Tři roky války na Ukrajině přinesly brutální připomenutí staré pravdy, že o výsledku konfliktů rozhoduje především výroba, nikoliv diplomatické sliby. Zatímco evropské summity produkují nekonečné řady deklarací, na skutečném bojišti hraje hlavní roli počet dělostřeleckých granátů, dostupnost dronů a rychlost dodávek náhradních dílů. Podle expertů Emiliana Kavalského a Maximiliana Mayera však evropský obranný průmysl stále setrvává v mírovém nastavení, které je v éře vleklých a intenzivních válečných střetů zcela neudržitelné.
Hlavním problémem je nedostatečná průmyslová vytrvalost. Moderní válka 21. století je extrémně náročná na spotřebu materiálu a Ukrajina dnes pálí munici tempem, které by západní plánovači ještě před deseti lety považovali za nerealistické.
Evropská základna byla po desetiletí optimalizována na efektivitu a nízké náklady, nikoliv na objem a schopnost nárazového zvýšení výroby. Státy objednávají techniku v malých sériích, výroba je roztříštěná do národních sil s nekompatibilními standardy a po skončení studené války se zásoby smrskly na minimum, zatímco kvalifikovaná pracovní síla i těžký průmysl se přesunuly do civilních sektorů.
Tuto slabost dále prohlubuje hluboká strukturální závislost na Spojených státech, která prostupuje několika klíčovými vrstvami. Evropské armády se v oblasti vesmíru a zpravodajství neobejdou bez americké satelitní navigace a sledovacích systémů.
Mnoho pokročilých zbraňových systémů, jako jsou stíhačky F-35, vyžaduje pro svůj provoz neustálé americké softwarové aktualizace a logistickou podporu. Kromě toho s výjimkou Francie spoléhá celý kontinent na americký jaderný deštník a i digitální odolnost Evropy stojí na cloudových službách podléhajících zákonům USA.
Nová Národní bezpečnostní strategie prezidenta Donalda Trumpa tento problém definitivně vyhrotila. Dokument jasně deklaruje, že americké bezpečnostní záruky budou napříště transakční a řízené výhradně zájmy USA.
Washington ve strategii kritizuje Evropu za nedostatek sebevědomí i civilizační úpadek a otevřeně naznačuje, že bezpečnost starého kontinentu již není pro USA prioritou číslo jedna. Pro Evropu to znamená konec éry, kdy mohla automaticky předpokládat, že Spojené státy budou vždy financovat materiální základy její obrany.
Skutečná válečná ekonomika přitom neznamená pouhé navyšování rozpočtů, ale zásadní změnu průmyslového nastavení. Vyžaduje dlouhodobé kontrakty, které firmám dodají jistotu pro investice do nových linek, a především radikální standardizaci.
Namísto desítek různých typů obrněných vozidel se Evropa musí zaměřit na několik unifikovaných platforem vyráběných v obrovských počtech. Součástí tohoto ekosystému musí být i zajištění levné energie pro těžký průmysl a ochrana digitální infrastruktury.
Autoři analýzy varují, že sázet na návrat k tradičnímu modelu NATO s příští americkou administrativou je nebezpečný hazard. Strategie bez silného průmyslu je pouhou iluzí a větší autonomie Evropy by transatlantickou vazbu ve skutečnosti posílila.
Partnerství mezi rovnými partnery je totiž vždy stabilnější než vztah založený na jednostranné závislosti. Evropa nyní stojí před volbou, zda zůstane pouhým spotřebitelem bezpečnosti závislým na cizím svolení, nebo se stane jejím suverénním výrobcem ve velkém měřítku.
Zatímco německá Alternativa pro Německo (AfD) nadšeně vítá novou bezpečnostní strategii USA, která varuje před „civilizačním vymazáním“ Evropy, ostatní nacionalistické strany na kontinentu zachovávají chladný odstup. Nový dokument Trumpovy administrativy totiž vrazil klín mezi evropské pravicové populisty, kteří nyní váhají, zda přijmout americkou pomoc, nebo si zachovat národní suverenitu.
Světem filmu otřásla tragická zpráva. Legendární režisér Rob Reiner (78), tvůrce klasik jako Když Harry potkal Sally nebo Princezna Nevěsta, a jeho manželka, fotografka Michele Singer Reiner (68), byli v neděli nalezeni mrtví ve svém domě v Brentwoodu. Podle policie se stali oběťmi vraždy – oba podlehli četným bodným ranám.
Zatímco vyjednavači amerického prezidenta Donalda Trumpa hýří optimismem ohledně brzkého konce války na Ukrajině, v Kyjevě i evropských metropolích panuje značná skepse. Intenzivní diplomatické úsilí posledních dní se totiž podle analytiků čím dál více podobá snaze naklonit si Bílý dům a vyhnout se nálepce „viníka“ v případě, že vyjednávání ztroskotají.
Arktická krajina se mění tempem, které nemá v historii obdoby. Kromě postupného globálního oteplování čelí oblast stále častějším epizodám tzv. „extrémního tání“. Jde o jevy, kdy úbytek ledu, který dříve trval týdny nebo měsíce, proběhne během pouhých několika dní.
Tři roky války na Ukrajině přinesly brutální připomenutí staré pravdy, že o výsledku konfliktů rozhoduje především výroba, nikoliv diplomatické sliby. Zatímco evropské summity produkují nekonečné řady deklarací, na skutečném bojišti hraje hlavní roli počet dělostřeleckých granátů, dostupnost dronů a rychlost dodávek náhradních dílů. Podle expertů Emiliana Kavalského a Maximiliana Mayera však evropský obranný průmysl stále setrvává v mírovém nastavení, které je v éře vleklých a intenzivních válečných střetů zcela neudržitelné.
Zatímco hlavní zprávy často plní zprávy o stoupajících emisích a úbytku biodiverzity, rok 2025 přinesl i řadu zásadních, byť nenápadných úspěchů. Cílené kroky v oblasti čisté energie, ochrany oceánů a práv domorodých obyvatel ukazují, že ochrana planety přináší hmatatelné výsledky. BBC vybrala sedm klíčových milníků tohoto roku.
Americká Sněmovna reprezentantů vyslala jasný vzkaz Bílému domu. Navzdory nové národní bezpečnostní strategii Donalda Trumpa, která Evropu vykresluje jako kontinent v úpadku, schválili zákonodárci drtivou většinou obranný zákon (NDAA) pro rok 2026. Ten nejenže navyšuje rozpočet na obranu, ale přímo svazuje prezidentovi ruce v jeho snaze oslabit vazby na NATO.
Před dvěma týdny se v Bílém domě odehrála scéna, která by mohla být začátkem nové kapitoly americké politiky. Prezident Donald Trump se při zasedání kabinetu rozhlédl po místnosti a pronesl předpověď: „Příští republikánský kandidát na prezidenta pravděpodobně sedí u tohoto stolu.“
Německý kancléř Friedrich Merz v posledních týdnech radikálně mění tvář německé zahraniční politiky. Na rozdíl od svých předchůdců, Olafa Scholze a Angely Merkelové, kteří byli často kritizováni za váhavost (pro kterou se v Německu vžilo slovo „merkeln“), se Merz podle webu Politico staví do role nesmlouvavého lídra a ochránce zájmů celé Evropy.
Evropští lídři vyjádřili připravenost postavit se do čela „mnohonárodních sil“, které by v rámci nového amerického mírového plánu operovaly přímo na území Ukrajiny. Tento návrh, podporovaný Bílým domem, představuje zásadní průlom v diplomatickém úsilí o ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou.
Německý kancléř Friedrich Merz v pondělí naznačil, že plán Evropské unie na využití zmrazených ruských aktiv pro financování Ukrajiny je pravděpodobně jedinou možností, která má šanci projít hlasováním členských států. Merz na dotaz ohledně odporu některých zemí uvedl, že alternativní návrhy, včetně nového společného zadlužování, by vyžadovaly jednomyslnost. Takové návrhy by mohly být účinně zablokovány nesouhlasnými státy, jako je Slovensko nebo Maďarsko.
Snahy o ukončení války na Ukrajině, živené debatami nad plánem prezidenta Trumpa a evropskými protinávrhy, čelí zásadnímu problému: nedostatečnému propojení míru a spravedlnosti. Valerie Morkevicius, profesorka politologie a odbornice na tradici spravedlivé války, tvrdí, že trvalý mír není možný bez řešení příčin konfliktu, což je chyba, kterou trpěly i předchozí dohody, včetně Minských protokolů.