Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Pro Američany je argument o nutnosti zastavit íránský jaderný program nejsnáze přijatelným důvodem pro vedení války. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) již loni v květnu varovala, že Teherán disponuje zásobami vysoce obohaceného uranu, které by po další rafinaci stačily na výrobu devíti hlavic. Trump v únoru prohlásil, že bez jaderného odzbrojení Íránu není mír na Blízkém východě možný.
Krátkodobě údery proti íránským vědcům a zařízením vývoj bomb nepochybně zpomalí. Odborníci se však shodují, že pokud íránský režim útoky přežije, bude o získání jaderné zbraně usilovat s ještě větším odhodláním. Profesor Ramesh Thakur, který v minulosti za OSN s Íránem vyjednával, tvrdí, že pro Teherán jsou nyní „nukleární zbraně jedinou zárukou přežití“.
Tato lekce není určena jen Íránu. Severokorejský vůdce Kim Čong-un nedávno prohlásil, že současná situace jasně potvrzuje správnost jeho rozhodnutí ponechat si jaderný arzenál. Pro autoritářské režimy je osud Muammara Kaddáfího nebo Saddáma Husajna, kteří se svých programů vzdali a následně padli, varovným mementem. Navíc odstoupení USA od jaderné dohody (JCPOA) v roce 2018 ukázalo, že dohody s Washingtonem mohou být zrušeny s každou novou administrativou.
Válka v Íránu má však galvanizující účinek i na spojence USA a neutrální státy. V Evropě, která čelí Trumpovým výhrůžkám a ruské agresivitě, se stále hlasitěji mluví o vlastní jaderné obraně. Není jasné, zda by šlo o rozmístění francouzských a britských zbraní na východě, nebo o vlastní vývoj v zemích jako Polsko či Německo, ale trend je podle analytiků nezvratný.
Podobný budíček zažívají i blízkovýchodní spojenci USA. Ukázalo se, že americké bezpečnostní záruky jsou v době íránských odvet neúčinné. Washington se soustředil na ochranu svých základen, zatímco ekonomiky a obyvatelstvo regionu ponechal v krizi. Pokud Írán z konfliktu vyjde posílen, lze očekávat, že Saúdská Arábie, Turecko nebo Egypt začnou zkoumat možnosti vlastního odstrašení.
Situace se vyostřuje i ve východní Asii. V Jižní Koreji dosáhla podpora pro vlastní jaderné zbraně rekordních 76 %, což odráží hlubokou nedůvěru v americký „jaderný deštník“. Současná administrativa ve Washingtonu totiž neprojevuje velký zájem o tradiční formy bezpečnostní spolupráce, na které se Soul desetiletí spoléhal.
Dokonce i v Japonsku, jediné zemi, která zažila jaderný útok, se debata posouvá. Ačkoliv oficiální doktrína stále odmítá držení či výrobu atomových zbraní, někteří politici naznačují, že by se země neměla bránit otevřené diskusi. Japonský civilní program již nyní produkuje takové množství materiálu, že by mohl být v případě potřeby rychle využit pro vojenské účely.
Tyto úvahy jsou trnem v oku Číně, která varuje, že „zjadernění“ Japonska by světu přineslo katastrofu. Napětí zvyšují i prohlášení japonských představitelů, že by se země mohla nechat zatáhnout do případného konfliktu o Tchaj-wan. Právě Tchaj-wan je dalším kandidátem, který by mohl tajně vzkřísit svůj jaderný program, ačkoliv by to Pekingu dalo okamžitou záminku k invazi.
Někteří analytici, jako Jennifer Kavanagh, se domnívají, že spoléhání se na bezpečnostní záruky jiných států je pro stabilitu paradoxně škodlivé. Státy, které nesou vlastní odpovědnost za svou obranu, se chovají pragmatičtěji. Jaderný džin je však již z láhve venku a podle expertů bude nutné vytvořit zcela novou mezinárodní architekturu, která by tento „vynuklearizovaný“ svět hlídala.
Největší ironií však zůstává otázka, zda Írán jadernou bombu skutečně chtěl. Ještě loni MAAE i americké tajné služby uváděly, že Teherán sice buduje kapacity, ale nemá žádný aktivní program na výrobu zbraně. Teherán navíc v roce 2015 souhlasil s přísnými limity obohacování výměnou za zrušení sankcí, což dodržoval až do Trumpova odstoupení od dohody.
Náboženští představitelé v Íránu dlouho tvrdili, že zbraně hromadného ničení jsou v rozporu s islámem, protože nerozlišují mezi vojáky a civilisty. Nicméně vliv ajatolláhů na bezpečnostní složky, které touží po účinném odstrašení, má své limity. Po amerických a izraelských útocích je pravděpodobné, že hlasy volající po íránské bombě budou v Teheránu hlasitější než kdy dříve.
V uplynulém týdnu se na českých sítích strhla mela. Jakub Landovský, jehož zmocnění pro plnění závazků vůči NATO dnes schvaluje vláda, nejprve glosoval slova finského prezidenta Alexandra Stubba. Ten v projevu na Hradě vyzval přítomné v obecenstvu, ať si připomenou, jak pozitivně EU změnila jejich život za posledních třicet let. „V roce 1996 měla EU patnáct členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů, a 15 % globálního HDP,“ rýpl si nato novopečený zmocněnec vyzdvižením čísel, která příliš nepečetí vzkaz, jejž chtěl Stubb z Hradu vyslat.
Zajímavou meteorologickou situaci přinese podle expertů nadcházející květnový víkend. Až 70 milimetrů srážek může místy spadnout na východě země, vyplývá z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Evropa prochází masivním přezbrojením, které je přímou reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu i na nevyzpytatelnou politiku druhé Trumpovy administrativy. Zatímco však vojenské rozpočty prudce rostou, evropští lídři podle odborné analýzy přehlížejí hluboké politické důsledky tohoto procesu. Bez reformy politického uspořádání hrozí, že se evropský řád destabilizuje a EU ztratí svůj charakter mírového projektu.
Západní vnímání Číny je často omezeno na optiku „čínské hrozby“ nebo kritiku tamního politického systému. Přestože média podrobně analyzují každý krok Pekingu, stále nám uniká podstata toho, jak Čína vysvětluje a ospravedlňuje své kroky. Nový výzkum, zveřejněný v souvislosti s aktuálním summitem Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga, naznačuje, že klíč k pochopení čínské strategie neleží v suchých datech, ale v umění vyprávění příběhů.
Členské státy OSN se příští týden sejdou v New Yorku k hlasování, které může zásadním způsobem změnit mezinárodní přístup ke klimatické krizi. Valné shromáždění bude 20. května rozhodovat o nové politické rezoluci vycházející z přelomového stanoviska Mezinárodního soudního dvora (ICJ). Pokud bude tento dokument schválen, vlády po celém světě tím oficiálně uznají svou právní odpovědnost za snižování emisí skleníkových plynů a omezování fosilních paliv.
Setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Pekingu se neslo ve znamení okázalosti a pečlivě naplánovaných ceremonií. Pro čínskou stranu však tento summit neznamenal pouze diplomatickou zdvořilost, ale především potvrzení mocenského postavení, po kterém Peking dlouhodobě touží. Celý den byl vizuálně koncipován tak, aby ukázal Čínu jako rovnocenného partnera Spojených států na globální scéně.
Federální soudce zablokoval sankce, které administrativa prezidenta Donalda Trumpa uvalila na představitelku Organizace spojených národů Francescu Albaneseovou. Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva na palestinských územích čelila postihům kvůli svým výzvám k trestnímu stíhání izraelských představitelů za válečné zločiny v Gaze. Rozhodnutí soudu je vnímáno jako významné vítězství v otázce svobody projevu.
Evropské cestující čeká v blízké budoucnosti citelné zdražování letenek. Podle šéfa Mezinárodního sdružení pro leteckou dopravu (IATA) Willieho Walshe je tento nárůst cen „nevyhnutelný“ kvůli dramatickému zvýšení nákladů na letecké palivo. Přestože některé aerolinky v posledních týdnech ceny na evropských trasách snižovaly, aby podpořily slabou poptávku, Walsh varuje, že z dlouhodobého hlediska není možné tyto dodatečné výdaje absorbovat.
Britský premiér Keir Starmer čelí po necelých dvou letech u moci zdrcující kritice. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který pro server Politico zpracovala agentura Public First, selhal v naplnění svého slibu o „změně“ natolik, že je jeho Labouristická strana v současnosti považována za prakticky nevolitelnou. Průzkum provedený po neúspěšných místních volbách ukazuje, že Britové nyní v klíčových otázkách důvěřují spíše straně Reform UK Nigela Farage.
Rozpor mezi oficiálními prohlášeními administrativy Donalda Trumpa a utajovanými zprávami zpravodajských služeb ohledně vojenských schopností Íránu vyvolává ve Washingtonu značné napětí. Zatímco prezident Trump veřejně prohlašuje, že íránské vojenské kapacity byly americko-izraelským bombardováním prakticky vymazány, zpravodajské analýzy naznačují, že realita na bojišti je odlišná. Podle těchto neveřejných hodnocení si Teherán uchoval podstatnou část svého raketového arzenálu i flotily bezpilotních letounů.
Americký prezident Donald Trump a čínský vůdce Si Ťin-pching absolvovali v Pekingu zásadní dvouhodinové jednání, které oba státníci navenek prezentovali ve velmi optimistickém duchu. Zatímco Trump označil rozhovory za skvělé a svého hostitele nešetřil chválou, v pozadí summitu zůstala nevyjasněná a výbušná témata. Hlavním bodem napětí je otázka Tchaj-wanu, o které Trump odmítl před novináři hovořit, přestože čínská strana varovala před rizikem otevřeného konfliktu.
Nárůst obezity ve světě nemusí být nevyhnutelným trendem. Nová vědecká studie naznačuje, že v některých zemích dochází ke stabilizaci nebo dokonce k mírnému poklesu počtu lidí s nadváhou. Výzkumníci zdůrazňují, že označování obezity za globální epidemii často přehlíží zásadní rozdíly mezi jednotlivými státy, pohlavími i věkovými skupinami.