Zcela nečekaně je svého druhu vítězem války v Perském zálivu Saúdská Arábie. Alespoň tedy mezi zeměmi Zálivu.
Od začátku války zvýšila své průměrné týdenní tržby z vývozu ropy o zhruba 10 %, spočítala americká banka Goldman Sachs. Saúdská Arábie se jako jiné země Zálivu potýká s uzavřeným Hormuzským průlivem, je však schopna přibližně čtyři miliony barelů denně ropovodem odklánět k vývozu od Rudého moře. Ostatní země Zálivu tuto možnost nemají, neboť přístup k Rudému moři postrádají.
Celkově sice Rijád vyváží i přes přesměrování mnohem méně ropy, leč co ztrácí na exportovaných barelech, to mu více než kompenzuje dramatický nárůst cen ropy na světovém trhu, který válka s Íránem způsobuje.
Poraženým celé situace jsou Spojené arabské emiráty, jimž tržby za ropu podle Goldman Sachs kvůli válce naopak klesly o 25 %. Spojné arabské emiráty sice nyní dennodenně pěchují po okraj svůj ropovod z Abú Dhabí do Fudžajry, tedy do přístavu už mimo Záliv, ale nejsou ani při mnohem vyšších cenách ropy schopny příjmově kompenzovat výpadek z uzavřeného Hormuzu, jak se to daří Saúdské Arábii. I proto, že využívaná kapacita jejich zmíněného ropovodu je zhruba poloviční s tou potrubí, jímž Saúdská Arábie vede ropu k Rudému moři.
Jde o jeden z klíčových důvodů, proč ke včerejšku Spojené arabské emiráty po takřka 60 letech šokově opustily kartel OPEC. Jakmile se Hormuz otevře, chtějí si nynější ztrátu kompenzovat prudkým navýšením produkce a exportu ropy, aniž by je spoutávaly kvóty, které v rámci kartelu tak ráda prosazuje právě jeho dominantní síla, Saúdská Arábie. To, že Rijád není nynějším stavem poškozen tolik jako Emiráty, je v nich zjevně posiluje přesvědčení, že po otevření průlivu může produkci ropy v rámci kartelu opět brzdit, aby nenechal příliš vysokou těžbou prudce spadnout její cenu. Saúdská Arábie totiž kvůli svým rozmáchlým rozpočtovým výdajům potřebuje vyšší ceny ropy, než s jakými jsou schopny se plně sžít Emiráty.
Ostatně, nerovnoměrný dopad války s Íránem na ekonomiky a exportní možností zemí Zálivu odráží také letošní vývoj na jejich akciových burzách (viz graf Bloombergu níže). Zdaleka nejlepší výkon podává ománský parket. Jenže Omán má své přístavy mimo Perský záliv, takže uzavírka Hormuzu se jej ekonomicky příliš netýká, zatímco ovšem těží z vysokých cen ropy. Írán navíc hlásá, že do budoucna chce kontrolu nad Hormuzem i tím, kdo a případně za kolik jím proplouvá, sdílet právě společně s Ománem.
Saúdskoarabské akcie jsou ovšem letos také v plusu, byť ne v tak výrazném jako ty ománské. Z popsaných důvodů. Naopak akciové burzy Dubaje, Bahrajnu, Kataru a Kuvajtu jsou v záporu. Ropný (či plynný) vývoz Bahrajnu, Kataru či Kuvajtu se mohutně propadl, neboť nemají už vůbec žádnou možnost, jak dané energetické suroviny alternativně přepravovat mimo Perský záliv.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí prohlásil, že mírová dohoda se Spojenými státy je podmíněna stažením izraelských sil z Libanonu. Podle jeho slov válka plně neskončí, dokud izraelská armáda neopustí území okupovaná během současného konfliktu. Zástupce Hizballáhu pro styk s médii potvrdil, že skupina obdržela od Íránu ujištění, že tento požadavek bude vznesen v další fázi rozhovorů s USA. Tyto komentáře přicházejí v době rostoucích obav, že by Izrael mohl diplomatické úsilí o ukončení války na Blízkém východě narušit.
Evropská unie v úterý uznala porážku v boji proti vydavatelům videoher, kteří své starší tituly záměrně znefunkčňují. Brusel oficiálně oznámil, že v současné době nemůže firmám legálně nařídit, aby udržovaly ukončené online hry při životě. Reagoval tím na evropskou občanskou iniciativu s názvem „Stop Destroying Videogames“ (Zastavte ničení videoher), kterou podpořil více než milion lidí z celé Evropy a která požadovala zavedení přísných pravidel pro ochranu digitálního vlastnictví hráčů.
Oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa o uzavření dohody s Íránem a okamžitém otevření strategického Hormuzského průlivu doprovázela na sociálních sítích výzva, aby lodě celého světa nastartovaly motory a nechaly ropu opět proudit. Realita na vodě je však o poznání složitější. Analýza satelitních dat a sledování lodního provozu ukazují, že od nedělního prohlášení proplulo touto klíčovou tepnou pouhých sedm plavidel, zatímco stovky dalších dál vyčkávají.
Americký miliardář a majitel sociální sítě X Elon Musk donutil německou veřejnoprávní televizi ZDF stáhnout tvrzení, že pomáhal podněcovat protimigrantské násilí v severoirském Belfastu. Stanice ve svém vysílání původně uvedla, že Musk vyzýval k honu na migranty, což podnikatel označil za pobuřující lži a okamžitě proti médiu zahájil právní kroky.
Předseda výboru pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu Bernd Lange se v posledních měsících stal hlavní interní překážkou pro schválení transatlantické obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Tento sedmdesátiletý německý sociální demokrat, známý spíše svým metodickým a mírným vystupováním, dokázal na půdě parlamentu zformovat silnou koalici složenou ze středolevých, liberálních a zelených zákonodárců. Společně vyjádřili hlubokou nedůvěru vůči americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a postavili se proti dohodě, kterou považovali za jednostrannou a pro Evropu nebezpečnou.