Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Pro Američany je argument o nutnosti zastavit íránský jaderný program nejsnáze přijatelným důvodem pro vedení války. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) již loni v květnu varovala, že Teherán disponuje zásobami vysoce obohaceného uranu, které by po další rafinaci stačily na výrobu devíti hlavic. Trump v únoru prohlásil, že bez jaderného odzbrojení Íránu není mír na Blízkém východě možný.
Krátkodobě údery proti íránským vědcům a zařízením vývoj bomb nepochybně zpomalí. Odborníci se však shodují, že pokud íránský režim útoky přežije, bude o získání jaderné zbraně usilovat s ještě větším odhodláním. Profesor Ramesh Thakur, který v minulosti za OSN s Íránem vyjednával, tvrdí, že pro Teherán jsou nyní „nukleární zbraně jedinou zárukou přežití“.
Tato lekce není určena jen Íránu. Severokorejský vůdce Kim Čong-un nedávno prohlásil, že současná situace jasně potvrzuje správnost jeho rozhodnutí ponechat si jaderný arzenál. Pro autoritářské režimy je osud Muammara Kaddáfího nebo Saddáma Husajna, kteří se svých programů vzdali a následně padli, varovným mementem. Navíc odstoupení USA od jaderné dohody (JCPOA) v roce 2018 ukázalo, že dohody s Washingtonem mohou být zrušeny s každou novou administrativou.
Válka v Íránu má však galvanizující účinek i na spojence USA a neutrální státy. V Evropě, která čelí Trumpovým výhrůžkám a ruské agresivitě, se stále hlasitěji mluví o vlastní jaderné obraně. Není jasné, zda by šlo o rozmístění francouzských a britských zbraní na východě, nebo o vlastní vývoj v zemích jako Polsko či Německo, ale trend je podle analytiků nezvratný.
Podobný budíček zažívají i blízkovýchodní spojenci USA. Ukázalo se, že americké bezpečnostní záruky jsou v době íránských odvet neúčinné. Washington se soustředil na ochranu svých základen, zatímco ekonomiky a obyvatelstvo regionu ponechal v krizi. Pokud Írán z konfliktu vyjde posílen, lze očekávat, že Saúdská Arábie, Turecko nebo Egypt začnou zkoumat možnosti vlastního odstrašení.
Situace se vyostřuje i ve východní Asii. V Jižní Koreji dosáhla podpora pro vlastní jaderné zbraně rekordních 76 %, což odráží hlubokou nedůvěru v americký „jaderný deštník“. Současná administrativa ve Washingtonu totiž neprojevuje velký zájem o tradiční formy bezpečnostní spolupráce, na které se Soul desetiletí spoléhal.
Dokonce i v Japonsku, jediné zemi, která zažila jaderný útok, se debata posouvá. Ačkoliv oficiální doktrína stále odmítá držení či výrobu atomových zbraní, někteří politici naznačují, že by se země neměla bránit otevřené diskusi. Japonský civilní program již nyní produkuje takové množství materiálu, že by mohl být v případě potřeby rychle využit pro vojenské účely.
Tyto úvahy jsou trnem v oku Číně, která varuje, že „zjadernění“ Japonska by světu přineslo katastrofu. Napětí zvyšují i prohlášení japonských představitelů, že by se země mohla nechat zatáhnout do případného konfliktu o Tchaj-wan. Právě Tchaj-wan je dalším kandidátem, který by mohl tajně vzkřísit svůj jaderný program, ačkoliv by to Pekingu dalo okamžitou záminku k invazi.
Někteří analytici, jako Jennifer Kavanagh, se domnívají, že spoléhání se na bezpečnostní záruky jiných států je pro stabilitu paradoxně škodlivé. Státy, které nesou vlastní odpovědnost za svou obranu, se chovají pragmatičtěji. Jaderný džin je však již z láhve venku a podle expertů bude nutné vytvořit zcela novou mezinárodní architekturu, která by tento „vynuklearizovaný“ svět hlídala.
Největší ironií však zůstává otázka, zda Írán jadernou bombu skutečně chtěl. Ještě loni MAAE i americké tajné služby uváděly, že Teherán sice buduje kapacity, ale nemá žádný aktivní program na výrobu zbraně. Teherán navíc v roce 2015 souhlasil s přísnými limity obohacování výměnou za zrušení sankcí, což dodržoval až do Trumpova odstoupení od dohody.
Náboženští představitelé v Íránu dlouho tvrdili, že zbraně hromadného ničení jsou v rozporu s islámem, protože nerozlišují mezi vojáky a civilisty. Nicméně vliv ajatolláhů na bezpečnostní složky, které touží po účinném odstrašení, má své limity. Po amerických a izraelských útocích je pravděpodobné, že hlasy volající po íránské bombě budou v Teheránu hlasitější než kdy dříve.
Obyvatelé ukrajinského hlavního města se připravují na příchod nadcházející zimy v podmínkách neustálých ruských útoků a hrozby rozsáhlých výpadků energií. Kyjev se od konce srpna fakticky proměnil ve frontové město, přičemž nálety bezpilotních prostředků a raket probíhají běžně i během dne. Místní obyvatelé tak čelí neustálému přerušování práce i výuky ve školách a hustý dým z hořících objektů se stává součástí všedních dnů. Mnoho rodin proto v současnosti aktivně shání generátory, zásoby jídla a prostředky pro přežití bez tepla a vody.
Spojené státy a Polsko dojednávají dohodu o vybudování nové americké základny na polském území, která by měla ubytovat zhruba 10 tisíc vojáků. Tento krok představuje významný posun v rozmístění ozbrojených sil v Evropě a zároveň přímé varování adresované Ruské federaci. Snahu o zřízení základny oznámil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski na akci Rady pro mezinárodní vztahy v New Yorku. V současné době se v Polsku nachází přibližně 7 tisíc amerických vojáků, přičemž další jednotky armády USA se přesouvají do Litvy a Estonska.
Ruská armáda stále častěji verbuje do bojů na Ukrajině zástupce ze zemí Latinské Ameriky, přičemž významným zdrojem nových posil do prvoliniových bojů se stalo Peru. Ruský náborový aparát se po diplomatických problémech a omezeních v Asii či Africe zaměřil na jihoamerický kontinent, kde láká muže na vidinu vysokého výdělku. Podle odhadů a výpovědí svědků odcestovaly do Moskvy jen v prvních měsících letošního roku stovky Peruánců. Mnozí z nich přitom původně věřili, že nebudou nasazeni přímo do nejtvrdších bojů.
Vstup Ukrajiny do Evropské unie by se mohl stát klíčovým prvkem jakékoli budoucí mírové dohody a zásadním pilířem evropské bezpečnosti. Ačkoli se hovoří o řadě překážek v oblastech korupce či zemědělství, politická vůle a stanovení pevného data vstupu mohou celý proces výrazně urychlit. Podle analytika Timothyho Ashe by přijetí Ukrajiny do Unie mohlo pro bezpečnost kontinentu udělat více než samotné členství v Severoatlantské alianci, píše Kyiv Post.
Íránská delegace vedená prezidentem Masúdem Pezeškijánem a ministrem zahraničí Abbásem Araghčím využila Zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku k rozsáhlé diplomatické iniciativě. Sedm měsíců poté, co Pezeškiján přežil americko-izraelský nálet, při kterém zahynul nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, se íránští představitelé setkali s desítkami zahraničních diplomatů. Teherán se na mezinárodním fóru snažil prezentovat jako stát dodržující mezinárodní právo v boji proti protivníkům, kteří vůči němu uplatňují válečné sankce a námořní blokádu.
Videa natočená v ruském zajetí, na kterých ukrajinští vojáci zdánlivě odmítají svou vlast, zanechávají hluboké rány v ukrajinské společnosti. Jedním z takových případů je příběh Vladimira Srebrodolského, který bojoval na východní frontě a po svém zajetí se objevil na propagandistickém záznamu. Ve videu šířeném na sociálních sítích uvedl, že se nechce vrátit na Ukrajinu a přeje si rychlý konec konfliktu. Záznam vyvolal v jeho rodné vesnici Karpylivka ostré spory a část sousedů ho začala považovat za zrádce. Situace vygradovala do té míry, že místní obyvatelé odmítli povolit jeho pohřeb v rodné obci.
V Ruské federaci proběhly volby do Státní dumy, které byly prvními parlamentními volbami od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Hlasování se uskutečnilo za zcela mimořádných okolností, kdy se země potýká s ukrajinskými údery na svém vlastním území, zhoršující se ekonomickou situací a vojenskými neúspěchy.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vystoupil na Valném shromáždění OSN s ostrým projevem, ve kterém odmítl obvinění, že Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu. Tato tvrzení označil za největší lež století a zdůraznil právo své země na obranu. Během svého vystoupení rovněž obhajoval vojenské kroky proti Íránu a ostře zkritizoval diplomaty, kteří před jeho projevem opustili jednací sál. Vystoupení se odehrálo v době zvýšeného mezinárodního tlaku na izraelskou vládu.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan navrhl plnohodnotné členství své země ve Šanghajské organizaci pro spolupráci. Tento krok přišel necelé dva měsíce poté, co Turecko hostilo summit Severoatlantické aliance, jehož cílem bylo zdůraznit klíčovou roli země v transatlantické bezpečnosti. Turecko je členem NATO již od roku 1952 a zároveň zůstává kandidátským státem Evropské unie. Šanghajská organizace pro spolupráci, vedená Čínou a Ruskem a od roku 2023 zahrnující i Írán, však představuje alternativní, nezápadní vizi mezinárodního uspořádání.
Rychlý pokrok čínské umělé inteligence vyvolává ve Washingtonu obavy ze ztráty technologické dominance. Americký prezident Donald Trump prohlásil, že Spojené státy zatím v oboru vedou a tento stav musejí za každou cenu udržet, protože vítěz v oblasti umělé inteligence ovlivní globální rozložení sil. Washington sází na pokročilé čipy, špičkové výzkumné laboratoře a silné investory, přičemž tlačí ostatní země k výběru jednoho ze soupeřících táborů. Čína však přichází s alternativním přístupem, který oslovuje řadu rozvojových i rozvinutých států.
Ruská armáda rozšířila své útoky na ukrajinské území a začala se zaměřovat na datová centra i poskytovatele internetového připojení. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že cílem Moskvy je v maximální možné míře narušit běžný život obyvatel. Podle jeho slov tyto údery přímo ovlivňují schopnost lidí pracovat, studovat i zůstat ve spojení se svými blízkými. Při jednom z nedávných útoků ruský dálkově řízený dron zasáhl kancelářské centrum v Kyjevě. Na místě zahynuli čtyři lidé a došlo k vážnému poškození tamního datového centra.
Kriminalisté se již od předminulého víkendu zabývají případem mrtvého novorozence, jehož tělo se našlo v Rovensku pod Troskami na Semilsku. Podezřelou osobu či osoby se stále nepodařilo stanovit. Policie proto sáhne k poměrně neobvyklému postupu.