Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Pro Američany je argument o nutnosti zastavit íránský jaderný program nejsnáze přijatelným důvodem pro vedení války. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) již loni v květnu varovala, že Teherán disponuje zásobami vysoce obohaceného uranu, které by po další rafinaci stačily na výrobu devíti hlavic. Trump v únoru prohlásil, že bez jaderného odzbrojení Íránu není mír na Blízkém východě možný.
Krátkodobě údery proti íránským vědcům a zařízením vývoj bomb nepochybně zpomalí. Odborníci se však shodují, že pokud íránský režim útoky přežije, bude o získání jaderné zbraně usilovat s ještě větším odhodláním. Profesor Ramesh Thakur, který v minulosti za OSN s Íránem vyjednával, tvrdí, že pro Teherán jsou nyní „nukleární zbraně jedinou zárukou přežití“.
Tato lekce není určena jen Íránu. Severokorejský vůdce Kim Čong-un nedávno prohlásil, že současná situace jasně potvrzuje správnost jeho rozhodnutí ponechat si jaderný arzenál. Pro autoritářské režimy je osud Muammara Kaddáfího nebo Saddáma Husajna, kteří se svých programů vzdali a následně padli, varovným mementem. Navíc odstoupení USA od jaderné dohody (JCPOA) v roce 2018 ukázalo, že dohody s Washingtonem mohou být zrušeny s každou novou administrativou.
Válka v Íránu má však galvanizující účinek i na spojence USA a neutrální státy. V Evropě, která čelí Trumpovým výhrůžkám a ruské agresivitě, se stále hlasitěji mluví o vlastní jaderné obraně. Není jasné, zda by šlo o rozmístění francouzských a britských zbraní na východě, nebo o vlastní vývoj v zemích jako Polsko či Německo, ale trend je podle analytiků nezvratný.
Podobný budíček zažívají i blízkovýchodní spojenci USA. Ukázalo se, že americké bezpečnostní záruky jsou v době íránských odvet neúčinné. Washington se soustředil na ochranu svých základen, zatímco ekonomiky a obyvatelstvo regionu ponechal v krizi. Pokud Írán z konfliktu vyjde posílen, lze očekávat, že Saúdská Arábie, Turecko nebo Egypt začnou zkoumat možnosti vlastního odstrašení.
Situace se vyostřuje i ve východní Asii. V Jižní Koreji dosáhla podpora pro vlastní jaderné zbraně rekordních 76 %, což odráží hlubokou nedůvěru v americký „jaderný deštník“. Současná administrativa ve Washingtonu totiž neprojevuje velký zájem o tradiční formy bezpečnostní spolupráce, na které se Soul desetiletí spoléhal.
Dokonce i v Japonsku, jediné zemi, která zažila jaderný útok, se debata posouvá. Ačkoliv oficiální doktrína stále odmítá držení či výrobu atomových zbraní, někteří politici naznačují, že by se země neměla bránit otevřené diskusi. Japonský civilní program již nyní produkuje takové množství materiálu, že by mohl být v případě potřeby rychle využit pro vojenské účely.
Tyto úvahy jsou trnem v oku Číně, která varuje, že „zjadernění“ Japonska by světu přineslo katastrofu. Napětí zvyšují i prohlášení japonských představitelů, že by se země mohla nechat zatáhnout do případného konfliktu o Tchaj-wan. Právě Tchaj-wan je dalším kandidátem, který by mohl tajně vzkřísit svůj jaderný program, ačkoliv by to Pekingu dalo okamžitou záminku k invazi.
Někteří analytici, jako Jennifer Kavanagh, se domnívají, že spoléhání se na bezpečnostní záruky jiných států je pro stabilitu paradoxně škodlivé. Státy, které nesou vlastní odpovědnost za svou obranu, se chovají pragmatičtěji. Jaderný džin je však již z láhve venku a podle expertů bude nutné vytvořit zcela novou mezinárodní architekturu, která by tento „vynuklearizovaný“ svět hlídala.
Největší ironií však zůstává otázka, zda Írán jadernou bombu skutečně chtěl. Ještě loni MAAE i americké tajné služby uváděly, že Teherán sice buduje kapacity, ale nemá žádný aktivní program na výrobu zbraně. Teherán navíc v roce 2015 souhlasil s přísnými limity obohacování výměnou za zrušení sankcí, což dodržoval až do Trumpova odstoupení od dohody.
Náboženští představitelé v Íránu dlouho tvrdili, že zbraně hromadného ničení jsou v rozporu s islámem, protože nerozlišují mezi vojáky a civilisty. Nicméně vliv ajatolláhů na bezpečnostní složky, které touží po účinném odstrašení, má své limity. Po amerických a izraelských útocích je pravděpodobné, že hlasy volající po íránské bombě budou v Teheránu hlasitější než kdy dříve.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval evropské země podporující Ukrajinu k urychlenému rozhodnutí o tom, kdo je bude zastupovat v připravovaných mírových rozhovorech s Ruskem. Během svého úterního pobytu v Dánsku uvedl, že by celá široká koalice včetně institucí Evropské unie a států mimo unii, jako je Norsko či Velká Británie, měla ideálně pověřit jediného hlavního vyjednavače.
Ruská armáda masivně nasazuje do útoků na Ukrajinu vylepšenou verzi proudového bezpilotního prostředku nazývanou Geran-5 K-5K, která svou povahou a schopnostmi funguje jako levná malá řízená střela. Podle zjištění ukrajinské vojenské zpravodajské služby HUR obsahuje tato zbraň nejméně devadesát tři sankcionovaných komponentů pocházejících ze Spojených států a Číny.
Američtí vyjednavači se ve čtvrtek chystají odcestovat do Moskvy, kde budou po dvoudenních jednáních v Abú Zabí usilovat o souhlas ruského prezidenta Vladimira Putina s účastí evropských představitelů na budoucích mírových rozhovorech o Ukrajině. Zástupci Spojených států hodlají ruskou hlavu státu požádat o požehnání pro zapojení Evropy a zároveň potvrdit dohodu o dosud největší výměně zajatců od začátku konfliktu.
Tříiačtyřicetiletá učitelka Gill žijící v Londýně prožila během rekordně horkého léta v roce 2026 dramatické chvíle ohrožení zdraví. V důsledku extrémních veder a dusna v nevětrané školní třídě utrpěla vážné zdravotní potíže. Její příběh poukazuje na závažné dopady, které globální klimatická krize přináší do každodenního života obyvatel britské metropole.
Klimatický summit COP31 v turecké Antalyi přinesl celou řadu ostrých vystoupení a varování ze strany světových lídrů, kteří se shodují na tom, že dosavadní snahy mezinárodního společenství o ochranu životního prostředí a snižování emisí jsou zcela nedostatečné. Mezi nejvýraznější prořečníky patřila premiérka Barbadosu Mia Mottley, která otevřeně obvinila jednotlivé vlády z toho, že se nesnaží dostatečně, a varovala před neodvratitelnými dopady překročení globálních teplotních cílů.
Francie naléhavě tlačí na Německo, aby podrobně sladilo svou vojenskou strategii a otevřeně koordinovalo vývoj nových zbraní určených pro hluboké přesné údery. Paříž tak podle webu Express reaguje na ambiciózní německý obraný rozpočet a rozsáhlý program zbrojení, který Berlína vede v reakci na napjatou mezinárodní situaci a nejistotu ohledně budoucí podpory ze strany Spojených států.
Australský ministr pro klimatickou změnu a prezident vyjednávání na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi Chris Bowen zahájil další jednání důraznou obhajobou multilaterální spolupráce. Podle jeho slov čelí současný svět složité globální krizi, která se projevuje na mnoha frontách najednou a vyžaduje úzkou mezinárodní koordinaci.
Odcházející generální tajemník OSN António Guterres přednesl na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi svůj poslední projev ve funkci, v němž ostře zaútočil na ropný a plynárenský průmysl a vyzval k ráznému ukončení globální závislosti na fosilních palivech.
Vědci v nové zprávě prezentované na COP31 varují, že pravděpodobnost extrémních lesních požárů v roce 2025 byla třikrát vyšší kvůli klimatickým změnám způsobeným člověkem. Zpráva nazvaná State of Wildfires poukazuje na to, že lidský vliv a rychle se měnící klima činí nejzávažnější požáry v Kanadě, v Chile a v jihoevropském Středomoří mnohem četnějšími, intenzivnějšími, nákladnějšími a smrtelnějšími.
Ukrajina usiluje o dlouhodobou západní finanční podporu, která by po skončení válečného konfliktu umožnila udržet armádu o síle 800 tisíc příslušníků po dobu nejméně deseti let jako účinný odstrašující prostředek proti možné budoucí agresi. Tento požadavek zazněl během probíhajících třístranných jednání v Abú Zabí, kde se zástupci Ukrajiny, Ruska a Spojených států věnují nejen otázkám příměří, ale také budoucí bezpečnostní architekturě celého evropského kontinentu.
První švédské víceúčelové stíhací letouny Saab JAS 39 Gripen by měly dorazit na Ukrajinu na začátku příštího roku, konkrétně v lednu nebo v únoru 2027. Očekávaný termín dodávky oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během svého úterního setkání s novináři.
Zatímco do turecké Antalye přicházejí světoví lídři na nadcházející summit OSN o klimatu známý jako COP31, osud hlavní vlajkové iniciativy celé konference zůstává prozatím v nejistotě. Turečtí hostitelé uspořádali ministerské setkání s cílem představit počáteční podporu pro ambiciózní cíl zvýšit podíl elektřiny na celkové globální spotřebě energie na pětatřicet procent do roku 2035, což je záměr označovaný jako 35:35.