Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Pro Američany je argument o nutnosti zastavit íránský jaderný program nejsnáze přijatelným důvodem pro vedení války. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) již loni v květnu varovala, že Teherán disponuje zásobami vysoce obohaceného uranu, které by po další rafinaci stačily na výrobu devíti hlavic. Trump v únoru prohlásil, že bez jaderného odzbrojení Íránu není mír na Blízkém východě možný.
Krátkodobě údery proti íránským vědcům a zařízením vývoj bomb nepochybně zpomalí. Odborníci se však shodují, že pokud íránský režim útoky přežije, bude o získání jaderné zbraně usilovat s ještě větším odhodláním. Profesor Ramesh Thakur, který v minulosti za OSN s Íránem vyjednával, tvrdí, že pro Teherán jsou nyní „nukleární zbraně jedinou zárukou přežití“.
Tato lekce není určena jen Íránu. Severokorejský vůdce Kim Čong-un nedávno prohlásil, že současná situace jasně potvrzuje správnost jeho rozhodnutí ponechat si jaderný arzenál. Pro autoritářské režimy je osud Muammara Kaddáfího nebo Saddáma Husajna, kteří se svých programů vzdali a následně padli, varovným mementem. Navíc odstoupení USA od jaderné dohody (JCPOA) v roce 2018 ukázalo, že dohody s Washingtonem mohou být zrušeny s každou novou administrativou.
Válka v Íránu má však galvanizující účinek i na spojence USA a neutrální státy. V Evropě, která čelí Trumpovým výhrůžkám a ruské agresivitě, se stále hlasitěji mluví o vlastní jaderné obraně. Není jasné, zda by šlo o rozmístění francouzských a britských zbraní na východě, nebo o vlastní vývoj v zemích jako Polsko či Německo, ale trend je podle analytiků nezvratný.
Podobný budíček zažívají i blízkovýchodní spojenci USA. Ukázalo se, že americké bezpečnostní záruky jsou v době íránských odvet neúčinné. Washington se soustředil na ochranu svých základen, zatímco ekonomiky a obyvatelstvo regionu ponechal v krizi. Pokud Írán z konfliktu vyjde posílen, lze očekávat, že Saúdská Arábie, Turecko nebo Egypt začnou zkoumat možnosti vlastního odstrašení.
Situace se vyostřuje i ve východní Asii. V Jižní Koreji dosáhla podpora pro vlastní jaderné zbraně rekordních 76 %, což odráží hlubokou nedůvěru v americký „jaderný deštník“. Současná administrativa ve Washingtonu totiž neprojevuje velký zájem o tradiční formy bezpečnostní spolupráce, na které se Soul desetiletí spoléhal.
Dokonce i v Japonsku, jediné zemi, která zažila jaderný útok, se debata posouvá. Ačkoliv oficiální doktrína stále odmítá držení či výrobu atomových zbraní, někteří politici naznačují, že by se země neměla bránit otevřené diskusi. Japonský civilní program již nyní produkuje takové množství materiálu, že by mohl být v případě potřeby rychle využit pro vojenské účely.
Tyto úvahy jsou trnem v oku Číně, která varuje, že „zjadernění“ Japonska by světu přineslo katastrofu. Napětí zvyšují i prohlášení japonských představitelů, že by se země mohla nechat zatáhnout do případného konfliktu o Tchaj-wan. Právě Tchaj-wan je dalším kandidátem, který by mohl tajně vzkřísit svůj jaderný program, ačkoliv by to Pekingu dalo okamžitou záminku k invazi.
Někteří analytici, jako Jennifer Kavanagh, se domnívají, že spoléhání se na bezpečnostní záruky jiných států je pro stabilitu paradoxně škodlivé. Státy, které nesou vlastní odpovědnost za svou obranu, se chovají pragmatičtěji. Jaderný džin je však již z láhve venku a podle expertů bude nutné vytvořit zcela novou mezinárodní architekturu, která by tento „vynuklearizovaný“ svět hlídala.
Největší ironií však zůstává otázka, zda Írán jadernou bombu skutečně chtěl. Ještě loni MAAE i americké tajné služby uváděly, že Teherán sice buduje kapacity, ale nemá žádný aktivní program na výrobu zbraně. Teherán navíc v roce 2015 souhlasil s přísnými limity obohacování výměnou za zrušení sankcí, což dodržoval až do Trumpova odstoupení od dohody.
Náboženští představitelé v Íránu dlouho tvrdili, že zbraně hromadného ničení jsou v rozporu s islámem, protože nerozlišují mezi vojáky a civilisty. Nicméně vliv ajatolláhů na bezpečnostní složky, které touží po účinném odstrašení, má své limity. Po amerických a izraelských útocích je pravděpodobné, že hlasy volající po íránské bombě budou v Teheránu hlasitější než kdy dříve.
Demokracie v Evropské unii prochází vážnou zkouškou. Podle nejnovější zprávy přední organizace pro lidská práva Civil Liberties Union for Europe (Liberties) dochází v pěti členských státech k „soustavnému a úmyslnému“ rozkladu právního státu. Tato zpráva, čerpající z dat více než 40 nevládních organizací, označuje vlády v Bulharsku, Chorvatsku, Maďarsku, Itálii a na Slovensku za přímé „likvidátory“ demokratických standardů.
Rusko nařídilo britskému diplomatovi opustit zemi kvůli obvinění ze špionáže. Jde o další incident v rámci dlouhé řady vzájemného vyhošťování personálu ambasád, které provází napjaté vztahy mezi oběma mocnostmi.
Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Čínské nezávislé rafinerie, kterým se pro jejich menší rozsah přezdívá „čajníky“ (teapots), se staly nečekaným pilířem energetické bezpečnosti země v době vrcholící globální krize. Zatímco zbytek světa čelí rekordním cenám ropy a energetickému kolapsu, provincie Šan-tung na severovýchodě Číny stále zpracovává miliony barelů suroviny. Aktuální vývoj na Blízkém východě a rostoucí ceny surové ropy však začínají tyto soukromé podniky, fungující na velmi nízkých maržích, nebezpečně vyčerpávat.
Izraelská armáda přistoupila k nevídanému disciplinárnímu kroku, když v pondělí pozastavila veškerou operační činnost celého záložního praporu. Toto rozhodnutí následuje po incidentu z minulého týdne, kdy vojáci na okupovaném Západním břehu napadli a zadrželi štáb americké televize CNN. Podle vyjádření vojenských představitelů bude jednotka čítající stovky rezervistů okamžitě stažena z oblasti a převelena k přeškolení, dokud nebude rozhodnuto o jejím dalším osudu.
Řecké protivzdušné jednotky se přímo zapojily do probíhajícího konfliktu na Blízkém východě, když nad územím Saúdské Arábie sestřelily íránské rakety. Tato událost podtrhuje fakt, že válka, která začala koncem února precizními údery USA a Izraele na íránské cíle, již dávno překročila hranice původních tří aktérů. Do bojových operací se nyní fakticky zapojilo i Řecko, které v regionu dlouhodobě udržuje své obranné kapacity.
Zatímco v roce 1989 stál Viktor Orbán na náměstí a nekompromisně vyzýval sovětská vojska k odchodu z Maďarska, dnes je vnímán jako nejbližší spojenec Vladimira Putina v Evropské unii. Tato proměna z liberálního disidenta v zastánce neliberalismu nebyla náhlá, ale probíhala v několika logických etapách. Pamětníci a bývalí spolustraníci vzpomínají na mladého politika jako na odhodlaného muže, který věřil v sílu národa svrhnout komunistickou diktaturu a nastolit svobodné volby.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vznesl závažné obvinění na adresu Moskvy, kterou viní z aktivní spolupráce s Íránem při útocích na americké vojenské cíle na Blízkém východě. Podle Zelenského Rusko poskytuje Teheránu detailní satelitní snímky základen a strategické infrastruktury, což íránským silám umožňuje přesněji zaměřovat balistické rakety a drony.
Napětí na Blízkém východě dosahuje nového vrcholu. Zatímco do regionu dorazilo dalších 3 500 amerických vojáků, íránské špičky vysílají do Washingtonu ostrá varování. Předseda íránského parlamentu Mohammad Báqer Qálibáf v neděli prohlásil, že tamní ozbrojené síly na Američany doslova „čekají“ a jsou připraveny na jakýkoli pokus o vstup na své území odpovědět „ohnivým deštěm“.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v nedělním videoprohlášení z centrály Severního velitelství oznámil, že nařídil armádě další rozšíření pozemní invaze v jižním Libanonu. Cílem je zvětšit takzvanou „nárazníkovou zónu“ a podle premiérových slov zásadně změnit bezpečnostní situaci v této nestabilní oblasti.
Papež Lev se během svatodušní bohoslužby na Svatopetrském náměstí nezvykle ostře ohradil proti zneužívání náboženství k ospravedlňování válečných konfliktů. Ačkoliv pontifik přímo nejmenoval žádnou konkrétní vládu, jeho slova jsou vnímána jako jasná kritika administrativy Donalda Trumpa a nedávných kontroverzních výroků amerického ministra obrany Petea Hegsetha.
V ruských mocenských kruzích se začíná šířit vlna nespokojenosti, která podle některých pozorovatelů hraničí s přípravou na státní převrat, píše britský server Express. Vladimir Putin, který čelí narůstající kritice i od svých dříve nejvěrnějších stoupenců, se ocitá pod bezprecedentním tlakem kvůli neúspěchům ve válce na Ukrajině. Frustraci umocňují nedávné ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu a vojenské továrny, které ochromily export ropy.