Trump může způsobit útokem na Írán hlad po jaderných zbraních

Pro Američany je argument o nutnosti zastavit íránský jaderný program nejsnáze přijatelným důvodem pro vedení války. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) již loni v květnu varovala, že Teherán disponuje zásobami vysoce obohaceného uranu, které by po další rafinaci stačily na výrobu devíti hlavic. Trump v únoru prohlásil, že bez jaderného odzbrojení Íránu není mír na Blízkém východě možný.

Krátkodobě údery proti íránským vědcům a zařízením vývoj bomb nepochybně zpomalí. Odborníci se však shodují, že pokud íránský režim útoky přežije, bude o získání jaderné zbraně usilovat s ještě větším odhodláním. Profesor Ramesh Thakur, který v minulosti za OSN s Íránem vyjednával, tvrdí, že pro Teherán jsou nyní „nukleární zbraně jedinou zárukou přežití“.

Tato lekce není určena jen Íránu. Severokorejský vůdce Kim Čong-un nedávno prohlásil, že současná situace jasně potvrzuje správnost jeho rozhodnutí ponechat si jaderný arzenál. Pro autoritářské režimy je osud Muammara Kaddáfího nebo Saddáma Husajna, kteří se svých programů vzdali a následně padli, varovným mementem. Navíc odstoupení USA od jaderné dohody (JCPOA) v roce 2018 ukázalo, že dohody s Washingtonem mohou být zrušeny s každou novou administrativou.

Válka v Íránu má však galvanizující účinek i na spojence USA a neutrální státy. V Evropě, která čelí Trumpovým výhrůžkám a ruské agresivitě, se stále hlasitěji mluví o vlastní jaderné obraně. Není jasné, zda by šlo o rozmístění francouzských a britských zbraní na východě, nebo o vlastní vývoj v zemích jako Polsko či Německo, ale trend je podle analytiků nezvratný.

Podobný budíček zažívají i blízkovýchodní spojenci USA. Ukázalo se, že americké bezpečnostní záruky jsou v době íránských odvet neúčinné. Washington se soustředil na ochranu svých základen, zatímco ekonomiky a obyvatelstvo regionu ponechal v krizi. Pokud Írán z konfliktu vyjde posílen, lze očekávat, že Saúdská Arábie, Turecko nebo Egypt začnou zkoumat možnosti vlastního odstrašení.

Situace se vyostřuje i ve východní Asii. V Jižní Koreji dosáhla podpora pro vlastní jaderné zbraně rekordních 76 %, což odráží hlubokou nedůvěru v americký „jaderný deštník“. Současná administrativa ve Washingtonu totiž neprojevuje velký zájem o tradiční formy bezpečnostní spolupráce, na které se Soul desetiletí spoléhal.

Dokonce i v Japonsku, jediné zemi, která zažila jaderný útok, se debata posouvá. Ačkoliv oficiální doktrína stále odmítá držení či výrobu atomových zbraní, někteří politici naznačují, že by se země neměla bránit otevřené diskusi. Japonský civilní program již nyní produkuje takové množství materiálu, že by mohl být v případě potřeby rychle využit pro vojenské účely.

Tyto úvahy jsou trnem v oku Číně, která varuje, že „zjadernění“ Japonska by světu přineslo katastrofu. Napětí zvyšují i prohlášení japonských představitelů, že by se země mohla nechat zatáhnout do případného konfliktu o Tchaj-wan. Právě Tchaj-wan je dalším kandidátem, který by mohl tajně vzkřísit svůj jaderný program, ačkoliv by to Pekingu dalo okamžitou záminku k invazi.

Někteří analytici, jako Jennifer Kavanagh, se domnívají, že spoléhání se na bezpečnostní záruky jiných států je pro stabilitu paradoxně škodlivé. Státy, které nesou vlastní odpovědnost za svou obranu, se chovají pragmatičtěji. Jaderný džin je však již z láhve venku a podle expertů bude nutné vytvořit zcela novou mezinárodní architekturu, která by tento „vynuklearizovaný“ svět hlídala.

Největší ironií však zůstává otázka, zda Írán jadernou bombu skutečně chtěl. Ještě loni MAAE i americké tajné služby uváděly, že Teherán sice buduje kapacity, ale nemá žádný aktivní program na výrobu zbraně. Teherán navíc v roce 2015 souhlasil s přísnými limity obohacování výměnou za zrušení sankcí, což dodržoval až do Trumpova odstoupení od dohody.

Náboženští představitelé v Íránu dlouho tvrdili, že zbraně hromadného ničení jsou v rozporu s islámem, protože nerozlišují mezi vojáky a civilisty. Nicméně vliv ajatolláhů na bezpečnostní složky, které touží po účinném odstrašení, má své limity. Po amerických a izraelských útocích je pravděpodobné, že hlasy volající po íránské bombě budou v Teheránu hlasitější než kdy dříve.