Donald Trump získává podporu stále většího počtu zahraničních lídrů pro nominaci na Nobelovu cenu míru. Ocenit chtějí jeho roli při zprostředkování příměří v několika konfliktech, naposledy mezi Kambodžou a Thajskem či Arménií a Ázerbájdžánem. Historie ceny však ukazuje, že nominace bývají i kontroverzní. V roce 1939 se na seznamu objevil i Adolf Hitler.
Stále více světových lídrů veřejně podporuje nominaci amerického prezidenta Donalda Trumpa na Nobelovu cenu míru. Prvním státem, který jej na prestižní ocenění navrhl, byl Pákistán. Reagoval tak na americké zprostředkování, které pomohlo zastavit konflikt s Indií ještě v jeho úplném začátku.
Krátce poté se k iniciativě přidaly i další země – Izrael a Kambodža. V obou případech Spojené státy sehrály klíčovou úlohu při vyjednávání příměří, v kambodžském případě konkrétně s Thajskem.
Konkrétně Trumpa na cenu navrhuje kambodžský premiér Hun Manet. Podle něj má Trump „historický přínos k prosazování světového míru“. „Mimořádné státnické schopnosti prezidenta Trumpa, které se projevují v jeho odhodlání řešit konflikty a předcházet katastrofickým válkám prostřednictvím vizionářské a inovativní diplomacie, se naposledy projevily v jeho rozhodující roli při zprostředkování okamžitého a bezpodmínečného příměří mezi Kambodžou a Thajskem,“ shrnula kancelář kambodžského premiéra podle serveru Newsweek.
Thajské a kambodžské síly se během července střetly na dlouhodobě sporné hranici. Pět dnů trvající boje si vyžádaly až 40 mrtvých a k útěku donutily 400 tisíc lidí. „Tento včasný zásah, který odvrátil potenciálně ničivý konflikt, byl zásadní pro zabránění velkým ztrátám na životech a připravil cestu k obnovení míru mezi oběma zeměmi,“ pokračoval kambodžský premiér.
„Toto je jen jeden z příkladů výjimečných úspěchů prezidenta Trumpa při zmírňování napětí v některých z nejnestabilnějších regionů světa. Jeho důsledné úsilí o mír prostřednictvím diplomacie je v dokonalém souladu s vizí Alfreda Nobela, který ocenil ty, kteří se zasloužili o mezinárodní bratrství a pokrok v oblasti míru,“ doplnil.
Podle dostupných informací se nyní k návrhu chystají připojit také Arménie a Ázerbájdžán, jejichž zástupci se nedávno sešli na mírovém summitu pořádaném přímo Trumpem. Výsledkem jednání bylo ukončení ozbrojeného konfliktu, který trval více než tři desetiletí.
Arménie a Ázerbájdžán, dlouholetí rivalové, našli v této otázce překvapivou shodu. Arménský premiér Nikol Pašinjan podle serveru USA Today uvedl, že by takový krok „podpořil a uvítal“. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev jeho slova potvrdil a navrhl „společnou výzvu“ adresovanou norskému výboru. „Jako představitelé zemí, které byly více než tři desetiletí ve válce, má tento historický podpis opravdu velký význam,“ zdůraznil Alijev.
Zvrácená Netanjahuova taktika
Dalším z řady státníků, kteří Trumpa navrhli na Nobelovu cenu, je izraelský premiér Benjamin Netanjahu. V komentáři pro server Guardian tento krok tvrdě zkritizoval Mohamad Bazzi, ředitel Hagop Kevorkian Center for Near Eastern Studies a profesor žurnalistiky z New York University. „Je to absurdní, podobné jako nominovat svého drogového dealera na Nobelovu cenu za medicínu. Za Netanjahuovým reklamním trikem se však skrývá cynická logika: využívá Trumpovu potřebu lichotek, aby prodloužil brutální válku Izraele v Gaze a pokračoval v útocích na další země Blízkého východu, včetně Íránu, Libanonu a Jemenu,“ shrnul Bazzi.
Sleduje v tom zvrácenou logiku izraelského premiéra. „Netanjahuovým gestem zaskočený Trump ustoupil od nátlaku na izraelského vůdce, aby dosáhl dohody s Hamásem. Netanjahu tak opět vyhrál tím, že získal čas, jak to dělá od útoku Hamásu na jižní Izrael v říjnu 2023. Premiér opakovaně sabotoval jednání, aby se udržel u moci,“ vysvětlil.
„Chce zachovat svou extremistickou vládní koalici, aby se vyhnul předčasným parlamentním volbám, které by jeho strana Likud pravděpodobně prohrála, a zablokovat nezávislé vyšetřování bezpečnostních selhání jeho vlády, která vedla k útoku Hamásu. Ale především se Netanjahu chce zachránit sám sebe: drží se moci, aby se vyhnul soudu za úplatkářství a korupci, který má kořeny v jednom z jeho předchozích funkčních období jako premiéra,“ doplnil Bazzi.
Nominaci získal i Hitler
V lednu 1939 se v nominacích na Nobelovu cenu míru objevila dvě jména, která dnes působí až absurdně. Nejprve dvanáct švédských poslanců navrhlo britského premiéra Nevilla Chamberlaina – podle nominačního dopisu „muže, který v této nebezpečné době zachránil naši část světa před strašnou katastrofou“. Ocenění mělo být reakcí na jeho roli při podpisu mnichovské dohody, kdy západní mocnosti přenechaly Sudety nacistickému Německu.
Krátce nato poslal norskému Nobelovu výboru svůj návrh sociálnědemokratický poslanec Erik Brandt – a jméno kandidáta šokovalo. Navrhl samotného Adolfa Hitlera. V dopise ho popsal jako „autentického, Bohem daného bojovníka za mír“, který „dobrovolně nedal přednost zbraním, ačkoli měl moc zahájit světovou válku“. Zmínil i Hitlerovu knihu Mein Kampf, vedle Bible prý „nejlepší a nejoblíbenější literární dílo na světě“.
Nominace vyvolala okamžitou vlnu protestů napříč švédskou politikou. Brandt byl označen za „šílence“ a „zrádce dělnické třídy“, přišel o všechny domluvené přednášky. V rozhovoru pro Svenska Morgonposten se bránil, že šlo o ironii – chtěl prý reagovat na nominaci Chamberlaina a poukázat na to, že ani on, ani Hitler si ocenění nezaslouží. V dopise redakci protinacistického listu Trots Allt později napsal, že jeho cílem bylo „přibít Hitlera na zeď hanby jako nepřítele číslo jedna světového míru“.
Veřejnost ale nadsázku nepochopila. Brandt proto 1. února 1939, v poslední den lhůty, nominaci oficiálně stáhl. Historici se dnes shodují, že šlo skutečně o provokativní protestní gesto – Brandt byl dlouholetý antifašista, kritizoval svou stranu za odmítání židovských uprchlíků a během války patřil k prvním, kdo upozorňoval na zprávy o nacistických vyhlazovacích táborech. O případu informoval server Nobel Prize Center, který čerpal přímo z archivů Norského Nobelova institutu.
Historie Nobelovy ceny míru
Nobelova cena míru je udělována každoročně od roku 1901 a patří mezi nejprestižnější světová ocenění. Zatímco ostatní Nobelovy ceny spravuje Švédská akademie věd, o ocenění za mír rozhoduje Norský Nobelův výbor složený z pěti členů jmenovaných norským parlamentem. To vychází z přání zakladatele ceny, švédského vynálezce a průmyslníka Alfreda Nobela, který ve své závěti stanovil, že právě Norové mají udělovat cenu míru.
Proces začíná nominacemi, které mohou podávat pouze vybrané osoby – například poslanci a členové vlád, soudci mezinárodních soudů, univerzitní profesoři v určitých oborech či bývalí laureáti. Lhůta pro zaslání návrhů je vždy 31. ledna. Výbor následně kandidáty posuzuje, často si vyžádá odborné posudky, a během roku vede neveřejné debaty. Vítěz je tradičně oznámen začátkem října, slavnostní předání probíhá 10. prosince v Oslu.
Cena je udělována osobám či organizacím, které „vykonaly největší nebo nejlepší práci pro bratrství mezi národy, zrušení nebo omezení stálých armád a za pořádání a podporu mírových kongresů“. Formulace z Nobelovy závěti je záměrně široká, což umožnilo ocenit osobnosti z různých oblastí – od politiky přes humanitární práci až po obranu lidských práv.
Mezi nejznámější laureáty patří například Martin Luther King Jr. (1964) za nenásilný boj za občanská práva Afroameričanů, Matka Tereza (1979) za celoživotní službu chudým a nemocným, či Malála Júsufzajová (2014) za obhajobu práva dívek na vzdělání. Cenu získali také Nelson Mandela a Frederik Willem de Klerk (1993) za ukončení apartheidu, americký prezident Barack Obama (2009) za posílení mezinárodní diplomacie a spolupráce nebo Organizace spojených národů a její generální tajemník Kofi Annan (2001) za mírotvorné úsilí.
Vedle oslavovaných rozhodnutí se objevily i kontroverze – například udělení ceny Jásiru Arafatovi, Šimonu Peresovi a Jicchaku Rabinovi (1994) či etiopskému premiérovi Abiy Ahmedovi (2019), jehož pozdější kroky v Tigrayské válce vzbudily kritiku. Nobelova cena míru tak zůstává nejen symbolem uznání mimořádného přínosu, ale i předmětem debat o tom, co skutečný mír znamená.
Během posledních hodin došlo k výraznému vyostření konfliktu na Blízkém východě, který trvá již téměř tři týdny. Americký prezident Donald Trump pohrozil Íránu, že Spojené státy jsou připraveny zcela zničit ložisko South Pars, což je největší pole zemního plynu na světě. Tato hrozba přišla v reakci na íránské útoky cílící na energetickou infrastrukturu v Kataru.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.