Nápis „Made in China“ už dávno neznamená jen místo původu. Stal se symbolem éry, v níž se evropská prosperita čím dál víc opírá o výrobní sílu jedné autoritářské velmoci. Z levné alternativy se stala norma a s ní i těžko přehlédnutelná strukturální závislost, která staví Západ, a zejména Evropu, do pozice nejen obchodního partnera, ale potenciálního rukojmí.
Exportní expanze „nové Číny“
Podle nejnovějších dat Eurostatu zůstává páteří čínského exportu do zemí EU segment elektroniky, telekomunikační techniky a spotřební elektroniky. Vzrůstající technologická komplexita těchto produktů poukazuje nejen na zvyšující se výrobní kapacity ČLR, ale i na postupné přesuny v přidané hodnotě, kterou dnes Čína vytváří. Z dřívějších „dílen světa“ se čínské regiony jako Šen-čen či Chang-čou proměnily na hi-tech uzly globálního průmyslu.
Dovozní struktura je však daleko pestřejší – od dětských kočárků přes plastové výrobky, obuv až po nábytek. Téměř jakákoli oblast spotřebního života v Evropě je dnes, ať už přímo či nepřímo, svázána s čínským dodavatelským řetězcem. Tento fakt přestává být jen otázkou tržní efektivity a stává se otázkou strategické zranitelnosti.
Globální pandemie koronaviru a následné narušení světových logistických tras poskytly první ostrý test evropské odolnosti vůči přerušením v čínské výrobní mašinérii. Výsledky byly, mírně řečeno, znepokojivé. Nedostatek ochranných pomůcek, čipů, farmaceutických substancí a průmyslových komponent zviditelnil, jak hluboce je evropská infrastruktura závislá na čínských výrobních tocích.
Závislost přitom není výlučně ekonomická – její parametry jsou čím dál víc politické, bezpečnostní i kulturní. V okamžiku, kdy by došlo k zásadnějšímu geopolitickému střetu, například kvůli Tchaj-wanu nebo obchodnímu konfliktu mezi USA a Čínou, by Evropa musela čelit nejen ochromení výroby, ale i ztrátě své technologické soběstačnosti.
Evropský vývoz do Číny zůstává vysoce selektivní. Mezi hlavní vývozní artikly patří strojírenství, automobily a farmaceutika. Tedy sektory s vysokou přidanou hodnotou, ale zároveň s úzkým zaměřením. Naproti tomu čínský export do Evropy pokrývá celý spektrum potřeb moderního spotřebitele.
Tato asymetrie není jen číselná, nýbrž strukturální. Čína diverzifikuje a modernizuje své exportní portfolio, zatímco Evropa se na čínském trhu často potýká s netransparentními pravidly, bariérami vstupu a skrytou státní podporou domácí konkurence. Výsledkem je obchodní bilance, která dlouhodobě nahrává Pekingu – a to nejen ve finančních ukazatelích, ale i ve strategickém vlivu.
Rozličné zájmy evropských zemí
V aktuálním globálním kontextu se Evropská unie ocitá v situaci, která je nejen geopoliticky nepohodlná, ale potenciálně i strategicky paralyzující. Svět se nevratně posouvá směrem k bipolaritě nové éry. Na jedné straně Spojené státy, které zintenzivňují své ekonomické a technologické odříznutí od Číny, a na straně druhé Čínská lidová republika – stále dominantnější hráč, který kombinuje expanzivní obchodní politiku s cílenou státní podporou a asertivní diplomacií.
Evropská unie, lapená mezi těmito dvěma gravitačními centry, balancuje s obtížnou snahou zachovat si ekonomické zájmy, suverenitu i hodnotovou konzistenci. Tato rovnováha je však čím dál křehčí – a symptomatická pro ni je především rozštěpenost vnitřního evropského postoje vůči Číně. Informoval o tom například americký list New York Times.
Spojené státy zaujaly jednoznačnou pozici. Pod záminkou národní bezpečnosti razantně omezují přístup čínského zboží na americký trh, zvyšují cla, uvalují sankce na technologické firmy a budují aliance, jejichž cílem je izolovat Peking z klíčových dodavatelských řetězců – a to nejen za éry Donalda Trumpa. Tento přístup doprovází tlak na evropské spojence, aby zaujali podobně rozhodné stanovisko.
Evropa se ale k této výzvě staví značně rozpačitě. Německo coby motor evropské ekonomiky je hluboce provázané s čínským trhem, zejména prostřednictvím automobilového průmyslu. Jakékoli zostření postoje vůči Pekingu je v Berlíně vnímáno jako přímá hrozba pro vlastní průmyslovou základnu. Naproti tomu Španělsko, Maďarsko či Velká Británie (i přes brexitovou distanci) stále vnímají Čínu jako atraktivního investora, zejména v oblasti energetiky, infrastruktury a technologií.
Tato fragmentace zájmů a perspektiv znemožňuje vznik jednotné evropské strategie. Brusel sice formálně deklaruje principy „strategického partnerství, hospodářské konkurence a systémové rivality“, ale ve skutečnosti operuje především v režimu diplomatického manévrování, nikoliv pevně ukotvené politiky.
Evropská komise se pokouší situaci zvládnout prostřednictvím dílčích opatření. Byla zřízena monitorovací skupina pro sledování čínského dovozu, rozšířil se rámec pro šetření státních subvencí a v přípravě jsou návrhy na zavedení vyrovnávacích cel vůči produktům, které narušují evropský trh dumpingovými cenami, jako například v sektoru elektromobility nebo oceli.
Tato opatření však trpí strukturální slabinou – jsou reaktivní, nikoli strategická. Namísto proaktivní obrany vlastního průmyslu nebo systematického budování alternativních obchodních vztahů mimo Čínu, Evropa převážně čeká, jak se vyvine situace mezi Pekingem a Washingtonem. Politika je nahrazována opatrností a strategie improvizací.
Zatímco Čína systematicky a cílevědomě využívá asymetrie ve vzájemné výměně – například tím, že omezuje vstup evropských firem na svůj trh, zachovává netransparentní veřejné zakázky či posiluje státní podniky prostřednictvím skryté podpory –, Brusel nadále trvá na spolupráci, otevřenosti a víře v „reciproční výhodnost“. Ta se však s každým dalším kvartálem ukazuje jako iluzorní.
Nebezpečná závislost
Zatímco debata o čínsko-evropských vztazích se zpravidla soustředí na obchodní bilanci, průmyslovou konkurenci nebo otázky surovinové závislosti, existuje i dimenze, která zůstává opomíjená, avšak potenciálně ještě závažnější. Tou je rostoucí pronikání vysoce účinných syntetických drog na evropský kontinent – a klíčová role Číny v tomto nelegálním řetězci.
Podle zjištění serveru Politico se v posledních dvou letech objevuje na evropském černém trhu nová generace opiátových látek, tzv. nitazeny, které mají potenciál destabilizovat evropský protidrogový systém podobně, jako fentanyl ochromil veřejné zdraví v USA. Nitazeny, z nichž některé jsou až stokrát silnější než heroin a silnější dokonce i než samotný fentanyl, se dnes objevují především ve východní Evropě, zejména v Litvě, Estonsku, ale již pronikly i do Francie, Irska nebo Německa.
Tyto látky mají často jedno společné: pocházejí z čínských laboratoří – mnohdy pololegálních, působících na pomezí farmaceutického výzkumu a nelegální syntézy. Výroba je levná, distribuce rychlá a dohled minimální. Prodej často probíhá přes darkweb nebo přes sociální sítě, maskovaný za „výzkumné chemikálie“, „průmyslové vzorky“ či dokonce „doplňky stravy“.
Distribuční řetězce se přitom vyznačují vysokou mírou decentralizace. Látky jsou často zasílány v malých množstvích, v neoznačených obalech, a to přímo dealerům či koncovým uživatelům. Pro čínské producenty takové zboží představuje nízkonákladový a vysoce ziskový exportní artikl, který má však devastující dopad na veřejné zdraví v zemích Evropské unie.
Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) opakovaně varovalo, že se na černém trhu objevují padělané léky obsahující nitazeny, často prezentované jako běžná analgetika. Tyto látky bývají přimíchávány do heroinu, kokainu nebo dokonce do extáze – čímž dochází k náhodným, ale smrtícím předávkováním. Smrtelná dávka je natolik nízká, že běžný nebo nezkušený uživatel nemá žádnou šanci odhadnout riziko.
Přestože situace v Evropě zatím zdaleka nedosáhla apokalyptických rozměrů fentanylové epidemie v USA – kde v roce 2022 podle dat CDC zemřelo na předávkování více než 70 tisíc lidí – nelze se touto relativní „výhodou“ uklidňovat. Nitazeny jsou potenciálně ještě nebezpečnější. Jejich vyšší účinnost, snazší syntéza a chybějící právní ukotvení v některých zemích vytváří smrtící kombinaci, která se může snadno vymknout kontrole.
Ředitel EMCDDA Alexis Goosdeel ve svém posledním prohlášení uvedl, že „jsme svědky rychle se vyvíjejícího trhu s drogami, kde jsou široce dostupné jak zavedené nelegální drogy, tak i zcela nové syntetické látky s extrémním účinkem“. Dále upozornil, že zdravotnické a záchranné složky v některých regionech nemají dostatečné kapacity, vybavení ani školení pro zvládání intoxikací tohoto druhu.
Evropská zdravotnická infrastruktura – od urgentních příjmů po toxikologické laboratoře – není na fenomén syntetických opiátů dostatečně připravená. Antidotum na předávkování (naloxon) bývá proti některým derivátům nitazenů nedostatečně účinné nebo vyžaduje násobně vyšší dávky, což v akutních situacích znemožňuje záchranu pacienta. Navíc se čím dál častěji objevují případy, kdy ani rychlý zásah zdravotníků nepomůže, protože smrt nastává během několika minut.
Zatímco čínská diplomacie se snaží prezentovat jako partner stability a investiční jistoty, z čínského území proudí do Evropy látky, které ohrožují životy, zdraví i bezpečnostní rovnováhu. A to navíc v době, kdy rostou obavy z čínského vlivu v digitálním prostoru, telekomunikacích nebo strategických surovinách. Nitazeny jsou jen dalším článkem v řetězci hlubší a komplexnější zranitelnosti.
Britsko-polský historik Norman Davies, který je uznávaným odborníkem na dějiny střední a východní Evropy, vystoupil v pořadu On the Record na stanici TVP World. V něm se vyjádřil k současnému stavu Ruska i k napjatým historickým vztahům mezi Polskem a Ukrajinou.
Americké ústřední velitelství oznámilo, že při obraně proti íránským balistickým raketám a dronům v Jordánsku zahynuli dva američtí vojáci a jeden zůstává nezvěstný. Jedná se o první americké vojenské oběti způsobené íránskou palbou od letošního března.
Doug Ford, premiér kanadské provincie Ontario, ostře reagoval na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který pohrozil uvalením dodatečných cel na Kanadu kvůli znečištění ovzduší kouřem z tamních lesních požárů.
Reportéři webu Politico navštívili Finsko, Polsko a Litvu, aby zhodnotili připravenost tří exponovaných úseků východní hranice NATO na případný ruský útok. Tyto čelní alianční státy urychleně posilují vlastní obranu, neboť kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně zpochybňuje bezpečnostní záruky článku 5, již nemohou automaticky spoléhat na pomoc Washingtonu.
S přibývajícími tropickými dny roste v Evropě tlak na zajištění chlazení, přičemž chybějící klimatizace v domácnostech se stávají novým tématem politických sporů. Zatímco u instalace chladicích systémů v nemocnicích, školách či domovech pro seniory panuje mezi politiky a zdravotnickými experty shoda, debata o soukromých bytech vyvolává silné kontroverze. Krajně pravicové strany v Německu a Francii začaly toto téma politicky využívat a obviňují mainstreamové vládní představitele z toho, že kvůli ideologii energetické účinnosti a zelené politice obětují komfort a zdraví běžných občanů.
Válečné konflikty podle historických zkušeností končí pěti základními způsoby: úplným podmaněním, formální nebo de facto kapitulací, stažením jedné ze stran, případně vyjednaným mírem. Otázka budoucího vývoje ruské agrese na Ukrajině získává na aktuálnosti i v souvislosti s tím, že se mezinárodní pozornost po předchozích diplomatických dohodách na Blízkém východě vrací zpět k evropskému bojišti.
Ukrajina v posledních týdnech převzala iniciativu v oslabování ruské válečné ekonomiky a spustila kampaň, kterou prezident Volodymyr Zelenskyj označil za „sankce dlouhého doletu“.
Dým ze stovek kanadských lesních požárů nadále zahaluje rozsáhlé oblasti Severní Ameriky a přináší nebezpečné znečištění ovzduší pro desítky milionů lidí. Výstrahy před špatnou kvalitou vzduchu byly vydány ve více než dvaceti státech USA, kam se kouř z požárů v jižní a střední Kanadě, severním Ontariu a Minnesotě přesunul.
Španělský premiér Pedro Sánchez v neděli odcestuje do Spojených států, aby na stadionu MetLife v New Jersey osobně zhlédl finálový zápas mistrovství světa ve fotbale mezi Španělskem a Argentinou. Vládní mluvčí potvrdil jeho přítomnost krátce poté, co svou účast oznámila také španělská královská rodina. Na stadionu bude zápas sledovat rovněž americký prezident Donald Trump, což může vést k poměrně napjatému setkání, neboť Sánchez patří k nejhlasitějším Trumpovým kritikům v Evropě.
Rozporuplné hlasování ve Sněmovně reprezentantů naplno odhalilo prohlubující se rozkol uvnitř Demokratické strany ohledně vojenské pomoci Izraeli. Návrh na zastavení této podpory, který předložil konzervativní republikánský kongresman Thomas Massie z Kentucky, byl sice díky drtivému odporu většiny republikánů a 98 demokratů zamítnut, v řadách demokratických poslanců však vyvolal téměř stoprocentní shodu v rozdělení sil. Pro utnutí vojenské pomoci totiž zvedlo ruku 103 demokratů a dalších deset se zdrželo, což představuje v novodobé historii americko-izraelských vztahů dříve nemyslitelný posun.
Velkolepý pohřeb nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zahynul na konci února při koordinovaných americko-izraelských náletech, naplno odkryl hluboké vnitřní rozepře v íránském režimu. Během smutečního průvodu v Teheránu čelil prezident Masúd Pezeškijan výkřikům „smrt kompromisníkovi“. Šéf íránské diplomacie Abbás Araghčí, který s Trumpovou administrativou vyjednal příměří a dosáhl částečného zrušení sankcí, musel z pohřbu dokonce utéct poté, co na něj dav začal házet kameny a označovat ho za zrádce.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
