Mohou poslední jednání na Ukrajině skutečně ukončit válku?

Trumpova administrativa tvrdě tlačí na dosažení přelomové dohody, ale ruský prezident Vladimir Putin a jeho delegáti nedali najevo, že by chtěli letitý konflikt ukončit kompromisem. Nyní americký úředník na neveřejném brífinku oznámil, že Ukrajina souhlasila s mírovým návrhem, ačkoliv ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj říká, že „je před námi ještě hodně práce“.

K tomu dochází poté, co ukrajinští a evropští představitelé nejprve ostře vystupovali proti 28bodovému mírovému plánu, který je minulý týden zaskočil. Ten byl vypracován USA se zjevnými silnými vstupy z Ruska a následně byl přepracován. Z prvního kola návrhů víme, že Kreml stále prosazuje maximalistické cíle: demilitarizovat Ukrajinu, zakázat jí vstup do NATO a formálně si nárokovat část jejího území. Ukrajina stále požaduje životaschopnou cestu do NATO a chce se vyhnout postoupení území. Kyjev i jeho evropští spojenci veřejně trvají na tom, že mír nemůže znamenat kapitulaci Rusku.

Diplomacie se zdála být na mrtvém bodě, dokud minulý týden neunikl 28bodový návrh. Následovala intenzivní kritika, že se návrh jeví jako „seznam přání“ ruské strany. Bílý dům byl proto nucen veřejně potvrdit, že plán je výsledkem měsíční práce ministra zahraničí Marca Rubia a Trumpova vyslance Steva Witkoffa, s přispěním Rusů i Ukrajinců.

Po intenzivních jednáních s Ukrajinou a evropskými spojenci byl návrh přepracován a zúžen na pouhých 19 bodů. Některá ustanovení, která Kyjev považoval za nepřijatelná, byla odstraněna. První náměstek ukrajinského ministra zahraničí Sergij Kyslycja pro Financial Times uvedl, že některé nejspornější návrhy, včetně otázek týkajících se území a NATO, byly zcela vyřazeny, aby je později projednali Trump a Zelenskyj. Přesné znění nejnovějšího návrhu není známo.

Rusko chce získat plnou, formální kontrolu nad východoukrajinskými regiony Doněck a Luhansk. To by znamenalo, že by se Ukrajina musela vzdát silně opevněných částí Doněcka, které stále kontroluje a které jsou považovány za klíčové pro její obranu. Ukrajina opakovaně vyloučila odevzdání území, které Rusko nekontroluje. Kyjev však dříve akceptoval myšlenku, že by dočasné příměří mohlo být na současných frontových liniích, což by fakticky upevnilo ruskou okupaci území, které kontroluje.

Americké návrhy podle CNN naznačují, že oblast „opevněného pásu“ na východní Ukrajině by se mohla stát demilitarizovanou zónou. Tu by de facto kontrolovalo Rusko, ale jeho ozbrojené síly by se do ní zavázaly nevstupovat. Je těžké si představit, jak by s tím Zelenskyj mohl souhlasit, ale teoreticky to může představovat oblast potenciálního diplomatického posunu. Důležité budou jemné detaily, zejména to, co by Rusko kontrolovalo de facto (ve skutečnosti) oproti tomu, co by kontrolovalo podle mezinárodního práva. Evropští spojenci mezitím zopakovali, že hranice Ukrajiny nelze měnit silou.

Ukrajina se pevně drží svých požadavků na věrohodné bezpečnostní záruky a své ambice vstoupit do NATO. Další z hlavních ruských nepřekročitelných hranic je cokoliv, co ponechává otevřené dveře členství Ukrajiny v NATO. Moskva chce, aby Kyjev omezil své ozbrojené síly a zakotvil v ústavě, že nevstoupí do transatlantické vojenské aliance. Původní verze amerického plánu navrhovala omezení dalšího rozšiřování NATO, které bylo později z evropského protinávrhu vypuštěno. Není jasné, co přesně obsahuje nejnovější návrh.

Prostor pro manévrování v těchto bodech by mohl spočívat ve formě věrohodných, ne-natovských bezpečnostních záruk pro Ukrajinu. Původní plán USA navrhoval „spolehlivé bezpečnostní záruky“ a nastínil konkrétní scénáře, které by vedly ke koordinované bezpečnostní reakci USA. Zůstává otázkou, zda by Ukrajina byla ochotna souhlasit s některou formou záruk po vzoru Článku pět NATO, i když by to znamenalo, že se k alianci nemůže v dohledné době formálně připojit. Bezpečnostní záruky jsou údajně rozpracovány v samostatné dodatkové dohodě.

Admirál James Stavridis, bývalý nejvyšší velitel spojeneckých sil NATO, spekuloval pro CNN o možnosti „vymanévrovat“ z požadavku „žádné jednotky NATO“ tím, že by nebyly pod velením NATO. Mohl by nastat scénář, kdy by Ukrajinci bilaterálně přijali kontingent z Polska, Estonska, Lotyšska, Litvy, severských zemí, pod jejich vlastní národní vlajkou. To by mohlo zmírnit obavy Ukrajiny, ale naopak by to mohlo vyvolat námitky Ruska.

Trumpova administrativa obnovila diplomatické úsilí po úspěchu ve vyjednávání příměří v Gaze. Postoj Kremlu se však od poslední velké diplomatické snahy, kdy Trump hostil Putina na Aljašce, prakticky nezměnil. Na Aljašce nebylo dosaženo žádné dohody a Trump by později zrušil myšlenku druhého summitu v Maďarsku.

Co se změnilo, je skutečnost, že Rusko získává postupný náskok na bojišti na Ukrajině. Konflikt se stal opotřebovací válkou, což nahrává větším ozbrojeným silám Ruska. John Lough, vedoucí zahraniční politiky v New Eurasian Strategies Centre, uvedl, že Rusko si zjevně myslí, že bude v pozici diktovat podmínky Ukrajině, spíše než jen vyjednávat. Lough je skeptický ohledně brzkého míru, ale připouští, že pro Putina existuje otázka, zda nechce propásnout příležitost získat pomoc od Trumpa.

Pro Ukrajinu se změnila rostoucí politická nejistota pro Zelenského administrativu kvůli korupčnímu skandálu. Ten se točí kolem údajných úplatků od dodavatelů, včetně těch, kteří pracují na ochraně ukrajinské energetické infrastruktury. Skandál postihl dva Zelenského ministry.

Bílý dům se snaží projevovat optimismus a tvrdí, že „několik choulostivých“ detailů bude vyžadovat další rozhovory. Nicméně, hodnocení v Evropě byla v úterý večer již střízlivější. Ukrajinský zdroj s přímými znalostmi jednání sdělil CNN, že „by bylo velmi mylné tvrdit, že máme verzi, kterou Ukrajina přijímá“. Ukrajinský tajemník Národní bezpečnostní rady Rustem Umerov se vyjádřil podobně umírněně a řekl pouze, že delegace „dosáhly společného porozumění“.

Jakýkoli průlom by mohl být stále zmařen nepříznivou reakcí Ruska. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v úterý prohlásil, že jakýkoli upravený plán musí odrážet „ducha a literu“ summitu na Aljašce. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že neobdrželi oficiální informace o upraveném plánu a nemá „nic, co by mohl hlásit“ o rozhovorech s americkými delegáty v Abú Zabí.

Mnoho analytiků i nadále vyjadřuje skepticismus ohledně dosažení dohody vzhledem k nedostatku společného zájmu. Greg Mills, vedoucí spolupracovník Royal United Services Institute (RUSI), uvedl, že válka obvykle končí, když jsou obě strany vyčerpané a mají větší zisk z ukončení bojů než z jejich pokračování. Podle něj jsou sice obě strany unavené, ale Ukrajinci nejsou dostatečně unavení, aby přijali takové podmínky. To by mohlo vést k tomu, že by byl Zelenskyj svržen lidovými protesty.

Umerov dodal, že Ukrajina se těší na organizaci návštěvy Zelenského v USA, aby „dokončil závěrečné kroky a uzavřel dohodu s prezidentem Trumpem“. Zkrátka a dobře, budou následovat další setkání.

Přestože Ukrajina nadále považuje členství v NATO za nejlepší a nejspolehlivější záruku své bezpečnosti, Spojené státy a evropští spojenci aktivně pracují na vytvoření robustních, ne-natovských bezpečnostních záruk. To se děje jako součást širšího úsilí o mírovou dohodu s Ruskem, které vstup Ukrajiny do Aliance důrazně odmítá.

Jedním z klíčových navrhovaných modelů je poskytnutí záruk, které by se podobaly Článku 5 Severoatlantické smlouvy, ale nebyly by formálně součástí NATO. Článek 5 je základním principem kolektivní obrany, který stanovuje, že ozbrojený útok proti jedné členské zemi je považován za útok proti všem, s povinností poskytnout pomoc, případně i ozbrojenou silou.

Americká strana údajně navrhla záruku typu Článku 5, která by byla podpořena jak Evropou, tak Spojenými státy. Italská premiérka Giorgia Meloniová to označila za „italskou myšlenku bezpečnostních záruk inspirovaných Článkem 5 NATO“. Jde o definici klauzule kolektivní bezpečnosti, která by Ukrajině umožnila těžit z podpory všech jejích partnerů v případě opětovného napadení. Německý ministr zahraničí také uvedl, že Evropané jsou připraveni poskytnout záruky společně s USA.

Konkrétní návrhy se objevily v původním 28bodovém plánu, který obsahoval ustanovení o „spolehlivých bezpečnostních zárukách“ a nastínil scénáře vedoucí ke koordinované bezpečnostní reakci USA. Podle uniklých dokumentů by mohly tyto záruky obsahovat následující prvky:

Vojenská složka: Ukrajina s partnery připravuje vojenskou složku záruk, která by měla vyloučit další ruskou agresi.

Vyslání jednotek: Evropští představitelé rozpracovali plány na vyslání mnohonárodních mírových sil k odstrašení budoucí ruské agrese. Ty by mohly zahrnovat umístění evropských vojsk, například britských a francouzských vojáků, na Ukrajině mimo frontovou linii. Jejich účelem by byla pomoc ukrajinské armádě s výcvikem a posilami.

Podpora USA: Další fáze plánu počítá s americkou „ochrannou sítí“, jež by zahrnovala sdílení zpravodajských informací, dohled nad hranicemi, dodávky zbraní a případně i protivzdušnou obranu.

Reakce na napadení: Podmínky americké záruky by mohly být takové, že by v případě ruské invaze byly obnoveny veškeré globální sankce a zrušeno uznání nového území a další výhody plynoucí z dohody. Některé návrhy, které kritizovala Evropa, obsahovaly podmínky, že záruka by propadla, pokud by Ukrajina napadla Rusko nebo zahájila raketový útok bez příčiny.

Odborníci upozorňují, že Rusko by mohlo přijmout bezpečnostní záruky USA výměnou za formální uznání okupovaných území, což by vedlo k faktickému rozdělení Ukrajiny. Rusko ale odmítá jakoukoliv přítomnost sil NATO na Ukrajině a chce, aby Ukrajina zakotvila v ústavě, že do Aliance nevstoupí a omezila velikost své armády.

Mnozí experti varují, že Rusku se nedá v dodržování závazků věřit, jelikož již v minulosti slíbilo respektovat hranice a suverenitu Ukrajiny (např. v Budapešťském memorandu z roku 1994), ale následně zemi napadlo. Proto by realistické bezpečnostní záruky měly zahrnovat především pokračující dodávky zbraní a vybavení a pomoc při budování soběstačného ukrajinského obranného průmyslu.