Napětí mezi Spojenými státy a evropskými spojenci přerůstá rámec diplomacie. Washington vysílá do Grónska vysoce postavenou delegaci a neváhá hovořit o „ovládnutí“ ostrova, a to navzdory odporu Dánska i grónské vlády. V sázce je víc než jen suverenita arktického území: jde totiž o důvěryhodnost aliancí, hranice mezinárodního práva a schopnost Evropy čelit hegemonickému tlaku svého nejsilnějšího spojence, Spojených států.
Spojené státy pokračují v ostřejším tónu vůči některým evropským spojencům. Viceprezident J. D. Vance se podle serveru Independent nedávno nechal slyšet, že Dánsko „není dobrým spojencem“, a bez větší diplomatické zdrženlivosti dodal, že USA „ovládnou Grónsko bez ohledu na Evropu“.
Největší ostrov světa, dánské autonomní území s geostrategickým významem, tak znovu vstupuje do hry. Ve čtvrtek má na jeho půdě přistát americká delegace vedená druhou dámou, Ushou Vanceovou. Kromě ní do Grónska dorazí také poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Mike Waltz a ministr energetiky Chris Wright.
Vláda v Nuuku však dává jasně najevo, že o americkou přítomnost nestojí. Odcházející grónský premiér Múte B. Egede označil cestu za „součást velmi agresivní snahy USA o získání kontroly nad ostrovem“.
Zatímco Washington zastoupený prezidentem Donaldem Trumpem trvá na tom, že „návštěvu si vyžádali sami Gróňané“, místní úřady reagují spíše otráveně. „Jen pro pořádek, Naalakkersuisut, vláda Grónska, nevydala žádné pozvání k jakýmkoli návštěvám, ať už soukromým či oficiálním,“ uvedla vláda v Nuuku.
Přijde nabídka?
Co přesně je cílem americké návštěvy v Grónsku, zatím zůstává nejasné. Složení delegace však naznačuje, že nejde jen o zdvořilostní gesto. Účast ministra energetiky Wrighta vyvolává otázky, zda Washington oprašuje staronové ambice, o nichž otevřeně mluvil Trump, tedy že Spojené státy mají o ostrov vážný zájem – a jsou připraveny jej získat, diplomaticky či jinak.
Grónsko je podle bývalého prezidenta „strategicky neocenitelné“ pro americkou národní bezpečnost, ale jeho skutečná hodnota leží pod povrchem – doslova. Nerostné suroviny, vzácné zeminy a energetický potenciál ostrova se v očích amerických stratégů mění v geopolitickou trofej, zvlášť v době, kdy Arktida rychle nabývá na významu.
Z účasti ministra energetiky Wrighta a Waltze lze vyvodit, že delegace do Nuuku nepřijíždí s prázdnýma rukama. Na stole by se mohla objevit nabídka, která dalece přesahuje rámec běžné spolupráce. Američané mohou grónské vládě předložit dokonce návrh na jakousi akvizici celého ostrova, a to bez ohledu na postoj Kodaně.
Takový krok by ovšem znamenal doslova geopolitické zemětřesení. Převod území, které je formálně autonomní, ale stále patří pod dánskou korunu, by patrně představoval porušení mezinárodního práva. Jakýkoliv pokus o obejití Dánska by jistě narazil nejen v OSN, ale i u evropských partnerů. Především by eskaloval napětí v regionu, kde už teď roste vliv Číny a Ruska.
Co Evropa může dělat?
Evropa se ocitá na velice vratké půdě. Přítomnost Spojených států i Dánska v rámci Severoatlantické aliance komplikuje jakoukoliv smysluplnou reakci na potenciální americkou akci v Grónsku. Aktivace článku 5, základního pilíře kolektivní obrany NATO, by totiž teoreticky vyžadovala, aby aliance zasáhla proti jednomu ze svých vlastních členů. Myšlenka, že by Spojené státy hlasovaly pro vojenský zásah proti sobě samým, tak zůstává v rovině čisté absurdity.
Zatímco Brusel hledá cestu mezi loajalitou a strategickou autonomií, Paříž si očividně připravuje vlastní variantu zastrašení — byť zatím jen symbolickou. Přibližně před týdnem zakotvila v kanadském Halifaxu francouzská jaderná útočná ponorka FS Tourville. Oficiálně šlo o rutinní zastávku v rámci rozvíjející se obranné spolupráce mezi Francií a Kanadou. Podle serveru Independent je návštěva součástí širší, mnohamiliardové francouzsko-kanadské iniciativy zaměřené na modernizaci kanadských námořních kapacit, včetně výměny ponorkové flotily.
Neoficiálně však v diplomatických kruzích kolují spekulace, že přítomnost Tourville mohla být odpovědí na opakované Trumpovy narážky na možnou anexi Kanady či Grónska. Tyto informace byly sice rychle označeny za fámy, ale v kontextu napjaté atmosféry v Arktidě platí jediné – každé gesto je nutné chápat i mezi řádky.
Evropa nemá možnost reagovat
Reakce ze strany NATO zůstává de facto zablokovaná. Jakákoliv odpověď na případnou americkou agresi v Grónsku by totiž musela projít konsenzem všech členských států – včetně samotných Spojených států. Jinými slovy, Washington by měl spolurozhodovat o vojenské reakci aliance proti sobě samému. Výsledkem je institucionalizovaná patová situace, kterou v zákulisí dobře chápou i evropští diplomaté.
Možná alternativa – samostatná reakce Evropské unie, naráží na další právní překážku. Smlouva o Evropské unii sice obsahuje doložku vzájemné obrany (článek 42, odstavec 7), ale zároveň uznává nadřazenost závazků vyplývajících z členství v NATO. V praxi to znamená, že většina členských států EU, která je zároveň součástí aliance, by nemohla jednat proti vůli Spojených států – právě kvůli svým povinnostem v rámci NATO.
Jedinou teoretickou cestou k ozbrojené reakci mimo rámec NATO by byla koordinace států Evropské unie, které nejsou členy aliance. Jinými slovy – proti Spojeným státům by mohla, alespoň na papíře, vyplout flotila složená z vojenských sil několika neutrálních evropských zemí, konkrétně Rakouska, Irska, Kypru a Malty.
Tato hypotetická „koalice ochotných“ však naráží na zcela praktické limity. Vojenské kapacity těchto států jsou omezené, jejich společná akceschopnost minimální a politická vůle k eskalaci se Spojenými státy de facto nulová. Jakýkoliv pokus o ozbrojený odpor by tak měl spíš symbolický než reálný charakter.
Nastane válka mezi Dánskem a USA – co teď?
Pokud by se Spojené státy skutečně rozhodly jednat jednostranně vůči Grónsku, dánská vláda by jen stěží zůstala v roli pasivního pozorovatele. V Kodani by to s největší pravděpodobností vyvolalo okamžitou reakci, a to nejen na úrovni diplomatických protestů, ale i přípravu na možné obranné kroky. Jakýkoliv přímý zásah do územní integrity autonomního území by byl vnímán jako útok na dánský stát.
Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho by Dánsko mohlo vzdorovat. Americká vojenská převaha je v tomto scénáři nezpochybnitelná, jak na zemi, tak ve vzduchu i na moři. Potenciální konfrontace by tak byla spíše symbolická než reálná, a její výsledek předem daný. V takovém střetu by Kodaň bojovala spíš o princip než o vítězství. A právě to činí celý scénář tak nebezpečně výbušným – byl by to souboj mezi právem a silou, v němž by mezinárodní právo tahalo za kratší konec.
Proti Trumpovi se už v lednu postavili Francouzi a Němci. Tehdejší německý kancléř Olaf Scholz podle britské stanice BBC zdůraznil, že „zásada nedotknutelnosti hranic platí pro každou zemi bez ohledu na to, zda je velmi malá, nebo velmi silná“. Podle francouzského ministra zahraničí Jeana-Noëla Barrota „samozřejmě není pochyb o tom, že by Evropská unie nedovolila jiným národům světa útočit na své suverénní hranice“.
Tehdy Paříž jednala s Dánskem o reakci na Trumpovy hrozby. Francie podle Barrota začala s Dánskem diskutovat o případném vyslání vojáků, ale „Dánsko si nepřej“, aby se k této myšlence skutečně přistoupilo. „Pokud Dánsko zavolá o pomoc, Francie tam bude. Evropské hranice jsou suverénní, ať už jde o sever, jih, východ a západ. Nikdo si nemůže dovolit zahrávat si s našimi hranicemi,“ zdůraznila podle serveru Politico dánská premiérka Mette Frederiksenová.
Účast dalších evropských spojenců v případné obraně Grónska se v tuto chvíli jeví jako velmi nepravděpodobná. Spojené státy nadále drží nad Evropou mocný nástroj – bezpečnostní garance, na nichž evropské státy stavěly svou obrannou politiku celé generace. A dokud nebude schopná tuto asymetrii politicky ani vojensky překonat, bude její manévrovací prostor nadále omezený i v otázkách, které se týkají jejího bezprostředního okolí.
Počasí se nezmění k lepšímu ani zítra, vyplývá z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Tentokrát mohou dokonce udeřit i bouřky, ojediněle spadne až 20 milimetrů srážek. Deštník se tedy nepochybně bude hodit.
Výpověď Sarah Kellenové, ženy zneužívané americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem, před vyšetřovací komisí americké Sněmovny reprezentantů je velkým tématem ve Velké Británii. Kellenová totiž uvedla, že byla na večeři v apartmánech bývalého prince Andrewa v Buckinghamském paláci. Informovala o tom BBC.
Česko zasáhla ve středu odpoledne velmi smutná zpráva. Ve věku 92 let zemřela Zdena Mašínová, dcera odbojáře Josefa Mašína a sestra kontroverzně vnímaných bratří Mašínů. O úmrtí Mašínové informoval historik Petr Blažek.
Přijetí eura by v Česku ještě výrazněji zdražilo bydlení, dále by mohlo snížit porodnost, ukazuje mezinárodní výzkum. Koruna nyní funguje jako pojistka před dražším bydlením, tvrdí ekonom Lukáš Kovanda.
Bilance padlých ruských vojáků od začátku invaze na Ukrajinu před více než čtyřmi lety dosáhla podle nových dat britské zpravodajské služby GCHQ téměř půl milionu. Ředitelka úřadu Anne Keast-Butlerová ve svém premiérovém projevu v čele instituce upozornila, že okupační armáda poprvé od závěru roku 2022 vykazuje na frontě zřetelný ústup. Tyto vládní údaje jsou znatelně vyšší než statistiky nezávislých exilových titulů Mediazona a Meduza, které na základě analýz dědických spisů dosud uváděly 352 tisíc mrtvých. Podle šéfky britské rozvědky však nejnovější poznatky potvrzují, že realita už atakuje půlmilionovou hranici.
Evropská unie zvažuje, že by novým členským státům po jejich vstupu na několik let odepřela právo veta. Cílem tohoto kroku je učinit rozšiřování unijního bloku politicky průchodnějším v době, kdy se unie snaží o přijetí nových členů ještě před koncem tohoto desetiletí. Podle návrhů, kterými se zabývá Evropská komise, by kandidátské země po integraci automaticky nezískaly možnost blokovat zahraničněpolitická rozhodnutí či jiné záležitosti vyžadující jednomyslný souhlas, jako jsou například daňové otázky. Opatření by se týkalo Moldavska nebo států západního Balkánu.
Belgie odmítla požadavek Spojených států amerických na zavedení zákazu vstupu pro cestující z Demokratické republiky Kongo. Washington toto opatření požadoval v souvislosti se snahou zabránit šíření eboly během nadcházejícího mistrovství světa ve fotbale. Tento krok vyvolal transatlantický střet ohledně zdravotních opatření před startem šampionátu.
Vědecký výzkum zaměřený na zpomalení stárnutí a prodloužení lidského věku se stal jednou z hlavních priorit moskevského Kremlu pod vedením prezidenta Vladimira Putina. Stát hodlá do ambiciózního projektu s názvem Nové technologie pro zachování zdraví vzkázat v přepočtu kolem 26 miliard dolarů. Pozornost k tomuto tématu přitáhl loňský incident z vojenské přehlídky v Pekingu, kde mikrofony zaznamenaly Putinovu debatu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Podle deníku The Wall Street Journal tehdy ruský vůdce zmiňoval možnost dosažení nesmrtelnosti pomocí nahrazování lidských orgánů.
Umělá inteligence nachází stále větší uplatnění v klimatických vědách a nově nabízí efektivní řešení pro ochranu pobřežních měst před stoupající hladinou moří a extrémními výkyvy počasí. Nově vyvinutý model umělé inteligence dokáže s vysokou přesností předpovídat extrémní bouřlivé přívaly vody, a to i v podmínkách budoucích klimatických změn. Vzhledem k tomu, že tento inovativní model pracuje nesrovnatelně rychleji než dosavadní systémy, umožňuje vědcům i úřadům mnohem lépe vyhodnocovat rizika pobřežních záplav a efektivněji plánovat adaptační opatření v ohrožených oblastech.
Australští fotbaloví fanoušci moc dobře vědí, co znamená spánková deprivace. Sledování zápasů evropských soutěží i světových šampionátů pro ně kvůli časovému posunu odjakživa představuje bezesné noci, unavené víkendy a pondělky zachraňované litry kávy. Frustrace z bezbrankové remízy se prohlubuje, když víte, že vás stála drahocenný spánek a následujících 24 hodin budete v práci sotva fungovat. Zatímco letos jsou Australané díky mistrovství světa v Severní Americe v relativně pohodlné situaci, fanoušci ve Velké Británii a Evropě se ocitají v opačné roli a musí se připravit na noční maratony.
Evropská unie v době rostoucího globálního neklidu intenzivně vyhledává spolehlivé mezinárodní partnery, přičemž Jižní Korea do této strategie ideálně zapadá. Obě strany plánují posílit své technologické, obranné a průmyslové vazby na nadcházejícím setkání na nejvyšší úrovni v Bruselu. Jihokorejský prezident I Če-mjong se sejde s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a předsedou Evropské rady Antóniem Costou. Podle analytiků představuje tento summit, který se koná po tříleté odmlce, zásadní příležitost pro prohloubení spolupráce v oblasti ekonomické bezpečnosti, kde Jižní Korea funguje jako klíčový spojenec pro snižování rizik.
Írán varoval, že v případě pokračujících úderů ze strany americké armády přistoupí k ještě tvrdším a rozsáhlejším útokům. Teherán takto reagoval na odvetné kroky Washingtonu, které následovaly po údajném sestřelení amerického vrtulníku. Íránská armáda ve svém prohlášení uvedla, že pokud se bude agrese vůči islámské republice opakovat, zasáhne další určené cíle v regionu. Varování přišlo ve chvíli, kdy teheránské síly vypálily nejméně čtyři balistické rakety a několik bezpilotních letounů na americké základny v Bahrajnu, Kuvajtu a Jordánsku.