Příměří se komplikuje. Hamás zřejmě nedokáže vrátit těla všech rukojmích

Podle jednoho izraelského zdroje serveru CNN se nejasnost týká sedmi až devíti těl, jiný zdroj uvádí, že se jedná o deset až patnáct těl. Tyto odhady vycházejí ze zpravodajských zpráv a ze zpráv od Hamásu a zprostředkovatelů, kteří se účastní opakovaných kol vyjednávání. V současné době se Izrael domnívá, že naživu je stále 20 rukojmích, přičemž existují vážné obavy o stav dvou z nich.

Izrael v posledních jednáních, která se konala v egyptském Šarm aš-Šajchu, požaduje vrácení všech rukojmích – živých i mrtvých – jako podmínku pro ukončení války. Premiér Benjamin Netanjahu a jeho kabinet podle izraelských zdrojů vědí už několik měsíců, že Hamás nezná přesnou polohu ostatků některých mrtvých. To by znamenalo, že Hamás nemusí být schopen tento izraelský požadavek splnit.

Americká administrativa Joea Bidena je s tímto problémem také obeznámena. Vyjednavači si jsou vědomi, že někteří rukojmí byli drženi i frakcemi v Gaze, nad kterými Hamás nemá plnou kontrolu. Asistentka ministra zahraničí pro záležitosti Blízkého východu Barbara Leafová uvedla, že pro Hamás bude pravděpodobně snazší navrátit všechny živé rukojmí, než získat ostatky všech mrtvých.

Oficiální postoj Izraele i přes tyto pochybnosti zůstává takový, že Hamás nese odpovědnost za všechny mrtvé rukojmí a očekává jejich navrácení. Panuje obava, že by Hamás mohl nejistoty ohledně těl využít k protahování implementace příměří. Také by mohl trvat na tom, že nevrátí všechna těla, dokud Izrael nesouhlasí s úplným vojenským stažením z Gazy.

Část izraelských kruhů se obává, že by Netanjahu mohl tuto nejistotu použít jako záminku k vykolejení rozhovorů. Kritici premiéra, včetně rodin rukojmích a opozice, ho opakovaně obviňují z záměrného maření jednání a zavádění nových podmínek z politických důvodů. Nicméně jiní se domnívají, že vzhledem k silnému americkému a regionálnímu tlaku na dohodu, je pravděpodobnější, že Netanjahu využije tuto záležitost k vyjednávání konečných detailů.

Nejasnosti ohledně osudu zesnulých rukojmích jsou pro izraelskou společnost mimořádně citlivé. Tyto případy totiž rezonují s dřívějšími nevyřešenými případy pohřešovaných vojáků. Připomíná to například osud poručíka Hadara Goldina, jehož tělo Hamás zadržuje od války v Gaze v roce 2014, nebo Rona Arada, navigátora Izraelského letectva, který byl zajat v Libanonu v roce 1986. Natan Eshel, jeden z Netanjahuových nejbližších poradců, dokonce vzkázal novinářům, že „někteří Ronové Aradové budou“ i v této situaci. To naznačuje, že i nejvyšší politické kruhy počítají s tím, že se některé ostatky nikdy nevrátí.