Evropští lídři se v posledních měsících naučili jednou zásadní lekci: pracovat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem tak, jaký je – a ne jakého by si přáli. Tento přístup se plně projevil při nedávném oznámení, že Spojené státy budou i nadále dodávat zbraně Ukrajině, ale způsobem, který umožní Evropanům zakoupit zbraně sami, přičemž NATO bude koordinovat jejich doručení.
Oznámení bylo veřejně oceněno generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem, který Trumpovi vyjádřil uznání slovy: „Pane prezidente, drahý Donalde, tohle je opravdu velké,“ je však v jádru výsledkem intenzivní diplomacie evropských zemí, především Německa.
Podle zákulisních informací webu Politico ale právě Německo sehrálo klíčovou roli při vytváření tohoto mechanismu. Německý kancléř Friedrich Merz měl v posledních dnech několikrát jednat s Trumpem a ubezpečit ho, že Berlín „sehraje rozhodující roli“ při zajištění amerických zbraní pro Ukrajinu.
Merz k tomu uvedl: „Jednáme ve svém vlastním zájmu. Ukrajině to pomůže bránit se proti ruské agresi a zvýší to tlak na Moskvu, aby přistoupila k mírovým jednáním. Jako partneři v oblasti bezpečnosti nyní konečně táhneme za jeden provaz.“
V praxi to ale vypadá, že evropské státy spíše tlačí Trumpa k akci, než že by on sám proaktivně vedl. I když americký prezident údajně ztrácí iluze o Vladimiru Putinovi, stále váhá s větším navýšením vojenské pomoci Ukrajině. Evropa, s Německem a Nizozemskem v čele, proto přišla s obcházejícím řešením, které Trumpovi umožňuje zůstat „o krok pozadu“, jak to popsal německý vládní poradce.
Evropští lídři si uvědomují, že Trumpa, který vnímá mezinárodní vztahy spíše jako obchodní transakce, lze snadněji přesvědčit, pokud z toho budou mít i Spojené státy zisk. Evropa se tedy rozhodla jednoduše koupit americké zbraně sama. Tento krok také Trumpovi usnadní domácí politickou situaci, protože mu umožní zůstat věrný své izolacionistické MAGA základně, která kritizuje přímé americké zapojení do konfliktu.
Tento pragmatický přístup, který Německo a další evropské státy zvolily, přitom zachovává určitý odstup, který byl charakteristický pro počáteční měsíce Trumpovy administrativy. Takzvaný „realpolitik“ zůstává klíčovým motivem, kdy Evropa sází na konkrétní výsledky místo ideologických konfliktů.
Není však vše tak jednoduché. Zatímco Rutte zmiňuje podporu Británie, Nizozemska a severských států, Francie se k tomuto plánu staví skepticky. Prezident Emmanuel Macron dlouhodobě prosazuje budování evropských obranných kapacit z domácích zdrojů a odmítá nákup amerických zbraní. Navíc se Paříž potýká s vysokým rozpočtovým deficitem a škrty v oblasti obrany.
Německo trvá na tom, že kvůli omezené výrobní kapacitě v Evropě není jiná možnost, jak Ukrajině rychle pomoci. Klíčovými prioritami jsou americké systémy protivzdušné obrany Patriot. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti poděkoval za další dodávky a připomněl, že USA, Německo a Norsko již spolupracují na posílení protivzdušné obrany Ukrajiny.
Pro kancléře Merze jde o významný posun. Při únorovém volebním vítězství sliboval, že Evropa musí co nejdříve dosáhnout větší nezávislosti na USA. Od té doby však změnil tón a začal veřejně vyjadřovat důvěru v Trumpa a nezastupitelnost transatlantické spolupráce.
Výsledkem je politická taktika, která nevyžaduje přímou konfrontaci s Trumpem ani Putinem, ale přesto výrazně mění poměr sil na Ukrajině. Tento krok Evropě umožňuje jednat rychle a efektivně, přičemž zachovává určitou flexibilitu v politických vztazích, která je v dnešní nejisté geopolitické situaci klíčová.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.