Stovky mrtvých, přes 10 tisíc zatčených. Co víme o masivních protestech v Íránu?

Demonstrace v Íránu
Demonstrace v Íránu, foto: reprofoto X
Klára Marková 12. ledna 2026 15:46
Sdílej:

Íránem otřásá vlna celonárodních nepokojů, které v lednu vstoupily do kritické fáze. To, co začalo koncem prosince jako hněv trhovců v Teheránu nad kolabující ekonomikou, bleskově přerostlo v násilné protivládní demonstrace napříč všemi 31 provinciemi. Režim reagoval drakonicky – úplným vypnutím internetu a telefonních sítí, čímž zemi informačně izoloval od okolního světa.

Zatímco teokratické vedení v čele s ajatolláhem Alím Chameneím mlčí o počtu obětí, organizace HRANA se sídlem v USA hlásí děsivá čísla. Podle jejích údajů k pondělnímu ránu zahynulo nejméně 544 lidí a přes 10 600 jich bylo zatčeno. Vzhledem k informační blokádě je pro zahraniční média téměř nemožné tyto údaje nezávisle ověřit, avšak roztřesené záběry ze sociálních sítí a zvuky střelby v ulicích naznačují, že represe jsou mimořádně brutální.

Současná krize má hluboké ekonomické kořeny. Íránský ríjál se nachází ve volném pádu a jeho hodnota se propadla na rekordních 1,4 milionu za jeden americký dolar. Země bojuje s obrovskou inflací, která se pohybuje kolem 40 procent. Ceny základních potravin, jako je rýže nebo maso, raketově rostou, což postihuje miliony íránských rodin, které se ocitly na hranici chudoby.

K ekonomickému tlaku se přidaly nové sankce OSN uvalené v září kvůli pokračujícímu jadernému programu. Situaci pro běžné občany ještě zhoršilo prosincové zavedení nových cenových pásem pro benzín. Přestože íránské palivo patří k nejlevnějším na světě, prudké zvýšení cen vyvolalo řetězovou reakci v nákladech na dopravu a další služby, což se stalo posledním hřebíčkem do rakve sociálního smíru.

Teherán je navíc vojensky oslaben po červnové dvanáctidenní válce s Izraelem, během níž Spojené státy bombardovaly vybraná jaderná zařízení. Regionální vliv Íránu se drolí spolu s jeho takzvanou „osou odporu“. Hamás v Gaze byl zdecimován, vedení Hizballáhu v Libanonu citelně oslabeno a pád režimu Bašára Asada v Sýrii v prosinci 2024 připravil Teherán o klíčového spojence.

Americký prezident Donald Trump situaci bedlivě sleduje a nešetří varováními. Poté, co americké jednotky v rámci jiné operace zajaly venezuelského lídra Nicoláse Madura, získala Trumpova slova na váze. Prezident jasně vzkázal, že pokud íránský režim začne „násilně zabíjet pokojné demonstranty“, Spojené státy jim přijdou na pomoc a Írán pocítí velmi tvrdý úder.

Navzdory Chameneího prohlášením, že „vzbouřenci musí být usměrněni“, protesty neutichají. Demonstranti už nežádají jen levnější chleba, ale otevřeně skandují hesla proti režimu. V ulicích se objevují i volání na podporu exilového korunního prince Rezy Pahlavího. Hněv lidu, který doutnal od roku 2022 po smrti Mahsy Amíníové, se nyní rozhořel naplno a nezdá se, že by ho samotné represe dokázaly uhasit.

Zahraniční partneři jako Čína sice nadále kupují íránskou ropu, ale neposkytují Teheránu přímou vojenskou pomoc. Ani Rusko, které samo čerpá íránské drony pro své válečné účely, není v pozici, kdy by mohlo íránské teokracii zajistit stabilitu. Írán se tak ocitá v naprosté mezinárodní osamocenosti, zatímco vnitrostátní odpor dosahuje úrovně, která připomíná dny islámské revoluce z roku 1979.

Co se týče jaderných ambicí, Teherán se snaží vysílat rozporuplné signály. Přestože nedávno oznámil zastavení obohacování uranu ve snaze zmírnit sankce, Mezinárodní agentura pro atomovou energii varuje, že země by v případě rozhodnutí mohla vyrobit až deset jaderných bomb. Tato jaderná karta je pro íránské vedení poslední pojistkou, ale zároveň hlavním důvodem, proč Washington zvažuje vojenskou intervenci.

Vztahy mezi USA a Íránem se za poslední půlstoletí proměnily z pevného spojenectví v hluboké nepřátelství. Od rukojmí krize v roce 1979 až po odstoupení Donalda Trumpa od jaderné dohody v roce 2018 se obě země pohybují na hraně války. Dnešní události v ulicích íránských měst však naznačují, že o osudu režimu možná nakonec nerozhodnou rakety zvenčí, ale vlastní zbídačení a rozhněvaní občané.

Stalo se