Nejnovější útok ruských sil na ukrajinské město Sumy, který si vyžádal desítky civilních obětí, potvrdil, že Vladimir Putin nehodlá ustoupit. Přes opakované výzvy k mírovému řešení konfliktu zůstává ruský prezident neoblomný. Naopak dává najevo, že jeho cílem je rozšíření moci na území Ukrajiny za každou cenu.
Základní motivací této války není jen územní expanze či geopolitické zájmy. Jde o válku idejí, narativů a historických mýtů, jejichž kořeny sahají až do poloviny 16. století. Právě tehdy se Ivan Hrozný, velkokníže moskevský, prohlásil prvním carem celé Rusi a nastavil nový směr ruské imperiální ideologie.
Ivanův konflikt s polským králem Zikmundem I., který vládl nad rozsáhlým územím dnešní Ukrajiny, se stal předzvěstí budoucích střetů o tuto klíčovou oblast. Ruská vládnoucí elita od té doby pravidelně reinterpretovala historii tak, aby ospravedlnila své mocenské ambice. Tento trend se zachoval dodnes.
Putin sám se odkazuje na staré historické představy. V roce 2021 publikoval známý esej, v němž tvrdil, že Rusové a Ukrajinci tvoří jeden národ. Ve své úvaze odkazoval na tradice a ideologii, podle níž má Rusko právo „obnovit“ nebo znovusjednotit území, která podle něj historicky patřila Moskvě.
Ukrajina mezitím přežila zákaz vlastního jazyka, nucenou asimilaci, násilné přesuny obyvatel i hladomory – včetně Holodomoru ve 30. letech 20. století, kdy miliony Ukrajinců zahynuly v důsledku Stalinovy politiky. Přesto si Ukrajina udržela vlastní identitu a v roce 1991 vyhlásila nezávislost.
Od té doby čelí ukrajinská společnost opakovaným pokusům Ruska o destabilizaci. Přesto se v boji za svobodu a nezávislost sjednotili nejen vojáci, ale i učitelé, umělci či místní politici.
Ukrajina má hluboké kulturní kořeny sahající až ke Kyjevské Rusi, středověkému státu, který existoval mezi 9. a 13. stoletím. Tato říše zahrnovala území dnešní Ukrajiny, Běloruska a západního Ruska. Hlavním městem byla právě ukrajinská metropole Kyjev.
V letech 1386 až 1772 se většina těchto území dostala pod vládu polsko-litevské unie, konkrétně dynastie Jagellonců. Právě tehdy se formovala svébytná ukrajinská kultura, ovlivněná jak východními, tak západními vlivy.
Rusko dnes často odkazuje na dědictví Kyjevské Rusi a tvrdí, že jeho ambice jsou vedeny snahou znovusjednotit prastaré území. Tento narativ opakuje Putin, stejně jako dříve Ivan Hrozný, aby své výboje ospravedlnil jako „svatou misi“.
V roce 1547 se Moskevské knížectví stalo carstvím a Moskva byla prohlášena za „Třetí Řím“. Tím se Ruská pravoslavná církev a ruská monarchie pasovaly do role jediných dědiců pravé křesťanské tradice. To posílilo dojem, že expanze Ruska má duchovní rozměr.
Do konce 18. století ruské impérium zničilo polsko-litevskou unii a připojilo rozsáhlá území – včetně Ukrajiny. Ruské úřady začaly Ukrajinu označovat jako „Malorusko“ (Malorossija), což mělo naznačit, že jde jen o menší část širšího ruského celku.
Součástí této kolonizační politiky bylo potlačení ukrajinského jazyka, kulturní asimilace a podřízení ukrajinské pravoslavné církve Moskvě. Všechny projevy ukrajinské identity byly cíleně likvidovány.
Navzdory tomu se ukrajinská kultura rozvíjela díky kozácké tradici, dědictví polsko-litevské éry i specifickému vývoji, který byl odlišný od ruského. Mnozí Ukrajinci tvrdí, že jejich kultura existovala dávno před tím, než se Moskevská Rus vyvinula v impérium.
Ruská expanze se od 18. století odehrávala podle principu, který historik Alexander Etkind označuje jako „vnitřní kolonizaci“. Rusko si podrobovalo sousední národy a poté tvrdilo, že tyto země byly vždy jeho součástí.
Jedním z nejtemnějších období ukrajinských dějin zůstává Holodomor z let 1932–33. Tento hladomor, vyvolaný konfiskací obilí sovětskými úřady, si vyžádal miliony životů a zlomil odpor ukrajinských rolníků.
Ačkoliv Ukrajina byla během existence SSSR označována za sovětskou republiku, fakticky byla ovládána z Moskvy. Jakýkoliv projev národní identity byl tvrdě potlačen a odpůrci režimu byli často označováni za „fašisty“.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 získala Ukrajina samostatnost. Tento moment byl v Rusku vnímán jako zásadní ztráta – nejen územní, ale především ideologická. Ukrajina byla totiž považována za jádro ruské identity.
Na začátku nového tisíciletí nastoupil k moci Vladimir Putin. Slíbil obnovu ruské moci a vlivu a začal označovat bývalé sovětské republiky za „blízké zahraničí“, čímž naznačoval, že Rusko má na tyto země stále vliv.
V roce 2008 Rusko napadlo Gruzii. Následně uznalo nezávislost dvou separatistických oblastí a ponechalo tam své jednotky. Tento model aplikovalo i v roce 2014 na Ukrajině, kdy anektovalo Krym a podpořilo separatisty na Donbasu.
Putin své kroky ospravedlňoval ochranou rusky mluvícího obyvatelstva. Mezinárodní společenství však tuto anexi označilo za nelegální, což potvrdilo i Valné shromáždění OSN prostřednictvím rezoluce č. 68/262.
V roce 2022 začalo Rusko rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Tentokrát pod záminkou „denacifikace“ země – tedy údajné snahy zbavit Ukrajinu nacistických vlivů. Tato tvrzení však nebyla ničím podložena, a to i vzhledem k tomu, že prezident Volodymyr Zelenskyj má židovský původ.
Ruské vedení se v kampani často odvolává na „tradiční hodnoty“, „pravoslavnou jednotu“ a společnou slovanskou kulturu. Tím se snaží vyvolat dojem, že válka je nejen politická, ale i kulturní a duchovní.
Cílem invaze bylo plné ovládnutí Donbasu, vytvoření koridoru ke Krymu a případně postup až do moldavského Podněstří, kde působí proruské separatistické síly.
Rychlé vítězství se však nekonalo. Válka se protáhla a přinesla ohromné lidské i materiální ztráty. Ukrajinci si mezitím stále pevněji uvědomují, že nezávislost neznamená jen osvobození od ruské nadvlády, ale především možnost budovat vlastní demokratickou společnost.
Klíčovou událostí v tomto směřování byly protesty Euromajdanu v letech 2013–14, kdy lidé v Kyjevě požadovali přiblížení k Evropské unii a odmítali korupci. Tyto události se staly záminkou pro ruskou anexi Krymu.
Dnešní postoj Ukrajinců vychází z přesvědčení, že menší národy mají právo rozhodovat o své budoucnosti bez vměšování mocnějších sousedů. Vysílají tím jasný signál – právo na sebeurčení nemůže být popřeno žádným imperiálním narativem.
Ruský požadavek, aby Ukrajinci přijali společnou identitu, tak zůstává bez odezvy. Ukrajinci odmítají být součástí ruského impéria – mentálního, historického i skutečného.
V éře po rozpadu SSSR mnozí doufali, že východní Evropa zažije období spolupráce a míru. Namísto toho však staré imperiální ideje a autoritářské praktiky vedly k nejničivější válce v Evropě od roku 1945.
V konečném důsledku tak nejde jen o budoucnost Ukrajiny. Jde o podobu celého mezinárodního řádu. Jde o to, zda bude historie zneužívána k ospravedlnění agrese – nebo zda bude konečně respektováno právo každého národa rozhodovat o svém osudu.
Evropští lídři se na summitu v Bruselu pustili do diskuse o Ukrajině, nyní už bez přítomnosti prezidenta Volodymyra Zelenského. Klíčovým a nejproblematičtějším bodem jednání je otázka, co s ruskými zmrazenými aktivy, z nichž většina je uložena ve finančním depozitáři Euroclear se sídlem v Belgii.
V době, kdy probíhá demolice Východního křídla Bílého domu, části budovy, která byla po desetiletí spojena s prvními dámami Spojených států, zachovává Melania Trumpová mlčení. První dáma se veřejně nevyjádřila ke zbourání Východního křídla, jež sloužilo jako sídlo prezidentských manželek od administrativy Carthera. Tato demolice přitom narušila kancelářské prostory jejího týmu a vynutila si zastavení prohlídek Bílého domu pro veřejnost.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve čtvrtek prohlásila, že jakýkoli krok Evropské unie ke konfiskaci ruských aktiv držených na účtech společnosti Euroclear povede k „bolestivé reakci“ ze strany Ruska. Zacharovová uvedla, že EU nemá žádné zákonné prostředky k zabavení ruského majetku. Jeho konfiskace by tak byla považována za „krádež“.
Státní návštěva krále Karla III. ve Vatikánu odstartovala ve čtvrtek významným momentem. Britský monarcha se stal prvním panovníkem po 500 letech, který se modlil společně s papežem. Tato událost se konala po náročném týdnu doma, poznamenaném přetrvávajícími následky skandálu prince Andrewa. Král Karel a královna Camilla se poprvé od jeho květnového zvolení setkali s papežem Lvem XIV., a to po svém středečním příletu do Říma, kde oslavují Svatý jubilejní rok, jenž se koná každých pětadvacet let.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že „stávající struktura“ Východního křídla Bílého domu musí být stržena. Cílem je umožnit výstavbu nového tanečního sálu v odhadované hodnotě 250 milionů dolarů (přibližně 186 milionů liber). Bourací práce začaly již v pondělí a dva představitelé administrativy sdělili americkému partnerovi BBC, stanici CBS, že do konce týdne by měla být budova kompletně srovnána se zemí.
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa ve středu uvalila sankce na dvě největší ruské ropné společnosti. Současně vyzvala Moskvu, aby v souvislosti s válkou na Ukrajině okamžitě přistoupila k příměří. Trump po celé týdny naznačoval možnost uvalení postihů vůči Rusku za pokračování bojů, ale k výrazným trestním opatřením přistoupil až nyní. Oznámení o sankcích se objevilo poté, co Trump uvedl, že zrušil očekávané setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Důvodem je, že „neměl pocit, že by se dostali tam, kam je třeba“.
Zatímco se ruská válečná mašinerie posouvá vpřed na východě Ukrajiny, probíhá další ofenziva daleko za frontovou linií. Rusko zintenzivňuje noční útoky drony na ukrajinská města a civilní infrastrukturu. Vzhledem k rychlému zvyšování produkce těchto zbraní se ruské údery stávají stále intenzivnějšími.
První dáma USA Melania Trumpová oznámila návrat osmi ukrajinských dětí z ruského zajetí k jejich rodinám, což je úsilí, které si získalo pochvalu. Ovšem její charakteristika situace vyvolává u některých obhájců znepokojení. Prezident Donald Trump zároveň během setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským zpochybnil odhady počtu dětí unesených Ruskem.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil podporu návrhu amerického prezidenta Donalda Trumpa na zmrazení války s Ruskem na stávajících frontových liniích. Označil jej za „dobrý kompromis“, přestože připustil, že Moskva dala jasně najevo, že takové uspořádání nepřijme. Zelenskyj to uvedl během návštěvy Osla, která byla součástí jeho skandinávského turné s cílem zajistit další vojenskou pomoc.
Evropští lídři a spojenci Ukrajiny vydali v úterý brzy ráno opatrné varování americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi ohledně jeho vlažné podpory Kyjeva. Vyjádřili souhlas s jeho výzvou k okamžitému zastavení bojů, ale současně odmítli jakýkoliv návrh na územní ústupky ve prospěch Moskvy.
Ruské síly zaútočily ve středu ráno v ukrajinském Charkově na školku pomocí bezpilotních letounů. Úder potvrdili nejvyšší ukrajinští představitelé. Starosta Charkova Ihor Těrechov uvedl, že došlo k přímému zásahu soukromé mateřské školy v Choloďnojarském obvodu, po kterém vypukl požár.
Spojené království vyslalo do Izraele vojenský personál, který má pomoci s dohledem nad křehkým příměřím v Gaze. Spojené státy se snaží upevnit příměří, které minulý týden zprostředkoval Donald Trump, navzdory přetrvávajícímu násilí na obou stranách. Britští vojáci se připojí k mnohonárodní pracovní skupině pod vedením USA.