Šéfka EK krátce před hlasováním o nedůvěře razantně změnila taktiku

Von der Leyen bude spoléhat na podporu napříč středem politického spektra. Konkrétně půjde o hlasy její vlastní středopravé Evropské lidové strany (EPP), Socialistů a demokratů a liberální skupiny Obnovme Evropu (Renew Europe). Tyto tři centristické strany tradičně podporují předsedkyni Komise.

Ačkoli nikdo vážně neočekává, že by von der Leyen padla – oba návrhy na vyslovení nedůvěry vzešly z krajní levice a krajní pravice, jejichž hlasy na sesazení nestačí – počet hlasů je důležitý. Předsedkyně Komise se totiž bude v nadcházejících měsících spoléhat na podporu celého středu při prosazování své agendy. Jde již o druhý pokus o vyslovení nedůvěry za poslední tři měsíce.

V minulosti se Von der Leyen setkala s kritikou od centristických skupin. Nelíbila se jim její rozhodnutí ohledně obchodní politiky, příštího sedmiletého rozpočtu EU a také snaha o omezování byrokracie, kterou socialisté a liberálové vnímají jako ústupky od ekologických závazků (Green Deal). Její přístup se nyní odklonil od dřívějšího konfliktního stylu, který mnoho potenciálních spojenců odcizoval. 

Nová strategie je založena na třech krocích a zdůrazňuje kooperativnější tón a ochotu k dialogu spíše než ke konfrontaci.

Krok 1: Více mluvit, více naslouchat

Změna tónu začala již před zářijovým projevem o stavu Unie. V té době se kancelář von der Leyen zasadila o uzavření dlouho vázlé revize Rámcové dohody, která definuje spolupráci mezi Komisí a Parlamentem. Přestože se jedná o skromnou dohodu, je politicky užitečná, neboť pomohla rozptýlit kritiku, že von der Leyen dostatečně neobnovuje důvěru s europoslanci.

Předsedkyně Komise udělala i viditelná gesta. Ve svém projevu zmínila hrůzy v Gaze, čímž signalizovala ochotu naslouchat socialistickým, zeleným a levicovým poslancům. Také se zmínila o Zelené dohodě (Green Deal), kterou během loňské kampaně do Evropského parlamentu do značné míry opomíjela. Obě gesta byla zaměřena na europoslance, kteří se cítili dlouho ignorováni. Od července došlo k nárůstu kontaktů na různých úrovních. Komise je připravena „naslouchat požadavkům“ Parlamentu a jak řekl jeden z představitelů EPP: „Je to jednoduše politika – telefonáty, schůzky, večeře, vyjednávání a nakonec kompromis.“

Krok 2: Více (ale jen trochu) dávat

Kontakty mezi týmem von der Leyen a předsedy frakcí EPP, socialistů a liberálů se zintenzivňují před představením ročního pracovního programu Komise na rok 2026. Tento program, který stanovuje legislativní priority EU, je využíván centristickými stranami ke stabilizaci situace a odsouhlasení společného programu, který budou moci všichni podpořit.

Program slouží i jako vyjednávací žeton. Komise si díky němu může zajistit lepší podporu poslanců pro navrhovanou legislativu v příštím roce. Von der Leyen má nabitý program schůzkami s politickými skupinami, přičemž cílem je projednat program Komise. Tyto schůzky mají sloužit i jako „umožňovatel“ před hlasováním, neboť skupiny pravděpodobně požádají o politické ústupky.

Krok 3: Méně konfrontace

Oproti červencovému protiútoku, kdy von der Leyen naznačila, že každý, kdo hlasuje proti ní, v podstatě pomáhá Rusku, je nyní zřejmé, že tento přístup nefunguje. Během pondělní parlamentní debaty se její tón změnil. „Vím, že někteří z vás si stále nejsou jisti, jak budou hlasovat. Proto chci obnovit svůj slib, že tato Komise se s vámi zapojí v jakémkoli formátu je potřeba, abychom se pokusili společně najít odpovědi,“ řekla europoslancům.

Během sedmiminutového projevu, který byl o více než polovinu kratší než v červenci, také uznala, že mnohé kritiky „vyplývají ze skutečných a legitimních obav“, jako jsou Gaza, Ukrajina, obchod a vztahy s USA. Po skončení debaty si dokonce vyžádala souhlas předsedkyně Parlamentu Roberty Metsoly k opuštění sálu se zvednutým palcem. To je ostrý kontrast oproti lednu, kdy odešla uprostřed debaty o kontroverzním uvolnění miliard eur z fondů EU pro Maďarsko, což vyvolalo hněv napříč politickým spektrem. Tato jemná změna přístupu nezůstala bez povšimnutí.