Trump zareagoval na víkendové protesty. Potvrdil rostoucí aroganci a přesvědčení o neomezené moci

Kroky Donalda Trumpa potvrzují obavy demonstrantů, že se chová jako král, tvrdí analýza Stephena Collinsona. Prezident Donald Trump a jeho okolí reagovali na víkendové protesty „Žádní králové“ výsměchem, čímž vlastně jen podpořili kritiku, která poukazuje na jeho rostoucí aroganci a přesvědčení o neomezené moci.

Sám prezident i viceprezident JD Vance umístili na sociální sítě AI-memes, kde je Trump zobrazen s korunou. Jeden obrázek, který sdílel Trump, ho znázorňoval, jak v letounu s nápisem „KRÁL TRUMP“ shazuje na protestující surové splašky. Na memu od Vance pro liberály populární síť Bluesky klečí před Trumpem, absolutním vládcem, prominentní demokraté jako prosebníci v královském dvoře.

Jedná se o chytrou politickou strategii. Stoupenci hnutí MAGA mohou kritiky těchto příspěvků snadno označit za lidi bez smyslu pro humor a puritány. Tyto obrázky navíc bagatelizují vážné obvinění demonstrantů, že Amerika má před sebou autokrata. Zároveň ale v lidech nenápadně upevňují dojem, že Trump je všemocný a nepodléhá nesouhlasu, což je atraktivní pro voliče, kteří touží po silném vůdci.

Trumpův příspěvek je nejen dětinský, ale též svědčí o neuvěřitelném pohrdání desítkami milionů Američanů, které by měl vést, a samotnou ideou demokratické svobody projevu. Samozřejmě, ani předchozí prezidenti, jako třeba Barack Obama a Joe Biden, či neúspěšná demokratická kandidátka Hillary Clintonová, se nevyhnuli chvílím, kdy dali najevo nelibost vůči voličům s jiným názorem. Koneckonců, pocit, že liberální elity opovrhují obyčejnými Američany, se stal jedním ze základních stavebních kamenů Trumpova vzestupu.

Důležitou otázkou zůstává, jestli si demokraté uvědomili, že jejich agresivní snaha prosadit progresivní hodnoty neodradila konzervativnější Američany, a tím nepřispěla k jejich vlastní porážce ve volbách v roce 2024. Výsměch prezidenta by se dal přejít s úsměvem, kdyby ovšem nebyl doprovázen činy, které stále silněji utvrzují jeho nárok na absolutní moc. Tyto kroky ničí ústavní brzdy, které měly zajistit, že se vláda králů do Ameriky nevrátí. Trump tak naznačuje, že pro ty, kdo jej nepodporují, není místo a že je ochoten je donutit k poslušnosti.

Brzy se ukáže, jestli toto vedení nezadržitelně vede zemi k politickému a sociálnímu rozkladu, nebo jestli to bude chamtivost, co způsobí pád Trumpa a jeho lidí. V sázce je obzvláště mnoho, protože vláda je momentálně ochromena a prezident nevykazuje žádnou snahu tento stav ukončit. S tím, jak je Trumpovo chování stále více arogantní a sílí proti němu opozice – od demonstrací v ulicích, přes univerzity odmítající se podřídit jeho ideologické vůli, až po soudce dočasně blokující jeho nařízení k vyslání armády do amerických měst – napětí a rozdělení ve společnosti narůstá. Prezident navíc nedává najevo, že by chtěl změnit svůj kurz. Víkendové masové protesty označil za „vtip“ a popsal je jako „velmi malé a neúčinné“, přičemž účastníky nazval „vyšinutými“.

Trumpovo nedávné jednání posiluje dojem, že jeho odmítání, že se vnímá jako král, je pouze další z jeho mnoha nepravd. Příkladem je jeho ohromující páteční zmírnění sedmiletého trestu pro bývalého kongresmana George Santose, který se přiznal k podvodům. To je poslední ukázka toho, jak prezident bezostyšně využívá právní systém k prospěchu svých spojenců a naopak k poškození svých nepřátel. Tomu předcházel jeho požadavek, aby byli obviněni bývalý šéf FBI James Comey a newyorská generální prokurátorka Letitia Jamesová, po němž během pár týdnů následovaly obžaloby.

Santos v neděli prozradil v rozhovoru pro CNN, že se o svém propuštění dozvěděl od spoluvězňů, kteří zprávu viděli v televizi. V pořadu „State of the Union“ prohlásil: „Jsem si celkem jistý, že i kdyby prezident Trump omilostnil Ježíše Krista z kříže, měl by kritiky. Taková je prostě realita naší země.“ Republikánský kongresman Nick LaLota, Santosův bývalý kolega z New Yorku, však prohlásil, že Santos „ukradl miliony, podvedl ve volbách a jeho zločiny (ke kterým se přiznal) si zaslouží víc než tříměsíční trest“.

Omilostnění a zmírnění trestů je jednou z mála oblastí, kde ústava naznačuje, že prezidenti mají nekontrolovatelnou moc. Avšak Trumpovo zacházení se Santosem, které nebylo první takto vysoce politicky motivovanou ukázkou milosti, bylo odvážným prohlášením, že pověst amerického právního systému o slepé spravedlnosti je nyní ohrožena na zakázku šitými stíháními a jeho královskými rozmary. Republikáni se samozřejmě odvolávají na to, že i Biden omilostnil členy vlastní rodiny, a tak je vše v pořádku.

Autoritářská moc prezidenta se rozpíná i v zahraničí. Ministr obrany Pete Hegseth v neděli oznámil, že americká armáda provedla sedmý úder proti lodi v Karibiku, o které administrativa tvrdí, že ji obsluhovali překupníci drog. Hegseth prohlásil: „Tyto kartely jsou Al-Káidou západní polokoule, používají násilí, vraždy a terorismus k prosazení své vůle, ohrožují naši národní bezpečnost a otravují náš lid.“

Trumpovy sliby, že zakročí proti obchodníkům s drogami, kteří způsobili velké utrpení uvnitř USA, loni rezonovaly u mnoha voličů. Nicméně jednostranné označení obchodníků s drogami za teroristy a přisvojení si pravomoci je zabíjet bez řádného procesu, a to při ignorování pravomoci Kongresu nad válečnými pravomocemi, je dost možná protizákonné a protiústavní. USA se tím řadí mezi státy, které se vysmívají vládě práva a otevírají tak dveře ostatním. „Všichni tito lidé byli vyhozeni do povětří, aniž bychom znali jejich jméno, bez jakéhokoli důkazu o zločinu,“ uvedl v neděli pro NBC senátor Rand Paul. „Pokud chtějí totální válku, kde zabijeme kohokoli a každého, kdo je ve Venezuele nebo odtud přichází, musí k tomu dojít vyhlášením války,“ dodal republikán z Kentucky. „Není to nic hezkého, je to velmi drahé, a já nejsem pro vyhlášení války Venezuele, ale Kongres by měl hlasovat. Prezident by to neměl dělat sám.“

Trump minulý týden popsal své rozhodnutí povolit tajné operace CIA ve Venezuele, což vyvolalo debatu o možné strategii změny režimu proti brutální vládě prezidenta Nicoláse Madura. V neděli Trump podpořil spekulace o další americké vojenské akci na západní polokouli, když varoval, že pokud kolumbijský prezident Gustavo Petro „neuzavře tato pole smrti“, kde se produkují drogy, „Spojené státy je uzavřou za něj a nebude to provedeno hezky.“

Omezení obchodu s drogami může být chvályhodným cílem, ale Trumpovy metody hrozí posílením imperiálního prezidentství a změnou globální reputace Ameriky. Odmítnutí jeho administrativy předložit důkazy o svých tvrzeních nebo se pokusit získat podporu pro potenciální vojenskou kampaň je dalším příkladem pohrdání demokratickým procesem – k čemuž přispívá i podlézání většiny republikánů v Kongresu. Celá sága se rozvíjí v době, kdy Hegsethovo ministerstvo obrany vyhodilo novináře, kteří odmítli podepsat drastické nové tiskové předpisy administrativy. Civilní vedení Pentagonu se zdá být vyděšené z kontroly – což riskuje narušení veřejné podpory pro armádu. Tuto možnost jen posiluje odhodlání administrativy nasadit vojáky na americké půdě.

Trumpovi asistenti se snažili zlehčit a pomluvit protesty „Žádní králové“, které přitáhly miliony lidí na více než 2700 akcí v 50 státech a byly z velké části pokojné. Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová tvrdila, že voličská základna Demokratické strany je složena z „teroristů Hamásu, nelegálních přistěhovalců a násilných zločinců“. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson je označil za shromáždění „nenávidící Ameriku“, složená z „pro-hamásovského křídla“ a „lidí z Antify“.

Část demokratické základny je skutečně živená levicovými protestními hnutími, které mnozí středoví Američané považují za extrémní. Avšak dojmy shromážděné reportéry CNN po celé zemi také naznačují, že se protestů, které připomínaly sousedské slavnosti, zúčastnilo i mnoho lidí s umírněnějšími názory. Ti všichni přišli vyjádřit obavy z prezidenta, kterého mnozí z nich považují za neamerického. Demonstranti, oblečení za žáby, kuřata a Sochy svobody, zesměšňovali nevyrovnanou rétoriku administrativy o protestech stejně účinně, jako prezidentovy vulgární příspěvky na sociálních sítích zesměšňovaly je.

„Dnes se sešly miliony lidí,“ řekla v sobotu Colleen Connellová, výkonná ředitelka illinoiské pobočky Americké unie pro občanské svobody, pro CNN. „Je nás jasně víc než těch, kteří chtějí autokracii nebo diktaturu. A tak je zpráva docela jasná, že my, lidé, vlastníme tuto zemi a že budeme respektovat vládu práva a že povstaneme a budeme chránit naši demokracii pokojným protestem a pokojným nesouhlasem.“

Časem se mohou sobotní protesty začít vnímat nejen jako reakce na prvních devět měsíců Trumpovy vlády, ale i jako předzvěst většího odporu, který má přijít. Přinejmenším ukazují, že zatímco mnoho Trumpových příznivců podporuje tvrdé politiky, jako je rozšiřování razie Imigrační a celní služby a mimosoudní popravy domnělých obchodníků s drogami na volném moři, mnoho jiných Američanů s tím nesouhlasí. A zatímco varování před blížícím se autoritářstvím se zpočátku mohla zdát přehnaná, stále větší počet Američanů si myslí, že zůstat stranou je neudržitelné. To navazuje na varování Obamy v posledním podcastu Marca Marona, že by pro více Američanů nebylo velkou obětí dát najevo své názory rok před doplňujícími volbami. „Nejsme ve fázi, kdy musíte být jako Nelson Mandela a být 27 let v cele 10 x 12 stop a lámat kameny,“ řekl bývalý prezident.

Organizátoři tvrdili, že se o víkendu zúčastnilo 7 milionů protestujících. Pokud je to pravda, znamená to, že téměř 10 % z 75 milionů lidí, kteří loni v listopadu volili Kamalu Harrisovou, opustilo své domovy, aby se připojilo k protestu.

Peggy Coleová z Flintu v Michiganu, v důchodu pracující ve státní správě, řekla Veronice Stracqualursi z CNN, že cestovala do Washingtonu na protest, protože je to „děsivá doba“. „Zdá se mi, že (Trump) bere naši vládu, naši demokracii, a rozebírá ji kousek po kousku, pomalu, ale jistě, pokud budeme sedět a neuděláme nic,“ řekla Coleová.

Na žádost o komentář k protestům, mluvčí Bílého domu Abigail Jacksonová odepsala: „Koho to zajímá?“ Tato reakce vyjadřuje pohrdání hodnotami, které demonstranti tvrdí, že chrání. Ukazuje také Bílý dům, který věří, že jeho stále monarchističtější vůdce nemá potřebu naslouchat touhám těch, které považuje za podřadné. V jistém smyslu tak Trump jen potvrzuje obavy protestujících.