Donald Trump získává podporu stále většího počtu zahraničních lídrů pro nominaci na Nobelovu cenu míru. Ocenit chtějí jeho roli při zprostředkování příměří v několika konfliktech, naposledy mezi Kambodžou a Thajskem či Arménií a Ázerbájdžánem. Historie ceny však ukazuje, že nominace bývají i kontroverzní. V roce 1939 se na seznamu objevil i Adolf Hitler.
Stále více světových lídrů veřejně podporuje nominaci amerického prezidenta Donalda Trumpa na Nobelovu cenu míru. Prvním státem, který jej na prestižní ocenění navrhl, byl Pákistán. Reagoval tak na americké zprostředkování, které pomohlo zastavit konflikt s Indií ještě v jeho úplném začátku.
Krátce poté se k iniciativě přidaly i další země – Izrael a Kambodža. V obou případech Spojené státy sehrály klíčovou úlohu při vyjednávání příměří, v kambodžském případě konkrétně s Thajskem.
Konkrétně Trumpa na cenu navrhuje kambodžský premiér Hun Manet. Podle něj má Trump „historický přínos k prosazování světového míru“. „Mimořádné státnické schopnosti prezidenta Trumpa, které se projevují v jeho odhodlání řešit konflikty a předcházet katastrofickým válkám prostřednictvím vizionářské a inovativní diplomacie, se naposledy projevily v jeho rozhodující roli při zprostředkování okamžitého a bezpodmínečného příměří mezi Kambodžou a Thajskem,“ shrnula kancelář kambodžského premiéra podle serveru Newsweek.
Thajské a kambodžské síly se během července střetly na dlouhodobě sporné hranici. Pět dnů trvající boje si vyžádaly až 40 mrtvých a k útěku donutily 400 tisíc lidí. „Tento včasný zásah, který odvrátil potenciálně ničivý konflikt, byl zásadní pro zabránění velkým ztrátám na životech a připravil cestu k obnovení míru mezi oběma zeměmi,“ pokračoval kambodžský premiér.
„Toto je jen jeden z příkladů výjimečných úspěchů prezidenta Trumpa při zmírňování napětí v některých z nejnestabilnějších regionů světa. Jeho důsledné úsilí o mír prostřednictvím diplomacie je v dokonalém souladu s vizí Alfreda Nobela, který ocenil ty, kteří se zasloužili o mezinárodní bratrství a pokrok v oblasti míru,“ doplnil.
Podle dostupných informací se nyní k návrhu chystají připojit také Arménie a Ázerbájdžán, jejichž zástupci se nedávno sešli na mírovém summitu pořádaném přímo Trumpem. Výsledkem jednání bylo ukončení ozbrojeného konfliktu, který trval více než tři desetiletí.
Arménie a Ázerbájdžán, dlouholetí rivalové, našli v této otázce překvapivou shodu. Arménský premiér Nikol Pašinjan podle serveru USA Today uvedl, že by takový krok „podpořil a uvítal“. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev jeho slova potvrdil a navrhl „společnou výzvu“ adresovanou norskému výboru. „Jako představitelé zemí, které byly více než tři desetiletí ve válce, má tento historický podpis opravdu velký význam,“ zdůraznil Alijev.
Zvrácená Netanjahuova taktika
Dalším z řady státníků, kteří Trumpa navrhli na Nobelovu cenu, je izraelský premiér Benjamin Netanjahu. V komentáři pro server Guardian tento krok tvrdě zkritizoval Mohamad Bazzi, ředitel Hagop Kevorkian Center for Near Eastern Studies a profesor žurnalistiky z New York University. „Je to absurdní, podobné jako nominovat svého drogového dealera na Nobelovu cenu za medicínu. Za Netanjahuovým reklamním trikem se však skrývá cynická logika: využívá Trumpovu potřebu lichotek, aby prodloužil brutální válku Izraele v Gaze a pokračoval v útocích na další země Blízkého východu, včetně Íránu, Libanonu a Jemenu,“ shrnul Bazzi.
Sleduje v tom zvrácenou logiku izraelského premiéra. „Netanjahuovým gestem zaskočený Trump ustoupil od nátlaku na izraelského vůdce, aby dosáhl dohody s Hamásem. Netanjahu tak opět vyhrál tím, že získal čas, jak to dělá od útoku Hamásu na jižní Izrael v říjnu 2023. Premiér opakovaně sabotoval jednání, aby se udržel u moci,“ vysvětlil.
„Chce zachovat svou extremistickou vládní koalici, aby se vyhnul předčasným parlamentním volbám, které by jeho strana Likud pravděpodobně prohrála, a zablokovat nezávislé vyšetřování bezpečnostních selhání jeho vlády, která vedla k útoku Hamásu. Ale především se Netanjahu chce zachránit sám sebe: drží se moci, aby se vyhnul soudu za úplatkářství a korupci, který má kořeny v jednom z jeho předchozích funkčních období jako premiéra,“ doplnil Bazzi.
Nominaci získal i Hitler
V lednu 1939 se v nominacích na Nobelovu cenu míru objevila dvě jména, která dnes působí až absurdně. Nejprve dvanáct švédských poslanců navrhlo britského premiéra Nevilla Chamberlaina – podle nominačního dopisu „muže, který v této nebezpečné době zachránil naši část světa před strašnou katastrofou“. Ocenění mělo být reakcí na jeho roli při podpisu mnichovské dohody, kdy západní mocnosti přenechaly Sudety nacistickému Německu.
Krátce nato poslal norskému Nobelovu výboru svůj návrh sociálnědemokratický poslanec Erik Brandt – a jméno kandidáta šokovalo. Navrhl samotného Adolfa Hitlera. V dopise ho popsal jako „autentického, Bohem daného bojovníka za mír“, který „dobrovolně nedal přednost zbraním, ačkoli měl moc zahájit světovou válku“. Zmínil i Hitlerovu knihu Mein Kampf, vedle Bible prý „nejlepší a nejoblíbenější literární dílo na světě“.
Nominace vyvolala okamžitou vlnu protestů napříč švédskou politikou. Brandt byl označen za „šílence“ a „zrádce dělnické třídy“, přišel o všechny domluvené přednášky. V rozhovoru pro Svenska Morgonposten se bránil, že šlo o ironii – chtěl prý reagovat na nominaci Chamberlaina a poukázat na to, že ani on, ani Hitler si ocenění nezaslouží. V dopise redakci protinacistického listu Trots Allt později napsal, že jeho cílem bylo „přibít Hitlera na zeď hanby jako nepřítele číslo jedna světového míru“.
Veřejnost ale nadsázku nepochopila. Brandt proto 1. února 1939, v poslední den lhůty, nominaci oficiálně stáhl. Historici se dnes shodují, že šlo skutečně o provokativní protestní gesto – Brandt byl dlouholetý antifašista, kritizoval svou stranu za odmítání židovských uprchlíků a během války patřil k prvním, kdo upozorňoval na zprávy o nacistických vyhlazovacích táborech. O případu informoval server Nobel Prize Center, který čerpal přímo z archivů Norského Nobelova institutu.
Historie Nobelovy ceny míru
Nobelova cena míru je udělována každoročně od roku 1901 a patří mezi nejprestižnější světová ocenění. Zatímco ostatní Nobelovy ceny spravuje Švédská akademie věd, o ocenění za mír rozhoduje Norský Nobelův výbor složený z pěti členů jmenovaných norským parlamentem. To vychází z přání zakladatele ceny, švédského vynálezce a průmyslníka Alfreda Nobela, který ve své závěti stanovil, že právě Norové mají udělovat cenu míru.
Proces začíná nominacemi, které mohou podávat pouze vybrané osoby – například poslanci a členové vlád, soudci mezinárodních soudů, univerzitní profesoři v určitých oborech či bývalí laureáti. Lhůta pro zaslání návrhů je vždy 31. ledna. Výbor následně kandidáty posuzuje, často si vyžádá odborné posudky, a během roku vede neveřejné debaty. Vítěz je tradičně oznámen začátkem října, slavnostní předání probíhá 10. prosince v Oslu.
Cena je udělována osobám či organizacím, které „vykonaly největší nebo nejlepší práci pro bratrství mezi národy, zrušení nebo omezení stálých armád a za pořádání a podporu mírových kongresů“. Formulace z Nobelovy závěti je záměrně široká, což umožnilo ocenit osobnosti z různých oblastí – od politiky přes humanitární práci až po obranu lidských práv.
Mezi nejznámější laureáty patří například Martin Luther King Jr. (1964) za nenásilný boj za občanská práva Afroameričanů, Matka Tereza (1979) za celoživotní službu chudým a nemocným, či Malála Júsufzajová (2014) za obhajobu práva dívek na vzdělání. Cenu získali také Nelson Mandela a Frederik Willem de Klerk (1993) za ukončení apartheidu, americký prezident Barack Obama (2009) za posílení mezinárodní diplomacie a spolupráce nebo Organizace spojených národů a její generální tajemník Kofi Annan (2001) za mírotvorné úsilí.
Vedle oslavovaných rozhodnutí se objevily i kontroverze – například udělení ceny Jásiru Arafatovi, Šimonu Peresovi a Jicchaku Rabinovi (1994) či etiopskému premiérovi Abiy Ahmedovi (2019), jehož pozdější kroky v Tigrayské válce vzbudily kritiku. Nobelova cena míru tak zůstává nejen symbolem uznání mimořádného přínosu, ale i předmětem debat o tom, co skutečný mír znamená.
Bývalý výzkumník společnosti Anthropic Jacob Coxon vyvolal v Silicon Valley silnou vlnu obav poté, co veřejně rezignoval na svou funkci. Ve svém široce sdíleném prohlášení obvinil technologické firmy z neodpovědného přístupu k vývoji umělé inteligence, která podle něj může ohrozit samotnou existenci lidstva.
Britský vládní program výměny žadatelů o azyl s Francií stojí v přepočtu přibližně 56 tisíc liber za každou navrácenou osobu¨, tedy zhruba 1,5 milionu korun. Tuto částku zveřejnila britská ministryně vnitra Shabana Mahmoodová při slyšení před parlamentním výborem pro vnitřní záležitosti. Šéfka resortu obhajovala vysoké náklady s tím, že vyhoštění jedné osoby vyjde nastejno nebo levněji než její roční ubytování v hotelu. Systém fungující na principu výměny kus za kus má za cíl omezit nelegální migraci přes Lamanšský průliv.
Ruský bezpilotní letoun, který byl nalezen u severozápadního pobřeží Polska v Baltském moři, nesl bojovou hlavici s roznětkou. Informaci oficiálně oznámila státní prokuratura pověřená vyšetřováním případu. Polská armáda lokalizovala a vyzvedla stroj z moře v blízkosti pláže v obci Rusinowo nedaleko Jarosławce. Specialisté ruský dron typu Gerbera 2 přímo na pláži zneškodnili a následně jej přepravili k podrobnějšímu zkoumání.
Polsko posiluje bezpečnost na hranicích s Ukrajinou v reakci na nedávné ruské útoky v bezprostřední blízkosti hraničních přechodů. Polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz oznámil, že vláda rozhodla o zpevnění infrastruktury využívané pohraniční stráží. Na místě už působí vojáci osmnáctého ženijního pluku, kteří zpevňují kontrolní stanoviště a navazující objekty. Opatření přichází po víkendových úderech bezpilotních letounů, z nichž jeden zasáhl vlak převážející mimo jiné bývalé západní představitele. Ruské ministerstvo obrany tyto zásahy potvrdilo s tvrzením, že souprava převážela vojenský materiál.
Francouzská krajně pravicová strana Národní sdružení pod vedením Marine Le Penové opět přichází s návrhem na úplný zákaz nošení muslimských šátků na veřejných prostranstvích. Politické hnutí tento požadavek prosazuje jako klíčový bod své kampaně před prezidentskými volbami. Návrh se týká především nošení šátků přímo na ulicích a na všech veřejně přístupných místech. Odborníci i právní analytici však upozorňují, že takové opatření představuje závažný zásah do náboženské svobody a základních lidských práv.
Itálie se připravuje na návrat k jaderné energetice po více než třiatřicetileté pauze. Ministr životního prostředí a energetické bezpečnosti Gilberto Pichetto Fratin uvedl, že země by mohla vyrábět elektřinu z jádra do roku 2035. Klíčový návrh zákona, který k tomuto kroku otevírá právní cestu, míří k konečnému hlasování v senátu. Zákon již dříve prošel dolní komorou parlamentu a jeho definitivní schválení se očekává v nejbližších dnech.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle webu The Guardian oznámil, že jeho země zastaví útoky na ruské energetické cíle pouze v případě, že stejný krok učiní i Ruská federace a Spojené státy zaručí dodržování dohod. Reagoval tak na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že se obě strany na příměří v energetické sféře již dohodly. Kyjev ani Moskva však existenci takového ujednání v době vydání prohlášení nepotvrdily. Podle ukrajinské hlavy státu Rusko zatím neprojevilo žádnou skutečnou ochotu válku ukončit.
Evropští hasiči požadují po národních vládách i orgánech Evropské unie navýšení finančních prostředků, zlepšení pracovních podmínek a zajištění dostatečného množství techniky i personálu. Reagují tak na náročné léto, během něhož rozsáhlé lesní požáry v Evropě zničily plochu dvakrát větší, než je rozloha Lucemburska. Zástupci záchranářů pro web Politico zdůrazňují, že slovní uznání a potlesk ze strany politiků již k řešení zhoršující se situace nestačí. Podle nich je nutné přistoupit k reálným investicím do požární ochrany a prevence.
Tisíce ukrajinských dětí ze sociálních ústavů, které byly po začátku ruské invaze evakuovány do zemí Evropské unie, se odmítají vrátit do své vlasti. Mnohé z nich se v nových domovech rychle integrovaly, začaly chodit do škol a našly si přátele v prostředí mimo dosah válečného konfliktu. Ukrajinské úřady požadují jejich návrat domů, avšak neochota mladých lidí vrátit se představuje pro zemi vážnou demografickou a společenskou krizi.
Islamistické násilí v africkém regionu Sahel směřuje k dosažení historických maxim v důsledku rozsáhlých ofenzív skupin napojených na Al-Káidu a Islámský stát. Podle nových údajů monitorovací organizace Acled se tato oblast stala novým centrem teroristických aktivit. Zatímco celosvětový počet obětí terorismu klesl na nejnižší úroveň za dlouhá léta, v oblastech západní Afriky naopak prudce vzrostl. Pokud bude současný trend pokračovat, roční bilance bezpečnostních incidentů výrazně překročí dosavadní rekordy.
Ukrajina musí přijmout řadu těžkých a potenciálně nepopulárních opatření, aby dokázala překlenout vysoký schodek státního rozpočtu a zajistila si miliardy dolarů z mezinárodního financování. Ve svém večerním projevu k národu to prohlásil prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle ukrajinské hlavy státu je schválení nových zákonů nezbytné pro udržení obranyschopnosti a celkové odolnosti země v probíhajícím válečném konfliktu. Zelenskyj zdůraznil, že zemi chybí značné finanční prostředky, které je nutné co nejrychleji zajistit.
Válka s Íránem stála Spojené státy během prvních pěti měsíců celkem 38 miliard dolarů. Vyplývá to z nejnovější zprávy Nestranického rozpočtového úřadu Kongresu, která nabízí dosud nejkomplexnější pohled na finanční dopady tohoto konfliktu. Podle odhadů analytiků si pokračující vojenská kampaň vyžádá měsíčně další dvě až tři miliardy dolarů, píše web Politico. Dlouhotrvající boje navíc výrazně vyčerpávají americké zásoby klíčových zbraní.