Americká diplomacie v Jižní Americe se nachází na křižovatce. Zatímco se pozornost Washingtonu soustředí na spektakulární, téměř filmové záběry zadrženého Nicoláse Madura, kterého americké síly počátkem roku odvezly v poutech z Venezuely, na zbytku kontinentu se odehrává mnohem tišší, ale o to zásadnější proměna. Administrativa Donalda Trumpa sice vzkřísila Monroeovu doktrínu v podobě takzvaného „Trumpova dodatku“ (Trump Corollary), ale riskuje, že při kácení jednoho venezuelského stromu přehlédne celý jihoamerický les, který už mezitím ovládla Čína.
Symbolem čínské dominance není vojenská síla, ale efektivita. V peruánském městě Chancay dnes stojí hlubinný přístav za 1,3 miliardy dolarů, který je plně automatizovaný. Namísto hlučných dělníků se zde pod rudými jeřáby neslyšně pohybují elektrické vozy řízené přes 5G signál ze Šanghaje. Tento přístav, přezdívaný „Singapur Jižní Ameriky“, zkrátil cestu zboží do Číny o deset dní a fakticky přeorientoval logistiku celého kontinentu směrem na západ, k Pekingu.
Jižněji, v argentinském Buenos Aires, přistávají letadla na nové přímé lince ze Šanghaje. Tento „jižní koridor“ zcela obchází Spojené státy i Evropu. Zatímco lodě odvážejí chilské lososy a třešně, letadla přivážejí čínské inženýry a těžařské manažery přímo k „lithiovému trojúhelníku“. Peking tak disponuje kapitálem a personálem v časech, kterým západní konkurence už nedokáže sekundovat.
Nová americká Národní bezpečnostní strategie (NSS) z prosince 2025 otevřeně říká to, co se dlouho jen šeptalo: Washington příliš dlouho ignoroval dění na vlastní polokouli a vytvořil vakuum, které ochotně zaplnil Peking. Trumpův dodatek slibuje odepřít konkurentům přístup ke strategickým aktivům a učinit z USA „partnera první volby“.
Problémem této strategie je však její načasování. Washington se snaží zabránit hrozbě, která už se dávno usadila. Čína si přístup, který USA chtějí blokovat, už dávno koupila. V Chile dnes čínské státní podniky kontrolují přibližně 57 % distribuce elektřiny. V Kolumbii, tradičním spojenci USA, staví první linku metra v Bogotě čínské konsorcium. „Odstřihávání“ od konkurenta je extrémně složité, když tento konkurent už vlastní elektrické vedení i koleje.
Washington se dlouho uklidňoval statistikami, podle nichž jsou USA stále dominantním obchodním partnerem regionu. Jde však o iluzi způsobenou mexickou ekonomikou, která tvoří 71 % veškerého obchodu USA s Latinskou Amerikou. Pokud Mexiko z dat vyjmeme, zjistíme, že v Jižní Americe už Spojené státy byly strukturálně vytlačeny. V roce 2021 dosáhl obchod Číny s regionem (bez Mexika) 247 miliard dolarů, čímž překonal ten americký o téměř 74 miliard.
Peking navíc vybudoval „kognitivní infrastrukturu“. Namísto pouhého vysílání státní televize spolupracuje s místními mediálními domy v Brazílii či Argentině, aby své půjčky prezentoval jako „dobrosrdečné“ a americké investice jako „predátorské“. Tím vytváří takzvanou „ostrou sílu“ (sharp power), která očkuje veřejné mínění proti politickému odporu vůči čínským projektům.
Aby Spojené státy uspěly, musí podle expertů Jamese P. Rubina a Darjana Vujici změnit přístup. Velvyslanci USA musí dostat pravomoci a rozpočty na budování vztahů s guvernéry a starosty, protože Čína obchází národní vlády a domlouvá se přímo v regionech. USA by měly financovat nezávislé novináře, kteří odhalí „drobný tisk“ v čínských smlouvách – od ekologických škod v Peru až po praskliny v čínských přehradách v Ekvádoru. A namísto vágních partnerství musí Washington nabídnout konkrétní balíčky financování, které budou konkurovat čínským státním firmám.
Monroeova doktrína byla produktem světa, který už neexistuje. Pokud chtějí Spojené státy v roce 2026 a dále konkurovat Číně v Jižní Americe, nemohou se chovat jen jako policista polokoule. Musí se začít chovat jako aktivní a atraktivní hráč na trhu, který si uvědomuje, že Jižní Amerika není „zadní dvorek“, ale suverénní prostor, o jehož přízeň je třeba bojovat kvalitou, nikoliv jen nátlakem.
Mezinárodní cestovní ruch prochází hlubokou krizí, kterou pohání nepředvídatelná politika americké administrativy. Přestože měly Spojené státy letos zažívat zlatý věk turismu díky oslavám 250 let nezávislosti, stoletému výročí legendární Route 66 a spolupořádání mistrovství světa ve fotbale, realita je opačná. Namísto přílivu návštěvníků čelí země masivnímu odlivu zájmu a miliardovým ztrátám, píše BBC.
Íránem otřásá vlna celonárodních nepokojů, které v lednu vstoupily do kritické fáze. To, co začalo koncem prosince jako hněv trhovců v Teheránu nad kolabující ekonomikou, bleskově přerostlo v násilné protivládní demonstrace napříč všemi 31 provinciemi. Režim reagoval drakonicky – úplným vypnutím internetu a telefonních sítí, čímž zemi informačně izoloval od okolního světa.
Celonárodní protesty v Íránu, které trvají již třetí týden, vyústily v krvavé represe, na které svět reaguje se zděšením i obavami z velkého vojenského konfliktu. Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho administrativa zvažuje „velmi tvrdé možnosti“ zásahu poté, co íránský režim podle všeho překročil pomyslnou červenou linii v zacházení s vlastními občany.
Americká diplomacie v Jižní Americe se nachází na křižovatce. Zatímco se pozornost Washingtonu soustředí na spektakulární, téměř filmové záběry zadrženého Nicoláse Madura, kterého americké síly počátkem roku odvezly v poutech z Venezuely, na zbytku kontinentu se odehrává mnohem tišší, ale o to zásadnější proměna. Administrativa Donalda Trumpa sice vzkřísila Monroeovu doktrínu v podobě takzvaného „Trumpova dodatku“ (Trump Corollary), ale riskuje, že při kácení jednoho venezuelského stromu přehlédne celý jihoamerický les, který už mezitím ovládla Čína.
Evropská letiště se potýkají s narůstajícím napětím kvůli zavádění nového systému digitálních hraničních kontrol, známého jako Entry-Exit System (EES). Zatímco Evropská komise trvá na tom, že systém funguje bez větších zádrhelů, zástupci letišť a cestovního ruchu varují před kritickým zpožděním a nepohodlím pro cestující. Od pátku 9. ledna se totiž podíl cestujících, kteří musí projít těmito biometrickými kontrolami, zvýšil na nejméně 35 % všech občanů zemí mimo EU.
Pád Nicoláse Madura a následné odstřižení od venezuelských energetických zdrojů uvrhly Kubu do nejhlubší mezinárodní izolace za poslední desetiletí. Historický vztah mezi těmito dvěma národy, který po šest desetiletí definoval politickou mapu Latinské Ameriky, byl postaven především na ropě. Pro Havanu znamenalo zatčení Madura v lednu 2026 geopolitický zlom, protože strategické a finanční vazby s Caracasem byly hlavním pilířem přežití kubánského státu.
V Íránu se v posledních dnech dramaticky vyostřila situace, když se k rozsáhlým protivládním nepokojům přidal totální informační blackout. Podle dostupných zpráv je země již čtvrtý den v řadě prakticky odříznuta od světové počítačové sítě, což paralyzuje nejen běžnou komunikaci, ale i životně důležité finanční a humanitární služby. Podnikatelé v zahraničí, kteří zprostředkovávají převody peněz, hlásí naprosté zastavení provozu, protože v Íránu nefungují ani vnitřní bankovní servery.
V souvislosti s neutuchajícími nepokoji v Íránu se do popředí zájmu opět dostávají milice Basídž, které tvoří klíčový pilíř tamních represivních složek. Členové íránského parlamentu nedávno vyzvali ministerstvo tajných služeb, aby obnovilo plošné hlídky této dobrovolnické polovojenské organizace v ulicích. Basídž, v překladu „mobilizace“, funguje jako pomocná ruka mocných Islámských revolučních gard a je přímo podřízena nejvyššímu vůdci země.
Americký prezident Donald Trump pohrozil ropnému gigantu ExxonMobil, že mu zakáže budoucí investice ve Venezuele. Rozbuškou se stal postoj generálního ředitele společnosti Darrena Woodse, který během nedávného setkání v Bílém domě označil tuto jihoamerickou zemi za „neinvestovatelnou“. Trumpa, který se snaží o rychlou obnovu venezuelského ropného průmyslu po nedávném sesazení prezidenta Nicoláse Madura, tato slova značně rozladila.
Současné dění v Íránu naznačuje, že tamní náboženská vláda čelí jedné ze svých nejzásadnějších zkoušek. Ulice měst po celé zemi jsou již několik týdnů plné lidí, kteří se nespokojí s málem a volají po úplném svržení teokracie. Teheránské vedení na tento tlak odpovídá tvrdými zásahy a násilím, kterým se snaží udržet kontrolu nad situací. Navzdory zkušenostem s potlačováním minulých vzpour je tentokrát pozice kleriků mnohem méně stabilní.
Zimní olympijské hry se blíží a možná na nich uvidíme Helenu Vondráčkovou. A dokonce i Karla Gotta, i když je už několik let po smrti. Jeden z brankářů hokejového národního týmu totiž odhalil, co má ještě před začátkem největší sportovní akce roku za lubem.
Americký prezident Donald Trump sice ohledně Venezuely narazil u ropných společností, ale zároveň ohlásil jistý pokrok, ke kterému mělo dojít přímo v jihoamerické zemi. Tamní režim podle jeho slov začal s propouštěním politických vězňů.