Mír v Evropě zůstává i po třech letech války v nedohlednu. V Istanbulu se tento týden odehrála dlouho očekávaná mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem – vůbec první od opětovného zvolení Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta. Jenže místo konkrétních výsledků přinesla pouze další frustraci a ukázala hluboký rozdíl mezi přístupem obou stran ke konfliktu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se totiž osobně dostavil a přivezl vysoce postavenou delegaci připravenou na seriózní diskuzi. Ruský prezident Vladimir Putin naopak zůstal doma a poslal pouze nízko postavený tým, který Zelenskyj výstižně označil za „dekorativní“.
Donald Trump, který tyto mírové rozhovory sám prosazoval, zatím zůstává zdrženlivý ve svém hodnocení situace a stále se nezdá, že by byl ochoten připustit, že Putin o skutečný mír nemá zájem. Podle ukrajinské strany je to však právě tento postoj, který Moskva zneužívá k tomu, aby celou situaci nadále natahovala. Putinův odmítavý přístup, jeho neúčast na klíčových jednáních a vyslání symbolické delegace jsou podle Kyjeva důkazem toho, že Kreml nehodlá jednat v dobré víře.
Trump se k rozhodnutí Putina neúčastnit se jednání vyjádřil s poznámkou: „Proč by tam jel, když tam nejsem já?“ Tím však jen potvrdil, že nadále vnímá celý konflikt především prizmatem vlastní osobnosti a nikoli v širším geopolitickém kontextu. Přitom ještě na začátku týdne naznačil, že by do Turecka sám mohl vycestovat, pokud by se jednání zúčastnil i Putin.
Ruská delegace vedená Vladimirem Medinským, bývalým ministrem kultury a hlavním tvůrcem přepisování ruských dějin, navíc jasně ukázala, že Moskva nemá zájem na dosažení reálné dohody. Neúčast ministra zahraničí Sergeje Lavrova byla dalším signálem, že Rusko přišlo do Istanbulu pouze předstírat zájem o mír. Medinskij, který v posledních letech sehrál klíčovou roli v ideologickém formování prokremelského výkladu historie, byl na mezinárodní scéně vnímán spíše jako propagandistická figura než diplomat.
Zelenskyj oproti tomu přicestoval s plným mandátem jednat a dal najevo, že Ukrajina je připravena učinit jakékoli rozhodnutí, které by mohlo vést k dlouho očekávanému spravedlivému míru. „Jsem tady. Myslím, že je to velmi jasný vzkaz,“ prohlásil. Zároveň však jeho tým nadále pokračuje v taktice, kterou si zvolil po Trumpově znovuzvolení – neprovokovat amerického prezidenta, hrát na čas a nechat Putina, aby se sám odhalil jako hlavní překážka míru.
Putin pokračuje ve známé taktice oddalování. Pod záminkou nutnosti řešit „kořenové příčiny“ konfliktu se snaží posunout pořadí kroků – nejprve uzavřít dohodu, která by vyhovovala Rusku, a teprve poté vyhlásit příměří. Podle Kremlu by klíčovým bodem měl být souhlas Ukrajiny s tím, že se nikdy nestane členem NATO, zůstane geopoliticky neutrální, vzdá se části svého území včetně Krymu a čtyř východních oblastí a podrobí se výrazným omezením v oblasti obrany.
Americká administrativa, v níž má významné slovo viceprezident JD Vance i ministr zahraničí Marco Rubio, zatím nepředstavila jasnou strategii. Trump sice v posledních dnech pohrozil tvrdšími ekonomickými sankcemi vůči Moskvě, pokud Putin nenabídne věrohodný mírový plán, nicméně i nadále se zdá, že se nechává ruským prezidentem vodit za nos.
Putin se tak snaží zopakovat scénář známý z jednání o Sýrii – zahltit partnery zdlouhavými debatami o údajně zásadních principech, postupně je unavit a buď je donutit k ústupkům, nebo dosáhnout jejich odchodu od jednacího stolu. Ukrajina se proto snaží přesvědčit amerického prezidenta, že se jedná o záměrný a cynický manévr.
Zelenskyj si je vědom, že Trump Ukrajinu nikdy nevnímal jako klíčový problém, ale spíše jako překážku na cestě ke „znovunastavení“ vztahů s Moskvou. Jeho cílem je proto přimět ho pochopit, že žádný reset nebude možný, pokud bude Putin dál zneužívat jeho důvěru a využívat jeho váhání k prosazování vlastních imperiálních ambicí.
Otázkou zůstává, zda se Trump včas probudí z iluze, že je možné se s Putinem domluvit. Pro Ukrajinu je čas klíčový. Každý další měsíc váhání posiluje ruskou pozici a oslabuje mezinárodní víru ve spravedlivý mír. A jak ukázala jednání v Istanbulu – Kyjev už další zbytečné schůzky nemá čas ani chuť absolvovat.
Neutralita už dnes není zárukou bezpečí, spíše iluzí, která neodpovídá realitě současných hrozeb. Zatímco některé státy jako Finsko a Švédsko ji opustily a staly se aktivními členy Severoatlantické aliance, jiné, například Rakousko nebo Švýcarsko, dál lavírují. Ve světě hybridních válek a autoritářské expanze je ale neutralita čím dál častěji slabinou, nikoli výhodou.
Severoatlantická aliance urychleně připravuje dodávku protiletadlových systémů Patriot na Ukrajinu. Tuto skutečnost potvrdil nový vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR), generál Alexus Grynkewich. Zároveň zdůraznil, že Rusko zůstane trvalou hrozbou pro bezpečnost kontinentu, a to i v případě, že by válka na Ukrajině skončila mírovou dohodou.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že se „pravděpodobně nebude“ ucházet o třetí funkční období, ačkoliv by prý rád kandidoval, protože má „nejlepší čísla v průzkumech, jaká kdy měl“.
Toshiyuki Mimaki přežil atomové bombardování Hirošimy, a přestože je mu 83 let, jeho paměť mu stále slouží. Vzhledem k současné situaci ve světě však říká, že lidstvo čelí nejnebezpečnější éře od druhé světové války. Mimaki se celý život zasazuje o jaderné odzbrojení a je spolupředsedou organizace Nihon Hidankyo, která sdružuje lidi, kteří přežili útoky na Hirošimu a Nagasaki. V roce 2024 za svou činnost obdržela Nobelovu cenu míru.
V Moskvě se koná schůzka mezi americkým vyslancem Stevem Witkoffem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Witkoff přijel do Ruska krátce před vypršením termínu, který Putinovi stanovil prezident Trump.
Eiffelova věž, původně navržená jako 300metrová, překonává svou plánovanou výšku pokaždé, když se oteplí. Důvodem je jev nazývaný teplotní roztažnost, který ovlivňuje veškeré materiály. Teplotní roztažnost znamená, že se látky při vyšší teplotě rozpínají a naopak při ochlazení smršťují.
Plná okupace Pásma Gazy, jak ji avizoval premiér Benjamin Netanjahu, by znamenala zásadní zlom pro Izrael i celý region. Vojenská kontrola nad územím s více než dvěma miliony Palestinců by proměnila demografickou rovnováhu, zpochybnila samotnou definici Izraele jako židovského a demokratického státu a vystavila zemi obvinění z apartheidu. Bez jasné vize, co přijde po Hamásu, hrozí, že okupace Gazy přinese jen další chaos, odpor a humanitární katastrofu.
Podle analýzy BBC se počet útoků ruských dronů a raket na Ukrajinu více než zdvojnásobil od ledna, kdy se prezident Donald Trump opět ujal prezidentské funkce. K nárůstu útoků docházelo už koncem roku 2024, ještě za vlády Joea Bidena, ale po Trumpově nástupu do úřadu se jejich intenzita výrazně zvýšila a dosáhla rekordních hodnot. Trump přitom během své kampaně tvrdil, že válku ukončí do jediného dne, a Rusko podle něj zahájilo invazi kvůli tomu, že USA nevedl prezident, kterého by si Kreml vážil.
Speciální zmocněnec prezidenta USA Donalda Trumpa Steve Witkoff přistál v Moskvě. Podle médií byl přijat Kirillem Dmitrijevem, ředitelem ruského státního investičního fondu a Putinovým zvláštním zástupcem pro ekonomickou spolupráci s cizími státy.
Tento týden přichází americký prezident Donald Trump s novým ultimátem v rámci své strategie přinutit Rusko k míru v Ukrajině: Chce zavést nové tarifní sankce proti zemím, které stále nakupují ruskou ropu. Podle vysoce postaveného amerického úředníka by Trumpův zvláštní zástupce Steve Witkoff měl ve středu odcestovat do Ruska před tím, než nová pravidla vejdou v platnost.
Vysoký představitel OSN varoval před "katastrofálními důsledky", pokud Izrael rozšíří své vojenské operace v Gaze, poté co se objevily zprávy, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu plánuje kompletní znovuobsazení Pásma Gazy. Miroslav Jenča, asistent generálního tajemníka OSN, uvedl, že tento krok by byl "hluboce znepokojující" a mohl by ohrozit životy více Palestinců i izraelských rukojmí, které drží Hamás.
Válka v Gaze vypadá beznadějně a bez možnosti rychlého vyřešení. Brett McGurk, bývalý americký diplomat a analytik CNN, který měl klíčovou roli při vyjednávání dvou příměří v minulosti, tvrdí, že současná situace vyžaduje okamžité a rozhodné kroky k ukončení konfliktu. Podle něj je nezbytné nejenom přivést rukojmí domů, ale i umožnit humanitární pomoc, která musí neprodleně do Gazy dorazit, a zároveň se soustředit na dlouhodobou obnovu regionu bez vlivu Hamásu. McGurk navrhuje několik kroků, které by mohly pomoci tuto katastrofální situaci řešit.