Éra "Made in China" pohltila Evropu. Dokážeme se z ní vymanit, nebo už bez Asie neumíme žít?

Exportní expanze „nové Číny“

Podle nejnovějších dat Eurostatu zůstává páteří čínského exportu do zemí EU segment elektroniky, telekomunikační techniky a spotřební elektroniky. Vzrůstající technologická komplexita těchto produktů poukazuje nejen na zvyšující se výrobní kapacity ČLR, ale i na postupné přesuny v přidané hodnotě, kterou dnes Čína vytváří. Z dřívějších „dílen světa“ se čínské regiony jako Šen-čen či Chang-čou proměnily na hi-tech uzly globálního průmyslu.

Dovozní struktura je však daleko pestřejší – od dětských kočárků přes plastové výrobky, obuv až po nábytek. Téměř jakákoli oblast spotřebního života v Evropě je dnes, ať už přímo či nepřímo, svázána s čínským dodavatelským řetězcem. Tento fakt přestává být jen otázkou tržní efektivity a stává se otázkou strategické zranitelnosti.

Globální pandemie koronaviru a následné narušení světových logistických tras poskytly první ostrý test evropské odolnosti vůči přerušením v čínské výrobní mašinérii. Výsledky byly, mírně řečeno, znepokojivé. Nedostatek ochranných pomůcek, čipů, farmaceutických substancí a průmyslových komponent zviditelnil, jak hluboce je evropská infrastruktura závislá na čínských výrobních tocích.

Závislost přitom není výlučně ekonomická – její parametry jsou čím dál víc politické, bezpečnostní i kulturní. V okamžiku, kdy by došlo k zásadnějšímu geopolitickému střetu, například kvůli Tchaj-wanu nebo obchodnímu konfliktu mezi USA a Čínou, by Evropa musela čelit nejen ochromení výroby, ale i ztrátě své technologické soběstačnosti.

Evropský vývoz do Číny zůstává vysoce selektivní. Mezi hlavní vývozní artikly patří strojírenství, automobily a farmaceutika. Tedy sektory s vysokou přidanou hodnotou, ale zároveň s úzkým zaměřením. Naproti tomu čínský export do Evropy pokrývá celý spektrum potřeb moderního spotřebitele.

Tato asymetrie není jen číselná, nýbrž strukturální. Čína diverzifikuje a modernizuje své exportní portfolio, zatímco Evropa se na čínském trhu často potýká s netransparentními pravidly, bariérami vstupu a skrytou státní podporou domácí konkurence. Výsledkem je obchodní bilance, která dlouhodobě nahrává Pekingu – a to nejen ve finančních ukazatelích, ale i ve strategickém vlivu.

Rozličné zájmy evropských zemí

V aktuálním globálním kontextu se Evropská unie ocitá v situaci, která je nejen geopoliticky nepohodlná, ale potenciálně i strategicky paralyzující. Svět se nevratně posouvá směrem k bipolaritě nové éry. Na jedné straně Spojené státy, které zintenzivňují své ekonomické a technologické odříznutí od Číny, a na straně druhé Čínská lidová republika – stále dominantnější hráč, který kombinuje expanzivní obchodní politiku s cílenou státní podporou a asertivní diplomacií.

Evropská unie, lapená mezi těmito dvěma gravitačními centry, balancuje s obtížnou snahou zachovat si ekonomické zájmy, suverenitu i hodnotovou konzistenci. Tato rovnováha je však čím dál křehčí – a symptomatická pro ni je především rozštěpenost vnitřního evropského postoje vůči Číně. Informoval o tom například americký list New York Times.

Spojené státy zaujaly jednoznačnou pozici. Pod záminkou národní bezpečnosti razantně omezují přístup čínského zboží na americký trh, zvyšují cla, uvalují sankce na technologické firmy a budují aliance, jejichž cílem je izolovat Peking z klíčových dodavatelských řetězců – a to nejen za éry Donalda Trumpa. Tento přístup doprovází tlak na evropské spojence, aby zaujali podobně rozhodné stanovisko.

Evropa se ale k této výzvě staví značně rozpačitě. Německo coby motor evropské ekonomiky je hluboce provázané s čínským trhem, zejména prostřednictvím automobilového průmyslu. Jakékoli zostření postoje vůči Pekingu je v Berlíně vnímáno jako přímá hrozba pro vlastní průmyslovou základnu. Naproti tomu Španělsko, Maďarsko či Velká Británie (i přes brexitovou distanci) stále vnímají Čínu jako atraktivního investora, zejména v oblasti energetiky, infrastruktury a technologií.

Tato fragmentace zájmů a perspektiv znemožňuje vznik jednotné evropské strategie. Brusel sice formálně deklaruje principy „strategického partnerství, hospodářské konkurence a systémové rivality“, ale ve skutečnosti operuje především v režimu diplomatického manévrování, nikoliv pevně ukotvené politiky.

Evropská komise se pokouší situaci zvládnout prostřednictvím dílčích opatření. Byla zřízena monitorovací skupina pro sledování čínského dovozu, rozšířil se rámec pro šetření státních subvencí a v přípravě jsou návrhy na zavedení vyrovnávacích cel vůči produktům, které narušují evropský trh dumpingovými cenami, jako například v sektoru elektromobility nebo oceli.

Tato opatření však trpí strukturální slabinou – jsou reaktivní, nikoli strategická. Namísto proaktivní obrany vlastního průmyslu nebo systematického budování alternativních obchodních vztahů mimo Čínu, Evropa převážně čeká, jak se vyvine situace mezi Pekingem a Washingtonem. Politika je nahrazována opatrností a strategie improvizací.

Zatímco Čína systematicky a cílevědomě využívá asymetrie ve vzájemné výměně – například tím, že omezuje vstup evropských firem na svůj trh, zachovává netransparentní veřejné zakázky či posiluje státní podniky prostřednictvím skryté podpory –, Brusel nadále trvá na spolupráci, otevřenosti a víře v „reciproční výhodnost“. Ta se však s každým dalším kvartálem ukazuje jako iluzorní.

Nebezpečná závislost

Zatímco debata o čínsko-evropských vztazích se zpravidla soustředí na obchodní bilanci, průmyslovou konkurenci nebo otázky surovinové závislosti, existuje i dimenze, která zůstává opomíjená, avšak potenciálně ještě závažnější. Tou je rostoucí pronikání vysoce účinných syntetických drog na evropský kontinent – a klíčová role Číny v tomto nelegálním řetězci.

Podle zjištění serveru Politico se v posledních dvou letech objevuje na evropském černém trhu nová generace opiátových látek, tzv. nitazeny, které mají potenciál destabilizovat evropský protidrogový systém podobně, jako fentanyl ochromil veřejné zdraví v USA. Nitazeny, z nichž některé jsou až stokrát silnější než heroin a silnější dokonce i než samotný fentanyl, se dnes objevují především ve východní Evropě, zejména v Litvě, Estonsku, ale již pronikly i do Francie, Irska nebo Německa.

Tyto látky mají často jedno společné: pocházejí z čínských laboratoří – mnohdy pololegálních, působících na pomezí farmaceutického výzkumu a nelegální syntézy. Výroba je levná, distribuce rychlá a dohled minimální. Prodej často probíhá přes darkweb nebo přes sociální sítě, maskovaný za „výzkumné chemikálie“, „průmyslové vzorky“ či dokonce „doplňky stravy“.

Distribuční řetězce se přitom vyznačují vysokou mírou decentralizace. Látky jsou často zasílány v malých množstvích, v neoznačených obalech, a to přímo dealerům či koncovým uživatelům. Pro čínské producenty takové zboží představuje nízkonákladový a vysoce ziskový exportní artikl, který má však devastující dopad na veřejné zdraví v zemích Evropské unie.

Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) opakovaně varovalo, že se na černém trhu objevují padělané léky obsahující nitazeny, často prezentované jako běžná analgetika. Tyto látky bývají přimíchávány do heroinu, kokainu nebo dokonce do extáze – čímž dochází k náhodným, ale smrtícím předávkováním. Smrtelná dávka je natolik nízká, že běžný nebo nezkušený uživatel nemá žádnou šanci odhadnout riziko.

Přestože situace v Evropě zatím zdaleka nedosáhla apokalyptických rozměrů fentanylové epidemie v USA – kde v roce 2022 podle dat CDC zemřelo na předávkování více než 70 tisíc lidí – nelze se touto relativní „výhodou“ uklidňovat. Nitazeny jsou potenciálně ještě nebezpečnější. Jejich vyšší účinnost, snazší syntéza a chybějící právní ukotvení v některých zemích vytváří smrtící kombinaci, která se může snadno vymknout kontrole.

Ředitel EMCDDA Alexis Goosdeel ve svém posledním prohlášení uvedl, že „jsme svědky rychle se vyvíjejícího trhu s drogami, kde jsou široce dostupné jak zavedené nelegální drogy, tak i zcela nové syntetické látky s extrémním účinkem“. Dále upozornil, že zdravotnické a záchranné složky v některých regionech nemají dostatečné kapacity, vybavení ani školení pro zvládání intoxikací tohoto druhu.

Evropská zdravotnická infrastruktura – od urgentních příjmů po toxikologické laboratoře – není na fenomén syntetických opiátů dostatečně připravená. Antidotum na předávkování (naloxon) bývá proti některým derivátům nitazenů nedostatečně účinné nebo vyžaduje násobně vyšší dávky, což v akutních situacích znemožňuje záchranu pacienta. Navíc se čím dál častěji objevují případy, kdy ani rychlý zásah zdravotníků nepomůže, protože smrt nastává během několika minut.

Zatímco čínská diplomacie se snaží prezentovat jako partner stability a investiční jistoty, z čínského území proudí do Evropy látky, které ohrožují životy, zdraví i bezpečnostní rovnováhu. A to navíc v době, kdy rostou obavy z čínského vlivu v digitálním prostoru, telekomunikacích nebo strategických surovinách. Nitazeny jsou jen dalším článkem v řetězci hlubší a komplexnější zranitelnosti.