Ficova tradice: Na půdě EU schválil pomoc Ukrajině, před domácím publikem ji odmítl

Komentář
Robert Fico (Smer)
Robert Fico (Smer), foto: Fb/Robert Fico
Pavel Němec VČERA 13:03
Sdílej:

Slovenský premiér Robert Fico na půdě Evropské unie podpořil pokračující pomoc Ukrajině, jen aby o den později před domácím publikem prohlásil, že Slovensko napadené zemi neposkytne ani vojenskou, ani finanční podporu. Tento politický dvojí metr už dávno nepřekvapuje, přesto dál systematicky podkopává slovenskou společnost i demokracii.

Slovenský premiér v pátek opět rázně prohlásil, že Slovensko neposkytne Ukrajině žádnou vojenskou ani finanční pomoc na obranu proti ruské agresi. Tento postoj přitom kontrastuje se čtvrtečním rozhodnutím lídrů všech členských států Evropské unie – s výjimkou Maďarska – které jednomyslně podpořily pokračování unijní pomoci Ukrajině.

Toto je pro Fica typický manévr. Na evropské scéně vystupuje jako umírněný a loajální partner, avšak sotva se vrátí domů, ostře kritizuje unijní rozhodnutí – přestože je on sám, nebo jeho zástupce jednající v jeho pověření, ve většině případů formálně podpoří.

Fico balancuje mezi dvěma obavami: ztrátou domácí podpory, která mu zajišťuje moc, a oslabením vztahů se spojenci, což by mohlo Slovensku zkomplikovat přístup k unijním fondům. Na domácí scéně ve slovenštině hřímá proti Bruselu, ale jakmile jeho slova dolétnou k evropským partnerům, podivuhodně změní tón.

Slovenský premiér se čím dál víc profiluje jako učebnicový populista a jeho rádoby levicová, sociálně-demokratická strana Smer-SD se mezitím stává epicentrem slovenské populistické politiky.

Jeho maďarský protějšek Viktor Orbán se naopak dá označit za skutečného „národovce“ – jeho postoje na domácí scéně totiž často zůstávají konzistentní i na evropské úrovni. Ačkoli ho Fico očividně obdivuje, v tomto ohledu se mu nemůže rovnat. Na rozdíl od Orbána, který staví na ideologii, je totiž Ficovým hlavním cílem především politický (a ekonomický) zisk.

Podobný scénář sledujeme i u bývalého, a možná budoucího, českého premiéra Andreje Babiše. Na domácí scéně hlásá něco úplně jiného než na evropské. Když mu to vyhovovalo, bez mrknutí oka podpořil Zelenou dohodu (Green Deal), aby se dnes postavil do čela jejích nejhlasitějších kritiků a obviňoval z jejího schválení současnou vládu.

Fico i Babiš jsou mistři populismu a politického pokrytectví. Nejde jim o blaho občanů, ale výhradně o vlastní prospěch. Přestože se rádi stylizují do role ochránců národních zájmů, jejich kroky často svědčí o opaku. Právě oni dva také otevřeně podpořili nejnovější iniciativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, směřující k omezení transatlantické spolupráce s Evropou a pohřbení ukrajinské snahy o obranu před Ruskem.

Na rozdíl od Babiše je Fico ochoten líbat prsten jak Vladimiru Putinovi, tak Trumpovi. Slovensko rozděluje způsobem, který nemá obdoby – a přesně to mu hraje do karet. Rozštěpená společnost plodí zlobu, a v takové atmosféře vítězí ten, kdo dokáže vyvolat největší strach a zároveň nabídnout zdánlivě jednoduchá, rázná řešení problémů běžných občanů.

Ficovi nejde o to, zda je slovenská společnost soudržná či stabilní – důležité je jen to, že mu přináší dostatek hlasů k udržení moci. Formálně zachovává demokratické principy, ve skutečnosti je však mistrně ohýbá ve svůj prospěch. Z demokracie nevytváří autoritářský režim v pravém slova smyslu, ale systém, v němž ovládl politickou scénu natolik, že demokratické zřízení slouží především jeho vlastní agendě.

Stejně jako Babiš splňuje i Fico jeden ze základních znaků autoritářského myšlení: umění svalovat vlastní neúspěchy na politické oponenty. Babišova vláda například vytvořila jeden z největších schodků v dějinách českého státního rozpočtu, přesto dokázal z odpovědnosti obratně obvinit kabinet Petra Fialy – a nemalá část veřejnosti mu to uvěřila.

Babišova překrucování reality jsou v porovnání s Ficovými téměř nevinná. Zatímco český expremiér manipuluje fakty, Fico zachází ještě dál – bez jediného důkazu obvinil opozici vedenou Progresívnym Slovenskem z plánování státního převratu. Tuto očividnou dezinformaci jednoduše vypustil do veřejného prostoru, kde začala žít vlastním životem a pracovat v jeho prospěch.

Tímto způsobem Fico systematicky rozděluje slovenskou společnost a snadno v ní podněcuje vztek a nenávist vůči druhé straně politické barikády. Voliči Smeru pohrdají příznivci Progresívneho Slovenska, a naopak. Polarizace dosáhla takové úrovně, že vedle ní působí česká společnost téměř jako oáza stability. Pokud Fico bude i nadále stavět svou politiku na lžích a polopravdách, slovenskou demokracii a společnost čeká neradostná budoucnost.

Stalo se