Ruský server Vzglyad zveřejnil nový „Žebříček nepřátelských vlád“, který má podle Kremlu odrážet tvrdost jednotlivých kabinetů vůči Rusku. Na vrcholu stojí Velká Británie, zatímco Česko spolu se Spojenými státy obsadilo nepříliš čestné čtvrté místo. Moskva tak nepřímo naznačuje, že dřívější razance západních států slábne. Pro Česko jde o varování. Menší „nepřátelství“ v očích Kremlu neznamená úspěch, ale riziko, že povolujeme vlastní obranný a zahraničně-politický postoj.
Ruský server Vzglyad nově zveřejnil vlastní „Žebříček nepřátelských vlád“. Podle šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova nejde o nic jiného než o přejmenování dosavadní kategorie „nepřátelských zemí“. Kreml se prý hodlá soustředit na konkrétní politické vedení, nikoliv na národy jako celek. Už v březnu to shrnul Vladimir Putin slovy: „Nemáme nepřátelské země, máme nepřátelské elity.“ Tato věta jasně ukázala, jak ruská moc interpretovala a stále interpretuje mezinárodní reakce na svou agresi.
Redakce Vzglyadu sestavila žebříček podle míry tvrdosti jednotlivých vlád vůči Rusku. Kritéria zahrnují ekonomické sankce, diplomatická omezení, kulturní blokace, politickou izolaci i další formy odporu. Čím razantnější kroky, tím vyšší bodové hodnocení na stobodové škále. Výsledná metodika působí jednoduše, ale její interpretace je zcela v duchu ruské propagandistické logiky – spíše, než analytický nástroj jde o politický barometr odrážející aktuální priority Moskvy.
Na samotném vrcholu se umístila Velká Británie se 75 body, což není překvapivé vzhledem k jejímu dlouhodobému ostře vymezenému kurzu vůči Kremlu. Těsně za ní následují Německo a Francie, obě se 70 body. Třetí místo připadlo Nizozemsku a Estonsku, které shodně získaly 65 bodů. Zvláštní pozornost si zaslouží čtvrtá příčka, na níž se ocitlo Lotyšsko, Česká republika a Spojené státy – všechny po 55 bodech. Překvapivý je naopak výsledek Maďarska – desáté místo se ziskem 25 bodů navzdory vstřícnosti směrem k Rusku. Slovensko na seznamu chybí úplně, což samo o sobě něco naznačuje o způsobu, jakým Moskva hodnotí geopolitické posuny v regionu.
Rusko svůj seznam „nikoliv přátelských“ vede od roku 2021. Původně obsahoval pouze dvě země – Spojené státy a Českou republiku. Naše země se na něj dostala po zveřejnění zjištění českých bezpečnostních služeb o tom, že výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 byly akcí ruské vojenské rozvědky GRU. Rozhodnutí vyhostit desítky ruských diplomatů poté vztahy s Moskvou zásadně vyhrotilo a Česko se ocitlo mezi klíčovými nepřáteli Kremlu.
Dnes se ale situace jeví jinak. Moskva začíná k Česku i k USA přistupovat méně konfrontačně – a právě to je důvod k obezřetnosti. Být jedním z ústředních protivníků Ruska nikdy nebylo jen bezpečnostní zátěží. Do určité míry to představovalo i potvrzení toho, že dotyčná země postupuje správně, drží se mezinárodního práva, reaguje na ruské agresivní chování a odmítá jakkoli tolerovat porušování norem, které Kreml rutinně obchází. Slábnoucí ruská averze tak může paradoxně naznačovat, že jsme polevili my, nikoli oni.
Česká zahraniční politika pod vedením premiéra Petra Fialy a prezidenta Petra Pavla dosud vykazovala pevný odpor vůči ruskému expanzionismu i jeho moderním imperiálním ambicím. Tento přístup však nemusí být trvalý. Převzetí vlády Andrejem Babišem by podle všeho mohlo znamenat výrazný obrat, a proto není vyloučeno, že Vzglyad při stanovování pořadí zahrnul i tento faktor. Odsunutí Česka na čtvrté místo tak může být tichým signálem, že Moskva vyhodnocuje naši pozici jako méně nekompromisní, než tomu bylo doposud.
Z žebříčku také vyplývá, že státy, které chtějí být vůči ruské agresi důsledné, se nyní ocitají před další výzvou. Propad Spojených států z prvního na čtvrté místo odráží změny v zahraniční politice Donalda Trumpa. Ta sice pracuje s tlakem na Rusko, ale zároveň otevírá dveře potenciálním ústupkům, zejména v otázce Ukrajiny. A jak ukazuje ruská metodika, každé gesto, které lze interpretovat jako „zmírnění nepřátelství“, ihned snižuje bodové skóre.
Žebříček Vzglyadu tak skutečně funguje jako nečekané zrcadlo. Ne proto, že by nabízel seriózní analytiku – tu od ruského státního médiáru pochopitelně nelze čekat – ale protože odráží subjektivní, a tím i velmi výmluvné vnímání Moskvy. Pokud Rusko snižuje skóre zemím, které ještě nedávno považovalo za nejtvrdší protivníky, nejde o kompliment. Je to signál, že se změnilo něco v našem chování, ne v jejich agresivní logice. A právě zde platí nepříjemná, ale férová úvaha: čím méně bodů nám Kreml udělí, tím méně přesvědčivě působí náš postoj vůči jeho imperiální politice.
Pokud nechceme, aby Moskva začala vnímat Česko jako stát, který lze „zpracovat“ či jednoduše ignorovat, je nutné nejen udržet dosavadní kurz, ale v několika oblastech i viditelně přidat. Klíčovým krokem je zřetelně posílit obrannou a bezpečnostní odolnost: urychlit modernizaci armády, zejména v oblasti protivzdušné obrany a zásob munice, zvýšit investice do kyberbezpečnosti, kde Rusko dlouhodobě testuje hranice, a posílit domácí obranný průmysl tak, aby nebyl nadměrně závislý na vnějších dodavatelských řetězcích.
Stejně důležité je pokračovat v jednoznačné a hlasité podpoře Ukrajiny, držet pevný kurz bez váhavých „ale“, protože každé zaváhání Moskva vždy interpretuje jako pozvánku. To zahrnuje pokračování vojenské, logistické i technické pomoci a zároveň diplomatický tlak na evropské i transatlantické partnery, aby neustupovali a neztráceli odhodlání.
Česko by zároveň mělo mnohem důsledněji omezovat ruský vliv ve svém vnitřním prostředí, razantněji potírat proruské dezinformační struktury, pokračovat v regulaci působení ruských firem a osob napojených na tamní režim a zpřísnit kontrolu strategických sektorů a infrastruktury, kde může ruský kapitál představovat bezpečnostní riziko.
Neméně zásadní je udržet konzistentní a srozumitelnou zahraniční politiku bez prudkých výkyvů způsobených vnitropolitickými změnami. To vyžaduje pevnou koordinaci mezi vládou, prezidentem a parlamentem v otázkách bezpečnosti a aktivní působení v rámci EU a NATO, nikoli pasivní přihlížení.
Do toho zapadá i potřeba budovat regionální koalice. Klíčové je hlavně posílení spolupráce s Polskem, baltskými státy a Skandinávií, tedy zeměmi, které mají s ruskou politikou jednoznačnou zkušenost a nesdílejí žádné iluze. Součástí tohoto úsilí je i tlak na to, aby střední Evropa nebyla vnímána jako slabé místo kolektivní obrany, ale jako stabilní a spolehlivý prvek evropské bezpečnostní architektury.
Pokud Rusko zmírní svou kritiku vůči státu, který dlouhodobě patří mezi jeho otevřené odpůrce, rozhodně to nelze chápat jako projev úcty. Spíše jde o signál, že Kreml vyhodnotil danou zemi jako oslabenou či méně odhodlanou než dříve. A pokud nechceme, aby se naše dosavadní pevná pozice změnila v pouhou historickou epizodu, je nezbytné jednat rychle a důrazně.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.