Rozhodnutí Trumpa uzavřít dohodu s Íránem o něm prozradilo mnohem víc, než by se mohlo zdát

Donald Trump
Donald Trump, foto: Depositphotos
Klára Marková 18. června 2026 12:01
Sdílej:

Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uzavřít dohodu s Íránem odráží jeho snahu upřednostnit krátkodobé politické a ekonomické výhody před dlouhodobou strategií. Trump v červnu ve Francii přiznal, že hlavním motivem pro ukončení konfliktu, který sám v únoru rozpoutal, byla snaha odvrátit hospodářskou katastrofu. 

Otevřeně přitom popsal, jak pozorně sledoval reakce akciových trhů, které při náznacích míru prudce rostly, zatímco při eskalaci konfliktu zaznamenávaly obrovské propady. Prezident zdůraznil, že nechtěl dopadnout jako Herbert Hoover, kterému je přisuzována odpovědnost za Velkou hospodářskou krizi. Válka s Íránem totiž vedla k prudkému růstu cen benzínu a k inflaci, což se negativně projevilo na Trumpových volebních preferencích, které se propadly ke třiceti procentům.

Schválené memorandum o porozumění, které Trump divadelně podepsal v paláci ve Versailles, však vyvolává ostrou kritiku. Podle kritiků i některých republikánů, včetně bývalého viceprezidenta Mikea Pence, tato dohoda hraničí s usmířením agresora a zbavuje Washington téměř veškerých pák. Washington totiž Teheránu okamžitým uvolněním sankcí poskytne miliardy dolarů ještě před začátkem klíčových šedesátidenních rozhovorů o íránském jaderném programu. Trump navíc naznačil, že tuto šedesátidenní lhůtu nevnímá jako pevný termín.

Kritici upozorňují na závažné strategické důsledky tohoto kroku, který fakticky potvrzuje íránský předpoklad, že Američané nebudou schopni snášet dlouhodobé ekonomické náklady války. Schopnost Teheránu zablokovat export ropy přes Hormuzský průliv se tak ukázala jako mimořádně silná karta. Přestože Trump pohrozil, že v případě porušení dohody začne Írán znovu bombardovat, týdny intenzivních leteckých úderů ke změně tamního režimu nevedly, a Íránci tak mohou předpokládat, že Washington kvůli hrozbě propadu trhů k další síle nesáhne. Použití síly navíc zapovídá hned první bod samotného memoranda.

Dohoda má dopad i na vnitropolitickou situaci v Íránu. Trump na počátku války ujišťoval tamní obyvatele, že konflikt je jejich jedinou šancí na svržení brutální vlády. Podepsané memorandum však obsahuje závazek obou stran nevměšovat se do vnitřních záležitostí druhého státu, čímž Spojené státy íránskou opozici opustily. Na tiskové konferenci po summitu G7 navíc Trump překvapivě prohlásil, že Teherán má plné právo rozvíjet svůj raketový program, aby udržel krok s regionálními rivaly.

Prezident hájí svou dlouhodobou politiku vůči Íránu poukazem na úspěchy z minulých let, jako byla likvidace generála Kásema Solejmáního v lednu 2020 nebo loňské údery na jaderná zařízení, které podle něj hrozbu vývoje bomby eliminovaly. Analytici se však ptají, proč za této situace vůbec novou válku zahajoval. Formát versailleského podpisu a zaslání fotografie memoranda íránské straně naznačují, že pro Trumpa může být vnější dojem z uzavřené dohody důležitější než její skutečný obsah, přičemž dokument pro něj představuje především rychlou únikovou cestu z celého íránského tažení.

Témata:
Stalo se