Donald Trump získává podporu stále většího počtu zahraničních lídrů pro nominaci na Nobelovu cenu míru. Ocenit chtějí jeho roli při zprostředkování příměří v několika konfliktech, naposledy mezi Kambodžou a Thajskem či Arménií a Ázerbájdžánem. Historie ceny však ukazuje, že nominace bývají i kontroverzní. V roce 1939 se na seznamu objevil i Adolf Hitler.
Stále více světových lídrů veřejně podporuje nominaci amerického prezidenta Donalda Trumpa na Nobelovu cenu míru. Prvním státem, který jej na prestižní ocenění navrhl, byl Pákistán. Reagoval tak na americké zprostředkování, které pomohlo zastavit konflikt s Indií ještě v jeho úplném začátku.
Krátce poté se k iniciativě přidaly i další země – Izrael a Kambodža. V obou případech Spojené státy sehrály klíčovou úlohu při vyjednávání příměří, v kambodžském případě konkrétně s Thajskem.
Konkrétně Trumpa na cenu navrhuje kambodžský premiér Hun Manet. Podle něj má Trump „historický přínos k prosazování světového míru“. „Mimořádné státnické schopnosti prezidenta Trumpa, které se projevují v jeho odhodlání řešit konflikty a předcházet katastrofickým válkám prostřednictvím vizionářské a inovativní diplomacie, se naposledy projevily v jeho rozhodující roli při zprostředkování okamžitého a bezpodmínečného příměří mezi Kambodžou a Thajskem,“ shrnula kancelář kambodžského premiéra podle serveru Newsweek.
Thajské a kambodžské síly se během července střetly na dlouhodobě sporné hranici. Pět dnů trvající boje si vyžádaly až 40 mrtvých a k útěku donutily 400 tisíc lidí. „Tento včasný zásah, který odvrátil potenciálně ničivý konflikt, byl zásadní pro zabránění velkým ztrátám na životech a připravil cestu k obnovení míru mezi oběma zeměmi,“ pokračoval kambodžský premiér.
„Toto je jen jeden z příkladů výjimečných úspěchů prezidenta Trumpa při zmírňování napětí v některých z nejnestabilnějších regionů světa. Jeho důsledné úsilí o mír prostřednictvím diplomacie je v dokonalém souladu s vizí Alfreda Nobela, který ocenil ty, kteří se zasloužili o mezinárodní bratrství a pokrok v oblasti míru,“ doplnil.
Podle dostupných informací se nyní k návrhu chystají připojit také Arménie a Ázerbájdžán, jejichž zástupci se nedávno sešli na mírovém summitu pořádaném přímo Trumpem. Výsledkem jednání bylo ukončení ozbrojeného konfliktu, který trval více než tři desetiletí.
Arménie a Ázerbájdžán, dlouholetí rivalové, našli v této otázce překvapivou shodu. Arménský premiér Nikol Pašinjan podle serveru USA Today uvedl, že by takový krok „podpořil a uvítal“. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev jeho slova potvrdil a navrhl „společnou výzvu“ adresovanou norskému výboru. „Jako představitelé zemí, které byly více než tři desetiletí ve válce, má tento historický podpis opravdu velký význam,“ zdůraznil Alijev.
Zvrácená Netanjahuova taktika
Dalším z řady státníků, kteří Trumpa navrhli na Nobelovu cenu, je izraelský premiér Benjamin Netanjahu. V komentáři pro server Guardian tento krok tvrdě zkritizoval Mohamad Bazzi, ředitel Hagop Kevorkian Center for Near Eastern Studies a profesor žurnalistiky z New York University. „Je to absurdní, podobné jako nominovat svého drogového dealera na Nobelovu cenu za medicínu. Za Netanjahuovým reklamním trikem se však skrývá cynická logika: využívá Trumpovu potřebu lichotek, aby prodloužil brutální válku Izraele v Gaze a pokračoval v útocích na další země Blízkého východu, včetně Íránu, Libanonu a Jemenu,“ shrnul Bazzi.
Sleduje v tom zvrácenou logiku izraelského premiéra. „Netanjahuovým gestem zaskočený Trump ustoupil od nátlaku na izraelského vůdce, aby dosáhl dohody s Hamásem. Netanjahu tak opět vyhrál tím, že získal čas, jak to dělá od útoku Hamásu na jižní Izrael v říjnu 2023. Premiér opakovaně sabotoval jednání, aby se udržel u moci,“ vysvětlil.
„Chce zachovat svou extremistickou vládní koalici, aby se vyhnul předčasným parlamentním volbám, které by jeho strana Likud pravděpodobně prohrála, a zablokovat nezávislé vyšetřování bezpečnostních selhání jeho vlády, která vedla k útoku Hamásu. Ale především se Netanjahu chce zachránit sám sebe: drží se moci, aby se vyhnul soudu za úplatkářství a korupci, který má kořeny v jednom z jeho předchozích funkčních období jako premiéra,“ doplnil Bazzi.
Nominaci získal i Hitler
V lednu 1939 se v nominacích na Nobelovu cenu míru objevila dvě jména, která dnes působí až absurdně. Nejprve dvanáct švédských poslanců navrhlo britského premiéra Nevilla Chamberlaina – podle nominačního dopisu „muže, který v této nebezpečné době zachránil naši část světa před strašnou katastrofou“. Ocenění mělo být reakcí na jeho roli při podpisu mnichovské dohody, kdy západní mocnosti přenechaly Sudety nacistickému Německu.
Krátce nato poslal norskému Nobelovu výboru svůj návrh sociálnědemokratický poslanec Erik Brandt – a jméno kandidáta šokovalo. Navrhl samotného Adolfa Hitlera. V dopise ho popsal jako „autentického, Bohem daného bojovníka za mír“, který „dobrovolně nedal přednost zbraním, ačkoli měl moc zahájit světovou válku“. Zmínil i Hitlerovu knihu Mein Kampf, vedle Bible prý „nejlepší a nejoblíbenější literární dílo na světě“.
Nominace vyvolala okamžitou vlnu protestů napříč švédskou politikou. Brandt byl označen za „šílence“ a „zrádce dělnické třídy“, přišel o všechny domluvené přednášky. V rozhovoru pro Svenska Morgonposten se bránil, že šlo o ironii – chtěl prý reagovat na nominaci Chamberlaina a poukázat na to, že ani on, ani Hitler si ocenění nezaslouží. V dopise redakci protinacistického listu Trots Allt později napsal, že jeho cílem bylo „přibít Hitlera na zeď hanby jako nepřítele číslo jedna světového míru“.
Veřejnost ale nadsázku nepochopila. Brandt proto 1. února 1939, v poslední den lhůty, nominaci oficiálně stáhl. Historici se dnes shodují, že šlo skutečně o provokativní protestní gesto – Brandt byl dlouholetý antifašista, kritizoval svou stranu za odmítání židovských uprchlíků a během války patřil k prvním, kdo upozorňoval na zprávy o nacistických vyhlazovacích táborech. O případu informoval server Nobel Prize Center, který čerpal přímo z archivů Norského Nobelova institutu.
Historie Nobelovy ceny míru
Nobelova cena míru je udělována každoročně od roku 1901 a patří mezi nejprestižnější světová ocenění. Zatímco ostatní Nobelovy ceny spravuje Švédská akademie věd, o ocenění za mír rozhoduje Norský Nobelův výbor složený z pěti členů jmenovaných norským parlamentem. To vychází z přání zakladatele ceny, švédského vynálezce a průmyslníka Alfreda Nobela, který ve své závěti stanovil, že právě Norové mají udělovat cenu míru.
Proces začíná nominacemi, které mohou podávat pouze vybrané osoby – například poslanci a členové vlád, soudci mezinárodních soudů, univerzitní profesoři v určitých oborech či bývalí laureáti. Lhůta pro zaslání návrhů je vždy 31. ledna. Výbor následně kandidáty posuzuje, často si vyžádá odborné posudky, a během roku vede neveřejné debaty. Vítěz je tradičně oznámen začátkem října, slavnostní předání probíhá 10. prosince v Oslu.
Cena je udělována osobám či organizacím, které „vykonaly největší nebo nejlepší práci pro bratrství mezi národy, zrušení nebo omezení stálých armád a za pořádání a podporu mírových kongresů“. Formulace z Nobelovy závěti je záměrně široká, což umožnilo ocenit osobnosti z různých oblastí – od politiky přes humanitární práci až po obranu lidských práv.
Mezi nejznámější laureáty patří například Martin Luther King Jr. (1964) za nenásilný boj za občanská práva Afroameričanů, Matka Tereza (1979) za celoživotní službu chudým a nemocným, či Malála Júsufzajová (2014) za obhajobu práva dívek na vzdělání. Cenu získali také Nelson Mandela a Frederik Willem de Klerk (1993) za ukončení apartheidu, americký prezident Barack Obama (2009) za posílení mezinárodní diplomacie a spolupráce nebo Organizace spojených národů a její generální tajemník Kofi Annan (2001) za mírotvorné úsilí.
Vedle oslavovaných rozhodnutí se objevily i kontroverze – například udělení ceny Jásiru Arafatovi, Šimonu Peresovi a Jicchaku Rabinovi (1994) či etiopskému premiérovi Abiy Ahmedovi (2019), jehož pozdější kroky v Tigrayské válce vzbudily kritiku. Nobelova cena míru tak zůstává nejen symbolem uznání mimořádného přínosu, ale i předmětem debat o tom, co skutečný mír znamená.
Nová odborná analýza ukazuje, že New Orleans čelí nevyhnutelné vodní budoucnosti, která by mohla město izolovat uprostřed oceánu již v tomto století. Vědci podle CNN proto varují, že je nezbytné zahájit proces stěhování obyvatel co nejdříve, aby se předešlo budoucímu chaosu. Pobřežní oblasti Louisiany patří k nejníže položeným regionům na světě, což zhruba 360tisícové město vystavuje extrémnímu riziku, jelikož se nachází v pánvi pod úrovní mořské hladiny uprostřed rychle se zmenšující delty.
Běloruská armáda přistoupila k posílení svých vojenských sil v bezprostřední blízkosti ukrajinských hranic, kde zahájila budování zcela nové výsadkové brigády. Tento strategický krok se odehrává v Gomelské oblasti zhruba čtyřicet kilometrů od státní hranice a má podle oficiálních vyjádření reagovat na údajné bezpečnostní hrozby přicházející z jihovýchodního směru.
Moskevský primátor označil sobotní ničivý výbuch před luxusní kavárnou na Kudrinském náměstí za brutální teroristický čin a přislíbil, že všichni viníci budou dopadeni a potrestáni.
Maďarsko se ocitá v situaci vážného ohrožení dodávek elektřiny, kterou způsobuje extrémní nedostatek vody v přírodě. Kvůli hlubokému suchu v regionu klesla hladina Dunaje natolik, že klíčová jaderná elektrárna přichází o nezbytné chlazení. Výsledkem je nutnost odstavit zařízení, které pokrývá čtyřicet procent celkové tuzemské spotřeby proudu.
Německý spolkový kancléř Friedrich Merz čelí během letní parlamentní přestávky hluboké vnitřní krizi, která zásadním způsobem oslabuje jeho autoritu v čele vlády i uvnitř mateřské křesťanskodemokratické unie. Místo plánovaného zklidnění situace se nad německou politickou scénou vznášejí pochybnosti o dalším setrvání kancléře ve funkci. Nespokojenost v řadách konzervativců navíc výrazně roste s blížícími se klíčovými zářijovými volbami v několika spolkových zemích.
Generální tajemník OSN António Guterres varoval před dramatickým stupňováním globální klimatické krize, k níž výrazně přispívá zesilující fenomén El Niño. Podle jeho slov tento přírodní jev doslova přilévá olej do ohně na již tak zasažené planetě a může v nejbližší době způsobit dosud nezaznamenané teplotní rekordy. Situace se tak dostává do zcela neprozkoumaných rozměrů, které mohou mít devastační následky pro lidstvo i přírodní ekosystémy.
Masivní migrační krize v severoafrické enklávě Ceuta okamžitě zasáhla do politického diskurzu ve Španělsku a posílila pozice tamní krajní pravice. Kolaps hranic, přes kterou se během krátké chvíle dostaly desítky tisíc lidí, zanechal veřejnost v šoku. Přestože španělské úřady uvádějí, že se většina běženců již vrátila do Maroka a událost si vyžádala nejméně padesát sedm obětí, veřejný prostor zaplavily emotivní záběry plavců a lidí překonávajících hraniční zátarasy.
Propadající se preference ruského prezidenta Vladimira Putina zaznamenávají dokonce i státní výzkumné agentury, jejichž výsledky bývají dlouhodobě zkreslené. Podle Fondu veřejného mínění klesla podpora jeho výkonu funkce během jednoho týdne z 71 na 66 procent. Jde o nejvýraznější propad od vyhlášení částečné mobilizace na podzim roku 2022.
Španělský premiér Pedro Sánchez po letech znovu otevřeně varuje před tragickými dopady globálního oteplování. Reaguje tak na rozsáhlé lesní požáry, které během prvních sedmi měsíců letošního roku spálily v zemi již přes 180 tisíc hektarů půdy. Předseda vlády zdůraznil, že nestačí pouze řešit následky katastrof, ale je nutné zaměřit se na jejich příčiny a lépe připravit celou společnost na ochranu lidských životů.
V sobotu večer otřásla ruským hlavním městem tragická událost. V jedné z kaváren nedaleko centra Moskvy došlo k silnému výbuchu, který si podle dosavadních informací vyžádal nejméně tři lidské životy. Dalších patnáct osob utrpělo při explozi různě závažná zranění.
Odborník na problematiku spojenou s virem ebola vyjádřil vážné obavy, že současná situace v Demokratické republice Kongo (DRK) by mohla vyústit v bezprecedentní krizi.
Německé ozbrojené síly se musí nacházet v plné bojové pohotovosti nejpozději do roku 2029, jelikož reálně hrozí ozbrojený konflikt s Ruskou federací. Na berlínském leteckém veletrhu ILA to prohlásil náčelník generálního štábu Bundeswehru, generálporučík Christian Freuding.
