Nejnovější útok ruských sil na ukrajinské město Sumy, který si vyžádal desítky civilních obětí, potvrdil, že Vladimir Putin nehodlá ustoupit. Přes opakované výzvy k mírovému řešení konfliktu zůstává ruský prezident neoblomný. Naopak dává najevo, že jeho cílem je rozšíření moci na území Ukrajiny za každou cenu.
Základní motivací této války není jen územní expanze či geopolitické zájmy. Jde o válku idejí, narativů a historických mýtů, jejichž kořeny sahají až do poloviny 16. století. Právě tehdy se Ivan Hrozný, velkokníže moskevský, prohlásil prvním carem celé Rusi a nastavil nový směr ruské imperiální ideologie.
Ivanův konflikt s polským králem Zikmundem I., který vládl nad rozsáhlým územím dnešní Ukrajiny, se stal předzvěstí budoucích střetů o tuto klíčovou oblast. Ruská vládnoucí elita od té doby pravidelně reinterpretovala historii tak, aby ospravedlnila své mocenské ambice. Tento trend se zachoval dodnes.
Putin sám se odkazuje na staré historické představy. V roce 2021 publikoval známý esej, v němž tvrdil, že Rusové a Ukrajinci tvoří jeden národ. Ve své úvaze odkazoval na tradice a ideologii, podle níž má Rusko právo „obnovit“ nebo znovusjednotit území, která podle něj historicky patřila Moskvě.
Ukrajina mezitím přežila zákaz vlastního jazyka, nucenou asimilaci, násilné přesuny obyvatel i hladomory – včetně Holodomoru ve 30. letech 20. století, kdy miliony Ukrajinců zahynuly v důsledku Stalinovy politiky. Přesto si Ukrajina udržela vlastní identitu a v roce 1991 vyhlásila nezávislost.
Od té doby čelí ukrajinská společnost opakovaným pokusům Ruska o destabilizaci. Přesto se v boji za svobodu a nezávislost sjednotili nejen vojáci, ale i učitelé, umělci či místní politici.
Ukrajina má hluboké kulturní kořeny sahající až ke Kyjevské Rusi, středověkému státu, který existoval mezi 9. a 13. stoletím. Tato říše zahrnovala území dnešní Ukrajiny, Běloruska a západního Ruska. Hlavním městem byla právě ukrajinská metropole Kyjev.
V letech 1386 až 1772 se většina těchto území dostala pod vládu polsko-litevské unie, konkrétně dynastie Jagellonců. Právě tehdy se formovala svébytná ukrajinská kultura, ovlivněná jak východními, tak západními vlivy.
Rusko dnes často odkazuje na dědictví Kyjevské Rusi a tvrdí, že jeho ambice jsou vedeny snahou znovusjednotit prastaré území. Tento narativ opakuje Putin, stejně jako dříve Ivan Hrozný, aby své výboje ospravedlnil jako „svatou misi“.
V roce 1547 se Moskevské knížectví stalo carstvím a Moskva byla prohlášena za „Třetí Řím“. Tím se Ruská pravoslavná církev a ruská monarchie pasovaly do role jediných dědiců pravé křesťanské tradice. To posílilo dojem, že expanze Ruska má duchovní rozměr.
Do konce 18. století ruské impérium zničilo polsko-litevskou unii a připojilo rozsáhlá území – včetně Ukrajiny. Ruské úřady začaly Ukrajinu označovat jako „Malorusko“ (Malorossija), což mělo naznačit, že jde jen o menší část širšího ruského celku.
Součástí této kolonizační politiky bylo potlačení ukrajinského jazyka, kulturní asimilace a podřízení ukrajinské pravoslavné církve Moskvě. Všechny projevy ukrajinské identity byly cíleně likvidovány.
Navzdory tomu se ukrajinská kultura rozvíjela díky kozácké tradici, dědictví polsko-litevské éry i specifickému vývoji, který byl odlišný od ruského. Mnozí Ukrajinci tvrdí, že jejich kultura existovala dávno před tím, než se Moskevská Rus vyvinula v impérium.
Ruská expanze se od 18. století odehrávala podle principu, který historik Alexander Etkind označuje jako „vnitřní kolonizaci“. Rusko si podrobovalo sousední národy a poté tvrdilo, že tyto země byly vždy jeho součástí.
Jedním z nejtemnějších období ukrajinských dějin zůstává Holodomor z let 1932–33. Tento hladomor, vyvolaný konfiskací obilí sovětskými úřady, si vyžádal miliony životů a zlomil odpor ukrajinských rolníků.
Ačkoliv Ukrajina byla během existence SSSR označována za sovětskou republiku, fakticky byla ovládána z Moskvy. Jakýkoliv projev národní identity byl tvrdě potlačen a odpůrci režimu byli často označováni za „fašisty“.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 získala Ukrajina samostatnost. Tento moment byl v Rusku vnímán jako zásadní ztráta – nejen územní, ale především ideologická. Ukrajina byla totiž považována za jádro ruské identity.
Na začátku nového tisíciletí nastoupil k moci Vladimir Putin. Slíbil obnovu ruské moci a vlivu a začal označovat bývalé sovětské republiky za „blízké zahraničí“, čímž naznačoval, že Rusko má na tyto země stále vliv.
V roce 2008 Rusko napadlo Gruzii. Následně uznalo nezávislost dvou separatistických oblastí a ponechalo tam své jednotky. Tento model aplikovalo i v roce 2014 na Ukrajině, kdy anektovalo Krym a podpořilo separatisty na Donbasu.
Putin své kroky ospravedlňoval ochranou rusky mluvícího obyvatelstva. Mezinárodní společenství však tuto anexi označilo za nelegální, což potvrdilo i Valné shromáždění OSN prostřednictvím rezoluce č. 68/262.
V roce 2022 začalo Rusko rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Tentokrát pod záminkou „denacifikace“ země – tedy údajné snahy zbavit Ukrajinu nacistických vlivů. Tato tvrzení však nebyla ničím podložena, a to i vzhledem k tomu, že prezident Volodymyr Zelenskyj má židovský původ.
Ruské vedení se v kampani často odvolává na „tradiční hodnoty“, „pravoslavnou jednotu“ a společnou slovanskou kulturu. Tím se snaží vyvolat dojem, že válka je nejen politická, ale i kulturní a duchovní.
Cílem invaze bylo plné ovládnutí Donbasu, vytvoření koridoru ke Krymu a případně postup až do moldavského Podněstří, kde působí proruské separatistické síly.
Rychlé vítězství se však nekonalo. Válka se protáhla a přinesla ohromné lidské i materiální ztráty. Ukrajinci si mezitím stále pevněji uvědomují, že nezávislost neznamená jen osvobození od ruské nadvlády, ale především možnost budovat vlastní demokratickou společnost.
Klíčovou událostí v tomto směřování byly protesty Euromajdanu v letech 2013–14, kdy lidé v Kyjevě požadovali přiblížení k Evropské unii a odmítali korupci. Tyto události se staly záminkou pro ruskou anexi Krymu.
Dnešní postoj Ukrajinců vychází z přesvědčení, že menší národy mají právo rozhodovat o své budoucnosti bez vměšování mocnějších sousedů. Vysílají tím jasný signál – právo na sebeurčení nemůže být popřeno žádným imperiálním narativem.
Ruský požadavek, aby Ukrajinci přijali společnou identitu, tak zůstává bez odezvy. Ukrajinci odmítají být součástí ruského impéria – mentálního, historického i skutečného.
V éře po rozpadu SSSR mnozí doufali, že východní Evropa zažije období spolupráce a míru. Namísto toho však staré imperiální ideje a autoritářské praktiky vedly k nejničivější válce v Evropě od roku 1945.
V konečném důsledku tak nejde jen o budoucnost Ukrajiny. Jde o podobu celého mezinárodního řádu. Jde o to, zda bude historie zneužívána k ospravedlnění agrese – nebo zda bude konečně respektováno právo každého národa rozhodovat o svém osudu.
Ředitel afrického Centera pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) Jean Kaseya varoval, že dosud nevídané šíření epidemie eboly v Africe by se mohlo rozšířit do Velké Británie i dalších zemí světa, pokud mezinárodní společenství neposkytne dostatečné finanční prostředky na zvýšení připravenosti a zajištění léčby.
Španělsko zasáhla obrovská tragédie v podobě srážky dvou vysokorychlostních vlaků, která si ve středu ráno v provinci Toledo vyžádala nejméně 68 lidských obětí a desítky zraněných. K nehodě došlo na železniční trati spojující hlavní město Madrid se Sevillou, kde vlak společnosti Renfe narazil do zadní části stojící soupravy soukromého dopravce Iryo. Událost okamžitě zmobilizovala všechny dostupné záchranné složky v oblasti.
Slavnostní předávání státních vyznamenání u příležitosti Dne vzniku samostatného československého státu ve Vladislavském sále Pražského hradu dospělo ke svému závěru. Prezident Petr Pavel celkem udělil nebo propůjčil 51 významných ocenění osobnostem z oblasti vědy, kultury, sportu, armády či veřejného života.
Před dvaceti lety zveřejnil britský ekonom Nicholas Stern průlomovou zprávu nazvanou The Economics of Climate Change, která zásadním způsobem proměnila pohled na ekonomické dopady klimatické krize. Dokument vypracovaný pro tehdejší britskou vládu ukázal, že investice do nízkouhlíkové budoucnosti mají hluboký ekonomický smysl a že nečinnost stojí společnost mnohem více peněz a nakonec bude mít devastační dopady. Tato studie tehdy otřásla dosavadním vnímáním mezi hlavními představiteli ekonomické vědy, kteří dlouho přehlíželi reálné hrozby globálního oteplování.
Izrael se nachází v politické nejistotě po nedávných parlamentních volbách, ve kterých úřadující premiér Benjamin Netanjahu ztratil většinu v Knesetu. Sčítání hlasů ukázalo, že ani Netanjahuova koalice, ani opoziční blok vedený generálem Gadi Eisenkotem nezískají potřebných jednašedesát mandátů. Výsledek tak podle The Guardian závisí na tom, zda se strany odhodlají ke spolupráci s palestinskými stranami, jejichž voliči zaznamenali výrazný nárůst účasti. Celá politická scéna se tak ocitá před zásadním rozhodnutím o dalším směřování země.
Izrael se po parlamentních volbách podle BBC ocitl v hluboké politické patové situaci, když po sečtení 90 procent hlasů nezískali potřebnou většinu pro sestavení vlády ani úřadující premiér Benjamin Netanjahu, ani jeho hlavní vyzyvatel Gadi Eisenkot.
V Montrealu se tento týden koná jednadvacátý summit představitelů Kanady a Evropské unie, který navazuje na nedávnou nabídku evropského přídavného členství a diskuze o užší integraci obou transatlantických partnerů. Setkání se účastní kanadský premiér Mark Carney, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady António Costa, přičemž hlavním tématem jsou další kroky ve vzájemných vztazích.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se veřejně zastal finského prezidenta Alexandra Stubba a norského premiéra Jonase Gahra Støra kvůli jejich nedávnému přímému telefonátu s ruským vůdcem Vladimirem Putinem. Tento diplomatický krok se na evropské politické scéně setkal s rozporuplnými reakcemi a kritikou ze strany některých států, které se obávají narušení jednotného postupu unijních spojenců vůči Moskvě.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho administrativa oficiálně ukončuje přísné ekologické předpisy z éry předchozího vedení, které zavazovaly ropné a plynárenské společnosti k odpovědnosti za velké úniky skleníkového metanu. Toto rozhodnutí prezentoval během úterního večerního předvolebního shromáždění v texaském Lubbocku jako klíčový krok pro snížení nákladů a podporu domácí těžby.
Ruský prezident Vladimir Putin uskutečnil zkoušku strategické balistické střely schopné nést jaderné zbraně pouhé hodiny poté, co vedl telefonické rozhovory s nejvyššími představiteli Finska a Norska. Tento krok následoval po diplomatické snaze severských politiků o deeskalaci probíhajícího konfliktu na Ukrajině. Odpověď Moskvy však ukázala na pokračující tvrdý postoj ruského vedení k celé situaci.
Ukrajinská společnost Himera a dánský výrobce satelitů GomSpace vyslaly na oběžnou dráhu testovací družici s názvem Obria Nano. Tento krok představuje první fázi směřující k vybudování nezávislé ukrajinské komunikační sítě. Satelit se dostal do vesmíru 1. října na palubě rakety v rámci mise Transporter-18 společnosti SpaceX a podle dostupných informací již úspěšně funguje.
Společnost Anthropic, která stojí za vývojem populárního chatbota Claude, podala oficiální žádost o primární veřejnou nabídku akcií (IPO) doprovázenou rozsáhlým seznamem rizikových faktorů. Tento téměř stostránkový dokument detailně popisuje nejrůznější hrozby, s nimiž se firma potýká a které by mohly negativně ovlivnit její budoucí podnikání i finanční výsledky. Přestože tržní hodnota podniku míří k závratným výšinám, vedení upozorňuje na celou řadu dosud nevídaných výzev spojených s rychlým vývojem umělé inteligence.
