Vláda Grónska vydala v pondělí ostré prohlášení, ve kterém zdůraznila, že „za žádných okolností nemůže akceptovat“ snahy Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad tímto strategickým ostrovem. Reagovala tak na obnovené hrozby amerického prezidenta, který prohlásil, že Spojené státy získají Grónsko „tak či onak“. Trump navíc odmítl vyloučit použití vojenské síly, což vyvolalo otřes v základech Evropské unie i Severoatlantické aliance.
Grónská ministryně zahraničí Vivian Motzfeldtová připomněla, že ostrov je pevnou součástí dánského království a jako takový je i řádným členem NATO. Grónská vláda věří, že bezpečnost ostrova musí zůstat zajištěna výhradně v rámci této aliance, na čemž mají společný zájem všichni spojenci včetně USA. Dánsko zároveň upozornilo, že stávající smlouvy již nyní umožňují Washingtonu rozšiřovat svou vojenskou přítomnost na ostrově legální cestou.
Generální tajemník NATO Mark Rutte se k přímým hrozbám Donalda Trumpa nevyjádřil, ale potvrdil, že aliance intenzivně pracuje na posílení bezpečnosti v Arktidě. Důvodem je otevírání nových námořních tras v důsledku tání ledu, což zvyšuje aktivitu Ruska a Číny v regionu. Podle Rutteho panuje mezi spojenci shoda, že ochrana Arktidy je kolektivní prioritou, a vítá dánské investice do modernizace obrany.
Z Bruselu však zaznělo varování s mnohem tvrdším tónem. Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius prohlásil, že případná americká agrese vůči Grónsku by znamenala okamžitý konec NATO. Připomněl také článek 42.7 Smlouvy o EU, který zavazuje členské státy k vzájemné pomoci v případě napadení. Ačkoliv je Grónsko autonomním územím a technicky stojí mimo EU, útok na něj by byl útokem na Dánsko jako celek.
Diplomatické úsilí o uklidnění situace vrcholí. Ve středu se mají zástupci Grónska a Dánska sejít ve Washingtonu s americkým ministrem zahraničí Marcem Rubiem. Do Kodaně navíc míří skupina amerických senátorů, aby jednali s dánským parlamentním výborem pro Grónsko. Cílem je uvést na pravou míru dezinformace, které se o ostrově v americkém veřejném prostoru šíří, a najít mírové řešení krize.
Mezi evropskými politiky se objevují i odvážné návrhy na řešení situace. Bývalý německý vicekancléř Robert Habeck navrhl, aby byla Grónsku, Islandu a Norsku nabídnuta přímá cesta k členství v Evropské unii. Tím by se podle něj vytvořil silný obranný val proti americkým ambicím. Svou kritiku přidala i Čína, která označila americké snahy za ohrožení globální stability a vyzvala k respektování práv všech národů v arktické oblasti.
Grónsko v současnosti stojí v centru největšího geopolitického napětí mezi Evropou a USA za poslední desetiletí. Zatímco Trump argumentuje potřebou kontrolovat nerostné bohatství a čelit čínské hrozbě, Kodaň i Nuuk trvají na tom, že svrchovanost není na prodej. Nadcházející dny ukážou, zda zvítězí diplomacie, nebo zda se transatlantické spojenectví dočká svého nejvážnějšího testu v historii.
Vláda Grónska vydala v pondělí ostré prohlášení, ve kterém zdůraznila, že „za žádných okolností nemůže akceptovat“ snahy Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad tímto strategickým ostrovem. Reagovala tak na obnovené hrozby amerického prezidenta, který prohlásil, že Spojené státy získají Grónsko „tak či onak“. Trump navíc odmítl vyloučit použití vojenské síly, což vyvolalo otřes v základech Evropské unie i Severoatlantické aliance.
Plány Spojených států na masivní obnovu těžby venezuelské ropy by mohly zásadně ohrozit globální klimatické cíle. Podle exkluzivní analýzy společnosti ClimatePartner by tento krok mohl do roku 2050 vyčerpat více než desetinu zbývajícího celosvětového „uhlíkového rozpočtu“, který je nezbytný pro udržení oteplování planety pod hranicí 1,5 °C. Venezuelské zásoby jsou totiž natolik rozsáhlé, že by samy o sobě stačily k vyvolání klimatické katastrofy, pokud by byly vytěženy v plném rozsahu.
Sny amerického prezidenta Donalda Trumpa o vybudování nového impéria mají jasný cíl: Grónsko. Podle vize jeho administrativy by ovládnutí tohoto největšího ostrova světa vyřešilo strategickou závislost USA na Číně, která v současnosti kontroluje trh s kovy vzácných zemin. Tyto suroviny jsou přitom klíčové pro výrobu všeho od stíhaček a laserů až po elektromobily a přístroje magnetické rezonance.
Protivládní protesty v Íránu, které vypukly koncem prosince 2025 kvůli kolapsu ekonomiky a měny, dosáhly kritického bodu. Zatímco počet obětí krvavých zásahů bezpečnostních složek přesáhl podle lidskoprávních organizací hranici 600, americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím. Buď splní své dřívější hrozby o vojenské intervenci na pomoc demonstrantům, nebo riskuje ztrátu tváře před mezinárodním společenstvím i íránskou opozicí.
Společnost Meta v pondělí jmenovala Dinu Powell McCormickovou do nově vytvořené role prezidentky a místopředsedkyně správní rady. Tento krok je vnímán jako dosud nejvýraznější snaha technologického giganta o sblížení s Bílým domem po znovuzvolení Donalda Trumpa. McCormicková, která má za sebou bohatou kariéru na Wall Street i v nejvyšších patrech americké politiky, se stává klíčovou spojkou mezi Markem Zuckerbergem a republikánskou administrativou.
Mezinárodní cestovní ruch prochází hlubokou krizí, kterou pohání nepředvídatelná politika americké administrativy. Přestože měly Spojené státy letos zažívat zlatý věk turismu díky oslavám 250 let nezávislosti, stoletému výročí legendární Route 66 a spolupořádání mistrovství světa ve fotbale, realita je opačná. Namísto přílivu návštěvníků čelí země masivnímu odlivu zájmu a miliardovým ztrátám, píše BBC.
Íránem otřásá vlna celonárodních nepokojů, které v lednu vstoupily do kritické fáze. To, co začalo koncem prosince jako hněv trhovců v Teheránu nad kolabující ekonomikou, bleskově přerostlo v násilné protivládní demonstrace napříč všemi 31 provinciemi. Režim reagoval drakonicky – úplným vypnutím internetu a telefonních sítí, čímž zemi informačně izoloval od okolního světa.
Celonárodní protesty v Íránu, které trvají již třetí týden, vyústily v krvavé represe, na které svět reaguje se zděšením i obavami z velkého vojenského konfliktu. Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho administrativa zvažuje „velmi tvrdé možnosti“ zásahu poté, co íránský režim podle všeho překročil pomyslnou červenou linii v zacházení s vlastními občany.
Americká diplomacie v Jižní Americe se nachází na křižovatce. Zatímco se pozornost Washingtonu soustředí na spektakulární, téměř filmové záběry zadrženého Nicoláse Madura, kterého americké síly počátkem roku odvezly v poutech z Venezuely, na zbytku kontinentu se odehrává mnohem tišší, ale o to zásadnější proměna. Administrativa Donalda Trumpa sice vzkřísila Monroeovu doktrínu v podobě takzvaného „Trumpova dodatku“ (Trump Corollary), ale riskuje, že při kácení jednoho venezuelského stromu přehlédne celý jihoamerický les, který už mezitím ovládla Čína.
Evropská letiště se potýkají s narůstajícím napětím kvůli zavádění nového systému digitálních hraničních kontrol, známého jako Entry-Exit System (EES). Zatímco Evropská komise trvá na tom, že systém funguje bez větších zádrhelů, zástupci letišť a cestovního ruchu varují před kritickým zpožděním a nepohodlím pro cestující. Od pátku 9. ledna se totiž podíl cestujících, kteří musí projít těmito biometrickými kontrolami, zvýšil na nejméně 35 % všech občanů zemí mimo EU.
Pád Nicoláse Madura a následné odstřižení od venezuelských energetických zdrojů uvrhly Kubu do nejhlubší mezinárodní izolace za poslední desetiletí. Historický vztah mezi těmito dvěma národy, který po šest desetiletí definoval politickou mapu Latinské Ameriky, byl postaven především na ropě. Pro Havanu znamenalo zatčení Madura v lednu 2026 geopolitický zlom, protože strategické a finanční vazby s Caracasem byly hlavním pilířem přežití kubánského státu.
V Íránu se v posledních dnech dramaticky vyostřila situace, když se k rozsáhlým protivládním nepokojům přidal totální informační blackout. Podle dostupných zpráv je země již čtvrtý den v řadě prakticky odříznuta od světové počítačové sítě, což paralyzuje nejen běžnou komunikaci, ale i životně důležité finanční a humanitární služby. Podnikatelé v zahraničí, kteří zprostředkovávají převody peněz, hlásí naprosté zastavení provozu, protože v Íránu nefungují ani vnitřní bankovní servery.