Nejnovější útok ruských sil na ukrajinské město Sumy, který si vyžádal desítky civilních obětí, potvrdil, že Vladimir Putin nehodlá ustoupit. Přes opakované výzvy k mírovému řešení konfliktu zůstává ruský prezident neoblomný. Naopak dává najevo, že jeho cílem je rozšíření moci na území Ukrajiny za každou cenu.
Základní motivací této války není jen územní expanze či geopolitické zájmy. Jde o válku idejí, narativů a historických mýtů, jejichž kořeny sahají až do poloviny 16. století. Právě tehdy se Ivan Hrozný, velkokníže moskevský, prohlásil prvním carem celé Rusi a nastavil nový směr ruské imperiální ideologie.
Ivanův konflikt s polským králem Zikmundem I., který vládl nad rozsáhlým územím dnešní Ukrajiny, se stal předzvěstí budoucích střetů o tuto klíčovou oblast. Ruská vládnoucí elita od té doby pravidelně reinterpretovala historii tak, aby ospravedlnila své mocenské ambice. Tento trend se zachoval dodnes.
Putin sám se odkazuje na staré historické představy. V roce 2021 publikoval známý esej, v němž tvrdil, že Rusové a Ukrajinci tvoří jeden národ. Ve své úvaze odkazoval na tradice a ideologii, podle níž má Rusko právo „obnovit“ nebo znovusjednotit území, která podle něj historicky patřila Moskvě.
Ukrajina mezitím přežila zákaz vlastního jazyka, nucenou asimilaci, násilné přesuny obyvatel i hladomory – včetně Holodomoru ve 30. letech 20. století, kdy miliony Ukrajinců zahynuly v důsledku Stalinovy politiky. Přesto si Ukrajina udržela vlastní identitu a v roce 1991 vyhlásila nezávislost.
Od té doby čelí ukrajinská společnost opakovaným pokusům Ruska o destabilizaci. Přesto se v boji za svobodu a nezávislost sjednotili nejen vojáci, ale i učitelé, umělci či místní politici.
Ukrajina má hluboké kulturní kořeny sahající až ke Kyjevské Rusi, středověkému státu, který existoval mezi 9. a 13. stoletím. Tato říše zahrnovala území dnešní Ukrajiny, Běloruska a západního Ruska. Hlavním městem byla právě ukrajinská metropole Kyjev.
V letech 1386 až 1772 se většina těchto území dostala pod vládu polsko-litevské unie, konkrétně dynastie Jagellonců. Právě tehdy se formovala svébytná ukrajinská kultura, ovlivněná jak východními, tak západními vlivy.
Rusko dnes často odkazuje na dědictví Kyjevské Rusi a tvrdí, že jeho ambice jsou vedeny snahou znovusjednotit prastaré území. Tento narativ opakuje Putin, stejně jako dříve Ivan Hrozný, aby své výboje ospravedlnil jako „svatou misi“.
V roce 1547 se Moskevské knížectví stalo carstvím a Moskva byla prohlášena za „Třetí Řím“. Tím se Ruská pravoslavná církev a ruská monarchie pasovaly do role jediných dědiců pravé křesťanské tradice. To posílilo dojem, že expanze Ruska má duchovní rozměr.
Do konce 18. století ruské impérium zničilo polsko-litevskou unii a připojilo rozsáhlá území – včetně Ukrajiny. Ruské úřady začaly Ukrajinu označovat jako „Malorusko“ (Malorossija), což mělo naznačit, že jde jen o menší část širšího ruského celku.
Součástí této kolonizační politiky bylo potlačení ukrajinského jazyka, kulturní asimilace a podřízení ukrajinské pravoslavné církve Moskvě. Všechny projevy ukrajinské identity byly cíleně likvidovány.
Navzdory tomu se ukrajinská kultura rozvíjela díky kozácké tradici, dědictví polsko-litevské éry i specifickému vývoji, který byl odlišný od ruského. Mnozí Ukrajinci tvrdí, že jejich kultura existovala dávno před tím, než se Moskevská Rus vyvinula v impérium.
Ruská expanze se od 18. století odehrávala podle principu, který historik Alexander Etkind označuje jako „vnitřní kolonizaci“. Rusko si podrobovalo sousední národy a poté tvrdilo, že tyto země byly vždy jeho součástí.
Jedním z nejtemnějších období ukrajinských dějin zůstává Holodomor z let 1932–33. Tento hladomor, vyvolaný konfiskací obilí sovětskými úřady, si vyžádal miliony životů a zlomil odpor ukrajinských rolníků.
Ačkoliv Ukrajina byla během existence SSSR označována za sovětskou republiku, fakticky byla ovládána z Moskvy. Jakýkoliv projev národní identity byl tvrdě potlačen a odpůrci režimu byli často označováni za „fašisty“.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 získala Ukrajina samostatnost. Tento moment byl v Rusku vnímán jako zásadní ztráta – nejen územní, ale především ideologická. Ukrajina byla totiž považována za jádro ruské identity.
Na začátku nového tisíciletí nastoupil k moci Vladimir Putin. Slíbil obnovu ruské moci a vlivu a začal označovat bývalé sovětské republiky za „blízké zahraničí“, čímž naznačoval, že Rusko má na tyto země stále vliv.
V roce 2008 Rusko napadlo Gruzii. Následně uznalo nezávislost dvou separatistických oblastí a ponechalo tam své jednotky. Tento model aplikovalo i v roce 2014 na Ukrajině, kdy anektovalo Krym a podpořilo separatisty na Donbasu.
Putin své kroky ospravedlňoval ochranou rusky mluvícího obyvatelstva. Mezinárodní společenství však tuto anexi označilo za nelegální, což potvrdilo i Valné shromáždění OSN prostřednictvím rezoluce č. 68/262.
V roce 2022 začalo Rusko rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Tentokrát pod záminkou „denacifikace“ země – tedy údajné snahy zbavit Ukrajinu nacistických vlivů. Tato tvrzení však nebyla ničím podložena, a to i vzhledem k tomu, že prezident Volodymyr Zelenskyj má židovský původ.
Ruské vedení se v kampani často odvolává na „tradiční hodnoty“, „pravoslavnou jednotu“ a společnou slovanskou kulturu. Tím se snaží vyvolat dojem, že válka je nejen politická, ale i kulturní a duchovní.
Cílem invaze bylo plné ovládnutí Donbasu, vytvoření koridoru ke Krymu a případně postup až do moldavského Podněstří, kde působí proruské separatistické síly.
Rychlé vítězství se však nekonalo. Válka se protáhla a přinesla ohromné lidské i materiální ztráty. Ukrajinci si mezitím stále pevněji uvědomují, že nezávislost neznamená jen osvobození od ruské nadvlády, ale především možnost budovat vlastní demokratickou společnost.
Klíčovou událostí v tomto směřování byly protesty Euromajdanu v letech 2013–14, kdy lidé v Kyjevě požadovali přiblížení k Evropské unii a odmítali korupci. Tyto události se staly záminkou pro ruskou anexi Krymu.
Dnešní postoj Ukrajinců vychází z přesvědčení, že menší národy mají právo rozhodovat o své budoucnosti bez vměšování mocnějších sousedů. Vysílají tím jasný signál – právo na sebeurčení nemůže být popřeno žádným imperiálním narativem.
Ruský požadavek, aby Ukrajinci přijali společnou identitu, tak zůstává bez odezvy. Ukrajinci odmítají být součástí ruského impéria – mentálního, historického i skutečného.
V éře po rozpadu SSSR mnozí doufali, že východní Evropa zažije období spolupráce a míru. Namísto toho však staré imperiální ideje a autoritářské praktiky vedly k nejničivější válce v Evropě od roku 1945.
V konečném důsledku tak nejde jen o budoucnost Ukrajiny. Jde o podobu celého mezinárodního řádu. Jde o to, zda bude historie zneužívána k ospravedlnění agrese – nebo zda bude konečně respektováno právo každého národa rozhodovat o svém osudu.
Klid zbraní mezi Spojenými státy a Íránem skončil po obnovené výměně vojenských úderů na Blízkém východě. Americká armáda zasáhla íránské vojenské cíle, na což Teherán reagoval útoky na území Jordánska, Bahrajnu a Kuvajtu. K této odvetě došlo navzdory varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv úder vyvolá ještě tvrdší reakci. Poslední střety však zůstaly rozsahem omezené, což podle odborníků oslovených webem CNN naznačuje neochotu obou stran vstoupit do přímé a plnohodnotné války.
V Evropě prudce roste počet sabotážních akcí zaměřených na vojenskou a obrannou infrastrukturu, přičemž z jejich organizace je podezřelé Rusko. Německé úřady nedávno prohlásily Moskvu za odpovědnou za incident na letišti v Lipsku, kde byly v blízkosti ukrajinských nákladních letadel objeveny drony s výbušninami. Ruský prezident Vladimir Putin jakoukoli vinu odmítá a označuje podobná obvinění za nepodložená. Polské i německé ministerstvo vnitra však varují, že Moskva mění svou strategii a zásadně stupňuje své hybridní operace v evropských zemích.
Americký prezident Donald Trump vyzval Ukrajinu, aby přestala útočit na ruské ropné rafinérie kvůli celosvětovému růstu cen motorové nafty. Své prohlášení učinil během dvoudenní návštěvy Irska, kde navštívil své golfové hřiště v hrabství Clare. Šéf Bílého domu odmítl tvrzení, že by za prudkým nárůstem cen paliv stála válka, kterou jeho administrativa vede proti Íránu. Podle jeho slov je hlavním důvodem nynějšího nedostatku nafty právě ukrajinská strategie zaměřená na ruskou energetiku.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Populismus se stává celosvětovým fenoménem, který získává stále větší podporu napříč různými politickými systémy. Tímto pojmem jsou dnes označovány výrazné osobnosti pravice i levice, mezi něž patří například brazilský politik Jair Bolsonaro, indický premiér Nárendra Módí nebo americký senátor Bernie Sanders. Přestože se akademické definice populismu v mnoha ohledech rozcházejí, všechny staví na stejném základním principu. Rozdělují totiž společnost na dvě nesmiřitelné skupiny, kterými jsou čistý lid a korumpované elity.
Nová zpráva Organizace spojených národů varuje, že svět již není schopen dodržet hranici globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia. Podle zveřejněného dokumentu Programu OSN pro životní prostředí překročí lidstvo tuto kritickou hranici pravděpodobně již kolem roku 2030. Současný růst teploty představuje vážnou hrozbu zejména pro ostrovní státy v Tichém oceánu, které čelí rychlému vzestupu mořské hladiny. Zástupci těchto zranitelných regionů zdůrazňují, že pouhé výzvy k vyšším závazkům už nestačí a je nutná okamžitá politická vůle i masivní investice.
Obyvatelé ruské Kurské oblasti podle BBC stále marně pátrají po svých příbuzných, kteří zmizeli po ukrajinském přeshraničním útoku. Jednou z nich je i žena jménem Ljubov, jež ztratila kontakt se svou matkou den po začátku invaze ukrajinských sil. Zatímco dříve chovala ke své vlasti naprostou důvěru, dnes pociťuje vůči ruskému státu silnou zášť. Podle místního guvernéra zůstává v regionu nezvěstných více než tři sta lidí, přesné číslo však nikdo nezná.
Ruské ozbrojené síly během jednoho týdne vyslaly proti Ukrajině přibližně 2 100 útočných bezpilotních letounů, 78 raket různých typů a téměř 1 700 řízených leteckých pum. V neděli 13. září o rozsáhlých vzdušných útocích informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle jeho vyjádření tvořily podstatnou část nasazených strojů proudové bezpilotní prostředky Šáhed. Moskva tyto zbraně využívá k systematickému ničení ukrajinské ekonomiky, klíčové infrastruktury i běžného života obyvatel.
Francouzské úřady během letošního léta zadržely 514 osob podezřelých ze zakládání lesních požárů, mezi nimiž figuruje i 198 mladistvých. K zatčeným patří například patnáctiletý chlapec, který odhodil hořící cigaretu v lese u Bordeaux, nebo padesátiletá žena podezřelá ze založení sedmnácti požárů. Dalším případem je šestatřicetiletý muž, jenž zapálil papírovou tašku s odpadky v porostu poblíž Perpignanu. V průběhu letošního rekordního léta lehl popelem rozsáhlý porost o celkové rozloze 115 tisíc hektarů lesů a křovin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil ochotu setkat se s ruským lídrem Vladimirem Putinem na nadcházejícím summitu skupiny G20 v Miami a jednat o ukončení války. Moskevský Kreml však tuto možnost okamžitě odmítl a označil ji za zcela nemožnou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zopakoval požadavek, že k jakémukoli osobnímu jednání obou představitelů může dojít výhradně v ruské metropoli. Vrcholná schůzka lídrů největších světových ekonomik se má v USA uskutečnit v polovině prosince, přičemž Putinova účast zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Americký ministr energetiky Chris Wright prohlásil, že Spojené státy možná nedosáhnou s Íránem jaderné dohody, která by zemi zabránila v získání jaderných zbraní. Vyjednávání mezi oběma státy v současnosti stagnuje, zatímco vojenský konflikt v regionu nadále pokračuje. Podle ministra zůstává otevřená možnost dalšího vojenského zásahu, který by definitivně zničil íránské kapacity na výrobu a rozvinutí těchto zbraní. Druhou variantou je podle něj čekání na případnou novou íránskou vládu.
Spoluzakladatel výzkumné společnosti Anthropic vyzval k úmyslnému zpomalení vývoje nejmodernějších modelů umělé inteligence. Ve své nejnovější eseji zveřejněné na jeho webu zdůrazňuje, že pokrok v oblasti schopností umělé inteligence v posledních měsících výrazně předbíhá možnosti jejího výzkumu bezpečnosti a kontroly. Autor se vývoji technologií věnuje již dvanáct let a nadále věří v jejich obrovský přínos pro lidstvo, včetně léčby závažných onemocnění nebo ekonomického růstu. Podle jeho názoru je však nezbytné dát výzkumníkům dostatek času na to, aby dokázali rizika účinně eliminovat.