Slovenský premiér Robert Fico na půdě Evropské unie podpořil pokračující pomoc Ukrajině, jen aby o den později před domácím publikem prohlásil, že Slovensko napadené zemi neposkytne ani vojenskou, ani finanční podporu. Tento politický dvojí metr už dávno nepřekvapuje, přesto dál systematicky podkopává slovenskou společnost i demokracii.
Slovenský premiér v pátek opět rázně prohlásil, že Slovensko neposkytne Ukrajině žádnou vojenskou ani finanční pomoc na obranu proti ruské agresi. Tento postoj přitom kontrastuje se čtvrtečním rozhodnutím lídrů všech členských států Evropské unie – s výjimkou Maďarska – které jednomyslně podpořily pokračování unijní pomoci Ukrajině.
Toto je pro Fica typický manévr. Na evropské scéně vystupuje jako umírněný a loajální partner, avšak sotva se vrátí domů, ostře kritizuje unijní rozhodnutí – přestože je on sám, nebo jeho zástupce jednající v jeho pověření, ve většině případů formálně podpoří.
Fico balancuje mezi dvěma obavami: ztrátou domácí podpory, která mu zajišťuje moc, a oslabením vztahů se spojenci, což by mohlo Slovensku zkomplikovat přístup k unijním fondům. Na domácí scéně ve slovenštině hřímá proti Bruselu, ale jakmile jeho slova dolétnou k evropským partnerům, podivuhodně změní tón.
Slovenský premiér se čím dál víc profiluje jako učebnicový populista a jeho rádoby levicová, sociálně-demokratická strana Smer-SD se mezitím stává epicentrem slovenské populistické politiky.
Jeho maďarský protějšek Viktor Orbán se naopak dá označit za skutečného „národovce“ – jeho postoje na domácí scéně totiž často zůstávají konzistentní i na evropské úrovni. Ačkoli ho Fico očividně obdivuje, v tomto ohledu se mu nemůže rovnat. Na rozdíl od Orbána, který staví na ideologii, je totiž Ficovým hlavním cílem především politický (a ekonomický) zisk.
Podobný scénář sledujeme i u bývalého, a možná budoucího, českého premiéra Andreje Babiše. Na domácí scéně hlásá něco úplně jiného než na evropské. Když mu to vyhovovalo, bez mrknutí oka podpořil Zelenou dohodu (Green Deal), aby se dnes postavil do čela jejích nejhlasitějších kritiků a obviňoval z jejího schválení současnou vládu.
Fico i Babiš jsou mistři populismu a politického pokrytectví. Nejde jim o blaho občanů, ale výhradně o vlastní prospěch. Přestože se rádi stylizují do role ochránců národních zájmů, jejich kroky často svědčí o opaku. Právě oni dva také otevřeně podpořili nejnovější iniciativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, směřující k omezení transatlantické spolupráce s Evropou a pohřbení ukrajinské snahy o obranu před Ruskem.
Na rozdíl od Babiše je Fico ochoten líbat prsten jak Vladimiru Putinovi, tak Trumpovi. Slovensko rozděluje způsobem, který nemá obdoby – a přesně to mu hraje do karet. Rozštěpená společnost plodí zlobu, a v takové atmosféře vítězí ten, kdo dokáže vyvolat největší strach a zároveň nabídnout zdánlivě jednoduchá, rázná řešení problémů běžných občanů.
Ficovi nejde o to, zda je slovenská společnost soudržná či stabilní – důležité je jen to, že mu přináší dostatek hlasů k udržení moci. Formálně zachovává demokratické principy, ve skutečnosti je však mistrně ohýbá ve svůj prospěch. Z demokracie nevytváří autoritářský režim v pravém slova smyslu, ale systém, v němž ovládl politickou scénu natolik, že demokratické zřízení slouží především jeho vlastní agendě.
Stejně jako Babiš splňuje i Fico jeden ze základních znaků autoritářského myšlení: umění svalovat vlastní neúspěchy na politické oponenty. Babišova vláda například vytvořila jeden z největších schodků v dějinách českého státního rozpočtu, přesto dokázal z odpovědnosti obratně obvinit kabinet Petra Fialy – a nemalá část veřejnosti mu to uvěřila.
Babišova překrucování reality jsou v porovnání s Ficovými téměř nevinná. Zatímco český expremiér manipuluje fakty, Fico zachází ještě dál – bez jediného důkazu obvinil opozici vedenou Progresívnym Slovenskem z plánování státního převratu. Tuto očividnou dezinformaci jednoduše vypustil do veřejného prostoru, kde začala žít vlastním životem a pracovat v jeho prospěch.
Tímto způsobem Fico systematicky rozděluje slovenskou společnost a snadno v ní podněcuje vztek a nenávist vůči druhé straně politické barikády. Voliči Smeru pohrdají příznivci Progresívneho Slovenska, a naopak. Polarizace dosáhla takové úrovně, že vedle ní působí česká společnost téměř jako oáza stability. Pokud Fico bude i nadále stavět svou politiku na lžích a polopravdách, slovenskou demokracii a společnost čeká neradostná budoucnost.
Americký prezident Donald Trump vyzval Ukrajinu, aby přestala útočit na ruské ropné rafinérie kvůli celosvětovému růstu cen motorové nafty. Své prohlášení učinil během dvoudenní návštěvy Irska, kde navštívil své golfové hřiště v hrabství Clare. Šéf Bílého domu odmítl tvrzení, že by za prudkým nárůstem cen paliv stála válka, kterou jeho administrativa vede proti Íránu. Podle jeho slov je hlavním důvodem nynějšího nedostatku nafty právě ukrajinská strategie zaměřená na ruskou energetiku.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Populismus se stává celosvětovým fenoménem, který získává stále větší podporu napříč různými politickými systémy. Tímto pojmem jsou dnes označovány výrazné osobnosti pravice i levice, mezi něž patří například brazilský politik Jair Bolsonaro, indický premiér Nárendra Módí nebo americký senátor Bernie Sanders. Přestože se akademické definice populismu v mnoha ohledech rozcházejí, všechny staví na stejném základním principu. Rozdělují totiž společnost na dvě nesmiřitelné skupiny, kterými jsou čistý lid a korumpované elity.
Nová zpráva Organizace spojených národů varuje, že svět již není schopen dodržet hranici globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia. Podle zveřejněného dokumentu Programu OSN pro životní prostředí překročí lidstvo tuto kritickou hranici pravděpodobně již kolem roku 2030. Současný růst teploty představuje vážnou hrozbu zejména pro ostrovní státy v Tichém oceánu, které čelí rychlému vzestupu mořské hladiny. Zástupci těchto zranitelných regionů zdůrazňují, že pouhé výzvy k vyšším závazkům už nestačí a je nutná okamžitá politická vůle i masivní investice.
Obyvatelé ruské Kurské oblasti podle BBC stále marně pátrají po svých příbuzných, kteří zmizeli po ukrajinském přeshraničním útoku. Jednou z nich je i žena jménem Ljubov, jež ztratila kontakt se svou matkou den po začátku invaze ukrajinských sil. Zatímco dříve chovala ke své vlasti naprostou důvěru, dnes pociťuje vůči ruskému státu silnou zášť. Podle místního guvernéra zůstává v regionu nezvěstných více než tři sta lidí, přesné číslo však nikdo nezná.
Ruské ozbrojené síly během jednoho týdne vyslaly proti Ukrajině přibližně 2 100 útočných bezpilotních letounů, 78 raket různých typů a téměř 1 700 řízených leteckých pum. V neděli 13. září o rozsáhlých vzdušných útocích informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle jeho vyjádření tvořily podstatnou část nasazených strojů proudové bezpilotní prostředky Šáhed. Moskva tyto zbraně využívá k systematickému ničení ukrajinské ekonomiky, klíčové infrastruktury i běžného života obyvatel.
Francouzské úřady během letošního léta zadržely 514 osob podezřelých ze zakládání lesních požárů, mezi nimiž figuruje i 198 mladistvých. K zatčeným patří například patnáctiletý chlapec, který odhodil hořící cigaretu v lese u Bordeaux, nebo padesátiletá žena podezřelá ze založení sedmnácti požárů. Dalším případem je šestatřicetiletý muž, jenž zapálil papírovou tašku s odpadky v porostu poblíž Perpignanu. V průběhu letošního rekordního léta lehl popelem rozsáhlý porost o celkové rozloze 115 tisíc hektarů lesů a křovin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil ochotu setkat se s ruským lídrem Vladimirem Putinem na nadcházejícím summitu skupiny G20 v Miami a jednat o ukončení války. Moskevský Kreml však tuto možnost okamžitě odmítl a označil ji za zcela nemožnou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zopakoval požadavek, že k jakémukoli osobnímu jednání obou představitelů může dojít výhradně v ruské metropoli. Vrcholná schůzka lídrů největších světových ekonomik se má v USA uskutečnit v polovině prosince, přičemž Putinova účast zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Americký ministr energetiky Chris Wright prohlásil, že Spojené státy možná nedosáhnou s Íránem jaderné dohody, která by zemi zabránila v získání jaderných zbraní. Vyjednávání mezi oběma státy v současnosti stagnuje, zatímco vojenský konflikt v regionu nadále pokračuje. Podle ministra zůstává otevřená možnost dalšího vojenského zásahu, který by definitivně zničil íránské kapacity na výrobu a rozvinutí těchto zbraní. Druhou variantou je podle něj čekání na případnou novou íránskou vládu.
Spoluzakladatel výzkumné společnosti Anthropic vyzval k úmyslnému zpomalení vývoje nejmodernějších modelů umělé inteligence. Ve své nejnovější eseji zveřejněné na jeho webu zdůrazňuje, že pokrok v oblasti schopností umělé inteligence v posledních měsících výrazně předbíhá možnosti jejího výzkumu bezpečnosti a kontroly. Autor se vývoji technologií věnuje již dvanáct let a nadále věří v jejich obrovský přínos pro lidstvo, včetně léčby závažných onemocnění nebo ekonomického růstu. Podle jeho názoru je však nezbytné dát výzkumníkům dostatek času na to, aby dokázali rizika účinně eliminovat.
Švédský premiér Ulf Kristersson před parlamentními volbami varoval před možnými bezpečnostními riziky v případě vítězství levicového bloku. V rozhovoru pro server Politico uvedl, že případná nová vláda pod vedením levice by mohla ohrozit plnění závazků země vůči Severoatlantické alianci. Kristersson upozornil na skutečnost, že dvě ze tří nebo čtyř stran chystané levicové koalice v minulosti hlasovaly proti vstupu Švédska do NATO. Podle jeho slov by takový kabinet neměl dostatečnou vnitřní jednotu k přijímání klíčových domácích rozhodnutí.
Bleskový postup Íránem podporovaných povstaleckých sil Hútíů v západním Jemenu donutil k ústupu desítky tisíc civilistů. Podle mezinárodních organizací opustilo své domovy podél pobřeží Rudého moře již téměř 50 tisíc lidí. Válečné operace zasáhly především oblasti, kde rebelové obsadili řadu měst dříve kontrolovaných vládními silami s podporou Saúdské Arábie a USA. Při prudkých bojích již podle dostupných zpráv zahynuly stovky lidí a hrozí návrat k plnohodnotné občanské válce.
