Chcete mír? Pak pouze za našich podmínek, vzkázala Čína jasně USA

Si Ťin-pching ve svém uvítacím projevu upozornil na globální transformaci moci a položil řečnickou otázku, zda dokážou obě země překonat takzvanou Thukydidovu past a vytvořit nový model vztahů mezi velmocemi. Tuto teorii v kontextu studené války poprvé představil Herman Wouk v roce 1980, kdy tvrdil, že USA a Sovětský svaz se mohou vyhnout přímému střetu. Později ji zpopularizoval harvardský profesor Graham Allison ve své knize z roku 2017, kde označil válku mezi nastupující velmocí a stávajícím hegemonem za nevyhnutelnou. Čínští představitelé tuto myšlenku přijali s výhradou, že konfliktu lze předejít, pokud Washington ustoupí čínskému vzestupu.

Hlavní poselství čínského prezidenta spočívalo v tom, že je na Donaldu Trumpovi, aby určil směr a řídil obří loď čínsko-amerických vztahů. Čína hodlá rigidně zachovat svou vlastní politiku a priority, takže změnu kurzu očekává výhradně od americké strany. Varování ze strany Pekingu obsahovalo také jasně definované červené linie, jejichž respektování Čína striktně vyžaduje. Klíčovým požadavkem je, aby Spojené státy postupovaly s nejvyšší opatrností v otázce Taiwanu a zajistily potlačení tamních snah o nezávislost, což zahrnuje i omezení amerických dodávek zbraní na tento ostrov.

Čínský tisk následně specifikoval další nepřekročitelné linie, mezi které patří ukončení amerického tlaku na politický systém v Hongkongu. Washington by měl podle představ Pekingu také omezit své obavy ohledně porušování lidských práv v Číně a ignorovat vnitrostátní podmínky v Tibetu a v Sin-ťiangu. Za tyto ústupky v americkém chování Si Ťin-pching naznačil možnost významných ekonomických kompenzací. Tyto potenciální odměny zahrnují budoucí kontrakty na nákup amerického hovězího masa a obilí nebo rozsáhlé obchody se společností Boeing.

Bílý dom se těchto ekonomických příslibů okamžitě chopil a ve svých tiskových zprávách vyzdvihoval záměr Číny zakoupit 200 letadel Boeing spolu s více než 400 leteckými motory. Vládní prohlášení zmiňovala také možnost čínských nákupů amerických zemědělských produktů v celkové hodnotě 17 miliard dolarů. O poznání méně ochotně však Washington diskutoval o čínských podmínkách a o realitě, že tyto obchodní dohody jsou pravděpodobně přímo podmíněny změnami v americké zahraniční politice.

Otázkou zůstává, zda Spojené státy na tyto čínské požadavky nakonec přistoupí. Prezident Trump v reakci na odpor Pekingu vůči zbrojním dodávkám pro ostrovní stát naznačil ochotu ke kompromisu, když poznamenal, že americký prodej zbraní Taiwanu by mohl sloužit jako velmi dobrý vyjednávací trumf v rozhovorech s Čínou. Rozhodnutí o tom, jak moc jsou pro USA důležité závazky vůči Taiwanu, však leží na administraci i na samotném Kongresu. Tyto závazky jsou pevně ukotveny v zákoně o vztazích s Taiwanem z roku 1979, který dlouhodobě funguje jako hlavní pilíř americké politiky v Asii, a jeho budoucí dodržování určí další vývoj v regionu.