Už to nikdy nebude jako dřív. Von der Leyenová ustála kritiku, musí za to ale zaplatit

Von der Leyenová bude nyní muset brát Parlament, dlouho považovaný za nejslabší ze tří hlavních institucí EU, mnohem vážněji než kdy dříve ona nebo její předchůdci. Hlas Parlamentu navíc sílí v době, kdy v komoře získávají vliv krajně pravicové skupiny, jako jsou Vlastenci pro Evropu. Pro poslance, kteří se roky snažili získat stejnou váhu jako národní lídři v Evropské radě, je pohled na von der Leyenovou, jak pokorně slibuje zohlednit jejich názory, velkým vítězstvím.

Tato situace se shoduje s nedávnou revizí rámcové dohody mezi Komisí a Parlamentem. Ta dala volenému shromáždění mírně větší dohled nad Komisí. Bývalý europoslanec Andrew Duff a spolutvůrce Lisabonské smlouvy EU uvedl, že poslanci trvale posilují svůj vliv na tvorbu zákonů tím, že drží Komisi za slovo ohledně jejích smluvních závazků. To je mnohem důležitější než „pózování“ s návrhy na vyslovení nedůvěry.

Pro von der Leyenovou je však asertivnější Parlament problémem. Zároveň totiž čelí odporu od lídrů EU, jako je německý kancléř Friedrich Merz, proti jejím plánům na „dronovou zeď“ proti ruským vzdušným útokům. Prezidentka Komise tak musí bojovat na dvou frontách, aby udržela svou agendu v chodu.

Vůči kritice se minulý týden snažila zmírnit tón. Pryč byly vzdorovité poznámky z její červencové řeči, kdy sponzory návrhu na nedůvěru obvinila z toho, že jsou loutkami Vladimira Putina. Tentokrát si nasadila „dětské rukavičky“. Stěžovatelé Parlamentu „vycházejí ze skutečného a legitimního zájmu,“ prohlásila smířlivě.

Mírnější tón mohl být způsoben i poznáním, že ji neohrožují jen okrajoví politici, ale i členové jejího vlastního politického kmene. Návrhy na vyslovení nedůvěry nejenže narušily image von der Leyenové, ale také poskytly jejím socialistickým a liberálním spojencům příležitost vyjádřit svou frustraci. Socialisté a demokraté dokonce zdvojnásobili své požadavky, přičemž významný německý poslanec René Repasi jí dal šest měsíců na splnění slibů.

Ještě větší starostí je vzpoura poslanců z její vlastní konzervativní frakce Evropské lidové strany. Ti se bouří proti dlouhodobému rozpočtovému plánu. Ačkoliv to není bezprecedentní, taková neposlušnost ukazuje, že se její politická rodina stává asertivnější.

Diplomaté se přesto domnívají, že pokud jde o hierarchii institucí EU, Rada s národními lídry stále vládne suverénně. „Nevěřím v tento nový Parlament, omlouvám se,“ řekl jeden z diplomatů. „Mohou vyhrožovat, ale když lídr zvedne telefon, vždy se podvolí.“

Příkladem je situace, kdy socialisté sice hrozili potopením návrhu von der Leyenové, ale nakonec se podřídili poté, co kancléř Merz požádal svého španělského protějšku Pedra Sáncheze, aby své socialistické kolegy usměrnil. Přestože Parlament získává asertivitu, hierarchie EU zůstává víceméně nedotčena. Pro von der Leyenovou to ovšem nebude velká útěcha, protože tlak, kterému čelí, je značný.