Proč lidstvo dodnes nestanulo na Marsu? Lidské tělo by to nepřežilo, varují vědci

Mars
Mars, foto: NASA
Klára Marková 23. prosince 2025 14:02
Sdílej:

Příští rok odstartuje mise Artemis II, která vyšle posádku k obletu Měsíce, a o rok později mají lidé opět stanout na jeho povrchu. Tyto ambiciózní plány, směřující k budoucí výpravě na Mars v průběhu 30. let, však narážejí na neviditelnou, ale smrtící překážku v podobě kosmického záření. Zahida Sultanova z University of East Anglia upozorňuje, že bez zásadního pokroku v biologické i fyzikální ochraně zůstává cesta k rudé planetě pro lidský organismus příliš riskantní.

Kosmické záření tvoří vysokoenergetické částice, jako jsou protony a těžké ionty, které k nám proudí z vybuchujících hvězd nebo z našeho Slunce. Zatímco na Zemi nás chrání magnetické pole a atmosféra, v hlubokém vesmíru tyto částice doslova trhají vlákna DNA a poškozují buněčné proteiny.

Výzkum se nyní soustředí na simulaci těchto podmínek v pozemských urychlovačích, jako jsou ty v USA nebo Německu, které se snaží napodobit vesmírné „bombardování“ na živých tkáních a organismech.

Současné simulace mají však své limity, protože často vystavují vzorky celé dávce záření najednou, což vědci přirovnávají k pokusu studovat déšť pomocí tsunami. Skutečné kosmické záření je navíc směsí různých částic působících současně.

Odborníci proto navrhují stavbu pokročilých urychlovačů s více větvemi, které by dokázaly pálit několik druhů paprsků naráz. Fyzikální štíty z materiálů bohatých na vodík, jako je polyetylen, sice pomáhají, ale energetické galaktické záření jimi často pronikne a vytváří sekundární radiaci.

Naději proto vědci vkládají do biologické ochrany, konkrétně do antioxidantů a látek podporujících přirozenou regeneraci buněk. Studie na myších ukázaly, že syntetické antioxidanty dokážou výrazně snížit kognitivní poškození mozku způsobené radiací.

Další inspiraci hledají v přírodě u organismů, které přežijí i extrémní podmínky. Extrémofilní želvušky (tardigradia) jsou známy svou neuvěřitelnou odolností vůči záření, zejména ve stavu dehydratace, což otevírá otázky, zda bychom jejich mechanismy mohli využít k ochraně buněk u lidí.

Zkoumá se také fenomén hibernace, protože zvířata v tomto stavu vykazují přirozeně vyšší radiorezistenci. I když astronauty zatím neumíme uvést do zimního spánku, pochopení procesů, které chrání tělo během nečinnosti, by mohlo vést k vývoji léků aktivujících buněčnou obranu.

Třetí strategií je podpora vlastních stresových reakcí organismu prostřednictvím specifické stravy nebo léčiv, které by „nastartovaly“ opravné mechanismy DNA dříve, než dojde k nevratnému poškození.

Cesta na Mars tedy nebude jen o výkonných motorech a dostatku paliva, ale především o pochopení neviditelného boje na úrovni molekul. Podle vědců jsme od úplného vyřešení ochrany před kosmickým zářením vzdáleni pravděpodobně desítky let, ale investice do výzkumu v roce 2025 tento termín neustále přibližují.

Cílem je opustit ochrannou bublinu Země bez toho, aby neviditelné částice zničily zdraví posádky i životně důležité systémy kosmické lodi.

Témata:
Stalo se