To nejhorší teprve přijde. Celosvětové dopady obchodní války se stupňují

Možnost ekonomického rozdělení dvou největších světových ekonomik už není hypotetickým scénářem – stává se realitou. Zatímco mnozí sledují, kdo z tohoto střetu vyjde jako „vítěz“, pravděpodobnější je, že ztratí všichni, píše The Conversation.

Čína se v posledních letech stala hlavním cílem Trumpovy protekcionistické politiky. Ačkoli jeho cla zasáhla spojence i soupeře, právě Peking čelí nejtvrdším dopadům. Ztráta přístupu na americký trh a rostoucí nejistota v globálním obchodním systému tvrdě dopadly na čínský exportní sektor, zejména v oblasti elektromobilů, baterií či solární energie, kde je Čína světovým lídrem. Nové obchodní bariéry v USA, Evropě a Kanadě již způsobily znatelný pokles poptávky po čínských výrobcích.

Přestože čínská ekonomika v prvním čtvrtletí roku překvapila vyšším než očekávaným růstem HDP ve výši 5,4 %, začínají se projevovat negativní dopady cel. Index průmyslové aktivity ukázal na pokles výroby. Navíc čínskou ekonomiku oslabují i dlouhodobější strukturální problémy: přebytek průmyslových kapacit, stárnoucí populace, vysoká nezaměstnanost mladých a rostoucí regionální rozdíly. Dříve silný realitní sektor se stal zdrojem finanční nestability, zatímco místní vlády se potýkají s narůstajícím zadlužením a hrozbou kolapsu důchodového systému.

I když by jednání s USA mohla pomoci ukončit obchodní válku, Peking není ochoten přistoupit na jednostranné ústupky, které by mohly doma vyvolat politickou krizi.

Trumpovo jednostranné rozhodování navíc oslabuje globální obchodní rámce. Obejítí Světové obchodní organizace a upřednostnění bilaterálních dohod otřáslo základy mnohostranného systému. Tento vývoj vedl k oživení regionální spolupráce: v Asii posiluje vliv Čínou podporovaného RCEP (Regionálního komplexního hospodářského partnerství) a roste i význam CPTPP (Komplexní a progresivní dohody pro transpacifické partnerství), ke které se loni připojila Velká Británie.

Podobné snahy o regionální integraci se objevují i v Latinské Americe. Přesto však regionální smlouvy nedokážou plně nahradit rozsah a efektivitu globálního obchodu. A především neposkytují nezbytnou předvídatelnost, na které je světový export závislý.

V nejhorším případě by mohl svět sklouznout do tzv. Kindlebergerovy pasti – situace, kdy žádná země nepřevezme vůdčí roli potřebnou k udržení globálních veřejných statků, jako je stabilní obchodní systém. Ekonom Charles Kindleberger tuto teorii popsal při zkoumání příčin Velké hospodářské krize – tehdy nešlo o konflikt, ale o absenci vedení.

Pokud se svět zcela rozpadne na soupeřící obchodní bloky, nebezpečí přeroste rámec ekonomiky. Může vést k nárůstu geopolitického napětí, které se nebude držet v mezích žádného regionu. Politická situace už nyní vykazuje známky destabilizace. Čínská komunistická strana dlouhodobě opírá svou legitimitu o vizi sjednocení s Tchaj-wanem. Přestože jsou náklady vojenského řešení zatím příliš vysoké, pokračující napětí může posunout hranice čínské trpělivosti.

Tchajwanský prezident Lai Čching-te nedávno označil Čínu za „nepřátelskou cizí sílu“. Reakce Pekingu byla sice vojenská, ale zatím symbolická – cvičení měla působit jako varování, nikoliv jako začátek invaze. Pokud však obchodní válka mezi USA a Čínou bude dál eskalovat, Tchaj-wan by se mohl stát kolaterální obětí velmocenského střetu.

V této nejisté době je zapotřebí kolektivní mezinárodní vedení. Čína sama nemá kapacitu ani ochotu převzít globální vůdčí roli, a soustředí se spíše na domácí výzvy než na ambiciózní zahraniční politiku. Přesto může sehrát konstruktivní roli – prostřednictvím spolupráce s Evropou, ASEANem a globálním Jihem.

Cílem nemá být nahrazení americké hegemonie, ale vytvoření vícepolárního systému založeného na spolupráci a udržování globálních statků v období nejistoty. Paradoxně by právě koordinovaná snaha zbytku světa mohla USA přivést zpět k větší angažovanosti – tentokrát ne jako jediného vůdce, ale jako nezbytného partnera.

Státy, které se teď snaží vytěžit výhody z tohoto velmocenského rozkolu, by si měly uvědomit, že to, co začíná jako střet obrů, může rychle pohltit i menší hráče. V tomto nestabilním prostředí spočívá cesta vpřed ne v těžení chaosu, ale v obnově stabilního, pravidly řízeného světového řádu.