Sonda do mozku Kim Čong-una: Proč každý krok Západu považuje za hrozbu pro KLDR?

Kim v projevu neoslavoval pouze technologický pokrok severokorejského námořnictva. Vyložil i své přesvědčení, že jihokorejsko-americké odstrašování – konkrétně rozmístění strategických zbraní, společné vojenské cvičení a větší zapojení Soulu do amerického jaderného plánování – představuje přímou hrozbu přežití jeho režimu. Podle něj se jedná o přípravy na válku, nikoliv obranné manévry.

Kimův pohled na současné bezpečnostní prostředí na Korejském poloostrově podle webu The Diplomat je extrémně pesimistický. Přirovnal ho k „nepředvídatelnému počasí na moři“ a označil opatření Spojených států za provokativní a útočné. V této atmosféře nejistoty a napětí považuje rozvoj severokorejského jaderného arzenálu a vojenských kapacit za nezbytnou reakci.

Kim tvrdě kritizoval nedávná jihokorejsko-americká vojenská cvičení, která podle něj simulovala jaderný konflikt. Za nejnebezpečnější označil nový operační plán OPLAN 5022, jenž zahrnuje i scénáře na „setnutí hlavy“ – tedy likvidaci severokorejského vedení – a integraci konvenčních i jaderných zbraní. Ten Kim označil za „nejjasnější důkaz válečných příprav“.

Severokorejská státní média tvrdí, že rozmístění amerických bombardérů B-1B, stíhaček F-35 a protiraketových systémů považuje Pchjongjang za přípravy k preventivnímu úderu. Nejedná se podle nich o pouhou obranu, ale o přímou hrozbu, která legitimizuje severokorejské jaderné odstrašování.

Kimova odpověď je založena na právně zakotvené jaderné doktríně z roku 2022, která umožňuje preventivní jaderný úder v případě ohrožení vedení státu, strategické infrastruktury nebo vypuknutí války. Jeho aktuální strategie se opírá o schopnost rychlé a silné reakce, přičemž důraz klade na vybudování „supermocné“ kapacity k preventivnímu úderu nejen na zemi, ale nově také na moři.

Nový torpédoborec Choe Hyon má být symbolem této nové strategie. Podle Kima je loď vybavena proti-letadlovými, proti-lodními, protiponorkovými a protiraketovými systémy, ale také schopností odpalovat hypersonické střely a taktické balistické rakety, které mohou zasahovat i pozemní cíle. Severní Korea tím signalizuje, že její námořní síly již neslouží pouze k obraně námořního prostoru, ale stávají se platformou pro jaderné a konvenční údery mimo své území.

Kromě torpédoborců Severní Korea pokračuje v programu vývoje jaderných ponorek. Ty mají být „druhou světlicí“ námořního odstrašování a umožnit provedení odvetných úderů i mimo Korejský poloostrov. Kim to potvrdil i při testu střel s plochou dráhou letu vypuštěných z ponorky v lednu 2024.

Vývoj námořních sil KLDR tak přispívá ke klasickému bezpečnostnímu dilematu. Každý krok na jedné straně – posílení obrany nebo rozmístění vojenských prostředků – je druhou stranou vnímán jako hrozba, což vyvolává další opatření a vede k eskalaci. V atmosféře vzájemné nedůvěry jsou nové zbraně, jako torpédoborce s možností útoku na pevninské cíle nebo ponorky s jaderným potenciálem, automaticky považovány za nástroje agrese.

Spojené státy a Jižní Korea tak čelí stále komplexnější hrozbě. Kim Čong-unova snaha o modernizaci armády, podpořená technologiemi z Ruska a zkušenostmi z války na Ukrajině, přináší prudký růst vojenského potenciálu KLDR. Odpovědí je posilování americko-jihokorejského odstrašování. Avšak bez komunikačních kanálů roste riziko špatného vyhodnocení situace – hranice mezi obranou a provokací se stírá.

Jakákoliv provokace ze strany KLDR – například z důvodu domácí legitimace, podobně jako za přechodu moci od Kim Čong-ila k Kim Čong-unovi – by mohla vést k rychlé odvetě Soulu v rámci jeho třífázové obranné strategie: preventivní úder, obrana a masivní odveta. Takový scénář by mohl vyvolat spirálu eskalace v podmínkách jaderného vydírání.

Jak tomu zabránit? Podle analytiků je nutné udělat několik kroků. Například zachovat silnou americkou přítomnost v Jižní Koreji, zejména jednotky USFK. Jejich role přesahuje početní sílu – symbolizují závazek USA k obraně regionu. Jakékoliv signály o oslabení tohoto závazku – například využívání stažení vojsk jako vyjednávacího nástroje – mohou být chybně interpretovány jako nezájem Washingtonu.

Je také třeba zřídit komunikační kanál s KLDR, ideálně na úrovni armádního velení. V prostředí, kde může krize eskalovat během hodin, je schopnost rychlé komunikace klíčová. Ačkoliv dnes Pchjongjang odmítá dialog, je nutné udržet připravenost a vůli k obnovení rozhovorů v případě otevření diplomatického prostoru.

Experti také uvádí, že je nutné vytvořit politické podmínky pro dialog, což je momentálně komplikované kvůli rostoucímu partnerství mezi Severní Koreou a Ruskem. KLDR získává z Ruska vojenské technologie, energii i finanční pomoc, zatímco Moskva spoléhá na severokorejskou munici, pracovní sílu a zdravotnickou podporu. Konec války na Ukrajině by mohl tento vztah oslabit a otevřít prostor pro diplomatickou iniciativu.

Do té doby však zůstává Korejský poloostrov sevřen v kruhu zbrojení a provokací. Každý nový krok k posílení odstrašování nese zároveň riziko neúmyslného konfliktu. A právě v této nejistotě tkví největší hrozba – že příští krize nemusí být zvládnutelná, pokud nebude doprovázena strategií prevence, komunikace a politického dialogu.