Donald Trump se opět dostal do sporu s médii kvůli způsobu, jakým je prezentována jeho politika. Tentokrát prezident USA, čerstvě po návratu z vrcholného summitu NATO v Haagu, očekával ovace za to, že přesvědčil spojence ke zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP. Místo toho se pozornost novinářů stočila k otázkám o útocích proti Íránu, jejich efektivitě a důsledcích.
Přestože většina států NATO kývla na Trumpův požadavek – s výjimkou Španělska, kterému prý hrozí tvrdá odveta v podobě obchodních sankcí – média se soustředila na kritičtější témata. Prezident, který si na uznání zakládá, přitom zveřejnil i soukromou zprávu šéfa NATO Marka Rutteho, který mu velebil za „něco, co se žádnému jinému americkému prezidentovi po desetiletí nepodařilo“.
Ostatně chvála se v případě Donalda Trumpa ukazuje jako mocný nástroj diplomacie. Světoví státníci v čele s Benjaminem Netanjahuem nebo Vladimirem Putinem jsou v lichocení prezidentovi zběhlí – a dobře vědí, jak jej přesvědčit. Rutte jej dokonce označuje za „tatínka“.
Historik Andrew Gawthorpe z Leidenské univerzity ale varuje, že taková strategie může být kontraproduktivní. Lichocení, podřizování se nebo obcházení konfliktů mohou sice dočasně pomoci, ale nezajišťují žádná trvalá řešení. Podle něj je ještě nebezpečnější to, že bezpodmínečná poslušnost vysílá signál, že prezident si může dovolit cokoliv. To nejen posiluje jeho moc, ale zároveň odrazuje ostatní od jakéhokoliv odporu.
Jasný důkaz poskytl Trump krátce před summitem NATO. Na dotaz ohledně příměří mezi Izraelem a Íránem reagoval podrážděně: „Máme tu dvě země, které spolu bojují tak dlouho, že už ani nevědí, co do prdele dělají.“ Psycholog Geoff Beattie z Edge Hill University v tom vidí vědomou volbu výrazu, jehož účelem bylo demonstrovat vztek. Ukazuje to, jak prezident podléhá emocionálním reakcím a dělá rozhodnutí rychle, často impulzivně.
Samotný summit NATO byl zúžen pouze na otázku navýšení obranných výdajů, zatímco problematika Ukrajiny zůstala upozaděna. Podle Stefana Wolffa z Birminghamské univerzity byl hlavním cílem summitu udržet Trumpa nejen na místě, ale i ve strukturách aliance – což se nakonec podařilo.
Evropské státy totiž v současnosti závisí na americké vojenské technice. Trumpova přítomnost v NATO a jeho potvrzení závazku k článku 5 – tedy povinnosti chránit napadeného člena – byly klíčové. I když to chvíli vypadalo, že Spojené státy by se mohly snažit definici tohoto článku reinterpretovat, prezident nakonec ubezpečil spojence o pokračující loajalitě.
Přesto se ukazuje, že americké a evropské priority se začínají rozcházet. Jak podotýká Andrew Corbett z King's College v Londýně, USA se stále více zaměřují na soupeření s Čínou v Tichomoří, zatímco Evropa zůstává fixovaná na Rusko. To přináší obavy z oslabování americké přítomnosti na starém kontinentu.
Na pozadí summitu však dál rezonuje téma útoků proti Íránu. Ty byly kontroverzní i v rámci republikánské základny. Trump se vždy vymezoval proti dlouhým válečným tažením, ale nyní se jeho administrativa do jednoho zapojila. I když Írán zatím odpověděl jen symbolicky, hrozba uzavření Hormuzského průlivu – kudy prochází pětina světové ropy – stále visí ve vzduchu.
Podle Caleba Wheelera z University of Cardiff Spojené státy porušily Chartu OSN, konkrétně článek 2(4), který zakazuje použití síly proti územní celistvosti jiného státu. Pokud by se navíc prokázalo, že útoky nepřinesly žádný zásadní pokrok a íránský jaderný program byl pouze dočasně zadržen, mohlo by to režim v Teheránu motivovat k urychlení vývoje vlastní jaderné zbraně.
Jak upozorňují odborníci David Dunn a Nicholas Wheeler, americký zásah byl postaven na údajné bezprostřední hrozbě. Pokud ale tato hrozba nebyla reálná, útok může přinést přesně opačný výsledek – tedy stimulaci jaderného zbrojení Íránu.
Na geopolitické scéně se navíc zviditelnil Elon Musk. V reakci na internetové výpadky v Íránu, které měly zamezit protestům, otevřel přístup k satelitní síti Starlink. Ta se již dříve osvědčila během protestů po smrti Mahsy Amini nebo ve válce na Ukrajině. Politolog Joscha Abels ale varuje, že taková moc v rukou jednotlivce představuje nebezpečí. Musk už dříve bez konzultací systém vypnul a připomněl, že Starlink „neměl být nikdy zbraní“.
Prezident Petr Pavel v úterý potřetí ve funkci předá státní vyznamenání. Z publika však bude oceněným tleskat jen jeden ze dvou žijících exprezidentů. Na Pražský hrad dorazí pouze Václav Klaus. Pavlův předchůdce v úřadu Miloš Zeman totiž pokračuje v rekonvalescenci po nedávné operaci zad.
Felix Slováček už je sice dávno v důchodovém věku, přesto i po osmdesátce neustále pracuje. Momentálně na novém projektu, který je velmi osobní. Známý saxofonista totiž předem odhalil, v čem spočívá.
Simona Stašová zasvětila lidi do tajů vlastní rodiny, jejíž nejvýraznější postavou je samozřejmě její maminka Jiřina Bohdalová. Málo se ale ví o švédské rodinné větvi. Stašová už se pomalu těší na nevlastní dceru.
Počasí v Evropě má už dnes ovlivnit výrazná tlaková níže, jejíž projevy se nevyhnou ani České republice. Podle meteorologů je nutné počítat se silnějším větrem, jehož rychlost ale nebude úplně extrémní. Vyplývá to z příspěvku Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na sociální síti X.
Zítra budou do Vánoc zbývat přesně dva měsíce. Česká televize si tak řekla, že je nejvyšší čas odhalit stěžejní okamžiky vánočního programu. Diváci se mohou těšit na nové pohádky, Karla Šípa s Všechnopárty či speciální vydání StarDance.
Malá skupina poslanců britského parlamentu požaduje, aby vláda formálně odebrala tituly princi Andrewovi. Lídři SNP (Skotská národní strana) ve Westminsteru, Stephen Flynn, podali návrh, který by vládu vyzval k legislativnímu kroku, jenž by Andrewovi odebral vévodský titul. I když se k návrhu připojilo pouze 14 poslanců a vláda není povinna jednat, dává to politikům příležitost vyjádřit svou vůli jednat. Zároveň to poukazuje na možné cesty, jakými by mohl Andrew o zbylé tituly přijít.
Moskva rychle zareagovala na koordinované sankce USA namířené proti jejím dvěma největším ropným společnostem, Rosněfťu a Lukoilu. Ruské ministerstvo zahraničí označilo opatření za „kontraproduktivní“ a varovalo Trumpovu administrativu, že selžou. Zároveň obvinilo Evropskou unii, že se nedokáže smířit s neúčinností vlastních sankcí.
Po letech izolace od následků války Vladimira Putina začíná ruská ekonomika konečně pociťovat dopady. Rychlá proměna politických nálad to jen podtrhuje. Zatímco v srpnu si prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin potřásli rukama na červeném koberci na Aljašce, o měsíc později už Trump nazval Rusko „papírovým tygrem“. Ještě významnější než tato urážka bylo to, co následovalo: poté co prezident Trump upozornil na nedostatek paliva a výpadky dodávek, začala o problémech psát i Moskvou přísně kontrolovaná média. „Už nelze popírat známky nedostatku benzinu v regionech,“ psala tamní média, která se obvykle snaží neúspěchy skrývat.
Vysocí představitelé NATO a španělské vlády se s relativním klidem staví k nejnovějším hrozbám amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten pohrozil, že Španělsko potrestá za jeho nedostatečné výdaje na obranu. Jeden z vysokých důstojníků NATO v Bruselu uvedl, že „hrozba není brána na vojenské úrovni vážně“ a Španělé reagují pokojně.
Evropští lídři se na summitu v Bruselu pustili do diskuse o Ukrajině, nyní už bez přítomnosti prezidenta Volodymyra Zelenského. Klíčovým a nejproblematičtějším bodem jednání je otázka, co s ruskými zmrazenými aktivy, z nichž většina je uložena ve finančním depozitáři Euroclear se sídlem v Belgii.
V době, kdy probíhá demolice Východního křídla Bílého domu, části budovy, která byla po desetiletí spojena s prvními dámami Spojených států, zachovává Melania Trumpová mlčení. První dáma se veřejně nevyjádřila ke zbourání Východního křídla, jež sloužilo jako sídlo prezidentských manželek od administrativy Carthera. Tato demolice přitom narušila kancelářské prostory jejího týmu a vynutila si zastavení prohlídek Bílého domu pro veřejnost.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve čtvrtek prohlásila, že jakýkoli krok Evropské unie ke konfiskaci ruských aktiv držených na účtech společnosti Euroclear povede k „bolestivé reakci“ ze strany Ruska. Zacharovová uvedla, že EU nemá žádné zákonné prostředky k zabavení ruského majetku. Jeho konfiskace by tak byla považována za „krádež“.