Otázka, zda mají Spojené státy připravený plán pro „den poté“ v Íránu, se stává naprosto klíčovou. Historie západních intervencí na Blízkém východě totiž ukazuje, že samotné vojenské vítězství je málokdy problémem; skutečná katastrofa podle expertů obvykle přichází až s neschopností spravovat zemi po pádu starého režimu. Příklad Iráku z roku 2003, kde rozpuštění armády a státní správy vedlo k chaosu a vzestupu terorismu, slouží jako mrazivé varování.
V Iráku tehdy stačil týden na to, aby země přišla o inženýry a administrátory, kteří udržovali v chodu základní infrastrukturu. Výsledkem byla tma v Bagdádu, která trvala roky, a stovky tisíc ozbrojených mužů bez práce, kteří se přidali k povstalcům. Podobný scénář se opakoval v Libyi v roce 2011, kde po odstranění Kaddáfího nezůstaly žádné instituce, což otevřelo cestu milicím. Írán však představuje mnohem tvrdší oříšek.
Na rozdíl od Iráku, jehož hranice byly uměle narýsovány evropskými diplomaty po první světové válce, je Írán civilizací s více než dvoutisíciletou tradicí vlastní správy. Íránská národní identita není zpochybňována ani při masových protestech, jako byly ty v lednu 2026, kdy režim zabil nejméně 30 000 lidí. Íránci nebojují o existenci státu, ale o jeho podobu, což znamená, že v zemi existuje fungující státní aparát, který je třeba transformovat, nikoliv nahradit vakuem.
Klíčovou výzvou pro americkou strategii je zachování odborníků, kteří se starají o kritickou infrastrukturu, jako je vodovodní síť v Teheránu. Většina z těchto lidí nejsou náboženští fanatici, ale profesionálové, kteří se režimu přizpůsobili, aby mohli pracovat. Pokud by Spojené státy zopakovaly chybu z Bagdádu a tyto lidi odstranily, riskují totální kolaps služeb pro miliony obyvatel.
Situaci v Íránu navíc komplikuje unikátní architektura Revolučních gard (IRGC) a jejich sítě zástupných skupin v regionu. Hizballáh v Libanonu, Húthíové v Jemenu nebo milice v Iráku a Sýrii mají vlastní zdroje, nemocnice i politický vliv. Pokud bude spojení s Teheránem přerušeno, tyto skupiny sice ztratí podporu, ale také veškeré zábrany. Mohou se stát autonomními a nepředvídatelnými aktéry v již tak nestabilních zemích.
Dalším kritickým bodem je íránský jaderný program. Po úderech v červnu 2025 sice došlo ke zničení obohacovacích zařízení, ale zároveň bylo vyřazeno monitorovací vybavení. Nikdo nyní nedokáže přesně říct, kolik vysoce obohaceného uranu přežilo a kde se nachází. Otázka zajištění tohoto materiálu během mocenského přechodu není technickým detailem, ale strategickou prioritou nejvyššího řádu.
Globální dopady konfliktu jsou cítit především v energetice. Hormuzský průliv je fakticky uzavřen, což vyhnalo cenu ropy Brent na 112 dolarů za barel. Zatímco pro Spojené státy jde o politický problém, pro rozvojové země v Africe nebo jižní Asii to znamená hladomor. Hrozba íránských min a raket činí pojištění lodí nedostupným, což drží tankery v přístavech a škrtí světový obchod.
Íránská demokratická opozice v exilu i uvnitř země je sice silná a odhodlaná, ale historie učí opatrnosti. Iráčtí liberálové v roce 2003 měli také ušlechtilé vize, ale byli smeteni bezpečnostním vakuem a milicemi. Podmínky pro fungování civilní politiky závisí na rozhodnutích, která Trumpova administrativa činí právě teď, přestože navenek nedává najevo, že by měla promyšlený plán pro stabilizaci země.
Zda jsou Spojené státy připraveny na to, co přijde po vojenské fázi v Íránu, zůstává nezodpovězenou otázkou. V Iráku trvalo dvacet let a stálo statisíce životů, než se ukázalo, že plánování selhalo. Írán je rozsáhlejší, sofistikovanější a nebezpečnější, takže případná chyba v poválečném uspořádání by mohla mít pro svět mnohem drtivější následky.
Nedávný incident ve španělské enklávě Ceuta na severu Afriky opět rozvířil celoevropskou debatu o migraci a ukázal, jak snadno mohou být lidské osudy využity jako nástroj politického tlaku. Ačkoliv celkové statistiky nelegálních přechodů do Evropy v posledních letech spíše klesají, ojedinělé masivní události vyvolávají okamžité napětí a rozkoly mezi členskými státy Evropské unie.
Rozpad nejsilnější polské opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) vyvolává na tamní politické scéně značný rozruch. Ačkoliv současný premiér Donald Tusk a jeho vládnoucí Občanská koalice sledují vnitřní boje v pravicovém táboře s uspokojením, podle politologů zdaleka nemá vyhráno. Blížící se parlamentní volby mohou přinést nečekané komplikace, které usnadnění cesty k obhajobě mandátu rozhodně nezaručují.
Španělské úřady bijí na poplach před hrozbou ničivých lesních požárů v souvislosti s nadcházejícím úplným zatměním Slunce. Do země totiž míří stovky tisíc pozorovatelů z celého světa, kteří plánují zaplnit venkovské oblasti, horské hřebeny i pláže, aby tento vzácný vesmírný úkaz sledovali z co nejlepších pozic.
Západní Kolumbii zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které si podle dosavadních zpráv úřadů vyžádalo nejméně dvě desítky lidských životů. Otřesy byly natolik intenzivní, že přiměly obyvatele k překotné evakuaci a způsobily škody i v sousedním Ekvádoru. Sérii destrukcí doprovází zprávy o mnoha zraněných a zřícených budovách v několika městech.
Přítomnost významných finančních trhů zásadním způsobem utváří podobu a ekonomiku světových metropolí, zároveň však představuje jednoho z hlavních hybatelů příjmové nerovnosti. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu zaměřeného na příjmy nejbohatšího jednoho procenta obyvatel ve městech napříč Evropou, Severní Amerikou a Asií. Vědci v rámci studie srovnávali vždy dvě významná města v dané zemi – hlavní finanční centrum a druhé největší hospodářské středisko podobné velikosti.
Lesní požáry v Evropě v posledních letech odhalují a aktivují nebezpečnou hrozbu z minulosti v podobě nevybuchlé munice z obou světových i studené války. Když v červenci propukl požár v národním parku Müritz v severovýchodním Německu, pyrotechnici museli postupovat po boku hasičů, kteří se do některých částí hořícího lesa vůbec nemohli přiblížit kvůli riziku explozí. Obdobná situace nastala ve francouzském regionu Gironde, kde plameny odkryly zapomenutý sklad munice z druhé světové války a několik střel přímo v žáru explodovalo.
Rivalita mezi Indií a Pákistánem se po osmasedmdesáti letech posouvá na novou úroveň, když se klíčovým bojištěm jejich dlouholetého sporu stává oběžná dráha Země. Během krátkého, ale intenzivního čtyřdenního vojenského střetu v květnu 2025 sice pozornost veřejnosti poutaly letecké souboje, dronové nálety a raketové údery, však nejzásadnější úlohu v pozadí sehrály satelitní technologie. Šlo o vůbec první konflikt mezi dvěma jadernými mocnostmi, jehož průběh zásadním způsobem určily vesmírné systémy.
Zatímco pozemní fronta války na Ukrajině v posledních měsících převážně stagnuje, ve vzduchu se konflikt dramaticky vyhrocuje. Útočné kapacity obou soupeřících stran v současnosti převyšují jejich možnosti protivzdušné obrany. To vede ke čím dál častějšímu zasahování cílů, rozsáhlému ničení klíčové i hospodářské infrastruktury a především ke strmému nárůstu obětí mezi civilním obyvatelstvem.
Moskva striktně odmítá jakékoliv zmrazení válečného konfliktu na Ukrajině, pokud nebudou v plném rozsahu splněny její politické a územní požadavky. Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Galuzin zdůraznil, že klid zbraní nepřichází v úvahu bez odstranění takzvaných „kořenových příčin“ celé krize, čímž zopakoval dlouhodobý postoj prezidenta Vladimira Putina.
Italská premiérka Giorgia Meloni se před nadcházejícími parlamentními volbami vrací k tvrdé krajně pravicové rétorice. Důvodem je vzestup nového politického rivala, bývalého generála a europoslance Roberta Vannacciho, jehož krajně pravicová strana Národní budoucnost výrazně posiluje v průzkumech veřejného mínění.
Evropská fotbalová unie (UEFA), Konfederace severoamerické, středoamerické a karibské fotbalové oblasti (CONCACAF) a Asijská fotbalová konfederace (AFC) vydaly ostré společné prohlášení, v němž obvinily šéfa FIFA Gianniho Infantina z „fundamentalního porušení důvěry“. Spor vyvolal kontroverzní a již zrušený plán na odprodej podílu na komerčních právech mistrovství světa soukromým investorům.
Světová zdravotnická organizace (WHO) čelí obrovské ztrátě poté, co ruský vzdušný úder zcela srovnal se zemí její klíčový humanitární sklad v ukrajinském městě Dnipro. Podle vyjádření generálního ředitele této organizace se pracovníci OSN sice pokoušeli včas evakuovat uložené vybavení, ale nálet je předčasně zastavil, přičemž uvnitř zůstalo zhruba 170 palet nezbytného zdravotnického materiálu.