodnotám, svou oběť ztotožnil se symbolem otevřenosti a evropské spolupráce. Nepřiznal vinu, odmítl obhajobu a neprojevil lítost. Soud jej proto označil za člověka, který „zradil samotnou podstatu země a její oddanost parlamentní demokracii“. Za vraždu Jo Coxové a útok na kolemjdoucího byl odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti propuštění.
Vražda Jo Coxové otřásla britskou společností a stala se varováním před tím, kam může vést normalizace nenávistného diskurzu. Zatímco Mair usiloval o umlčení hlasu, který symbolizoval soucit a demokracii, jeho čin dosáhl pravého opaku – sjednotil veřejnost v odporu proti extremismu a připomněl, že násilí nemá v politice místo. Rozsudek nad Mairovým činem tak představuje nejen spravedlivý trest, ale i potvrzení zásady, že obrana demokratických hodnot musí být neústupná a důsledná. O osudu Coxové i jejího vraha informoval server Guardian.
Infiltrace a pobodání
Atentát na poslance Sira Davida Amesse v říjnu 2021 patří k nejzávažnějším projevům domácí islamistické radikalizace ve Velké Británii. Pachatel Ali Harbi Ali, britský občan somálského původu, se dlouhodobě zabýval konfliktem v Sýrii a pod vlivem propagandy Islámského státu dospěl k přesvědčení, že má „náboženskou povinnost“ jednat. Pod záminkou účasti na poslanecké konzultační hodině se s Amessovým týmem objednal na schůzku, během níž politika 21krát bodl nožem. Porota jeho čin kvalifikovala jako vraždu spáchanou z teroristických pohnutek.
Soudní řízení potvrdilo, že Ali představuje typický příklad radikalizace mladého muže bez zázemí a perspektivy, který se nechal vtáhnout do uzavřeného světa extremistické ideologie. Přestože v minulosti prošel preventivním programem proti radikalizaci, odmítl spolupráci a pokračoval v osamělém fanatismu. Před soudem projevil klid a přesvědčení o „spravedlnosti“ svého jednání. Za vraždu poslance byl odsouzen k doživotnímu trestu bez možnosti propuštění (whole-life order) – trestu, který britské soudy vyhrazují jen pro nejzávažnější zločiny.
Vražda Sira Davida Amesse vyvolala šok napříč politickým spektrem a stala se impulsem k přehodnocení ochrany zákonodárců i fungování deradikalizačních programů. Britská společnost v ní rozpoznala temné varování, že ideologická zaslepenost může proměnit běžného občana v teroristu. Rozsudek nad Alim tak představuje nejen potrestání pachatele, ale i jasné potvrzení, že demokracie se nesmí nechat paralyzovat strachem ani zradikalizovanými jednotlivci, kteří ji chtějí zničit ve jménu zvráceného výkladu víry, jak napsala britská stanice BBC.
Fanatický idealista z přelomu tisíciletí
Vražda nizozemského politika Pima Fortuyna v květnu 2002 znamenala pro Nizozemsko okamžik, kdy se dosud tolerantní politická kultura střetla s novou realitou – s ideologicky motivovaným násilím. Fortuyn, otevřeně homosexuální profesor sociologie a ostře vyhraněný kritik imigrace i islámu, byl zastřelen před rozhlasovým studiem v Hilversumu pouhých devět dní před volbami, v nichž jeho strana směřovala k významnému volebnímu vítězství. Pachatelem byl Volkert van der Graaf, radikální ekologický aktivista, který ve Fortuynovi viděl hrozbu pro menšiny a občanská práva.
Soud uložil van der Graafovi osmnáctiletý trest odnětí svobody, přičemž jako motiv uznal „politicky ideologický čin“ vedený přesvědčením, že Fortuynova rétorika ohrožuje demokratické hodnoty. Trest byl výrazem snahy zachovat právní rovnováhu mezi odpovědností a odmítnutím ideologického extremismu z jakékoli strany spektra. Po odpykání dvou třetin trestu byl pachatel pod přísným dohledem podmínečně propuštěn – s elektronickým náramkem a povinností hlásit se policii. Vyjádřil lítost a úřady neshledaly riziko recidivy.
Fortuynova smrt zásadně změnila politickou scénu Nizozemska. Ukázala, že násilí motivované přesvědčením může v moderní demokracii zasáhnout i z těch nejnepravděpodobnějších směrů – nikoli jen z krajní pravice, ale i z fanatického idealismu. Jeho vražda otevřela prostor novým populistickým hnutím a proměnila veřejnou debatu o imigraci a svobodě projevu. V nizozemské kolektivní paměti zůstává symbolem křehkosti demokracie, která se může stát obětí i těch, kdo ji chtějí údajně bránit.
Přežila kulku do hlavy
Pokus o atentát na americkou kongresmanku Gabrielle Giffordsovou v lednu 2011 otřásl Spojenými státy a stal se symbolem nebezpečí, které představuje radikalizace osamělých útočníků. Pachatel Jared Lee Loughner, tehdy dvaadvacetiletý muž z Arizony, zahájil palbu během veřejného setkání s voliči ve městě Tucson. Zabil šest lidí, včetně devítileté dívky a federálního soudce, a dalších třináct osob, včetně Giffordsové, vážně zranil. Kulka zasáhla kongresmanku do hlavy z bezprostřední blízkosti, ale díky okamžité pomoci přítomných a zásahu lékařů přežila.
Vyšetřování ukázalo, že Loughner trpěl těžkou paranoidní schizofrenií, projevující se bludy a agresivními představami o vládní kontrole. Přestože jeho čin nebyl přímo napojen na žádnou ideologickou organizaci, odehrál se v atmosféře krajní politické polarizace, která legitimizovala nenávistnou rétoriku vůči veřejným činitelům. Soud po dlouhém posuzování duševního stavu rozhodl, že je způsobilý stanout před soudem, a v roce 2012 jej odsoudil k sedmi doživotním trestům bez možnosti propuštění.
Útok na Gabrielle Giffordsovou byl impulsem k zásadní debatě o zbraních, bezpečnosti politiků a povaze veřejného diskurzu v USA. Přežití kongresmanky, která se po letech rehabilitace stala symbolem odolnosti a obhájkyní přísnějších pravidel pro držení zbraní, kontrastuje s Loughnerovým činem, jenž odhalil, jak nebezpečně tenká může být hranice mezi slovní agresí a činem. Americká justice i společnost si z tohoto případu odnesly trvalé varování: že demokracie může být zranitelná i zevnitř, když se tolerance promění v terč.
Rozesílal trubkové bomby
Případ Cesara Sayoca, který v roce 2018 rozeslal trubkové bomby kritikům tehdejšího i nynějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa, patří k nejvýraznějším projevům radikalizace vyvolané nenávistným politickým diskurzem v USA. Sayoc, Sedmapadesátiletý bývalý rozvážeč pizzy, poslal 16 poštovních zásilek s nefunkčními výbušninami významným demokratickým politikům a mediálním osobnostem, včetně Baracka Obamy, Hillary Clintonové, Joea Bidena či herce Roberta De Nira. Přestože žádná bomba nevybuchla, incident vyvolal celonárodní paniku a paralyzoval část amerického veřejného života těsně před kongresovými volbami.
Vyšetřování odhalilo, že Sayoc byl posedlý konspiračními teoriemi a propagandou na sociálních sítích. Žil izolovaně, přespával ve svém dodávkovém voze a svůj obdiv k Trumpovi přetavil v agresivní nenávist vůči jeho odpůrcům. Podle obhajoby trpěl psychickými problémy, poruchami učení a důsledky zneužívání steroidů, což mělo přispět k jeho paranoidnímu chování. Soud však zdůraznil, že šlo o čin motivovaný „ideologií plnou nenávisti“, který měl zastrašit politické odpůrce. Za pokus o teroristické činy a rozesílání výbušnin byl odsouzen k dvaceti letům vězení.
Sayocův případ se stal varováním před dopady neustálé polarizace a šíření nenávisti prostřednictvím médií a internetu. Ukázal, že i jedinec bez minulosti v extremistických organizacích může představovat závažnou hrozbu, pokud se jeho frustrace propojí s politickou manipulací. Přestože žádný z jeho balíčků nevybuchl, symbolický účinek byl zničující – v atmosféře strachu a konspirací se ukázalo, jak snadno může být demokracie zasažena, aniž by padl jediný výstřel.
Masový vrah ze synagogy
Útok Roberta Bowerse na synagogu Tree of Life v Pittsburghu v říjnu 2018 představuje nejkrvavější antisemitský čin v dějinách Spojených států. Padesátiletý muž vtrhl do budovy během sobotní bohoslužby a spustil palbu z poloautomatických zbraní, přičemž zabil jedenáct lidí a dalších šest zranil. Vyšetřování odhalilo, že útočník dlouhodobě šířil nenávist vůči Židům na extremistických fórech a věřil, že židovské organizace „ohrožují Ameriku“. Porota jej shledala vinným ve všech 63 bodech obžaloby, včetně 22 trestných činů kvalifikovaných jako federální terorismus. Federální soud v červenci 2023 rozhodl o uložení trestu smrti, jak informovala americká stanice CNN.
Soudní fáze o výši trestu přinesla podrobný pohled do jeho duševního stavu. Znalci popsali Bowerse jako osobu trpící schizofrenií, epilepsií a dlouhodobými bludy, které ho vedly k přesvědčení, že jeho čin je „hrdinským aktem“. Lékařské záznamy potvrdily opakované hospitalizace, pokusy o sebevraždu a halucinace už od dětství. Přesto obžaloba zdůraznila, že útok byl pečlivě plánovaný a vedený ideologickou nenávistí, nikoli záchvatem psychózy. Vyšetřovatelé uvedli, že Bowers své oběti nevnímal jako lidi, ale jako „terče války“, kterou si sám v mysli vytvořil.
Případ Roberta Bowerse slouží jako symbol alarmujícího nárůstu antisemitismu a extremistického násilí v americké společnosti. Federální soud jeho čin klasifikoval jako teroristický útok vedený ideologií nenávisti, která zcela popřela hodnoty svobody a plurality. Odsouzení k trestu smrti má nejen represivní, ale i morální rozměr – je projevem odhodlání americké justice postavit se nenávistným ideologiím s nejvyšší možnou přísností. Bowersův čin tak zůstává mementem, že fanatismus a konspirační víra mohou v moderní společnosti přerůst v brutální popření samotné lidskosti.
Nepřátelské špionážní agentury se v současnosti zaměřují na pronikání do západních univerzit a soukromých společností stejně intenzivně, jako se zaměřují na vládní instituce. Toto varování zaznělo od Davida Vigneaulta, bývalého šéfa kanadské zpravodajské služby. Vigneault konkrétně upozornil na „průmyslově rozsáhlé“ pokusy Číny o krádež nových technologií, což podle něj vyžaduje zvýšenou ostražitost akademiků.
Prezident USA Donald Trump, který neustále tlačí na odstoupení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a vyhrožuje vojenskou akcí, opakovaně obviňuje jihoamerického vůdce ze dvou problémů: drog a migrantů. Trump sice tvrdí, že Venezuela „vyhodila do naší země statisíce lidí z vězení“, neexistují o však žádné důkazy.
V Asii se po sérii neobvyklých bouří a klimatickém chaosu dramaticky zvýšil počet obětí, který přesáhl 1 700 lidí. Když klimatolog Fredolin Tangang na svém počítači koncem listopadu pozoroval, jak se nad Asií formují hned tři tropické bouře současně, jeho myšlenky zabloudily k filmu Den poté. I když filmové události přesahují realitu, formace, kterou viděl na obrazovce, ho znepokojila.
Evropané by se měli přestat pouze táhnout za Donaldem Trumpem a místo toho by měli navrhnout vlastní mírový plán pro Ukrajinu. To je názor eurokomisaře pro obranu, Andriuse Kubiliuse, který ho sdělil serveru Politico. Evropská unie „musí být nezávislá nebo alespoň připravená být silná v geopolitickém vývoji,“ uvedl Kubilius. Dále dodal, že to zahrnuje také to, aby měla vlastní plány, jak dosáhnout míru na Ukrajině, a aby je mohla projednávat se svými transatlantickými partnery.
Útoky izraelských osadníků na Palestince na Západním břehu dosáhly historického maxima. Oběti, izraelští aktivisté a skupiny pro lidská práva tvrdí, že navzdory tvrzení Izraele, že jde pouze o činy několika radikálů, státem podporovaný systém chrání a umožňuje těmto pachatelům jednat.
Třídenní rozhovory mezi ukrajinskými a americkými představiteli, které proběhly na Floridě v Miami, neskončily do sobotního večera žádným zjevným průlomem. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nicméně řekl, že se připojil ke svým vyjednavačům při „velmi věcném a konstruktivním“ telefonátu s americkými vyslanci Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem.
Zpráva o pátečním úmrtí moderátora Patrika Hezuckého ve věku 55 let hluboce zasáhla nespočet jeho příznivců. Lidé okamžitě začali spontánně směřovat k budově rádia Evropa 2 v Praze, kde Hezucký strávil většinu své profesní kariéry, aby zde vyjádřili svůj zármutek a vděčnost. Tímto způsobem vzniklo před sídlem stanice improvizované pietní místo.
Spojené státy čelí znepokojivému zvratu v trendu snižování emisí. Administrace prezidenta Trumpa uvolňuje pravidla pro znečištění z uhelných elektráren, zatímco energetické společnosti po celé zemi ruší plány na jejich uzavření. Důvodem je masivní poptávka po elektřině generovaná boomem datových center pro umělou inteligenci (AI). Kombinace těchto dvou faktorů by podle webu Politico mohla mít dramatické dopady na růst teplot a zdraví obyvatel žijících v blízkosti elektráren.
Obyvatelé starobylého ukrajinského města Černihiv, které je proslulé svými středověkými katedrálami, se potýkají s rozsáhlými výpadky elektřiny a krutým chladem. Tyto problémy jsou přímým důsledkem intenzivních ruských útoků. Místní obyvatelka Valentina Ivanivna ukázala novou čelovku, kterou dostala od vnuka, a používá ji většinu večerů při domácích pracích, jako je mytí nádobí nebo vaření. Vysvětlila, že bez elektřiny se nedá nic naplánovat, což je velmi stresující a vyčerpávající, jelikož ani pozvat lidi na čaj je nemožné, protože nefunguje rychlovarná konvice.
Evropa zintenzivňuje přípravy na možný konflikt s Ruskem, přičemž debaty o posílení obrany eskalovaly po sérii incidentů. Od poloviny září opakovaně narušily polský vzdušný prostor ruské drony a v následujících dvou měsících se neidentifikované bezpilotní stroje objevily také nad vojenskými a letištními lokalitami v Německu, Dánsku, Belgii a Norsku. Jako reakci na tyto vpády oznámil Brusel plány na vybudování „dronové zdi“ k ochraně evropského vzdušného prostoru, jejíž dokončení je plánováno na rok 2027.
Spojenci Vladimira Putina opět navrhli potenciální útok na Spojené království, přičemž ruský představitel Dmitry Rogozin, senátor a válečný veterán, označil řadu britských obranných lokalit za možné cíle. Rogozin, který dříve působil jako vicepremiér a šéf kosmické agentury, varoval, že Velká Británie by se mohla stát "smrtelně nebezpečnou".
Snahy o ukončení války na Ukrajině se opět dostaly do slepé uličky. Pětihodinové setkání v Kremlu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a americkým týmem, který vedli vyslanci Donalda Trumpa, podnikatelé Steve Witkoff a Jared Kushner, nepřineslo žádný výrazný pokrok. Přestože Putinův poradce Jurij Ušakov označil rozhovory z 2. prosince za "konstruktivní", výmluvně dodal, že "některé americké návrhy se jeví víceméně přijatelné".