Proč mír s "monstrem" Putinem není možný? Pro Západ je jediné řešení jeho kapitulace

Jedním z hlavních důvodů skepticismu je podle webu The Conversation nedůvěra vůči ruskému prezidentovi. Západní lídři se obávají, že jakákoli dohoda by byla pro Putina jen taktickým manévrem, který by porušil, jakmile by mu to vyhovovalo. Podle mnohých analytiků by příměří Rusku umožnilo obnovit své vojenské kapacity, zatímco prodlužování války by naopak Rusko oslabilo a dalo Evropě čas na přezbrojení.

Kromě strategických úvah ovšem existují i hluboké emocionální faktory, které ovlivňují postoj západních politiků a médií. Putin je mnohými vnímán jako ztělesnění krvelačného tyrana. Bývalý americký prezident Joe Biden ho opakovaně označoval za „monstrum“ nebo „vraha bez duše“. Podobně se vyjádřil i francouzský prezident Emmanuel Macron, který Putina nazval „predátorem“. 

Tato přesvědčení vedou k morálnímu odporu vůči jakémukoli kompromisu. Psychologické výzkumy ukazují, že dohoda s někým, kdo je považován za „zlého“, vyvolává silné morální pobouření. Jakýkoli kompromis je vnímán jako morálně nepřijatelný, jelikož by to signalizovalo ochotu obětovat vlastní integritu kvůli materiálním výhodám. Tento postoj kritizuje například Donalda Trumpa za to, že Putinovi poskytl vřelou diplomatickou platformu na nedávném summitu.

V této souvislosti se často objevuje historická paralela mezi Vladimirem Putinem a Adolfem Hitlerem. Dohoda s Hitlerem na Mnichovské konferenci v roce 1938 je dnes vnímána jako strategicky naivní i morálně odsouzeníhodná. Tento pohled naznačuje, že s takovými ztělesněními zla nelze vyjednávat, a jediným přijatelným řešením je naprostá destrukce a bezpodmínečná kapitulace. Pokud je Putin vnímán stejně, je pro mnohé jediným cílem války jeho kapitulace.

Morální imperativ vyhnout se kompromisu se zlem je sice přirozený, ale jeho rigidní uplatňování v geopolitických konfliktech je nebezpečné. Pravidla pro řešení konfliktů říkají, že cesta k míru vyžaduje, aby strany opustily černobílé vidění světa a alespoň naslouchaly pohledu protistrany. Západ se však o to v případě Ruska dosud příliš nesnažil.

Přehnaně moralistické zobrazování Putina může navíc vést k sebe-naplňujícímu se proroctví. Pokud Rusové vnímají, že pro Západ je jedinou možností Putinovo zničení, mohou dojít k závěru, že Západ nebere diplomacii vážně a že jakoukoli dohodu poruší, jakmile se naskytne příležitost. To by Rusko mohlo vést k tomu, aby se také drželo svého útočného postoje. Ačkoliv má Západ právo vinit Putina za jeho nekompromisní postoj, je potřeba se zamyslet, zda by umírněnější veřejný diskurs nepomohl k nastolení trvalého míru na Ukrajině a v Evropě.