Slovenský premiér Robert Fico na půdě Evropské unie podpořil pokračující pomoc Ukrajině, jen aby o den později před domácím publikem prohlásil, že Slovensko napadené zemi neposkytne ani vojenskou, ani finanční podporu. Tento politický dvojí metr už dávno nepřekvapuje, přesto dál systematicky podkopává slovenskou společnost i demokracii.
Slovenský premiér v pátek opět rázně prohlásil, že Slovensko neposkytne Ukrajině žádnou vojenskou ani finanční pomoc na obranu proti ruské agresi. Tento postoj přitom kontrastuje se čtvrtečním rozhodnutím lídrů všech členských států Evropské unie – s výjimkou Maďarska – které jednomyslně podpořily pokračování unijní pomoci Ukrajině.
Toto je pro Fica typický manévr. Na evropské scéně vystupuje jako umírněný a loajální partner, avšak sotva se vrátí domů, ostře kritizuje unijní rozhodnutí – přestože je on sám, nebo jeho zástupce jednající v jeho pověření, ve většině případů formálně podpoří.
Fico balancuje mezi dvěma obavami: ztrátou domácí podpory, která mu zajišťuje moc, a oslabením vztahů se spojenci, což by mohlo Slovensku zkomplikovat přístup k unijním fondům. Na domácí scéně ve slovenštině hřímá proti Bruselu, ale jakmile jeho slova dolétnou k evropským partnerům, podivuhodně změní tón.
Slovenský premiér se čím dál víc profiluje jako učebnicový populista a jeho rádoby levicová, sociálně-demokratická strana Smer-SD se mezitím stává epicentrem slovenské populistické politiky.
Jeho maďarský protějšek Viktor Orbán se naopak dá označit za skutečného „národovce“ – jeho postoje na domácí scéně totiž často zůstávají konzistentní i na evropské úrovni. Ačkoli ho Fico očividně obdivuje, v tomto ohledu se mu nemůže rovnat. Na rozdíl od Orbána, který staví na ideologii, je totiž Ficovým hlavním cílem především politický (a ekonomický) zisk.
Podobný scénář sledujeme i u bývalého, a možná budoucího, českého premiéra Andreje Babiše. Na domácí scéně hlásá něco úplně jiného než na evropské. Když mu to vyhovovalo, bez mrknutí oka podpořil Zelenou dohodu (Green Deal), aby se dnes postavil do čela jejích nejhlasitějších kritiků a obviňoval z jejího schválení současnou vládu.
Fico i Babiš jsou mistři populismu a politického pokrytectví. Nejde jim o blaho občanů, ale výhradně o vlastní prospěch. Přestože se rádi stylizují do role ochránců národních zájmů, jejich kroky často svědčí o opaku. Právě oni dva také otevřeně podpořili nejnovější iniciativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, směřující k omezení transatlantické spolupráce s Evropou a pohřbení ukrajinské snahy o obranu před Ruskem.
Na rozdíl od Babiše je Fico ochoten líbat prsten jak Vladimiru Putinovi, tak Trumpovi. Slovensko rozděluje způsobem, který nemá obdoby – a přesně to mu hraje do karet. Rozštěpená společnost plodí zlobu, a v takové atmosféře vítězí ten, kdo dokáže vyvolat největší strach a zároveň nabídnout zdánlivě jednoduchá, rázná řešení problémů běžných občanů.
Ficovi nejde o to, zda je slovenská společnost soudržná či stabilní – důležité je jen to, že mu přináší dostatek hlasů k udržení moci. Formálně zachovává demokratické principy, ve skutečnosti je však mistrně ohýbá ve svůj prospěch. Z demokracie nevytváří autoritářský režim v pravém slova smyslu, ale systém, v němž ovládl politickou scénu natolik, že demokratické zřízení slouží především jeho vlastní agendě.
Stejně jako Babiš splňuje i Fico jeden ze základních znaků autoritářského myšlení: umění svalovat vlastní neúspěchy na politické oponenty. Babišova vláda například vytvořila jeden z největších schodků v dějinách českého státního rozpočtu, přesto dokázal z odpovědnosti obratně obvinit kabinet Petra Fialy – a nemalá část veřejnosti mu to uvěřila.
Babišova překrucování reality jsou v porovnání s Ficovými téměř nevinná. Zatímco český expremiér manipuluje fakty, Fico zachází ještě dál – bez jediného důkazu obvinil opozici vedenou Progresívnym Slovenskem z plánování státního převratu. Tuto očividnou dezinformaci jednoduše vypustil do veřejného prostoru, kde začala žít vlastním životem a pracovat v jeho prospěch.
Tímto způsobem Fico systematicky rozděluje slovenskou společnost a snadno v ní podněcuje vztek a nenávist vůči druhé straně politické barikády. Voliči Smeru pohrdají příznivci Progresívneho Slovenska, a naopak. Polarizace dosáhla takové úrovně, že vedle ní působí česká společnost téměř jako oáza stability. Pokud Fico bude i nadále stavět svou politiku na lžích a polopravdách, slovenskou demokracii a společnost čeká neradostná budoucnost.
Prezident Petr Pavel v úterý potřetí ve funkci předá státní vyznamenání. Z publika však bude oceněným tleskat jen jeden ze dvou žijících exprezidentů. Na Pražský hrad dorazí pouze Václav Klaus. Pavlův předchůdce v úřadu Miloš Zeman totiž pokračuje v rekonvalescenci po nedávné operaci zad.
Felix Slováček už je sice dávno v důchodovém věku, přesto i po osmdesátce neustále pracuje. Momentálně na novém projektu, který je velmi osobní. Známý saxofonista totiž předem odhalil, v čem spočívá.
Simona Stašová zasvětila lidi do tajů vlastní rodiny, jejíž nejvýraznější postavou je samozřejmě její maminka Jiřina Bohdalová. Málo se ale ví o švédské rodinné větvi. Stašová už se pomalu těší na nevlastní dceru.
Počasí v Evropě má už dnes ovlivnit výrazná tlaková níže, jejíž projevy se nevyhnou ani České republice. Podle meteorologů je nutné počítat se silnějším větrem, jehož rychlost ale nebude úplně extrémní. Vyplývá to z příspěvku Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na sociální síti X.
Zítra budou do Vánoc zbývat přesně dva měsíce. Česká televize si tak řekla, že je nejvyšší čas odhalit stěžejní okamžiky vánočního programu. Diváci se mohou těšit na nové pohádky, Karla Šípa s Všechnopárty či speciální vydání StarDance.
Malá skupina poslanců britského parlamentu požaduje, aby vláda formálně odebrala tituly princi Andrewovi. Lídři SNP (Skotská národní strana) ve Westminsteru, Stephen Flynn, podali návrh, který by vládu vyzval k legislativnímu kroku, jenž by Andrewovi odebral vévodský titul. I když se k návrhu připojilo pouze 14 poslanců a vláda není povinna jednat, dává to politikům příležitost vyjádřit svou vůli jednat. Zároveň to poukazuje na možné cesty, jakými by mohl Andrew o zbylé tituly přijít.
Moskva rychle zareagovala na koordinované sankce USA namířené proti jejím dvěma největším ropným společnostem, Rosněfťu a Lukoilu. Ruské ministerstvo zahraničí označilo opatření za „kontraproduktivní“ a varovalo Trumpovu administrativu, že selžou. Zároveň obvinilo Evropskou unii, že se nedokáže smířit s neúčinností vlastních sankcí.
Po letech izolace od následků války Vladimira Putina začíná ruská ekonomika konečně pociťovat dopady. Rychlá proměna politických nálad to jen podtrhuje. Zatímco v srpnu si prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin potřásli rukama na červeném koberci na Aljašce, o měsíc později už Trump nazval Rusko „papírovým tygrem“. Ještě významnější než tato urážka bylo to, co následovalo: poté co prezident Trump upozornil na nedostatek paliva a výpadky dodávek, začala o problémech psát i Moskvou přísně kontrolovaná média. „Už nelze popírat známky nedostatku benzinu v regionech,“ psala tamní média, která se obvykle snaží neúspěchy skrývat.
Vysocí představitelé NATO a španělské vlády se s relativním klidem staví k nejnovějším hrozbám amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten pohrozil, že Španělsko potrestá za jeho nedostatečné výdaje na obranu. Jeden z vysokých důstojníků NATO v Bruselu uvedl, že „hrozba není brána na vojenské úrovni vážně“ a Španělé reagují pokojně.
Evropští lídři se na summitu v Bruselu pustili do diskuse o Ukrajině, nyní už bez přítomnosti prezidenta Volodymyra Zelenského. Klíčovým a nejproblematičtějším bodem jednání je otázka, co s ruskými zmrazenými aktivy, z nichž většina je uložena ve finančním depozitáři Euroclear se sídlem v Belgii.
V době, kdy probíhá demolice Východního křídla Bílého domu, části budovy, která byla po desetiletí spojena s prvními dámami Spojených států, zachovává Melania Trumpová mlčení. První dáma se veřejně nevyjádřila ke zbourání Východního křídla, jež sloužilo jako sídlo prezidentských manželek od administrativy Carthera. Tato demolice přitom narušila kancelářské prostory jejího týmu a vynutila si zastavení prohlídek Bílého domu pro veřejnost.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve čtvrtek prohlásila, že jakýkoli krok Evropské unie ke konfiskaci ruských aktiv držených na účtech společnosti Euroclear povede k „bolestivé reakci“ ze strany Ruska. Zacharovová uvedla, že EU nemá žádné zákonné prostředky k zabavení ruského majetku. Jeho konfiskace by tak byla považována za „krádež“.