Trump nevěří americkým expertům na Írán, rozhoduje se podle Izraele a ignoruje CIA

Už od roku 2007 panuje v americké zpravodajské komunitě konsenzus, že Írán pozastavil svůj zbrojní program v roce 2003 a od té doby se k vývoji jaderné zbraně nevrátil. To ovšem nebrání Izraeli a jeho zastáncům v USA tvrdě prosazovat tezi, že samotné obohacování uranu je již dostatečným důvodem k preventivnímu úderu. Podle nich je rozdíl mezi civilním a vojenským využitím minimální a Teherán by mohl zbraň vyrobit velmi rychle, pokud se k tomu rozhodne.

Trump tyto argumenty bezvýhradně přijal. Oproti svým předchůdcům – George W. Bushovi, Baracku Obamovi i Joeu Bidenovi – zcela zrušil zdrženlivost založenou na názorech vlastních expertů. Zatímco dřívější prezidenti brali závěry CIA a dalších agentur vážně a často je používali jako brzdu izraelských požadavků, Trump dal zcela najevo, že názory amerických analytiků pro něj nemají žádnou váhu.

„Je mi to jedno,“ odpověděl Trump novinářům, když se ho ptali, proč jednal v rozporu s aktuálními zpravodajskými závěry o Íránu. Ještě před nástupem do úřadu byl znám svou nedůvěrou vůči CIA, ale po návratu do Bílého domu provedl ideologickou čistku v Radě národní bezpečnosti a dalších bezpečnostních strukturách, čímž zničil jakoukoli vnitřní opozici vůči své linii.

Tato situace znepokojuje nejen analytiky, ale i řadu členů Kongresu. Demokratický senátor Mark Warner, místopředseda senátního výboru pro zpravodajské služby, uvedl, že prezident jednal „zcela bez ohledu na dlouhodobé a konzistentní závěry zpravodajské komunity“ a že neexistovaly žádné nové informace, které by ospravedlňovaly náhlý vojenský zásah.

Podle současné ředitelky národní rozvědky Tulsi Gabbardové, která sice veřejně podpořila prezidentovo rozhodnutí, ale zároveň přiznala, že žádné nové důkazy o snaze Íránu vyrobit jadernou zbraň neexistují, je íránský jaderný arzenál sice rekordní, ale Teherán podle zpravodajců stále nezahájil žádné „zbraňové“ aktivity. Nejvyšší vůdce Alí Chameneí podle ní od roku 2003 neautorizoval obnovení jaderného zbrojního programu.

Tato rétorika opakuje základní tezi amerických zpravodajských zpráv za posledních 18 let. Už v roce 2007 Národní zpravodajská odhad (NIE) konstatovala, že Írán sice disponuje obohacovacím programem, ale výrobu jaderných zbraní zastavil. V roce 2011 byla tato zpráva mírně aktualizována s tím, že Írán by teoreticky mohl dosáhnout vojenského využití, ale žádný důkaz o skutečné snaze zbraň vyrobit neexistuje.

Tento rozdíl mezi „enrichmentem“ a „weaponizací“ – mezi technologickou schopností a reálným úmyslem – je právě tím, co Trump a izraelské vedení odmítají uznat. Jejich přístup připomíná chyby z doby irácké krize. Saddám Husajn totiž po roce 1991 zničil své zbraně hromadného ničení, ale snažil se udržet iluzi, že je stále má – především kvůli Íránu. Američané to tehdy nepochopili a špatně vyhodnotili hrozbu, což vedlo k katastrofální invazi v roce 2003.

Dnes, tvrdí odborníci, se Spojené státy možná dopouštějí podobné chyby. Írán totiž opakuje iráckou strategii: udržuje si technologickou kapacitu jako nástroj odstrašení, ale záměr výroby zbraně zůstává zmrazený.

Trumpovo rozhodnutí bombardovat Írán proto neodráží změnu ve zpravodajské realitě, nýbrž posun v moci – od analytiků k ideologům. Prezident tím signalizuje nebezpečný obrat od pozice showmana k silovému vůdci, který se řídí vlastní intuicí, cizím vlivem a pohrdá domácími odborníky.