Současná geopolitická situace a opakující se střety mezi Donaldem Trumpem a evropskými lídry nutí Evropu k dříve nepředstavitelné úvaze: jak zajistit vlastní bezpečnost s výrazně menším přispěním Spojených států. Ačkoliv USA zůstávají členem NATO, jejich nynější postoj, zahrnující snižování počtu vojáků a oslabování politických závazků, vyžaduje od evropských spojenců zásadní přehodnocení obranné architektury kontinentu.
V centru těchto úvah stojí Francie, která je díky své strategické kultuře, jadernému arzenálu a expedičním zkušenostem nejlépe připravena převzít roli lídra. Paříž již nepovažuje stažení USA z Evropy za vzdálenou možnost, ale za scénář, na který je nutné se aktivně připravit. Emmanuel Macron se snaží profilovat Francii jako strategický pivot, bez něhož nelze vybudovat žádnou věrohodnou evropskou alternativu k americkému deštníku.
Francouzská nechuť k absolutní závislosti na Washingtonu není novým fenoménem; její kořeny sahají až k Suezské krizi v roce 1956. Tehdejší pokoření ze strany USA naučilo Paříž, že spojenectví je užitečné, ale závislost nebezpečná. Tato doktrína autonomie, dříve vnímaná jako francouzská fixace, se dnes v kontextu Trumpovy nevyzpytatelné politiky stává pro zbytek Evropy naléhavou realitou.
Praktický test této nové evropské akceschopnosti probíhá právě nyní na Ukrajině. Otázka je jasná: dokáže Evropa udržet ukrajinskou obranu, pokud Washington omezí svou pomoc? Přestože Evropa v posledních letech finančně USA překonává, nahrazení amerických vojenských dodávek, jako jsou systémy HIMARS, Patriot nebo specifická munice, zůstává nesmírně obtížným úkolem, pro který Evropa stále nemá dostatečné kapacity.
Další výzvou je strukturální mezera v evropské obraně. Odhady naznačují, že k odstrašení Ruska bez americké podpory by Evropa potřebovala 300 000 dodatečných vojáků a roční navýšení výdajů o 250 miliard eur. Problémem však nejsou jen peníze, ale chybějící systém logistiky, průzkumu a velení, který americká armáda poskytuje jako integrovaný celek a který Evropě v současnosti chybí.
Složitost budování nezávislé obrany ilustruje i kolaps vlajkového projektu FCAS. Francouzsko-německé neshody ohledně požadavků na letoun nové generace ukázaly, že průmyslová rivalita a odlišné národní doktríny často vítězí nad politickou rétorikou. Zatímco Francie potřebovala letoun kompatibilní se svou jadernou doktrínou, Německo, které již zakoupilo americké F-35, necítilo stejnou naléhavost.
V reakci na jaderné zastrašování ze strany Ruska se Macron pokusil dát francouzskému odstrašování evropský rozměr. Nabídl partnerům užší koordinaci a konzultace, nikoliv však sdílení jaderných zbraní po vzoru NATO. Arzenál a rozhodovací právo zůstávají výhradně v rukou Paříže, čímž Francie rozšiřuje politický dosah svého deštníku, aniž by se vzdala kontroly nad ním.
Budoucí směřování Francie a tím i celé evropské obrany však ohrožuje vnitřní politická křehkost. S blížícími se volbami v roce 2027 a rostoucí popularitou Jordana Bardelly a Národního sdružení není jisté, zda si Francie udrží Macronovu proevropskou linii. Marine Le Pen již dříve naznačila, že by mohla zpochybnit evropský rozměr jaderné doktríny nebo opustit integrované velení NATO.
Francie v dohledné době pravděpodobně plně nenahradí Spojené státy, na to postrádá jejich měřítko a průmyslovou hloubku. Zůstává však jedinou evropskou mocností schopnou spojit vojenskou věrohodnost se strategickou iniciativou. Její role v nové éře nebude spočívat v tom, že se stane novým Washingtonem, ale v tom, že dotlačí Evropu k jednotnějšímu a akceschopnějšímu politickému i vojenskému postavení.
Když byl 8. května 2025 zvolen Robert Prevost novou hlavou katolické církve, přijal jméno Lev XIV. a zástupy na Svatopetrském náměstí pozdravil Kristovými slovy: „Pokoj vám.“ Právě mír a lidská důstojnost se staly ústředními pilíři pontifikátu historicky prvního amerického papeže, který nyní završuje svůj první rok v úřadu.
Současná geopolitická situace a opakující se střety mezi Donaldem Trumpem a evropskými lídry nutí Evropu k dříve nepředstavitelné úvaze: jak zajistit vlastní bezpečnost s výrazně menším přispěním Spojených států. Ačkoliv USA zůstávají členem NATO, jejich nynější postoj, zahrnující snižování počtu vojáků a oslabování politických závazků, vyžaduje od evropských spojenců zásadní přehodnocení obranné architektury kontinentu.
Německo čelí vážnému problému ve své obranné strategii poté, co americký prezident Donald Trump rozhodl o stažení tisíců vojáků ze země. Tento krok fakticky pohřbil dřívější plány na rozmístění amerických raket dlouhého doletu na německém území. Berlín se spoléhal na to, že tyto zbraně budou klíčovým prvkem odstrašování Ruska, nyní se však zdá, že slibované posily nedorazí.
Prezident Donald Trump představil ve svém návrhu rozpočtu na rok 2027 ambiciózní plán na obnovu americké námořní dominance, který označuje jako „Zlatou flotilu“. Tato iniciativa zahrnuje rekordní investici ve výši 65,7 miliardy dolarů určenou výhradně na stavbu lodí, což představuje největší nárůst od dob druhé světové války a studené války. Cílem je vybudovat celkem 34 nových plavidel, včetně 18 bojových a 16 podpůrných lodí, mezi nimiž figurují ponorky tříd Virginia a Columbia či torpédoborce.
Nedostatek materiálů a rostoucí přepravní náklady, to jsou dvě zásadní překážky, jimž v sílící míře čelí čeští průmyslníci. Jejich náklady kvůli těmto překážkám letos v dubnu narůstaly nejvýrazněji od května 2022, plyne ze zveřejněného šetření podmínek v tuzemském zpracovatelském průmyslu, které pravidelně provádí společnost S&P Global.
Napětí v Hormuzském průlivu v posledních hodinách výrazně vzrostlo poté, co obě strany konfliktu zahájily v této strategické oblasti palbu. Prezident Donald Trump se odmítl jasně vyjádřit k dotazu, zda příměří mezi Spojenými státy a Íránem nadále zůstává v platnosti.
Nejméně pět tisíc vojáků se Washington chystá stáhnout z Německa, kde má americká armáda nejpočetnější evropskou posádku. Podle prezidenta Donalda Trumpa zmizí od našich sousedů ještě více vojáků.
V Česku jsme si o uplynulém víkendu užili předčasné léto, které i na nejvyšších horách definitivně ukončilo zimu. Už i v Krkonoších roztála souvislá sněhová pokrývka. Sníh zmizel dříve, než bývá zvykem.
Evropa musí urychleně převzít odpovědnost za svou vlastní bezpečnost a inspirovat se technologickou revolucí, kterou v oblasti obrany předvádí Ukrajina. Během pondělní návštěvy Atén to prohlásil německý ministr zahraničí Johann Wadephul. Podle něj zkušenosti z ukrajinského bojiště jasně ukazují, že moderní vojenské kapacity lze vyvíjet a nasazovat mnohem rychleji, než bylo v evropských zemích v posledních desetiletích zvykem.
Americký prezident Donald Trump oznámil spuštění operace s názvem „Project Freedom“ (Projekt Svoboda), jejímž cílem je vyvést stovky obchodních lodí uvízlých v Hormuzském průlivu. Tato strategická vodní cesta, kterou protéká pětina světové produkce ropy a zemního plynu, zůstává zablokovaná poté, co na ni Írán uvalil uzávěru v reakci na americko-izraelské nálety.
Napětí mezi Teheránem a Washingtonem v posledních dnech výrazně vzrostlo poté, co Írán předložil nový čtrnáctibodový mírový plán zaměřený na ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Jednání mezi oběma zeměmi jsou na mrtvém bodě již od vyhlášení příměří z 8. dubna a dosud proběhlo pouze jedno kolo přímých rozhovorů. Revoluční gardy v neděli vzkázaly Spojeným státům, že si musí vybrat mezi „nemožnou“ vojenskou operací a pro ně „špatnou dohodou“.
Evropští politici a bezpečnostní experti vyjadřují rostoucí obavy z takzvaného „okna příležitosti“, které se pro ruského prezidenta Vladimira Putina otevírá v příštích dvou letech. Panují obavy, že by Kreml mohl využít období, kdy jsou Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa vnitřně rozděleny a Evropská unie teprve buduje své vojenské kapacity, k testování odhodlání NATO a jeho článku 5 o vzájemné obraně.