Plná okupace Pásma Gazy, jak ji avizoval premiér Benjamin Netanjahu, by znamenala zásadní zlom pro Izrael i celý region. Vojenská kontrola nad územím s více než dvěma miliony Palestinců by proměnila demografickou rovnováhu, zpochybnila samotnou definici Izraele jako židovského a demokratického státu a vystavila zemi obvinění z apartheidu. Bez jasné vize, co přijde po Hamásu, hrozí, že okupace Gazy přinese jen další chaos, odpor a humanitární katastrofu.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ohlásil, že se chystá navrhnout obsazení celého Pásma Gazy. „Kostka je vržena. Půjdeme do plné okupace Pásma Gazy – a porazíme Hamás,“ řekl.
Okupovat nebo rovnou zabrat?
Plná okupace Pásma Gazy izraelskou armádou by měla dalekosáhlé důsledky nejen pro samotné území, ale i pro vnitřní uspořádání Izraele. Z hlediska mezinárodního práva by šlo o okupaci území, které Izrael nikdy formálně neanektoval, a jehož obyvatelé nikdy nebyli součástí izraelského občanství. Pokud by však došlo ke kroku, že by Izrael Gazu nejen ovládal vojensky, ale i začlenil do svého státu, ať už formálně, nebo fakticky, měnila by se tím samotná definice izraelské státnosti.
Dva miliony Palestinců, kteří v Gaze žijí, představují naprosto odlišnou demografickou, jazykovou, náboženskou i politickou realitu oproti většinovému obyvatelstvu Izraele. Jejich začlenění by vedlo k dramatickému zvýšení podílu arabské, převážně muslimské, populace v rámci izraelského státu. V současnosti tvoří Arabové zhruba 21 % obyvatel Izraele. S přičtením Gazy by se tento podíl přiblížil k 35–40 %, a pokud by byl do budoucna zohledněn i Západní břeh Jordánu, mohl by židovský národ v rámci vlastního státu přestat být většinou.
Anebo jinak řečeno: může být stát, v němž jedna národní skupina má kontrolu nad územím i mocí, ale není většinou v populaci, demokratický? Odpověď na tuto otázku je pro Izrael bolestivá a plná dilemat. Tento scénář navíc nevytváří tlak jen zevnitř. Zásadně by posílil mezinárodní kritiku Izraele, zejména v kontextu obvinění z apartheidu, které zaznívá od řady lidskoprávních organizací. Přímé ovládnutí milionů Palestinců bez jasné vize jejich politických práv by dalo argumenty i těm, kteří zpochybňují legitimitu izraelského uspořádání jako celku.
Izrael se od svého vzniku definuje jako „židovský a demokratický stát“. Pokud by však měl žít v jednom ústavním rámci s populací, která sdílí jinou národní identitu a která dlouhodobě čelí diskriminaci a vyloučení, vzniká otázka, zda může být zároveň židovský a skutečně demokratický.
Tato proměna však není v zájmu ani premiéra Netanjahua, ani velké části izraelské veřejnosti. Dlouhodobé strategické cíle izraelské politiky totiž mířily spíš opačným směrem – k udržení židovského charakteru státu, i za cenu udržování trvalého oddělení od palestinských území. V tomto kontextu se plná anexe Gazy jeví jako politicky i demograficky riskantní a vnitřně rozporný krok.
Pokud izraelská armáda v Gaze setrvá i po skončení aktuálních bojů, a nevrátí správu území do rukou palestinských institucí nebo mezinárodní správy, bude to fakticky znamenat návrat k přímé vojenské okupaci celého Pásma Gazy. Takový vývoj by neznamenal jen přechodné bezpečnostní opatření, ale dlouhodobý režim, který by zcela změnil životní podmínky dvou milionů Palestinců, kteří zde žijí.
Okupační správa, pokud by skutečně vznikla, by pravděpodobně nebyla ničím jiným než pokračováním stávajícího stavu – ovšem v ještě intenzivnější podobě. Izraelská kontrola nad územím by zahrnovala vojenské hlídky, kontrolní stanoviště, zákaz vycházení, selektivní zásahy proti podezřelým skupinám i plošná omezení pohybu a veřejného života. Veškerá moc by byla v rukou vojenské nebo okupační civilní administrativy, bez jakékoli legitimity v očích místních obyvatel.
Představa, že by taková správa mohla přinést stabilitu, je podle zkušeností z posledních desetiletí přinejmenším naivní. V obdobích izraelské přítomnosti v Gaze před rokem 2005 docházelo k častým střetům, zatýkání, omezování pohybu i násilí vůči civilistům. Okupace nevyřešila žádné zásadní problémy, naopak posilovala radikalizaci, frustraci a odpor.
Zásadním rizikem současného vývoje je, že absence legitimní palestinské správy, ať už v podobě Palestinské samosprávy, nebo jiné reprezentace, vytvoří prostor, v němž budou ještě více potlačena základní občanská práva. Obyvatelé Gazy se tak mohou ocitnout v právním vakuu, bez plnohodnotného zastoupení, bez soudní ochrany, bez záruk osobní bezpečnosti a bez přístupu k nezávislé justici.
Samotná humanitární krize v Gaze přitom už dnes dosahuje kritické úrovně. Dle OSN a dalších humanitárních organizací čelí značná část obyvatel Gazy hladomoru, nedostatku základních potravin, pitné vody i lékařské péče. Blokáda humanitární pomoci, ke které se Izrael uchýlil s cílem zlomit odpor Hamásu, se však v praxi dotýká především civilního obyvatelstva, včetně dětí, starších lidí a nemocných. Právě ti nesou nejvyšší náklady této strategie.
Nenávist přesahuje i Hamás
Izrael se v případě války proti Hamásu ocitá v jednom z nejsložitějších strategických a morálních dilemat své novodobé historie. Vojenský cíl zničit Hamás je z izraelského pohledu logický a z pohledu části mezinárodního společenství oprávněný – jde o organizaci, která opakovaně útočila na izraelské civilisty, neuznává právo Izraele na existenci a jejíž říjnový útok v roce 2023 znamenal nejkrvavější den v dějinách státu. Jenže i oprávněná obrana má své limity.
Izraelské vedení ví, že samotné vojenské vítězství nad Hamásem, pokud by vůbec bylo dosažitelné, automaticky neřeší klíčovou otázku, co přijde po něm. Likvidace vojenské infrastruktury a likvidace ideologie jsou dvě naprosto rozdílné věci. I kdyby izraelská armáda zničila tunely, zabila velitele a rozbila struktury Hamásu v Gaze, nezmizí hluboce zakořeněná nenávist, frustrace a radikalizace, kterou podporuje desetiletí okupace, blokády a bezvýchodné sociální reality.
Izrael se tak ocitá ve dvojím tlaku. Na jedné straně požaduje domácí veřejnost bezpečnost – tedy odstranění hrozby Hamásu, návrat rukojmích a garance, že se 7. říjen už nebude opakovat. Na straně druhé roste mezinárodní kritika za způsob, jakým je válka vedena; za tisíce civilních obětí, ničení infrastruktury a hladomor, který se šíří Gazou.
Je tu i dilema, co dělat s Gazou, pokud Hamás padne. Trvalá okupace, jak již bylo zmíněno, nese těžké náklady a ohrožuje demografickou a politickou stabilitu Izraele. Předání moci Palestinské samosprávě je politicky nepravděpodobné, protože v očích mnoha Palestinců je diskreditovaná a v očích Izraelců neschopná. A mezinárodní správa – byť z pohledu OSN ideální – je realisticky zatím mimo dosah.
Izraelské dilema je tak tragicky klasické. Zvolí-li tvrdou ruku, riskuje mezinárodní izolaci a další radikalizaci obyvatelstva v Gaze. Zvolí-li ústup a diplomatické řešení, vystavuje se domácímu odporu a podezření, že nedokáže zajistit bezpečnost svým občanům.
Klíčové je tedy hledání cest, jak sladit legitimní požadavek na bezpečnost s požadavkem na respekt k mezinárodnímu právu a lidským právům. Prvním krokem musí být okamžité otevření prostoru pro humanitární pomoc, které by alespoň částečně zmírnilo utrpení obyvatel Gazy. Dalším pak otevřená diplomatická jednání – nikoliv jen o příměří, ale o budoucnosti celého pásma.
Bez širšího řešení, ať už formou dvoustátního uspořádání, či jiného modelu, zůstane Gaza místem bez budoucnosti. A to je nejen tragédií pro Palestince, ale i hrozbou pro Izrael, který si musí ujasnit, zda chce být vnímán jako demokratický stát, nebo jako trvalá okupační síla v regionu, kde se stále více uzavírá do obranného sevření.
Britský vládní program výměny žadatelů o azyl s Francií stojí v přepočtu přibližně 56 tisíc liber za každou navrácenou osobu¨, tedy zhruba 1,5 milionu korun. Tuto částku zveřejnila britská ministryně vnitra Shabana Mahmoodová při slyšení před parlamentním výborem pro vnitřní záležitosti. Šéfka resortu obhajovala vysoké náklady s tím, že vyhoštění jedné osoby vyjde nastejno nebo levněji než její roční ubytování v hotelu. Systém fungující na principu výměny kus za kus má za cíl omezit nelegální migraci přes Lamanšský průliv.
Ruský bezpilotní letoun, který byl nalezen u severozápadního pobřeží Polska v Baltském moři, nesl bojovou hlavici s roznětkou. Informaci oficiálně oznámila státní prokuratura pověřená vyšetřováním případu. Polská armáda lokalizovala a vyzvedla stroj z moře v blízkosti pláže v obci Rusinowo nedaleko Jarosławce. Specialisté ruský dron typu Gerbera 2 přímo na pláži zneškodnili a následně jej přepravili k podrobnějšímu zkoumání.
Polsko posiluje bezpečnost na hranicích s Ukrajinou v reakci na nedávné ruské útoky v bezprostřední blízkosti hraničních přechodů. Polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz oznámil, že vláda rozhodla o zpevnění infrastruktury využívané pohraniční stráží. Na místě už působí vojáci osmnáctého ženijního pluku, kteří zpevňují kontrolní stanoviště a navazující objekty. Opatření přichází po víkendových úderech bezpilotních letounů, z nichž jeden zasáhl vlak převážející mimo jiné bývalé západní představitele. Ruské ministerstvo obrany tyto zásahy potvrdilo s tvrzením, že souprava převážela vojenský materiál.
Francouzská krajně pravicová strana Národní sdružení pod vedením Marine Le Penové opět přichází s návrhem na úplný zákaz nošení muslimských šátků na veřejných prostranstvích. Politické hnutí tento požadavek prosazuje jako klíčový bod své kampaně před prezidentskými volbami. Návrh se týká především nošení šátků přímo na ulicích a na všech veřejně přístupných místech. Odborníci i právní analytici však upozorňují, že takové opatření představuje závažný zásah do náboženské svobody a základních lidských práv.
Itálie se připravuje na návrat k jaderné energetice po více než třiatřicetileté pauze. Ministr životního prostředí a energetické bezpečnosti Gilberto Pichetto Fratin uvedl, že země by mohla vyrábět elektřinu z jádra do roku 2035. Klíčový návrh zákona, který k tomuto kroku otevírá právní cestu, míří k konečnému hlasování v senátu. Zákon již dříve prošel dolní komorou parlamentu a jeho definitivní schválení se očekává v nejbližších dnech.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle webu The Guardian oznámil, že jeho země zastaví útoky na ruské energetické cíle pouze v případě, že stejný krok učiní i Ruská federace a Spojené státy zaručí dodržování dohod. Reagoval tak na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že se obě strany na příměří v energetické sféře již dohodly. Kyjev ani Moskva však existenci takového ujednání v době vydání prohlášení nepotvrdily. Podle ukrajinské hlavy státu Rusko zatím neprojevilo žádnou skutečnou ochotu válku ukončit.
Evropští hasiči požadují po národních vládách i orgánech Evropské unie navýšení finančních prostředků, zlepšení pracovních podmínek a zajištění dostatečného množství techniky i personálu. Reagují tak na náročné léto, během něhož rozsáhlé lesní požáry v Evropě zničily plochu dvakrát větší, než je rozloha Lucemburska. Zástupci záchranářů pro web Politico zdůrazňují, že slovní uznání a potlesk ze strany politiků již k řešení zhoršující se situace nestačí. Podle nich je nutné přistoupit k reálným investicím do požární ochrany a prevence.
Tisíce ukrajinských dětí ze sociálních ústavů, které byly po začátku ruské invaze evakuovány do zemí Evropské unie, se odmítají vrátit do své vlasti. Mnohé z nich se v nových domovech rychle integrovaly, začaly chodit do škol a našly si přátele v prostředí mimo dosah válečného konfliktu. Ukrajinské úřady požadují jejich návrat domů, avšak neochota mladých lidí vrátit se představuje pro zemi vážnou demografickou a společenskou krizi.
Islamistické násilí v africkém regionu Sahel směřuje k dosažení historických maxim v důsledku rozsáhlých ofenzív skupin napojených na Al-Káidu a Islámský stát. Podle nových údajů monitorovací organizace Acled se tato oblast stala novým centrem teroristických aktivit. Zatímco celosvětový počet obětí terorismu klesl na nejnižší úroveň za dlouhá léta, v oblastech západní Afriky naopak prudce vzrostl. Pokud bude současný trend pokračovat, roční bilance bezpečnostních incidentů výrazně překročí dosavadní rekordy.
Ukrajina musí přijmout řadu těžkých a potenciálně nepopulárních opatření, aby dokázala překlenout vysoký schodek státního rozpočtu a zajistila si miliardy dolarů z mezinárodního financování. Ve svém večerním projevu k národu to prohlásil prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle ukrajinské hlavy státu je schválení nových zákonů nezbytné pro udržení obranyschopnosti a celkové odolnosti země v probíhajícím válečném konfliktu. Zelenskyj zdůraznil, že zemi chybí značné finanční prostředky, které je nutné co nejrychleji zajistit.
Válka s Íránem stála Spojené státy během prvních pěti měsíců celkem 38 miliard dolarů. Vyplývá to z nejnovější zprávy Nestranického rozpočtového úřadu Kongresu, která nabízí dosud nejkomplexnější pohled na finanční dopady tohoto konfliktu. Podle odhadů analytiků si pokračující vojenská kampaň vyžádá měsíčně další dvě až tři miliardy dolarů, píše web Politico. Dlouhotrvající boje navíc výrazně vyčerpávají americké zásoby klíčových zbraní.
Na indonéském ostrově Borneo působí první výhradně ženský hasičský tým nazvaný Power of Mama, který chrání místní komunity před ničením pralesů a rašelinišť. Tým dobrovolnic vznikl v provincii Západní Kalimantan s cílem bojovat proti nebezpečným požárům a toxickému dýmu. Jedna z členek, devětatřicetiletá Irma, vysvětlila, že jako ženy v domácnosti pociťují dopady znečištění nejsilněji, což je motivovalo k přímé akci. Ženy v plné ochranné výbavě vyjíždějí na motocyklech přímo do zasažených oblastí.