Ursula von der Leyenová pohodlně ustála kritiku, ale její vztah s Evropským parlamentem už nikdy nebude jako dřív. Prezidentka Evropské komise sice v jednom z politicky nejtvrdších týdnů svého druhého funkčního období čelila dvěma návrhům na vyslovení nedůvěry a zároveň vzpouře poslanců z vlastní konzervativní strany, ale z boje vyšla s posílenou podporou. Musí za to však platit.
Von der Leyenová bude nyní muset brát Parlament, dlouho považovaný za nejslabší ze tří hlavních institucí EU, mnohem vážněji než kdy dříve ona nebo její předchůdci. Hlas Parlamentu navíc sílí v době, kdy v komoře získávají vliv krajně pravicové skupiny, jako jsou Vlastenci pro Evropu. Pro poslance, kteří se roky snažili získat stejnou váhu jako národní lídři v Evropské radě, je pohled na von der Leyenovou, jak pokorně slibuje zohlednit jejich názory, velkým vítězstvím.
Tato situace se shoduje s nedávnou revizí rámcové dohody mezi Komisí a Parlamentem. Ta dala volenému shromáždění mírně větší dohled nad Komisí. Bývalý europoslanec Andrew Duff a spolutvůrce Lisabonské smlouvy EU uvedl, že poslanci trvale posilují svůj vliv na tvorbu zákonů tím, že drží Komisi za slovo ohledně jejích smluvních závazků. To je mnohem důležitější než „pózování“ s návrhy na vyslovení nedůvěry.
Pro von der Leyenovou je však asertivnější Parlament problémem. Zároveň totiž čelí odporu od lídrů EU, jako je německý kancléř Friedrich Merz, proti jejím plánům na „dronovou zeď“ proti ruským vzdušným útokům. Prezidentka Komise tak musí bojovat na dvou frontách, aby udržela svou agendu v chodu.
Vůči kritice se minulý týden snažila zmírnit tón. Pryč byly vzdorovité poznámky z její červencové řeči, kdy sponzory návrhu na nedůvěru obvinila z toho, že jsou loutkami Vladimira Putina. Tentokrát si nasadila „dětské rukavičky“. Stěžovatelé Parlamentu „vycházejí ze skutečného a legitimního zájmu,“ prohlásila smířlivě.
Mírnější tón mohl být způsoben i poznáním, že ji neohrožují jen okrajoví politici, ale i členové jejího vlastního politického kmene. Návrhy na vyslovení nedůvěry nejenže narušily image von der Leyenové, ale také poskytly jejím socialistickým a liberálním spojencům příležitost vyjádřit svou frustraci. Socialisté a demokraté dokonce zdvojnásobili své požadavky, přičemž významný německý poslanec René Repasi jí dal šest měsíců na splnění slibů.
Ještě větší starostí je vzpoura poslanců z její vlastní konzervativní frakce Evropské lidové strany. Ti se bouří proti dlouhodobému rozpočtovému plánu. Ačkoliv to není bezprecedentní, taková neposlušnost ukazuje, že se její politická rodina stává asertivnější.
Diplomaté se přesto domnívají, že pokud jde o hierarchii institucí EU, Rada s národními lídry stále vládne suverénně. „Nevěřím v tento nový Parlament, omlouvám se,“ řekl jeden z diplomatů. „Mohou vyhrožovat, ale když lídr zvedne telefon, vždy se podvolí.“
Příkladem je situace, kdy socialisté sice hrozili potopením návrhu von der Leyenové, ale nakonec se podřídili poté, co kancléř Merz požádal svého španělského protějšku Pedra Sáncheze, aby své socialistické kolegy usměrnil. Přestože Parlament získává asertivitu, hierarchie EU zůstává víceméně nedotčena. Pro von der Leyenovou to ovšem nebude velká útěcha, protože tlak, kterému čelí, je značný.
Ursula von der Leyenová pohodlně ustála kritiku, ale její vztah s Evropským parlamentem už nikdy nebude jako dřív. Prezidentka Evropské komise sice v jednom z politicky nejtvrdších týdnů svého druhého funkčního období čelila dvěma návrhům na vyslovení nedůvěry a zároveň vzpouře poslanců z vlastní konzervativní strany, ale z boje vyšla s posílenou podporou. Musí za to však platit.
Válka v Gaze vytvořila nový, srdcervoucí termín v oblasti naléhavé zdravotnické pomoci: WCNSF – Wounded Child, No Surviving Family, tedy „zraněné dítě bez přeživší rodiny“. Během více než dvou let bombardování a hladomoru se problém osiřelých a zraněných dětí dramaticky zhoršil. Neustálý chaos způsobený izraelským bombardováním a evakuačními rozkazy totiž neustále fragmentuje komunity po celé Gaze.
Rušení GPS signálu Ruskem se stalo znepokojivou a nepřetržitou hrozbou pro leteckou a námořní dopravu v Evropě. Působnost rušiček přesahuje oblast Baltského moře a sahá hluboko do kontinentu, čímž představuje okamžité a zbytečné riziko pro posádky i pasažéry. Tato taktika je jen dalším příkladem lhostejnosti Kremlu k lidským životům. Přestože nemůžeme reagovat stejnou, neetickou mincí, můžeme kolektivně zmírnit škody, které tato nebezpečná agresivní taktika působí, píše Politico.
Sliby o levnějších potravinách znovu rozhodly volby – a opět to bude venkov, kdo zaplatí jejich cenu. Politika, která se tváří jako obrana obyčejných lidí, ve skutečnosti nahrává velkým hráčům a prohlubuje závislost českého zemědělství na dotacích. Pokud se kabinet pod vedením Andreje Babiše skutečně vydá cestou cenového tlaku a deregulace, může skončit tím, že venkov, jenž mu dal moc, přijde o velký kus ekonomické autonomie.
Barmská armáda zintenzivnila útoky pomocí motorových paraglidistů, lokálně známých jako paramotory. Toto nízkonákladové, ale smrtící zařízení se stalo klíčovým prvkem v brutální letecké kampani junty. Cílem je získat zpět kontrolu nad zemí, která je od vojenského převratu v roce 2021 zmítána krvavou občanskou válkou s ozbrojenými odbojovými skupinami a etnickými milicemi.
Útoky proti LGBTQ+ komunitě v Ghaně prudce narůstají. Kriminalita, která k lákání obětí používá online platformy, je povzbuzena otevřeně homofobními politiky a celospolečenskou nesnášenlivostí. Oběti jsou nejčastěji lákány na seznamkách a jiných digitálních platformách, kde se pachatelé vydávají za queer osoby.
Nejnovější aktualizace Červeného seznamu ohrožených druhů od Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN) jasně ukazuje, že úbytek mořského ledu a ničení životního prostředí neustále tlačí mnohé živočišné i rostlinné druhy k vyhynutí. Podle tohoto celosvětově nejuznávanějšího hodnocení rizika vyhynutí je nyní ohrožena více než čtvrtina ze všech 172 620 posuzovaných druhů živočichů, rostlin a hub. Celkem 48 646 druhů se v současnosti potýká s hrozbou vyhynutí.
Dohoda o příměří v Gaze a navrácení zbývajících izraelských rukojmích, kterou prezident Donald Trump oznámil 8. října, představuje velký úspěch. Stejně jako předchozí příměří z ledna 2025 je i tato dohoda zatím schválena pouze v první fázi – propuštění rukojmích a částečné izraelské stažení. Mnoho složitějších problémů ale podle expertů zůstává odloženo na pozdější jednání.
Dohoda, která má potenciálně ukončit dvouletou válku v Gaze, má mnoho přispěvatelů, avšak v politice se často říká, že úspěch má mnoho rodičů, zatímco neúspěch je sirotek. S Donaldem Trumpem v hlavní roli je nicméně vše jinak. Mnoho zemí a jednotlivců si přesto může nárokovat podíl na tomto průlomu.
Vysocí představitelé Ministerstva pro vnitřní bezpečnost (DHS) v rámci Trumpovy administrativy oslovili letos na jaře Federální agenturu pro řešení krizových situací (FEMA) s návrhem, aby agentura zablokovala miliony dolarů z bezpečnostních grantů určených muslimským organizacím po celé zemi. Tento návrh na plošný zákaz nechal vedení FEMA zmatené a hluboce znepokojené.
Izraelská armáda (IDF) oznámila, že příměří v Pásmu Gazy je v platnosti, což potvrdila přesunem svých jednotek na linie dohodnuté v rámci dohody o zastavení palby. Tímto okamžikem začal běžet 72hodinový limit pro propuštění rukojmích.
Nobelovu cenu za mír pro rok 2025 nakonec nezískal americký prezident Donald Trump, ačkoliv se o něm opakovaně spekulovalo. Nobelův výbor se rozhodl ocenit Maríu Corinu Machadovou, výraznou venezuelskou političku a kritičku tamního režimu.