Co se stane, až svět překročí pařížský limit 1,5 °C? Extrémního počasí se možná už nikdy nezbavíme

Jedna z největších nejistot se týká vrcholu překročení a délky trvání období s vyššími teplotami. Dr. James Fletcher označil za děsivou otázku, zda teplota vystoupá na 1,6 °C, 1,7 °C, nebo dokonce 2,1 °C a jak dlouho v této fázi setrváme, což je pro malé ostrovní rozvojové státy klíčové.

Profesor Nebojša Nakićenović dodal, že panuje obava, zda i po dosažení čistých nulových emisí (net-zero) může záporná bilance emisí skutečně vést k poklesu teploty, protože návrat nemusí být symetrický k nárůstu.

Profesor Richard Betts upozornil na zásadní nezodpovězenou otázku ohledně přirozeného propadu uhlíku na pevnině, který modely předpokládají. Pokud budou tyto přirozené pohlcovače slabší, než modely naznačují, bude obtížnější snižovat emise a bude zapotřebí ještě více technik odstraňování uhlíku, což je pro klima velká nejistota.

Mnozí delegáti zdůraznili nepřipravenost společností na svět s překročenými teplotami a nedostatečné plánování. Profesorka Šobha Maharaj zdůraznila, že stávající adaptační plány, které byly vytvořeny pro strop 1,5 °C, budou muset být upraveny nebo přepracovány, a že se o tom ve světě s omezenými zdroji téměř nemluví.

Profesorka Kristie Ebi poukázala na nedostatek práce v oblasti, která se týká plánování adaptace s vědomím, že dojde k teplotnímu vrcholu a následnému poklesu, což ovlivňuje například stavbu infrastruktury nebo vývoj systémů včasného varování.

Profesor Oliver Geden zpochybnil, zda je scénář překročení vůbec relevantní, když si klade otázku, zda jsou země skutečně ochotny se zavázat k net-negativním trajektoriím. Profesorka Hannah Daly s ním souhlasila, když uvedla, že největší neznámou je, zda země dokážou přetavit globální modely do udržitelné domácí akce, která bude politicky a sociálně proveditelná po celá desetiletí. 

Komplexní rizika překročení se netýkají jen klimatu. Doktor Carl-Friedrich Schleussner varoval, že existuje horní limit pro výši překročení, který si můžeme dovolit, a ten není daleko od pařížského rozpětí. Dále uvedl, že dopady klimatické změny mohou podkopat schopnost společnosti spolupracovat na návratu teploty. „Hrozí, že posuneme obyvatelnost naší planety nad tuto mez k možným existenčním limitům,“ uvedl s obavami.

Profesorka Lavanya Rajamani se zaměřila na právní neznámé. Hlavní problém vidí v tom, do jaké míry bude stávající právní a regulační architektura – na domácí, regionální i mezinárodní úrovni – schopna reagovat na potřeby světa s překročením cíle.

Profesorka Debra Roberts zdůraznila složitost, která spočívá v propojení dopadů z překročení teploty s dopady reakcí na překročení. Pro politiky je podle ní klíčové pochopit tuto třírozměrnou rizikovou krajinu, aby věděli, jaké možnosti jim zbývají.