Počasí zažívá rapidní změny. Vzduch ve stratosféře nad Antarktidou je o 35 °C teplejší

Tento jev, označovaný jako náhlé stratosférické oteplení, představuje nečekaný nárůst teploty ve vrstvě atmosféry, která se nachází 12 až 40 kilometrů nad zemským povrchem. Na začátku antarktické zimy by tato vrstva měla mít průměrně –80 °C a na konci září kolem –50 °C. Teplota začala prudce stoupat začátkem září a pokračuje ve třech vlnách, přičemž každá z nich zvýšila teplotu o 25 °C a více.

Vysoko nad oběma póly se nachází rozsáhlá oblast rotujících větrů, stratosférický polární vír. Tento vír obvykle během antarktické zimy (která trvá od března do října) uvězňuje intenzivně studený vzduch a izoluje ho od teplejšího vzduchu z nižších zeměpisných šířek. Současný jev nastává v důsledku atmosférických vln, které se šíří od zemského povrchu do stratosféry a nesou s sebou tepelnou energii. Tyto vlny následně interagují se silnými větry polárního víru a předávají jim teplo.

K oteplení dochází v průběhu dnů až týdnů, proto se nazývá „náhlé“ ve smyslu neočekávané a obtížně předvídatelné události. Tento proces je možný pouze v antarktické zimě, kdy jsou polární větry nejsilnější. Navíc platí, že co se děje v Antarktidě, ne vždy zůstane tam, a tak tyto události mohou mít dalekosáhlé dopady na počasí v nižších zeměpisných šířkách.

Náhlé oteplení stratosféry by mělo podle zavedených poznatků vést k suššímu a teplejšímu jaru a létu pro jihovýchodní Austrálii. Například událost z roku 2019 přispěla k suchým podmínkám a byla spojována s megapožáry během tzv. Černého léta 2019–2020. Naopak pokud je polární stratosféra chladnější než obvykle, následuje chladnější a vlhčí počasí, což se projevilo třeba během sezóny 2023–2024.

Zajímavým vedlejším efektem je dopad na ozonovou vrstvu. Teplejší stratosféra omezuje ničení ozonu a přispívá k tomu, že je více ozonu přenášeno z rovníku k pólům. To znamená, že se k zemskému povrchu dostane méně nebezpečného ultrafialového záření.

V současnosti meteorologové předpovídají pro Austrálii teplejší počasí s vlhčím jarem na východě. To je způsobeno souběhem tohoto jevu s velmi teplou teplotou oceánu, která vede k většímu odpařování a následně k vyšším srážkám. Protože však stratosféra je pouze jedním z mnoha faktorů, které utvářejí počasí, sezónní předpovědi počasí pro nadcházející letní období je stále nutné pečlivě sledovat.

Tento jev je na severní polokouli poměrně běžný, kde k němu dochází zhruba každé dva roky. Na jižní polokouli, kde jsou stratosférické větry mnohem silnější (až 300 km/h), se však dříve předpokládalo, že je extrémně vzácný.

Pokud se použije nejužší definice, která zahrnuje úplné rozpadnutí polárního víru, pak jedinou zaznamenanou událostí na jižní polokouli byla ta z roku 2002. Pokud se však definice rozšíří na výrazné oslabení víru spojené s oteplením, jaké proběhlo například v letech 2019 a 2024, pak je frekvence vyšší. Podle takové širší definice dochází k těmto událostem v Antarktidě zhruba jednou za 22 let.