Ruský server Vzglyad zveřejnil nový „Žebříček nepřátelských vlád“, který má podle Kremlu odrážet tvrdost jednotlivých kabinetů vůči Rusku. Na vrcholu stojí Velká Británie, zatímco Česko spolu se Spojenými státy obsadilo nepříliš čestné čtvrté místo. Moskva tak nepřímo naznačuje, že dřívější razance západních států slábne. Pro Česko jde o varování. Menší „nepřátelství“ v očích Kremlu neznamená úspěch, ale riziko, že povolujeme vlastní obranný a zahraničně-politický postoj.
Ruský server Vzglyad nově zveřejnil vlastní „Žebříček nepřátelských vlád“. Podle šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova nejde o nic jiného než o přejmenování dosavadní kategorie „nepřátelských zemí“. Kreml se prý hodlá soustředit na konkrétní politické vedení, nikoliv na národy jako celek. Už v březnu to shrnul Vladimir Putin slovy: „Nemáme nepřátelské země, máme nepřátelské elity.“ Tato věta jasně ukázala, jak ruská moc interpretovala a stále interpretuje mezinárodní reakce na svou agresi.
Redakce Vzglyadu sestavila žebříček podle míry tvrdosti jednotlivých vlád vůči Rusku. Kritéria zahrnují ekonomické sankce, diplomatická omezení, kulturní blokace, politickou izolaci i další formy odporu. Čím razantnější kroky, tím vyšší bodové hodnocení na stobodové škále. Výsledná metodika působí jednoduše, ale její interpretace je zcela v duchu ruské propagandistické logiky – spíše, než analytický nástroj jde o politický barometr odrážející aktuální priority Moskvy.
Na samotném vrcholu se umístila Velká Británie se 75 body, což není překvapivé vzhledem k jejímu dlouhodobému ostře vymezenému kurzu vůči Kremlu. Těsně za ní následují Německo a Francie, obě se 70 body. Třetí místo připadlo Nizozemsku a Estonsku, které shodně získaly 65 bodů. Zvláštní pozornost si zaslouží čtvrtá příčka, na níž se ocitlo Lotyšsko, Česká republika a Spojené státy – všechny po 55 bodech. Překvapivý je naopak výsledek Maďarska – desáté místo se ziskem 25 bodů navzdory vstřícnosti směrem k Rusku. Slovensko na seznamu chybí úplně, což samo o sobě něco naznačuje o způsobu, jakým Moskva hodnotí geopolitické posuny v regionu.
Rusko svůj seznam „nikoliv přátelských“ vede od roku 2021. Původně obsahoval pouze dvě země – Spojené státy a Českou republiku. Naše země se na něj dostala po zveřejnění zjištění českých bezpečnostních služeb o tom, že výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 byly akcí ruské vojenské rozvědky GRU. Rozhodnutí vyhostit desítky ruských diplomatů poté vztahy s Moskvou zásadně vyhrotilo a Česko se ocitlo mezi klíčovými nepřáteli Kremlu.
Dnes se ale situace jeví jinak. Moskva začíná k Česku i k USA přistupovat méně konfrontačně – a právě to je důvod k obezřetnosti. Být jedním z ústředních protivníků Ruska nikdy nebylo jen bezpečnostní zátěží. Do určité míry to představovalo i potvrzení toho, že dotyčná země postupuje správně, drží se mezinárodního práva, reaguje na ruské agresivní chování a odmítá jakkoli tolerovat porušování norem, které Kreml rutinně obchází. Slábnoucí ruská averze tak může paradoxně naznačovat, že jsme polevili my, nikoli oni.
Česká zahraniční politika pod vedením premiéra Petra Fialy a prezidenta Petra Pavla dosud vykazovala pevný odpor vůči ruskému expanzionismu i jeho moderním imperiálním ambicím. Tento přístup však nemusí být trvalý. Převzetí vlády Andrejem Babišem by podle všeho mohlo znamenat výrazný obrat, a proto není vyloučeno, že Vzglyad při stanovování pořadí zahrnul i tento faktor. Odsunutí Česka na čtvrté místo tak může být tichým signálem, že Moskva vyhodnocuje naši pozici jako méně nekompromisní, než tomu bylo doposud.
Z žebříčku také vyplývá, že státy, které chtějí být vůči ruské agresi důsledné, se nyní ocitají před další výzvou. Propad Spojených států z prvního na čtvrté místo odráží změny v zahraniční politice Donalda Trumpa. Ta sice pracuje s tlakem na Rusko, ale zároveň otevírá dveře potenciálním ústupkům, zejména v otázce Ukrajiny. A jak ukazuje ruská metodika, každé gesto, které lze interpretovat jako „zmírnění nepřátelství“, ihned snižuje bodové skóre.
Žebříček Vzglyadu tak skutečně funguje jako nečekané zrcadlo. Ne proto, že by nabízel seriózní analytiku – tu od ruského státního médiáru pochopitelně nelze čekat – ale protože odráží subjektivní, a tím i velmi výmluvné vnímání Moskvy. Pokud Rusko snižuje skóre zemím, které ještě nedávno považovalo za nejtvrdší protivníky, nejde o kompliment. Je to signál, že se změnilo něco v našem chování, ne v jejich agresivní logice. A právě zde platí nepříjemná, ale férová úvaha: čím méně bodů nám Kreml udělí, tím méně přesvědčivě působí náš postoj vůči jeho imperiální politice.
Pokud nechceme, aby Moskva začala vnímat Česko jako stát, který lze „zpracovat“ či jednoduše ignorovat, je nutné nejen udržet dosavadní kurz, ale v několika oblastech i viditelně přidat. Klíčovým krokem je zřetelně posílit obrannou a bezpečnostní odolnost: urychlit modernizaci armády, zejména v oblasti protivzdušné obrany a zásob munice, zvýšit investice do kyberbezpečnosti, kde Rusko dlouhodobě testuje hranice, a posílit domácí obranný průmysl tak, aby nebyl nadměrně závislý na vnějších dodavatelských řetězcích.
Stejně důležité je pokračovat v jednoznačné a hlasité podpoře Ukrajiny, držet pevný kurz bez váhavých „ale“, protože každé zaváhání Moskva vždy interpretuje jako pozvánku. To zahrnuje pokračování vojenské, logistické i technické pomoci a zároveň diplomatický tlak na evropské i transatlantické partnery, aby neustupovali a neztráceli odhodlání.
Česko by zároveň mělo mnohem důsledněji omezovat ruský vliv ve svém vnitřním prostředí, razantněji potírat proruské dezinformační struktury, pokračovat v regulaci působení ruských firem a osob napojených na tamní režim a zpřísnit kontrolu strategických sektorů a infrastruktury, kde může ruský kapitál představovat bezpečnostní riziko.
Neméně zásadní je udržet konzistentní a srozumitelnou zahraniční politiku bez prudkých výkyvů způsobených vnitropolitickými změnami. To vyžaduje pevnou koordinaci mezi vládou, prezidentem a parlamentem v otázkách bezpečnosti a aktivní působení v rámci EU a NATO, nikoli pasivní přihlížení.
Do toho zapadá i potřeba budovat regionální koalice. Klíčové je hlavně posílení spolupráce s Polskem, baltskými státy a Skandinávií, tedy zeměmi, které mají s ruskou politikou jednoznačnou zkušenost a nesdílejí žádné iluze. Součástí tohoto úsilí je i tlak na to, aby střední Evropa nebyla vnímána jako slabé místo kolektivní obrany, ale jako stabilní a spolehlivý prvek evropské bezpečnostní architektury.
Pokud Rusko zmírní svou kritiku vůči státu, který dlouhodobě patří mezi jeho otevřené odpůrce, rozhodně to nelze chápat jako projev úcty. Spíše jde o signál, že Kreml vyhodnotil danou zemi jako oslabenou či méně odhodlanou než dříve. A pokud nechceme, aby se naše dosavadní pevná pozice změnila v pouhou historickou epizodu, je nezbytné jednat rychle a důrazně.
Americko-transatlantická aliance zůstává základním pilířem globální bezpečnosti a hospodářské prosperity. Spojené státy americké jsou již téměř třetinu své existence formálně svázány smlouvami o společné obraně se svými evropskými spojenci v rámci NATO. Tato severoatlantická vazba slouží posledních 77 let jako nenahraditelný základ pro americký vliv a moc ve světě. Podle expertů webu The Conversation by tak USA neměly dnes, v Den nezávislosti, zapomenout poděkovat právě Evropě.
Americký prezident Donald Trump udělil milost devíti lidem, kteří byli v minulosti odsouzeni za porušení zákona o čistotě ovzduší kvůli zásahům do systémů kontroly emisí u naftových motorů. Trump oznámil šest z těchto milostí na své sociální síti Truth Social s argumentem, že tito muži byli pronásledováni Bidenovou administrativou a trestáni v podstatě za to, že si opravovali svá vlastní auta. Podle soudních záznamů se jednalo o automechaniky a tunery, kteří se podíleli na prodeji a instalaci takzvaných odpojovacích zařízení.
Několik obchodních plavidel, která se dnes pokusila proplout strategicky významným Hormuzským průlivem podél ománského pobřeží, se náhle otočilo zpět.
Analýza deníku The Guardian ukázala, že americký miliardář Elon Musk se v období před vstupem své společnosti SpaceX na burzu věnoval na své sociální síti X britské politice, rase a imigraci dvakrát častěji než samotné vesmírné a technologické firmě.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v telefonickém hovoru s německým kancléřem Friedrichem Merzem projednával další vojenskou podporu své země. Hlavním tématem jejich rozhovoru byla naléhavá potřeba dodávek dalších obranných raket pro systémy protivzdušné obrany Patriot, které Kyjev nezbytně potřebuje. Zelenskyj prostřednictvím platformy Telegram vyjádřil Německu vděčnost za jeho dosavadní stabilní pomoc a ocenil, že Berlín hraje v podpoře ukrajinské obrany roli jednoho z globálních lídrů.
Debata o nutnosti a prospěšnosti hospodářského růstu se v akademických kruzích výrazně proměňuje. Mezi vědci zabývajícími se udržitelností a klimatem roste skepse ohledně toho, zda je neustálý ekonomický růst nezbytný pro dosažení sociálních a ekologických cílů. Někteří odborníci podle webu The Conversation dokonce tvrdí, že by se od hospodářského růstu jako ústředního politického cíle mělo zcela upustit, protože snaha o něj je v rozporu s dodržováním planetárních limitů.
Spojené státy slaví 250. výročí vyhlášení nezávislosti, které 4. července 1776 odstartovalo rozchod 13 britských kolonií s britskou korunou a zásadně změnilo chod dějin. V této souvislosti se připomíná klíčová, avšak často opomíjená úloha Francie v americké válce za nezávislost. Více než rok po deklaraci byla situace na bojištích nestabilní, a to až do bitvy u Saratogy v říjnu 1777, kde americké vítězství znamenalo zásadní obrat. Pro francouzského krále Ludvíka XVI., který do té doby podporoval povstalce tajně dodávkami zbraní a financí, byl tento úspěch impulsem k otevřenému vystoupení proti Velké Británii. Dne 17. prosince 1777 Francie oficiálně uznala nezávislost Spojených států jako vůbec první země na světě, čímž legitimovala vznikající republiku.
Papež Lev ve svém prvním významném projevu adresovaném své domovské zemi ocenil historickou tradici Spojených států v přijímání imigrantů a vyzval Američany, aby naplňovali ideály obsažené v Deklaraci nezávislosti. První americká hlava římskokatolické církve v projevu, který je vnímán jako implicitní kritika Donalda Trumpa, uvedla, že slovo Amerika se stalo synonymem svobody po celém světě právě díky tomu, jak země vítala migranty. Papež hovořil živě z Vatikánu k Národnímu ústavnímu centru ve Filadelfii u příležitosti převzetí Medaile svobody a vyjádřil naději, že ideály jednoty, spravedlnosti a míru budou Spojené státy provázet i během oslav 250. výročí založení země.
Polský premiér Donald Tusk očekává, že Ukrajina učiní vstřícné kroky k nápravě vzájemných vztahů, které byly v posledních týdnech narušeny spory o výklad válečné historie. Tusk varoval, že obnova důvěry vyžaduje dobrou vůli i ze strany Kyjeva.
Červen letošního roku přinesl do celé Evropy bezprecedentní vlnu veder, která podle meteorologů zcela přepsala historické tabulky. Extrémní teploty následovaly hned po velmi teplém květnu, přičemž Světová meteorologická organizace označila tuto situaci za mimořádnou. Vědci upozorňují, že ačkoliv se takto intenzivní vlny veder mohou zdát nezvyklé, přesně odpovídají dlouhodobým klimatickým modelům. Hlavním motorem těchto změn je podle nich lidská činnost, konkrétně spalování fosilních paliv a uvolňování skleníkových plynů do atmosféry, což zvyšuje pravděpodobnost i intenzitu podobných jevů.
Německé ministerstvo zahraničí si naléhavě předvolalo čínského velvyslance v Berlíně kvůli zprávám o tom, že se v Číně tajně cvičí ruští vojáci. Resort označil tyto informace za hluboce znepokojivé a poukázal na možnou podporu Ruska ze strany čínských státních aktérů, konkrétně Čínské lidové osvobozenecké armády.
Policie vyšetřuje případ primáře děčínské nemocnice, na kterého nadřízení podali trestní oznámení. Lékař je nyní hned v několika případech podezřelý z vraždy. Na případ upozornila televizní stanice CNN Prima News.