Jedním z nejtemnějších aspektů ruské invaze na Ukrajinu, který zůstává téměř bez povšimnutí mezinárodního společenství, je osud tisíců unesených civilistů. Podle ukrajinských úřadů bylo od začátku války uneseno téměř 16 000 lidí, kteří dnes trpí v přibližně 180 věznicích rozesetých jak po okupovaných oblastech Ukrajiny, tak hluboko na ruském území – včetně Sibiře. Tento systém připomíná svou brutalitou sovětský gulag. Přesto tito lidé nejsou součástí žádného diplomatického jednání, dokonce ani mírového plánu prezidenta Donalda Trumpa, který se v posledních týdnech intenzivně projednává.
Podle mezinárodního humanitárního práva je zadržování civilistů v době války válečným zločinem. Ruský režim však s ohledem na výpovědi svědků a přeživších tento závazek systematicky porušuje. Důkazy o mučení, znásilňování, nehumánním zacházení a dokonce i zabíjení zadržovaných civilistů se neustále množí. Mnozí z nich byli podle výpovědí drženi v dřevěných bednách, podrobováni elektrošokům do genitálií, jejich nehty byly trhány, těla bila do bezvědomí.
Ukrajinská právnička a nositelka Nobelovy ceny za mír Oleksandra Matvijčuková zaznamenala stovky těchto případů. V jednom z nejděsivějších svědectví popisuje, jak byla žena vězněná na okupovaném území brutálně mučena, přišla o zrak, když jí ruský dozorce vydloubl oko lžící. Vězeňské praktiky, které byly považovány za součást temných kapitol minulého století, se tak dnes opět v plné míře praktikují na evropské půdě.
Jeden z těch, jehož osud se stal symbolem tohoto neviditelného utrpení, je ukrajinský novinář Dmytro Chyljuk. Ruské síly ho unesly už v březnu 2022, při obsazení území severně od Kyjeva. Od té doby o něm jeho rodina nemá téměř žádné informace – jen krátký dopis, který přišel o několik měsíců později.
Jeho rodiče Halyna a Vasyl, oba ve vysokém věku a ve špatném zdravotním stavu, žijí v neustálém zoufalství. Jeho matka, upoutaná po mrtvici na lůžko, každodenně pláče a volá po svém jediném synovi: „Čtyři roky jsme bez něj. Žijeme v agónii.“
Před rokem byl z vězení propuštěn jiný muž, který sdílel celu s Chyljukem. Podle jeho výpovědi Dmytro zhubl na polovinu své původní váhy, ztratil většinu zubů a jeho psychický stav se viditelně zhoršil. Jeho přítel a kolega Stas Kozluk se obává, že po letech strávených v takto brutálních podmínkách může být jeho duševní zdraví nenávratně poškozeno.
Ruské úřady zcela ignorují jakékoli žádosti o informace o osudech těchto vězňů. Ukrajinské úřady se proto snaží rekonstruovat jejich seznamy pouze na základě výpovědí přeživších, kteří si v zajetí memorovali jména a telefonní čísla příbuzných ostatních vězňů, aby jim mohli po propuštění předat alespoň nějakou zprávu.
V oficiálních ruských prohlášeních však civilisté zmizelí v důsledku invaze neexistují. Ruský stát je vymazal z veřejného prostoru, z mezinárodních jednání i z mírových návrhů. To je podle Matvijčukové jedním z největších selhání světového společenství: „Nechápou, co se těmto lidem děje. Nejsou to vojáci. Jsou to civilisté, kteří měli být podle Ženevských konvencí propuštěni okamžitě, bez výměny, bez podmínek.“
Navzdory těmto důkazům mezinárodní tlak na Rusko v této otázce prakticky neexistuje. Mezinárodní organizace se soustředí na zprostředkování mírových rozhovorů, ale osud civilních vězňů je z těchto jednání systematicky vynecháván. Tisíce Ukrajinců tak zůstávají v nelegálním zajetí – bez kontaktu s rodinami, bez právního zastání, bez naděje na spravedlnost.
Zatímco svět sleduje diplomatické manévry a zvažuje politická řešení, rodiny unesených každodenně bojují s úzkostí a bezmocí. Žijí s vědomím, že jejich milovaní mohou být mučeni nebo už dávno mrtví. A největší hrůzou zůstává skutečnost, že mezinárodní společenství k jejich utrpení zůstává lhostejné.
Ruská invaze na Ukrajinu přinesla ruské armádě rostoucí personální ztráty, které podle zpráv z počátku letošního roku překročily hranici jednoho milionu vojáků. Vzhledem k tomu, že se Kreml snaží najít nové zdroje lidské síly a zároveň se vyhnout vyhlášení další velké vlny mobilizace, začíná se v zemi projevovat nový trend v podobě rostoucího náboru žen. Přestože ženy v ruských ozbrojených silách tradičně zastávaly spíše podpůrné funkce, současné náborové kampaně, propaganda na sociálních sítích i zprávy státních médií ukazují, že armáda usiluje o jejich zapojení do operačních rolí, zejména v oblasti obsluhy bezpilotních letounů a dalších technických specializací.
Vojenský konflikt na Ukrajině si od začátku plnohodnotné ruské invaze vyžádal na obou stranách již více než dva miliony padlých, zraněných či pohřešovaných vojáků. Vyplývá to z nové studie amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia. Podle zveřejněných odhadů nesou hlavní tíhu ztrát moskevské síly, které zaznamenaly přibližně 1,4 milionu obětí, přičemž počet mrtvých ruských vojáků dosahuje 400 000 až 450 000.
Evropská komise předložila finanční návrh pro vstup Černé Hory do Evropské unie, podle kterého by začlenění této balkánské země v rámci příštího sedmiletého rozpočtového cyklu mělo unijní pokladnu vyjít na tři miliardy eur.
Vedení amerického ministerstva obrany pod vedením ministra Peta Hegsetha provází podle CNN hluboká nedůvěra vůči podřízeným a neustálé prověřování jejich loajality. Tento stav vyvrcholil na začátku dubna, kdy se náčelník generálního štábu armády Randy George pokusil s ministrem osobně setkat. Chtěl s ním projednat narůstající napětí, které vyvolaly Hegsethovy přímé zásahy do kariérního postupu vysokých důstojníků, včetně zablokování povýšení čtyř plukovníků. K plánované schůzce, na které chtěl generál George představit armádní technologické priority, už ale nedošlo, protože byl hned následující den z funkce propuštěn.
Demokraté a organizace na ochranu volebních práv varují, že nedávný projev Donalda Trumpa, ve kterém bez důkazů hovořil o čínském vměšování do voleb v roce 2020, je jasnou snahou připravit půdu pro zpochybnění výsledků listopadových průběžných voleb.
Španělská severoafrická enkláva Ceuta čelí rozsáhlé humanitární a sociální krizi poté, co na její území v posledních dnech přes moře dorazily stovky migrantů ze sousedního Maroka. Místní úřady hlásí zcela naplněné ubytovací kapacity a masivní příliv lidí, kteří obcházejí hraniční zábrany plaváním podél pobřežních vlnolamů. Regionální prezident Juan Jesús Vivas v reakci na překotný vývoj varoval, že situace dosáhla krizového stavu a tamní přijímací střediska již nedokážou čelit náporu nově příchozích.
Reportáž ukrajinsko-amerického novináře Davida Kiričenka z frontové linie pro web Kyiv Post vykresluje drsnou realitu dnešního bojiště, kde prim hrají moderní technologie. Kiričenko strávil několik dní v těsné blízkosti jednotky bezpilotních systémů ukrajinské 110. samostatné mechanizované brigády. Společně s americkým dokumentaristou Ryanem Van Ertem nahlédli přímo do takzvané zóny zabíjení, tedy pásma neustále sledovaného a napadaného drony.
Katastrofální požáry pustošící v těchto dnech rozsáhlé oblasti Španělska a Francie představují podle nejvyšších evropských představitelů zásadní hrozbu pro celou Evropu. Ohňový živel v blízkosti Madridu a Bordeaux již zničil desítky tisíc hektarů porostu a srovnal se zemí stovky obytných domů. Následná evakuace více než tří set tisíc obyvatel se zapsala do historie jako jedna z nejrozsáhlejších záchranných akcí svého druhu na evropském kontinentu.
Omezení konzumace cukru v prvních dvou letech života může podle vědců výrazně přispět k ochraně mozku a snížení rizika vzniku demence v pozdějším věku. Nejnovější zjištění vycházejí z analýzy historických dat z doby ukončení přídělového systému na cukr ve Velké Británii po druhé světové válce. Výzkumníci porovnávali zdravotní stav lidí, kteří vyrůstali v období striktního přídělu sladkostí, s generací narozenou bezprostředně po jeho zrušení.
Vlna ničivých lesních požárů přiměla španělskou vládu k vyhlášení celostátního nouzového stavu v Madridském regionu a v provincii Ávila. Rozsáhlé evakuace a nasazení vojenských pohotovostních jednotek jasně ukázaly, že požáry šířící se do zástavby vyžadují zcela odlišný přístup, než jaký byl v zemi dosud běžný. Ohrožena jsou především území na pomezí přírody a městské infrastruktury, kde se rizika výrazně koncentrují a komplikují jakékoliv záchranné operace.
Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) představuje klíčový pilíř strategie Evropské unie pro dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je výroba cementu, oceli či chemických látek. Tento proces spočívá v oddělení oxidu uhličitého přímo u průmyslových zdrojů, jeho následné přepravě potrubím nebo loděmi a v trvalém uložení do hlubokých geologických struktur. Podle Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi si Unie stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční kapacity ukládání minimálně padesáti milionů tun CO₂, přičemž do roku 2040 bude podle odhadů Evropské komise nutné ročně uskladnit až dvě stě padesát milionů tun tohoto skleníkového plynu.
Iránské Islámské revoluční gardy v oficiálním prohlášení zveřejněném státními médii přísahaly odvetu za rozsáhlé noční údery Spojených států na íránské cíle. Teheránský režim otevřeně deklaroval záměr ještě během dneška potrestat agresora. Napětí na Blízkém východě tak po krátkém útlumu opět prudce eskaluje, přičemž obě strany dávají najevo odhodlání v konfrontaci pokračovat.
