Trump má zásadní problém. Ovládl Venezuelu, zbytek Jižní Ameriky už si ale přivlastnil jiný stát

Donald Trump
Donald Trump, foto: president.gov.ua
Klára Marková 12. ledna 2026 14:07
Sdílej:

Americká diplomacie v Jižní Americe se nachází na křižovatce. Zatímco se pozornost Washingtonu soustředí na spektakulární, téměř filmové záběry zadrženého Nicoláse Madura, kterého americké síly počátkem roku odvezly v poutech z Venezuely, na zbytku kontinentu se odehrává mnohem tišší, ale o to zásadnější proměna. Administrativa Donalda Trumpa sice vzkřísila Monroeovu doktrínu v podobě takzvaného „Trumpova dodatku“ (Trump Corollary), ale riskuje, že při kácení jednoho venezuelského stromu přehlédne celý jihoamerický les, který už mezitím ovládla Čína.

Symbolem čínské dominance není vojenská síla, ale efektivita. V peruánském městě Chancay dnes stojí hlubinný přístav za 1,3 miliardy dolarů, který je plně automatizovaný. Namísto hlučných dělníků se zde pod rudými jeřáby neslyšně pohybují elektrické vozy řízené přes 5G signál ze Šanghaje. Tento přístav, přezdívaný „Singapur Jižní Ameriky“, zkrátil cestu zboží do Číny o deset dní a fakticky přeorientoval logistiku celého kontinentu směrem na západ, k Pekingu.

Jižněji, v argentinském Buenos Aires, přistávají letadla na nové přímé lince ze Šanghaje. Tento „jižní koridor“ zcela obchází Spojené státy i Evropu. Zatímco lodě odvážejí chilské lososy a třešně, letadla přivážejí čínské inženýry a těžařské manažery přímo k „lithiovému trojúhelníku“. Peking tak disponuje kapitálem a personálem v časech, kterým západní konkurence už nedokáže sekundovat.

Nová americká Národní bezpečnostní strategie (NSS) z prosince 2025 otevřeně říká to, co se dlouho jen šeptalo: Washington příliš dlouho ignoroval dění na vlastní polokouli a vytvořil vakuum, které ochotně zaplnil Peking. Trumpův dodatek slibuje odepřít konkurentům přístup ke strategickým aktivům a učinit z USA „partnera první volby“.

Problémem této strategie je však její načasování. Washington se snaží zabránit hrozbě, která už se dávno usadila. Čína si přístup, který USA chtějí blokovat, už dávno koupila. V Chile dnes čínské státní podniky kontrolují přibližně 57 % distribuce elektřiny. V Kolumbii, tradičním spojenci USA, staví první linku metra v Bogotě čínské konsorcium. „Odstřihávání“ od konkurenta je extrémně složité, když tento konkurent už vlastní elektrické vedení i koleje.

Washington se dlouho uklidňoval statistikami, podle nichž jsou USA stále dominantním obchodním partnerem regionu. Jde však o iluzi způsobenou mexickou ekonomikou, která tvoří 71 % veškerého obchodu USA s Latinskou Amerikou. Pokud Mexiko z dat vyjmeme, zjistíme, že v Jižní Americe už Spojené státy byly strukturálně vytlačeny. V roce 2021 dosáhl obchod Číny s regionem (bez Mexika) 247 miliard dolarů, čímž překonal ten americký o téměř 74 miliard.

Peking navíc vybudoval „kognitivní infrastrukturu“. Namísto pouhého vysílání státní televize spolupracuje s místními mediálními domy v Brazílii či Argentině, aby své půjčky prezentoval jako „dobrosrdečné“ a americké investice jako „predátorské“. Tím vytváří takzvanou „ostrou sílu“ (sharp power), která očkuje veřejné mínění proti politickému odporu vůči čínským projektům.

Aby Spojené státy uspěly, musí podle expertů Jamese P. Rubina a Darjana Vujici změnit přístup. Velvyslanci USA musí dostat pravomoci a rozpočty na budování vztahů s guvernéry a starosty, protože Čína obchází národní vlády a domlouvá se přímo v regionech. USA by měly financovat nezávislé novináře, kteří odhalí „drobný tisk“ v čínských smlouvách – od ekologických škod v Peru až po praskliny v čínských přehradách v Ekvádoru. A namísto vágních partnerství musí Washington nabídnout konkrétní balíčky financování, které budou konkurovat čínským státním firmám.

Monroeova doktrína byla produktem světa, který už neexistuje. Pokud chtějí Spojené státy v roce 2026 a dále konkurovat Číně v Jižní Americe, nemohou se chovat jen jako policista polokoule. Musí se začít chovat jako aktivní a atraktivní hráč na trhu, který si uvědomuje, že Jižní Amerika není „zadní dvorek“, ale suverénní prostor, o jehož přízeň je třeba bojovat kvalitou, nikoliv jen nátlakem.

Stalo se