Americký prezident Donald Trump se v úterý pokusil utlumit sílící vlnu odporu v Kongresu i mezi svými vlastními příznivci z hnutí MAGA. Odmítl tvrzení, že by byl k útoku na Írán dotlačen Izraelem a jeho jednostranným rozhodnutím zahájit ofenzivu. Tato podezření začala mezi politiky i veřejností kolovat poté, co ministr zahraničí Marco Rubio naznačil, že americká akce byla v podstatě reakcí na kroky židovského státu.
Na přímou otázku novinářů, zda jej Izrael k vojenskému zásahu přinutil, Trump odpověděl záporně a dodal, že situace mohla být opačná a k akci mohl přimět on je. Prezident zdůraznil, že vyjednávání s íránským vedením nikam nevedla a byl pevně přesvědčen, že se Teherán chystá k útoku jako první. Podle jeho slov bylo nezbytné udeřit preventivně, aby se předešlo bezprostřední hrozbě pro Spojené státy.
Uvnitř Demokratické strany však vyvolala Rubioova vyjádření na Capitol Hillu značné pobouření. Ministr zahraničí totiž naznačil, že sobotní údery byly motivovány snahou předejít íránské odplatě za izraelské útoky, o nichž Washington předem věděl. Tento výklad podpořil podezření na obou stranách politického spektra, že rozhodnutí o válce diktovaly spíše zájmy Izraele než priority Spojených států.
Marco Rubio po briefingu s ředitelem CIA Johnem Ratcliffem a generálem Danem Cainem novinářům řekl, že administrativa dopředu počítala s izraelskou akcí. Uvedl, že bylo jasné, že tyto kroky vyvolají útoky na americké síly. Podle něj by nepodniknutí preventivních úderů vedlo k mnohem vyšším ztrátám na životech amerických vojáků, což mělo být hlavním důvodem pro vstup do otevřeného konfliktu.
Tato argumentace však rozlítila nejen demokraty, ale i část Trumpovy základny, která vnímá načasování útoku jako rozpor s dříve proklamovanou politikou „Amerika na prvním místě“. Odpůrci války v Senátu i Sněmovně reprezentantů nyní prosazují rezoluce o válečných pravomocech. Chtějí tak prosadit ústavní princip, podle kterého musí prezident jakékoli vedení války nejprve konzultovat s Kongresem.
Demokratický senátor Chris Murphy po tajném briefingu uvedl, že v Senátu musí proběhnout debata o autorizaci vojenské síly. Ačkoliv připustil, že rezoluce pravděpodobně neprojde, zdůraznil, že by se nemělo hlasovat o žádné jiné legislativě, dokud nebude projednána tato hluboce nepopulární a podle něj nezákonná válka. Mnoho zákonodárců si stěžuje, že administrativa nedokázala jasně definovat cíle konfliktu.
Vůdce demokratické menšiny v Senátu Chuck Schumer vyjádřil obavy, že absence jasného plánu povede k nekonečné válce a postupnému nekontrolovanému rozšiřování vojenských operací. Naopak republikánští zákonodárci Trumpův přístup většinou podporují. Argumentují tím, že prezident odstranil despotický režim, který má na svědomí smrt mnoha Američanů, a že tato hrozba by sama od sebe nikdy nezmizela.
Sílicí diskuse o vlivu Izraele na rozhodování Bílého domu mohou dále změnit vnímání vzájemných vztahů obou zemí. Průzkumy veřejného mínění již dříve ukázaly pokles podpory Izraele v důsledku dlouhé války v Gaze. Ta si vyžádala životy přibližně 70 000 Palestinců a byla reakcí na útok Hamásu z října 2023, při němž zahynulo 1 200 lidí, převážně civilistů.
Prezident Trump zatím poskytuje proměnlivé důvody pro své rozhodnutí nařídit útoky, při nichž byl mimo jiné zabit nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí. Zároveň vysílá rozporuplné signály ohledně možného nasazení pozemních sil. Zatímco v sobotu mluvil o eliminaci bezprostředních hrozeb, někteří z jeho vlivných stoupenců na sociálních sítích nyní Rubioova slova o izraelském vlivu ostře kritizují.
Pocit, že útok na Írán slouží primárně izraelským zájmům, umocnily i výroky premiéra Benjamina Netanjahua. Ten v posledních měsících opakovaně naléhal na Trumpa, aby proti teokratickému režimu v Teheránu zasáhl. V neděli pak prohlásil, že současná koalice sil mu umožnila vykonat to, po čem toužil 40 let – tedy tvrdě zasáhnout teroristický režim, jak slíbil svým voličům.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
Ruský protiválečný opoziční politik Boris Naděždin varuje před kurzem, kterým prezident Vladimir Putin vede zemi. Podle něj současné směřování Kremlu uvrhne Rusko do chaosu a potenciálně i do naprosté katastrofy. Třiašedesátiletý politik tato slova pronesl v době, kdy na něj úřady stupňují tlak před zářijovými parlamentními volbami, ve kterých plánuje kandidovat.
Evropská komise se chystá zveřejnit očekávanou zprávu zaměřenou na odstranění byrokratické zátěže v bankovním sektoru, jejímž cílem je posílit konkurenceschopnost evropských peněžních ústavů vůči jejich americkým rivalům.
Spojené státy plánují uvalit pětadvacetiprocentní cla na vybraný brazilský dovoz poté, co roční vyšetřování dospělo k závěru, že země uplatňuje nekalé obchodní praktiky. Americký obchodní zástupce Jamieson Greer oznámil tato opatření ve středu pozdě večer s tím, že brazilská politika v oblastech digitálního obchodu, nespravedlivých preferenčních cel či přístupu na trh s etanolem poškozuje zájmy Američanů.
Americký prezident Donald Trump, který kdysi usiloval o Nobelovu cenu za mír za ukončování konfliktů, začal vnímat vojenskou sílu jako běžný nástroj k donucení Íránu k diplomacii. Nasazení největší armády světa je přitom nejzávažnějším úkolem hlavy státu, i když Pentagon omezil informace o vlastních ztrátách a škodách. Od únorového obnovení úderů zahynuly desítky Íránců a tisíce dalších od počátku konfliktu. Normalizace násilí a jeho hrozby by však podle CNN neměly být redukovány na běžné poznámky novinářům.