Nápis „Made in China“ už dávno neznamená jen místo původu. Stal se symbolem éry, v níž se evropská prosperita čím dál víc opírá o výrobní sílu jedné autoritářské velmoci. Z levné alternativy se stala norma a s ní i těžko přehlédnutelná strukturální závislost, která staví Západ, a zejména Evropu, do pozice nejen obchodního partnera, ale potenciálního rukojmí.
Exportní expanze „nové Číny“
Podle nejnovějších dat Eurostatu zůstává páteří čínského exportu do zemí EU segment elektroniky, telekomunikační techniky a spotřební elektroniky. Vzrůstající technologická komplexita těchto produktů poukazuje nejen na zvyšující se výrobní kapacity ČLR, ale i na postupné přesuny v přidané hodnotě, kterou dnes Čína vytváří. Z dřívějších „dílen světa“ se čínské regiony jako Šen-čen či Chang-čou proměnily na hi-tech uzly globálního průmyslu.
Dovozní struktura je však daleko pestřejší – od dětských kočárků přes plastové výrobky, obuv až po nábytek. Téměř jakákoli oblast spotřebního života v Evropě je dnes, ať už přímo či nepřímo, svázána s čínským dodavatelským řetězcem. Tento fakt přestává být jen otázkou tržní efektivity a stává se otázkou strategické zranitelnosti.
Globální pandemie koronaviru a následné narušení světových logistických tras poskytly první ostrý test evropské odolnosti vůči přerušením v čínské výrobní mašinérii. Výsledky byly, mírně řečeno, znepokojivé. Nedostatek ochranných pomůcek, čipů, farmaceutických substancí a průmyslových komponent zviditelnil, jak hluboce je evropská infrastruktura závislá na čínských výrobních tocích.
Závislost přitom není výlučně ekonomická – její parametry jsou čím dál víc politické, bezpečnostní i kulturní. V okamžiku, kdy by došlo k zásadnějšímu geopolitickému střetu, například kvůli Tchaj-wanu nebo obchodnímu konfliktu mezi USA a Čínou, by Evropa musela čelit nejen ochromení výroby, ale i ztrátě své technologické soběstačnosti.
Evropský vývoz do Číny zůstává vysoce selektivní. Mezi hlavní vývozní artikly patří strojírenství, automobily a farmaceutika. Tedy sektory s vysokou přidanou hodnotou, ale zároveň s úzkým zaměřením. Naproti tomu čínský export do Evropy pokrývá celý spektrum potřeb moderního spotřebitele.
Tato asymetrie není jen číselná, nýbrž strukturální. Čína diverzifikuje a modernizuje své exportní portfolio, zatímco Evropa se na čínském trhu často potýká s netransparentními pravidly, bariérami vstupu a skrytou státní podporou domácí konkurence. Výsledkem je obchodní bilance, která dlouhodobě nahrává Pekingu – a to nejen ve finančních ukazatelích, ale i ve strategickém vlivu.
Rozličné zájmy evropských zemí
V aktuálním globálním kontextu se Evropská unie ocitá v situaci, která je nejen geopoliticky nepohodlná, ale potenciálně i strategicky paralyzující. Svět se nevratně posouvá směrem k bipolaritě nové éry. Na jedné straně Spojené státy, které zintenzivňují své ekonomické a technologické odříznutí od Číny, a na straně druhé Čínská lidová republika – stále dominantnější hráč, který kombinuje expanzivní obchodní politiku s cílenou státní podporou a asertivní diplomacií.
Evropská unie, lapená mezi těmito dvěma gravitačními centry, balancuje s obtížnou snahou zachovat si ekonomické zájmy, suverenitu i hodnotovou konzistenci. Tato rovnováha je však čím dál křehčí – a symptomatická pro ni je především rozštěpenost vnitřního evropského postoje vůči Číně. Informoval o tom například americký list New York Times.
Spojené státy zaujaly jednoznačnou pozici. Pod záminkou národní bezpečnosti razantně omezují přístup čínského zboží na americký trh, zvyšují cla, uvalují sankce na technologické firmy a budují aliance, jejichž cílem je izolovat Peking z klíčových dodavatelských řetězců – a to nejen za éry Donalda Trumpa. Tento přístup doprovází tlak na evropské spojence, aby zaujali podobně rozhodné stanovisko.
Evropa se ale k této výzvě staví značně rozpačitě. Německo coby motor evropské ekonomiky je hluboce provázané s čínským trhem, zejména prostřednictvím automobilového průmyslu. Jakékoli zostření postoje vůči Pekingu je v Berlíně vnímáno jako přímá hrozba pro vlastní průmyslovou základnu. Naproti tomu Španělsko, Maďarsko či Velká Británie (i přes brexitovou distanci) stále vnímají Čínu jako atraktivního investora, zejména v oblasti energetiky, infrastruktury a technologií.
Tato fragmentace zájmů a perspektiv znemožňuje vznik jednotné evropské strategie. Brusel sice formálně deklaruje principy „strategického partnerství, hospodářské konkurence a systémové rivality“, ale ve skutečnosti operuje především v režimu diplomatického manévrování, nikoliv pevně ukotvené politiky.
Evropská komise se pokouší situaci zvládnout prostřednictvím dílčích opatření. Byla zřízena monitorovací skupina pro sledování čínského dovozu, rozšířil se rámec pro šetření státních subvencí a v přípravě jsou návrhy na zavedení vyrovnávacích cel vůči produktům, které narušují evropský trh dumpingovými cenami, jako například v sektoru elektromobility nebo oceli.
Tato opatření však trpí strukturální slabinou – jsou reaktivní, nikoli strategická. Namísto proaktivní obrany vlastního průmyslu nebo systematického budování alternativních obchodních vztahů mimo Čínu, Evropa převážně čeká, jak se vyvine situace mezi Pekingem a Washingtonem. Politika je nahrazována opatrností a strategie improvizací.
Zatímco Čína systematicky a cílevědomě využívá asymetrie ve vzájemné výměně – například tím, že omezuje vstup evropských firem na svůj trh, zachovává netransparentní veřejné zakázky či posiluje státní podniky prostřednictvím skryté podpory –, Brusel nadále trvá na spolupráci, otevřenosti a víře v „reciproční výhodnost“. Ta se však s každým dalším kvartálem ukazuje jako iluzorní.
Nebezpečná závislost
Zatímco debata o čínsko-evropských vztazích se zpravidla soustředí na obchodní bilanci, průmyslovou konkurenci nebo otázky surovinové závislosti, existuje i dimenze, která zůstává opomíjená, avšak potenciálně ještě závažnější. Tou je rostoucí pronikání vysoce účinných syntetických drog na evropský kontinent – a klíčová role Číny v tomto nelegálním řetězci.
Podle zjištění serveru Politico se v posledních dvou letech objevuje na evropském černém trhu nová generace opiátových látek, tzv. nitazeny, které mají potenciál destabilizovat evropský protidrogový systém podobně, jako fentanyl ochromil veřejné zdraví v USA. Nitazeny, z nichž některé jsou až stokrát silnější než heroin a silnější dokonce i než samotný fentanyl, se dnes objevují především ve východní Evropě, zejména v Litvě, Estonsku, ale již pronikly i do Francie, Irska nebo Německa.
Tyto látky mají často jedno společné: pocházejí z čínských laboratoří – mnohdy pololegálních, působících na pomezí farmaceutického výzkumu a nelegální syntézy. Výroba je levná, distribuce rychlá a dohled minimální. Prodej často probíhá přes darkweb nebo přes sociální sítě, maskovaný za „výzkumné chemikálie“, „průmyslové vzorky“ či dokonce „doplňky stravy“.
Distribuční řetězce se přitom vyznačují vysokou mírou decentralizace. Látky jsou často zasílány v malých množstvích, v neoznačených obalech, a to přímo dealerům či koncovým uživatelům. Pro čínské producenty takové zboží představuje nízkonákladový a vysoce ziskový exportní artikl, který má však devastující dopad na veřejné zdraví v zemích Evropské unie.
Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) opakovaně varovalo, že se na černém trhu objevují padělané léky obsahující nitazeny, často prezentované jako běžná analgetika. Tyto látky bývají přimíchávány do heroinu, kokainu nebo dokonce do extáze – čímž dochází k náhodným, ale smrtícím předávkováním. Smrtelná dávka je natolik nízká, že běžný nebo nezkušený uživatel nemá žádnou šanci odhadnout riziko.
Přestože situace v Evropě zatím zdaleka nedosáhla apokalyptických rozměrů fentanylové epidemie v USA – kde v roce 2022 podle dat CDC zemřelo na předávkování více než 70 tisíc lidí – nelze se touto relativní „výhodou“ uklidňovat. Nitazeny jsou potenciálně ještě nebezpečnější. Jejich vyšší účinnost, snazší syntéza a chybějící právní ukotvení v některých zemích vytváří smrtící kombinaci, která se může snadno vymknout kontrole.
Ředitel EMCDDA Alexis Goosdeel ve svém posledním prohlášení uvedl, že „jsme svědky rychle se vyvíjejícího trhu s drogami, kde jsou široce dostupné jak zavedené nelegální drogy, tak i zcela nové syntetické látky s extrémním účinkem“. Dále upozornil, že zdravotnické a záchranné složky v některých regionech nemají dostatečné kapacity, vybavení ani školení pro zvládání intoxikací tohoto druhu.
Evropská zdravotnická infrastruktura – od urgentních příjmů po toxikologické laboratoře – není na fenomén syntetických opiátů dostatečně připravená. Antidotum na předávkování (naloxon) bývá proti některým derivátům nitazenů nedostatečně účinné nebo vyžaduje násobně vyšší dávky, což v akutních situacích znemožňuje záchranu pacienta. Navíc se čím dál častěji objevují případy, kdy ani rychlý zásah zdravotníků nepomůže, protože smrt nastává během několika minut.
Zatímco čínská diplomacie se snaží prezentovat jako partner stability a investiční jistoty, z čínského území proudí do Evropy látky, které ohrožují životy, zdraví i bezpečnostní rovnováhu. A to navíc v době, kdy rostou obavy z čínského vlivu v digitálním prostoru, telekomunikacích nebo strategických surovinách. Nitazeny jsou jen dalším článkem v řetězci hlubší a komplexnější zranitelnosti.
Tragická střelba otřásla v úvodu nového týdne Chřibskou na Děčínsku. Při útoku na městském úřadě přišel o život jeden člověk, mezi šesticí zraněných má být místní starosta. Útočník si zřejmě vzal život sám, předtím se dostal do přestřelky s přivolanými policisty. I v řadách policie došlo ke zraněním.
Snaha Donalda Trumpa o ovládnutí Grónska proti vůli jeho obyvatel uvrhla NATO do nejhlubší krize v jeho téměř osmasedmdesátileté historii. Prezidentův plán uvalit cla na spojence, kteří se staví proti jeho územním ambicím, vyvolává na obou stranách Atlantiku otázku: Kdo může alianci zachránit před rozpadem? Hlavní tíha odpovědnosti nyní podle CNN leží na bedrech republikánů v Kongresu a na schopnosti evropských lídrů zachovat jednotu tváří v tvář ekonomickému vydírání.
Situace kolem Grónska se vyostřila do té míry, že evropští diplomaté začínají otevřeně mluvit o krizi nevídaných rozměrů. Donald Trump totiž podle informací z Washingtonu neblafuje. Zatímco mnozí považovali jeho snahu o odkup ostrova za další z jeho vyjednávacích taktik typu „Umění dohody“, dánská vláda po posledních schůzkách s americkým týmem dospěla k závěru, že prezident to myslí naprosto smrtelně vážně.
Britský premiér Keir Starmer se ostře ohradil proti plánu Donalda Trumpa uvalit cla na Velkou Británii a další evropské země. Reagoval tak na stupňující se nátlak Washingtonu, který se snaží vynutit si prodej Grónska. Starmer označil Trumpův postup za „naprosto chybný“ a zdůraznil, že o budoucnosti ostrova mají právo rozhodovat výhradně obyvatelé Grónska a Dánské království.
Vztahy mezi globálními mocnostmi a boj o omezené zdroje oceánů dnes vyžadují více než jen klasickou diplomacii. Oceány, které pokrývají 70 % naší planety a zajišťují 90 % světového obchodu, se stávají novou frontovou linií geopolitiky 21. století. To, jak se politici postaví k výzvám v Arktidě nebo na mořském dně, podle expertů přímo ovlivní ceny zboží i globální bezpečnost.
Východní křídlo Bílého domu, které od roku 1942 ukrývalo jedno z nejstřeženějších tajemství americké bezpečnosti, přestalo v říjnu 2025 existovat. Demoliční čety srovnaly historickou budovu se zemí, aby uvolnily místo pro nový projekt prezidenta Donalda Trumpa – monumentální taneční sál. Spolu s nadzemní částí však z mapy zmizely i legendární podzemní prostory, včetně bunkru známého jako Prezidentské operační středisko (PEOC).
Kremel v pondělí oznámil, že ruský prezident Vladimir Putin obdržel pozvání do nově vznikající Rady pro mír (Board of Peace), kterou minulý týden založil Donald Trump. Tento mezinárodní orgán má v první fázi dohlížet na příměří v Pásmu Gazy a jeho následnou obnovu. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že Moskva nabídku aktuálně studuje a plánuje s Washingtonem vyjasnit veškeré „technické detaily“.
Policie zasahuje v pondělí dopoledne na městském úřadě ve Chřibské na Děčínsku. Došlo tam ke střelbě. Na místě už momentálně nehrozí další nebezpečí, pachatel byl zneškodněn. Kromě útočníka zemřela nejméně jedna další osoba. Šest lidí pak utrpělo zranění.
Japonská premiérka Sanae Takaiči oznámila, že tento pátek rozpustí dolní komoru parlamentu a vyhlásí předčasné volby na 8. února. První žena v čele japonské vlády se tak rozhodla vsadit svou politickou budoucnost na získání silnějšího mandátu od voličů. Hlavním tématem kampaně bude její ambiciózní ekonomický plán, který zahrnuje masivní výdaje a výrazné snížení daní.
Protivládní protesty v Íránu dosáhly tragických rozměrů. Tamní úřady v neděli poprvé oficiálně potvrdily, že během celonárodních nepokojů přišlo o život nejméně 5 000 lidí. Mezi oběťmi je podle oficiálního vyjádření také přibližně 500 příslušníků bezpečnostních složek. Tato bilance podtrhuje brutalitu střetů, které vyvolaly vlnu solidarity po celém světě; v sobotu pochodovaly tisíce lidí v evropských metropolích na podporu íránských demonstrantů.
Čínská populace se v roce 2025 zmenšila již čtvrtým rokem v řadě, přičemž porodnost se propadla na historické minimum. Podle nejnovějších údajů tamního statistického úřadu klesl počet obyvatel o téměř 3,4 milionu na celkových 1,405 miliardy. Odborníci varují, že tento trend nabývá na rychlosti a může mít vážné dopady na budoucí ekonomickou stabilitu země.
Irácká vláda v neděli oznámila historický milník: americké síly definitivně dokončily „úplné stažení“ ze všech vojenských základen a zařízení na federálním území Iráku. Podle prohlášení iráckého ministerstva obrany opustil poslední kontingent poradců USA strategickou základnu Ajn al-Asad v provincii Anbar, která sloužila jako hlavní opěrný bod amerických vojsk po více než dvě desetiletí.
