Napětí mezi Spojenými státy a evropskými spojenci přerůstá rámec diplomacie. Washington vysílá do Grónska vysoce postavenou delegaci a neváhá hovořit o „ovládnutí“ ostrova, a to navzdory odporu Dánska i grónské vlády. V sázce je víc než jen suverenita arktického území: jde totiž o důvěryhodnost aliancí, hranice mezinárodního práva a schopnost Evropy čelit hegemonickému tlaku svého nejsilnějšího spojence, Spojených států.
Spojené státy pokračují v ostřejším tónu vůči některým evropským spojencům. Viceprezident J. D. Vance se podle serveru Independent nedávno nechal slyšet, že Dánsko „není dobrým spojencem“, a bez větší diplomatické zdrženlivosti dodal, že USA „ovládnou Grónsko bez ohledu na Evropu“.
Největší ostrov světa, dánské autonomní území s geostrategickým významem, tak znovu vstupuje do hry. Ve čtvrtek má na jeho půdě přistát americká delegace vedená druhou dámou, Ushou Vanceovou. Kromě ní do Grónska dorazí také poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Mike Waltz a ministr energetiky Chris Wright.
Vláda v Nuuku však dává jasně najevo, že o americkou přítomnost nestojí. Odcházející grónský premiér Múte B. Egede označil cestu za „součást velmi agresivní snahy USA o získání kontroly nad ostrovem“.
Zatímco Washington zastoupený prezidentem Donaldem Trumpem trvá na tom, že „návštěvu si vyžádali sami Gróňané“, místní úřady reagují spíše otráveně. „Jen pro pořádek, Naalakkersuisut, vláda Grónska, nevydala žádné pozvání k jakýmkoli návštěvám, ať už soukromým či oficiálním,“ uvedla vláda v Nuuku.
Přijde nabídka?
Co přesně je cílem americké návštěvy v Grónsku, zatím zůstává nejasné. Složení delegace však naznačuje, že nejde jen o zdvořilostní gesto. Účast ministra energetiky Wrighta vyvolává otázky, zda Washington oprašuje staronové ambice, o nichž otevřeně mluvil Trump, tedy že Spojené státy mají o ostrov vážný zájem – a jsou připraveny jej získat, diplomaticky či jinak.
Grónsko je podle bývalého prezidenta „strategicky neocenitelné“ pro americkou národní bezpečnost, ale jeho skutečná hodnota leží pod povrchem – doslova. Nerostné suroviny, vzácné zeminy a energetický potenciál ostrova se v očích amerických stratégů mění v geopolitickou trofej, zvlášť v době, kdy Arktida rychle nabývá na významu.
Z účasti ministra energetiky Wrighta a Waltze lze vyvodit, že delegace do Nuuku nepřijíždí s prázdnýma rukama. Na stole by se mohla objevit nabídka, která dalece přesahuje rámec běžné spolupráce. Američané mohou grónské vládě předložit dokonce návrh na jakousi akvizici celého ostrova, a to bez ohledu na postoj Kodaně.
Takový krok by ovšem znamenal doslova geopolitické zemětřesení. Převod území, které je formálně autonomní, ale stále patří pod dánskou korunu, by patrně představoval porušení mezinárodního práva. Jakýkoliv pokus o obejití Dánska by jistě narazil nejen v OSN, ale i u evropských partnerů. Především by eskaloval napětí v regionu, kde už teď roste vliv Číny a Ruska.
Co Evropa může dělat?
Evropa se ocitá na velice vratké půdě. Přítomnost Spojených států i Dánska v rámci Severoatlantické aliance komplikuje jakoukoliv smysluplnou reakci na potenciální americkou akci v Grónsku. Aktivace článku 5, základního pilíře kolektivní obrany NATO, by totiž teoreticky vyžadovala, aby aliance zasáhla proti jednomu ze svých vlastních členů. Myšlenka, že by Spojené státy hlasovaly pro vojenský zásah proti sobě samým, tak zůstává v rovině čisté absurdity.
Zatímco Brusel hledá cestu mezi loajalitou a strategickou autonomií, Paříž si očividně připravuje vlastní variantu zastrašení — byť zatím jen symbolickou. Přibližně před týdnem zakotvila v kanadském Halifaxu francouzská jaderná útočná ponorka FS Tourville. Oficiálně šlo o rutinní zastávku v rámci rozvíjející se obranné spolupráce mezi Francií a Kanadou. Podle serveru Independent je návštěva součástí širší, mnohamiliardové francouzsko-kanadské iniciativy zaměřené na modernizaci kanadských námořních kapacit, včetně výměny ponorkové flotily.
Neoficiálně však v diplomatických kruzích kolují spekulace, že přítomnost Tourville mohla být odpovědí na opakované Trumpovy narážky na možnou anexi Kanady či Grónska. Tyto informace byly sice rychle označeny za fámy, ale v kontextu napjaté atmosféry v Arktidě platí jediné – každé gesto je nutné chápat i mezi řádky.
Evropa nemá možnost reagovat
Reakce ze strany NATO zůstává de facto zablokovaná. Jakákoliv odpověď na případnou americkou agresi v Grónsku by totiž musela projít konsenzem všech členských států – včetně samotných Spojených států. Jinými slovy, Washington by měl spolurozhodovat o vojenské reakci aliance proti sobě samému. Výsledkem je institucionalizovaná patová situace, kterou v zákulisí dobře chápou i evropští diplomaté.
Možná alternativa – samostatná reakce Evropské unie, naráží na další právní překážku. Smlouva o Evropské unii sice obsahuje doložku vzájemné obrany (článek 42, odstavec 7), ale zároveň uznává nadřazenost závazků vyplývajících z členství v NATO. V praxi to znamená, že většina členských států EU, která je zároveň součástí aliance, by nemohla jednat proti vůli Spojených států – právě kvůli svým povinnostem v rámci NATO.
Jedinou teoretickou cestou k ozbrojené reakci mimo rámec NATO by byla koordinace států Evropské unie, které nejsou členy aliance. Jinými slovy – proti Spojeným státům by mohla, alespoň na papíře, vyplout flotila složená z vojenských sil několika neutrálních evropských zemí, konkrétně Rakouska, Irska, Kypru a Malty.
Tato hypotetická „koalice ochotných“ však naráží na zcela praktické limity. Vojenské kapacity těchto států jsou omezené, jejich společná akceschopnost minimální a politická vůle k eskalaci se Spojenými státy de facto nulová. Jakýkoliv pokus o ozbrojený odpor by tak měl spíš symbolický než reálný charakter.
Nastane válka mezi Dánskem a USA – co teď?
Pokud by se Spojené státy skutečně rozhodly jednat jednostranně vůči Grónsku, dánská vláda by jen stěží zůstala v roli pasivního pozorovatele. V Kodani by to s největší pravděpodobností vyvolalo okamžitou reakci, a to nejen na úrovni diplomatických protestů, ale i přípravu na možné obranné kroky. Jakýkoliv přímý zásah do územní integrity autonomního území by byl vnímán jako útok na dánský stát.
Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho by Dánsko mohlo vzdorovat. Americká vojenská převaha je v tomto scénáři nezpochybnitelná, jak na zemi, tak ve vzduchu i na moři. Potenciální konfrontace by tak byla spíše symbolická než reálná, a její výsledek předem daný. V takovém střetu by Kodaň bojovala spíš o princip než o vítězství. A právě to činí celý scénář tak nebezpečně výbušným – byl by to souboj mezi právem a silou, v němž by mezinárodní právo tahalo za kratší konec.
Proti Trumpovi se už v lednu postavili Francouzi a Němci. Tehdejší německý kancléř Olaf Scholz podle britské stanice BBC zdůraznil, že „zásada nedotknutelnosti hranic platí pro každou zemi bez ohledu na to, zda je velmi malá, nebo velmi silná“. Podle francouzského ministra zahraničí Jeana-Noëla Barrota „samozřejmě není pochyb o tom, že by Evropská unie nedovolila jiným národům světa útočit na své suverénní hranice“.
Tehdy Paříž jednala s Dánskem o reakci na Trumpovy hrozby. Francie podle Barrota začala s Dánskem diskutovat o případném vyslání vojáků, ale „Dánsko si nepřej“, aby se k této myšlence skutečně přistoupilo. „Pokud Dánsko zavolá o pomoc, Francie tam bude. Evropské hranice jsou suverénní, ať už jde o sever, jih, východ a západ. Nikdo si nemůže dovolit zahrávat si s našimi hranicemi,“ zdůraznila podle serveru Politico dánská premiérka Mette Frederiksenová.
Účast dalších evropských spojenců v případné obraně Grónska se v tuto chvíli jeví jako velmi nepravděpodobná. Spojené státy nadále drží nad Evropou mocný nástroj – bezpečnostní garance, na nichž evropské státy stavěly svou obrannou politiku celé generace. A dokud nebude schopná tuto asymetrii politicky ani vojensky překonat, bude její manévrovací prostor nadále omezený i v otázkách, které se týkají jejího bezprostředního okolí.
V jižním Španělsku u obce Adamuz v provincii Córdoba došlo k tragické srážce dvou rychlovlaků na frekventované trati spojující Madrid s Andalusií. Prvotní zprávy hovořily o dvou obětech, ale krátce nato se počet potvrzených mrtvých zvýšil na pět a následně na nejméně 21. Nejméně sto dalších cestujících utrpělo zranění a někteří zůstali po nárazu uvězněni v troskách.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu svolal naléhavou schůzku se svými hlavními poradci, aby projednal nejnovější krok Donalda Trumpa, vytvoření takzvané „Rady míru“ pro Gazu. Izraelskou stranu pobouřilo především to, že Spojené státy s nimi vznik tohoto orgánu vůbec nekonzultovaly. Úřad premiéra se nechal slyšet, že celý projekt je v přímém rozporu s oficiální politikou Izraele a nebyl s ním nijak koordinován.
Hrozba amerického prezidenta Donalda Trumpa, která má donutit západní spojence k souhlasu s anektováním Grónska pod pohrůžkou dalšího poškození vzájemného obchodu, nemá v moderní historii obdoby. Ačkoli jsme za poslední rok byli svědky mnoha neobvyklých ekonomických ultimát, toto prohlášení podle BBC překračuje veškeré dosavadní hranice a posouvá nás do zcela surreálné a nebezpečné oblasti. Pokud budeme brát Trumpova slova vážně, jde o formu ekonomické války, kterou Bílý dům vede proti svým nejbližším partnerům.
Prezident Donald Trump v poslední době opakovaně rozvířil debatu o možnosti zrušení nadcházejících listopadových voleb do Kongresu. Jeho úvahy pramení z obav, že by republikáni mohli ztratit kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů i Senátem, což by zásadně ochromilo jeho schopnost vládnout. Podle posledních průzkumů CNN se totiž prezident potýká s nízkou popularitou napříč všemi sledovanými tématy.
Francouzský prezident Emmanuel Macron stojí v čele skupiny evropských lídrů, kteří požadují tvrdou odvetu proti Spojeným státům. Reaguje tak na rozhodnutí Donalda Trumpa uvalit cla na země podporující dánskou suverenitu nad Grónskem. Macron prosazuje aktivaci takzvaného nástroje proti nátlaku (Anti-Coercion Instrument), kterému se v bruselských kuloárech přezdívá obchodní „bazuka“. Tento mocný nástroj byl původně navržen k ochraně před ekonomickým šikanováním ze strany Číny a umožňuje EU zavést cla či investiční omezení.
Dánská premiérka Mette Frederiksenová rezolutně prohlásila, že „Evropa se nenechá vydírat“ v reakci na nejnovější hrozbu Donalda Trumpa. Americký prezident totiž oznámil záměr uvalit desetiprocentní cla na osm členských států NATO, pokud nepodpoří jeho plán na prodej Grónska Spojeným státům.
V Moldavsku byl v sobotu objeven vrak ruského bezpilotního letounu typu Gerbera. Na zřícený stroj narazil náhodný lovec u vesnice Nucareni v okrese Telenesti. Tato lokalita se nachází přibližně 54 kilometrů od hranic s válkou zmítanou Ukrajinou.
Analytici a vojenští experti varují, že rok 2026 může být pro Vladimira Putina klíčovým momentem, kdy se pokusí upevnit svůj historický odkaz. Zatímco pozornost světa se upírá k mírovým jednáním na Ukrajině, v zákulisí sílí obavy, že šéf Kremlu pouze čeká na vhodnou příležitost k další agresi. Jeho cílem by se tentokrát mohl stát malý stát na hranicích NATO, čímž by přímo otestoval jednotu a odhodlání celé Aliance.
Slovenský premiér Robert Fico se v soukromém sídle amerického prezidenta Donalda Trumpa na Floridě zúčastnil neformálního jednání, které označil za velmi otevřené. Hlavními tématy jejich rozhovoru byly energetická bezpečnost, situace v Evropské unii a probíhající válka na Ukrajině. Setkání, kterého se účastnili i šéfové diplomacií obou zemí Juraj Blanár a Marco Rubio, proběhlo přímo v prezidentově obývacím pokoji, což Fico vnímá jako projev mimořádné důvěry.
Obyvatelé Ukrajiny v těchto dnech procházejí mimořádně těžkou zkouškou, protože čelí nejmrazivější zimě za dlouhá léta. Kyjevanka Kateryna Skurydina popsala, že musí spát v mnoha vrstvách oblečení a termoprádle pod hromadou přikrývek. Společnost v posteli jí dělá bezsrstý kocour Pušok, jehož přirozeně vysoká tělesná teplota jí slouží jako živý termofor. Od ničivých ruských úderů na energetickou síť z počátku ledna se totiž topení v jejím bytě téměř nespustilo.
Španělský premiér Pedro Sánchez se ostře opřel do snah amerického prezidenta Donalda Trumpa o ovládnutí Grónska. V rozhovoru pro deník La Vanguardia prohlásil, že případná americká invaze na toto autonomní dánské území by udělala z Vladimira Putina nejšťastnějšího člověka na planetě. Podle Sáncheze by takový krok ze strany USA legitimoval ruskou agresi na Ukrajině a zasadil smrtelnou ránu Severoatlantické alianci.
Americký prezident Donald Trump v nejnovějším rozhovoru pro server Politico otevřeně vyzval ke svržení íránského režimu a ukončení sedmatřicetileté vlády ajatolláha Alího Chameneího. Podle Trumpa nastal čas, aby si Írán hledal nové vedení, které zemi vyvede z izolace a bídy. Prezidentova slova přicházejí v době, kdy v Íránu po vlně brutálního potlačování protestů začíná opadat největší napětí.