Nedávné rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa umožnit evropským spojencům nákup amerických zbraní pro Ukrajinu, včetně tolik potřebných systémů Patriot, přináší Kyjevu dočasnou, ale životně důležitou pomoc. Zároveň však znovu odhaluje hlubší slabiny americké politiky vůči Rusku, které se vyhýbá razantnějším krokům a nadále spoléhá na naději, že Moskva bude ochotna ustoupit.
Trumpovo gesto, které umožňuje státům NATO předat Ukrajině moderní protivzdušné systémy, by mělo výrazně posílit obranu proti ruským balistickým raketám. Prezident dokonce naznačil, že jedna z členských zemí disponuje až 17 takovými systémy, z nichž část by mohla být poskytnuta. Přes tuto pozitivní zprávu však zůstává nejasné, zda se jedná o jednorázovou pomoc, nebo o začátek širší podpory.
To, co v Trumpově prohlášení zaznělo, je důležité – ale stejně důležité je i to, co v něm chybělo. Opomenutí zavedení tvrdých sekundárních sankcí vůči zemím, které stále kupují ruské energetické suroviny, vzbudilo kritiku. Návrh zákona, který by na obchod těchto států uvalil až 500% clo, by mohl být pro ruskou ekonomiku ničivý. Trump se však spokojil s neurčitou hrozbou sankcemi „za 50 dní“ – což Rusku poskytuje značný časový prostor pro manévrování.
Za rozhodnutím neeskalovat ekonomický tlak stojí obava z přímé konfrontace s Čínou a Indií. Obě země patří k největším odběratelům ruské ropy – a zároveň představují pro USA buď strategického rivala, nebo důležitého partnera. Tvrdší postoj vůči nim by mohl rozkolísat globální energetické trhy a zároveň poškodit americkou ekonomiku.
V důsledku toho zůstává výhrůžka novými sankcemi spíše symbolickým gestem. Obchodní výměna mezi USA a Ruskem je už nyní na minimu, a proto je dopad případných amerických kroků velmi omezený. Vladimir Putin tak získává čas – minimálně do září – aby buď posílil své postavení na bojišti, nebo přiměl Trumpovu administrativu ke změně kurzu.
Ani spojenci jako Indie a Čína nejeví známky toho, že by se chystali ruskou ropu opustit. Peking navíc opakovaně dává najevo, že ruská porážka je pro něj nepřijatelná – a že nebude vyvíjet tlak na Kreml.
Přestože Trump v některých výrocích mírní svůj tón – vyhýbá se například označení Putina za „vraha“ a připomíná, jak ho jeho manželka upozorňuje na ničivé útoky dronů na Kyjev – jeho základní představa zůstává nezměněná: že Rusko lze přivést k mírovému jednání. Je to víra, která přetrvává i přes šest měsíců diplomatických snah, z nichž většina byla spíše formální a na které Moskva reagovala maximalistickými požadavky.
Ve skutečnosti se Trumpův přístup proměnil spíše v atmosféře než v konkrétních činech. Ukrajině zatím neposílá nové finance, neoznámil ani žádné nové americké zbrojní dodávky. Jeho politika se opírá o známé prvky: Spojené státy neplatí, to dělají spojenci. Klíčová rozhodnutí se odkládají. A víra, že Putin hledá cestu k míru, zůstává navzdory důkazům neochvějná.
Pro Ukrajinu je současná situace krátkodobě pozitivní – posílená protivzdušná obrana může zachránit životy a ochránit infrastrukturu. Ale bez hlubšího strategického posunu ze strany USA hrozí, že po počáteční úlevě přijde další kolo frustrace a pocitu opuštěnosti.
Moskva se v úterý probudila do atmosféry připomínající spíše stav obležení než přípravy na největší národní oslavy. Ruské úřady v rámci zpřísněných bezpečnostních opatření před čtvrteční přehlídkou ke Dni vítězství dočasně uzavřely všechna čtyři hlavní letiště a v metropoli plošně vypnuly mobilní internet. Kroky Kremlu reagují na vzrůstající obavy z ukrajinských dronů, které v poslední době opakovaně pronikly i přes hustou protivzdušnou obranu hlavního města.
Americký prezident Donald Trump vyostřil svůj spor s papežem Lvem XIV., když ho obvinil z „ohrožování mnoha katolíků“. Důvodem je papežův postoj k íránskému konfliktu. Trump v rozhovoru pro konzervativní rozhlasovou síť Salem News prohlásil, že pontifikovi zřejmě nevadí představa Íránu disponujícího jadernými zbraněmi, což považuje za nepřijatelné.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v úterý zveřejnil výroční zprávu, která poukazuje na rostoucí počet případů překročení povolených limitů pesticidů u vybraných plodin. Ačkoliv 99 % vzorků z evropské produkce stále splňuje zákonné normy, u dovážených potravin je míra pochybení až třikrát vyšší. Tento trend pravděpodobně znovu rozvíří debatu o nespravedlivé konkurenci, se kterou se potýkají evropští zemědělci.
Představitelé amerického Pentagonu i přes pokračující střety v Hormuzském průlivu ujišťují, že dohoda o příměří z 8. dubna nadále platí. Ministr obrany Pete Hegseth a generál Dan Caine na společném brífinku uvedli, že íránské provokace zatím nedosáhly intenzity, která by vyžadovala návrat k plnohodnotné válce. Hegseth označil chování Teheránu za „mezinárodní vydírání“, ovšem zdůraznil, že nová americká iniciativa Projekt Svoboda úspěšně zajišťuje průjezd obchodních lodí a dokazuje neschopnost Íránu oblast zcela ovládnout.
Křehké příměří v Perském zálivu, které trvá teprve čtyři týdny, začíná pod náporem obnoveného napětí mezi Spojenými státy a Íránem vykazovat vážné trhliny. Podle webu BBC se region ocitá v nebezpečném bodě, kdy hrozí, že jediný chybný výpočet nebo špatně pochopený záměr spustí návrat k totální válce. Strategický Hormuzský průliv se stal ústředním bodem této krize a diplomatická jednání v Pákistánu zatím nepřinesla žádný hmatatelný výsledek.
Když byl 8. května 2025 zvolen Robert Prevost novou hlavou katolické církve, přijal jméno Lev XIV. a zástupy na Svatopetrském náměstí pozdravil Kristovými slovy: „Pokoj vám.“ Právě mír a lidská důstojnost se staly ústředními pilíři pontifikátu historicky prvního amerického papeže, který nyní završuje svůj první rok v úřadu.
Současná geopolitická situace a opakující se střety mezi Donaldem Trumpem a evropskými lídry nutí Evropu k dříve nepředstavitelné úvaze: jak zajistit vlastní bezpečnost s výrazně menším přispěním Spojených států. Ačkoliv USA zůstávají členem NATO, jejich nynější postoj, zahrnující snižování počtu vojáků a oslabování politických závazků, vyžaduje od evropských spojenců zásadní přehodnocení obranné architektury kontinentu.
Německo čelí vážnému problému ve své obranné strategii poté, co americký prezident Donald Trump rozhodl o stažení tisíců vojáků ze země. Tento krok fakticky pohřbil dřívější plány na rozmístění amerických raket dlouhého doletu na německém území. Berlín se spoléhal na to, že tyto zbraně budou klíčovým prvkem odstrašování Ruska, nyní se však zdá, že slibované posily nedorazí.
Prezident Donald Trump představil ve svém návrhu rozpočtu na rok 2027 ambiciózní plán na obnovu americké námořní dominance, který označuje jako „Zlatou flotilu“. Tato iniciativa zahrnuje rekordní investici ve výši 65,7 miliardy dolarů určenou výhradně na stavbu lodí, což představuje největší nárůst od dob druhé světové války a studené války. Cílem je vybudovat celkem 34 nových plavidel, včetně 18 bojových a 16 podpůrných lodí, mezi nimiž figurují ponorky tříd Virginia a Columbia či torpédoborce.
Nedostatek materiálů a rostoucí přepravní náklady, to jsou dvě zásadní překážky, jimž v sílící míře čelí čeští průmyslníci. Jejich náklady kvůli těmto překážkám letos v dubnu narůstaly nejvýrazněji od května 2022, plyne ze zveřejněného šetření podmínek v tuzemském zpracovatelském průmyslu, které pravidelně provádí společnost S&P Global.
Napětí v Hormuzském průlivu v posledních hodinách výrazně vzrostlo poté, co obě strany konfliktu zahájily v této strategické oblasti palbu. Prezident Donald Trump se odmítl jasně vyjádřit k dotazu, zda příměří mezi Spojenými státy a Íránem nadále zůstává v platnosti.
Nejméně pět tisíc vojáků se Washington chystá stáhnout z Německa, kde má americká armáda nejpočetnější evropskou posádku. Podle prezidenta Donalda Trumpa zmizí od našich sousedů ještě více vojáků.