Harvardova univerzita podala žalobu na administrativu prezidenta Donalda Trumpa kvůli snaze zakázat vstup zahraničním studentům na své kampusy. Bílý dům za to zrušil všechny federální dotace pro Harvard, které dosahují částky 100 milionů dolarů (přibližně 74 milionů liber). Ačkoli federální soudce prozatím nařízení o zákazu zablokoval, mnozí pozorovatelé vyjadřují obavy, že tento spor poškodí globální pověst Spojených států.
Pro Thomase Gifta z University College London má situace osobní rozměr. Již deset let vyučuje kurz o globalizaci na harvardské letní škole, kde se často setkává s velkým podílem zahraničních studentů, zejména z rozvojových zemí. Jejich přítomnost podle něj obohacuje výuku i samotné diskuse. Bez jejich pohledu z různých kulturních a politických kontextů by byly učebny ochuzeny o cennou perspektivu.
Trumpův útok na Harvard však podle Gifta přesahuje samotnou otázku mezinárodních studentů. Nejlepší americké univerzity po staletí vítají zahraniční studenty – nejen z altruistických důvodů, ale i kvůli výhodám, které to přináší Spojeným státům doma i v zahraničí.
Univerzity nejsou jen ekonomickým tahounem USA, ale i nástrojem měkké diplomacie a odrazem demokratických hodnot. Studenti, kteří přicházejí studovat na Harvard a další elitní školy ze zemí mimo demokratický svět, se často po získání titulu vracejí domů a zapojují se do politiky. Autorovy vlastní výzkumy ukazují, že takoví absolventi mají větší sklony podporovat demokratické instituce, a jejich přítomnost ve vedení země zvyšuje pravděpodobnost hospodářského růstu.
Spojení, která během studia navážou, je zároveň začleňují do globálních sítí orientovaných na svobodu a spolupráci. Typickým příkladem je Ellen Johnson Sirleafová, bývalá prezidentka Libérie, která studovala na Harvard Kennedy School a v letech 2006–2018 vedla svou zemi. Za úsilí o mír a práva žen získala Nobelovu cenu za mír v roce 2011.
Univerzity jako Harvard jsou základním pilířem tzv. „soft power“, tedy schopnosti Spojených států ovlivňovat svět nikoliv silou, ale přesvědčováním. Jak to definoval harvardský politolog Joseph Nye, jde o „získávání srdcí a myslí“ spíše než o tanky a kulky.
Harvard je nejen přední vzdělávací institucí, ale také globální značkou Spojených států. V mezinárodních žebříčcích vysokých škol (například QS World Rankings) dominuje právě americké univerzity – deset z dvaceti pěti nejlepších sídlí v USA. To z nich činí silné kulturní a vědecké ambasadory amerického způsobu života.
Není náhodou, že Harvard přitahuje studenty ze 140 zemí. Spojuje špičkový výzkum, akademickou prestiž a schopnost připravit studenty na globální výzvy, od léčby neurodegenerativních onemocnění po řešení sociální nerovnosti.
Zahraniční absolventi amerických univerzit často zakládají vlastní firmy nebo nacházejí uplatnění ve špičkových oborech ve firmách jako Apple, Google či Meta. Mnozí obsazují pozice, na které není v USA dostatek kvalifikovaných pracovníků.
Mezi prominentní příklady patří Elon Musk, který studoval na University of Pennsylvania, nebo Satya Nadella, CEO Microsoftu, absolvent University of Chicago.
Podle Národní nadace pro americkou politiku (NFAP) měl zhruba každý čtvrtý americký startup v hodnotě přes miliardu dolarů zakladatele, který byl původně zahraničním studentem v USA.
Důležité je také to, že zahraniční studenti často platí vyšší školné než domácí, čímž finančně podporují nejen univerzity, ale i vzdělávací programy pro americké studenty. Podle dat asociace mezinárodních vzdělavatelů přispěli v akademickém roce 2023–2024 zahraniční studenti americké ekonomice částkou 43,8 miliardy dolarů a podpořili více než 378 000 pracovních míst.
Redaktor amerického vydání časopisu The Economist, John Prideaux, tvrdí, že skutečné jádro tohoto konfliktu je mocenské: „Pokud se postavíte Trumpově administrativě, bude vás pronásledovat.“
Bývalý prezident Harvardu Larry Summers prohlásil, že zákaz zahraničních studentů by byl „devastující – nejen pro univerzitu, ale i pro obraz Spojených států ve světě, kde byly naše univerzity, a Harvard zvlášť, vždy majákem“.
Reputace amerického vysokoškolského systému je v době, kdy Trumpova zahraniční politika směřuje k izolacionismu a konfrontaci, obzvlášť důležitá. Útok na Harvard jen posiluje dojem, že Spojené státy se odvracejí od mezinárodní spolupráce a demokratických hodnot. Tento spor proto může mít dlouhodobé dopady na vnímání USA jako lídra svobodného světa.
Prezident Petr Pavel v úterý potřetí ve funkci předá státní vyznamenání. Z publika však bude oceněným tleskat jen jeden ze dvou žijících exprezidentů. Na Pražský hrad dorazí pouze Václav Klaus. Pavlův předchůdce v úřadu Miloš Zeman totiž pokračuje v rekonvalescenci po nedávné operaci zad.
Felix Slováček už je sice dávno v důchodovém věku, přesto i po osmdesátce neustále pracuje. Momentálně na novém projektu, který je velmi osobní. Známý saxofonista totiž předem odhalil, v čem spočívá.
Simona Stašová zasvětila lidi do tajů vlastní rodiny, jejíž nejvýraznější postavou je samozřejmě její maminka Jiřina Bohdalová. Málo se ale ví o švédské rodinné větvi. Stašová už se pomalu těší na nevlastní dceru.
Počasí v Evropě má už dnes ovlivnit výrazná tlaková níže, jejíž projevy se nevyhnou ani České republice. Podle meteorologů je nutné počítat se silnějším větrem, jehož rychlost ale nebude úplně extrémní. Vyplývá to z příspěvku Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na sociální síti X.
Zítra budou do Vánoc zbývat přesně dva měsíce. Česká televize si tak řekla, že je nejvyšší čas odhalit stěžejní okamžiky vánočního programu. Diváci se mohou těšit na nové pohádky, Karla Šípa s Všechnopárty či speciální vydání StarDance.
Malá skupina poslanců britského parlamentu požaduje, aby vláda formálně odebrala tituly princi Andrewovi. Lídři SNP (Skotská národní strana) ve Westminsteru, Stephen Flynn, podali návrh, který by vládu vyzval k legislativnímu kroku, jenž by Andrewovi odebral vévodský titul. I když se k návrhu připojilo pouze 14 poslanců a vláda není povinna jednat, dává to politikům příležitost vyjádřit svou vůli jednat. Zároveň to poukazuje na možné cesty, jakými by mohl Andrew o zbylé tituly přijít.
Moskva rychle zareagovala na koordinované sankce USA namířené proti jejím dvěma největším ropným společnostem, Rosněfťu a Lukoilu. Ruské ministerstvo zahraničí označilo opatření za „kontraproduktivní“ a varovalo Trumpovu administrativu, že selžou. Zároveň obvinilo Evropskou unii, že se nedokáže smířit s neúčinností vlastních sankcí.
Po letech izolace od následků války Vladimira Putina začíná ruská ekonomika konečně pociťovat dopady. Rychlá proměna politických nálad to jen podtrhuje. Zatímco v srpnu si prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin potřásli rukama na červeném koberci na Aljašce, o měsíc později už Trump nazval Rusko „papírovým tygrem“. Ještě významnější než tato urážka bylo to, co následovalo: poté co prezident Trump upozornil na nedostatek paliva a výpadky dodávek, začala o problémech psát i Moskvou přísně kontrolovaná média. „Už nelze popírat známky nedostatku benzinu v regionech,“ psala tamní média, která se obvykle snaží neúspěchy skrývat.
Vysocí představitelé NATO a španělské vlády se s relativním klidem staví k nejnovějším hrozbám amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten pohrozil, že Španělsko potrestá za jeho nedostatečné výdaje na obranu. Jeden z vysokých důstojníků NATO v Bruselu uvedl, že „hrozba není brána na vojenské úrovni vážně“ a Španělé reagují pokojně.
Evropští lídři se na summitu v Bruselu pustili do diskuse o Ukrajině, nyní už bez přítomnosti prezidenta Volodymyra Zelenského. Klíčovým a nejproblematičtějším bodem jednání je otázka, co s ruskými zmrazenými aktivy, z nichž většina je uložena ve finančním depozitáři Euroclear se sídlem v Belgii.
V době, kdy probíhá demolice Východního křídla Bílého domu, části budovy, která byla po desetiletí spojena s prvními dámami Spojených států, zachovává Melania Trumpová mlčení. První dáma se veřejně nevyjádřila ke zbourání Východního křídla, jež sloužilo jako sídlo prezidentských manželek od administrativy Carthera. Tato demolice přitom narušila kancelářské prostory jejího týmu a vynutila si zastavení prohlídek Bílého domu pro veřejnost.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve čtvrtek prohlásila, že jakýkoli krok Evropské unie ke konfiskaci ruských aktiv držených na účtech společnosti Euroclear povede k „bolestivé reakci“ ze strany Ruska. Zacharovová uvedla, že EU nemá žádné zákonné prostředky k zabavení ruského majetku. Jeho konfiskace by tak byla považována za „krádež“.
