Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa nařídit víkendové bombardování íránských jaderných zařízení nepřišlo v důsledku nových zpravodajských informací, ale navzdory nim. Trump znovu ukázal, že dává přednost izraelským požadavkům a hlasům neokonzervativních jestřábů před vlastními zpravodajskými službami – a zároveň zcela ignoruje závěry americké rozvědky, které se po dvě desetiletí drží jedné zásadní linie: Írán má sice program na obohacování uranu, ale nepokouší se vyrobit jadernou bombu.
Už od roku 2007 panuje v americké zpravodajské komunitě konsenzus, že Írán pozastavil svůj zbrojní program v roce 2003 a od té doby se k vývoji jaderné zbraně nevrátil. To ovšem nebrání Izraeli a jeho zastáncům v USA tvrdě prosazovat tezi, že samotné obohacování uranu je již dostatečným důvodem k preventivnímu úderu. Podle nich je rozdíl mezi civilním a vojenským využitím minimální a Teherán by mohl zbraň vyrobit velmi rychle, pokud se k tomu rozhodne.
Trump tyto argumenty bezvýhradně přijal. Oproti svým předchůdcům – George W. Bushovi, Baracku Obamovi i Joeu Bidenovi – zcela zrušil zdrženlivost založenou na názorech vlastních expertů. Zatímco dřívější prezidenti brali závěry CIA a dalších agentur vážně a často je používali jako brzdu izraelských požadavků, Trump dal zcela najevo, že názory amerických analytiků pro něj nemají žádnou váhu.
„Je mi to jedno,“ odpověděl Trump novinářům, když se ho ptali, proč jednal v rozporu s aktuálními zpravodajskými závěry o Íránu. Ještě před nástupem do úřadu byl znám svou nedůvěrou vůči CIA, ale po návratu do Bílého domu provedl ideologickou čistku v Radě národní bezpečnosti a dalších bezpečnostních strukturách, čímž zničil jakoukoli vnitřní opozici vůči své linii.
Tato situace znepokojuje nejen analytiky, ale i řadu členů Kongresu. Demokratický senátor Mark Warner, místopředseda senátního výboru pro zpravodajské služby, uvedl, že prezident jednal „zcela bez ohledu na dlouhodobé a konzistentní závěry zpravodajské komunity“ a že neexistovaly žádné nové informace, které by ospravedlňovaly náhlý vojenský zásah.
Podle současné ředitelky národní rozvědky Tulsi Gabbardové, která sice veřejně podpořila prezidentovo rozhodnutí, ale zároveň přiznala, že žádné nové důkazy o snaze Íránu vyrobit jadernou zbraň neexistují, je íránský jaderný arzenál sice rekordní, ale Teherán podle zpravodajců stále nezahájil žádné „zbraňové“ aktivity. Nejvyšší vůdce Alí Chameneí podle ní od roku 2003 neautorizoval obnovení jaderného zbrojního programu.
Tato rétorika opakuje základní tezi amerických zpravodajských zpráv za posledních 18 let. Už v roce 2007 Národní zpravodajská odhad (NIE) konstatovala, že Írán sice disponuje obohacovacím programem, ale výrobu jaderných zbraní zastavil. V roce 2011 byla tato zpráva mírně aktualizována s tím, že Írán by teoreticky mohl dosáhnout vojenského využití, ale žádný důkaz o skutečné snaze zbraň vyrobit neexistuje.
Tento rozdíl mezi „enrichmentem“ a „weaponizací“ – mezi technologickou schopností a reálným úmyslem – je právě tím, co Trump a izraelské vedení odmítají uznat. Jejich přístup připomíná chyby z doby irácké krize. Saddám Husajn totiž po roce 1991 zničil své zbraně hromadného ničení, ale snažil se udržet iluzi, že je stále má – především kvůli Íránu. Američané to tehdy nepochopili a špatně vyhodnotili hrozbu, což vedlo k katastrofální invazi v roce 2003.
Dnes, tvrdí odborníci, se Spojené státy možná dopouštějí podobné chyby. Írán totiž opakuje iráckou strategii: udržuje si technologickou kapacitu jako nástroj odstrašení, ale záměr výroby zbraně zůstává zmrazený.
Trumpovo rozhodnutí bombardovat Írán proto neodráží změnu ve zpravodajské realitě, nýbrž posun v moci – od analytiků k ideologům. Prezident tím signalizuje nebezpečný obrat od pozice showmana k silovému vůdci, který se řídí vlastní intuicí, cizím vlivem a pohrdá domácími odborníky.
Uplynuly čtyři měsíce od chvíle, kdy americké síly zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a zbavily ho moci. Do čela země se rychle postavila dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která pod dohledem Spojených států zahájila proces demontáže socialistického experimentu. Venezuela se tak pokouší o zásadní obrat, který však zatím probíhá podle velmi specifického scénáře.
Nová studie provedená v osmnácti evropských zemích odhalila, že proruské postoje v souvislosti s konfliktem na Ukrajině nejsou v Evropě ojedinělým jevem. Ačkoliv veřejné mínění zůstává převážně na straně Kyjeva, vědci analyzující data od 30 000 respondentů z konce roku 2023 identifikovali klíčové faktory, které formují sympatie k agresorovi. Podle výsledků hraje zásadní roli stranická příslušnost a dezinformace, zatímco ekonomické zájmy mají na postoj lidí překvapivě malý vliv.
Britský ministerský předseda Keir Starmer během ranního zasedání vlády jasně vzkázal, že i přes volební debakl a vnitrostranické nepokoje nehodlá opustit svůj úřad. Ministrům sdělil, že sice bere neúspěch u uren na sebe, ale cítí závazek vůči voličům pokračovat v práci a plnit dané sliby. Podle jeho slov země potřebuje akceschopnou vládu, nikoliv chaos, který by mohl mít nepříznivý vliv na národní ekonomiku a životy běžných rodin.
Země na východním křídle NATO v čele s Polskem a Rumunskem aktuálně bojují o přízeň Washingtonu. Poté, co americký prezident Donald Trump oznámil stažení nejméně 5 000 vojáků z Německa, se Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Rumunsko snaží přesvědčit USA, aby tyto jednotky přesunuly právě na jejich území. Tato diplomatická ofenziva probíhá jak formou veřejných prohlášení, tak prostřednictvím soukromého lobbingu u amerických představitelů.
Strategie Kyjeva v posledních měsících staví Moskvu před nelehké dilema: zda věnovat omezené prostředky protivzdušné obrany k ochraně samotného ruského vnitrozemí, nebo k obraně okupovaného Krymu. Poloostrov, který Rusko anektovalo již v roce 2014, slouží od začátku plnospektrální invaze v roce 2022 jako kritická základna pro operace na jihu Ukrajiny. Pro Ukrajinu se proto systematická degradace ruských pozic na Krymu stala ústředním strategickým cílem.
Mnoho vegetariánů řeší otázku, jak zajistit tělu dostatek železa, aniž by museli konzumovat maso. Podle odborníků však často nejde ani tak o samotné množství přijatého minerálu, jako spíše o schopnost organismu jej efektivně vstřebat. Nedávné studie naznačují, že například v ženské populaci trpí nedostatkem železa až každá třetí žena, což činí z tohoto tématu zásadní zdravotní otázku.
Náklady na americké vojenské operace v Íránu dosáhly za přibližně dva měsíce bojů výše 29 miliard dolarů. Vyplývá to z aktuálních údajů, které zveřejnil Pentagon. Původní odhad z konce dubna přitom počítal s částkou o čtyři miliardy nižší, tedy s 25 miliardami dolarů.
Americký prezident Donald Trump vyjadřuje rostoucí frustraci nad přístupem Íránu k vyjednávání o ukončení válečného konfliktu. Podle zdrojů webu CNN z blízkého okolí Bílého domu začíná Trump v posledních týdnech stále vážněji zvažovat obnovení rozsáhlých bojových operací. Dosavadní příměří označil sám prezident za stav, který vyžaduje „masivní podporu životních funkcí“, aby se zcela nezhroutilo.
Po čtrnácti letech mezinárodních konzultací a spolupráce odborníků ze šesti kontinentů dochází k historickému přejmenování jedné z nejčastějších ženských diagnóz. Syndrom polycystických ovárií (PCOS), který postihuje zhruba každou osmou ženu, se nově bude jmenovat syndrom polyendokrinního metabolického ovaria (PMOS). Změna byla oficiálně oznámena tento úterý na Evropském endokrinologickém kongresu v Praze a publikována v prestižním vědeckém časopise Lancet.
Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době neeviduje žádné známky toho, že by v souvislosti s nákazou na výletní lodi MV Hondius hrozilo vypuknutí rozsáhlé epidemie hantaviru. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus však během tiskové konference v Madridu varoval, že situace se může změnit. Vzhledem k dlouhé inkubační době viru je podle něj pravděpodobné, že se v nadcházejících týdnech objeví další potvrzené případy.
Blížící se summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga má být podle Bílého domu historickým okamžikem, který potvrdí Trumpův nezaměnitelný vliv na světové dění. Navzdory velkolepým přípravám se však nad setkáním vznáší stín vleklé války s Íránem, která podle řady analytiků webu CNN prezidentovu autoritu spíše oslabuje. Místo triumfálního gesta silného muže může návštěva Pekingu ukázat limity americké moci v době, kdy Washington sám přispívá ke globální nestabilitě.
Britský premiér Keir Starmer se ocitl v hluboké krizi a čelí reálné hrozbě, že po necelých dvou letech ve funkci přijde o svůj úřad. Po drtivé porážce Labouristické strany v nedávných místních volbách v Anglii, Skotsku a Walesu se uvnitř strany zvedla vlna odporu, která nyní zasahuje i nejvyšší vládní patra. Pondělní projev, který měl jeho pozici stabilizovat, situaci spíše zhoršil a počet poslanců veřejně volajících po jeho rezignaci přesáhl sedmdesátku.