Pásmo Gazy není větší než Praha. K jeho obnově ale jen peníze nestačí

Důsledky izraelsko-palestinského konfliktu jsou skutečně katastrofální. Lidské ztráty jsou obrovské: OSN odhaduje, že od 7. října 2023 bylo zabito přes 67 000 Palestinců a téměř 170 000 zraněno, zatímco na izraelské straně zemřelo přibližně 1 200 osob a 5 400 utrpělo zranění. Samotné Gaza bylo v mnoha částech srovnáno se zemí. Podle OSN je v Gaze poškozeno 83 % všech staveb a bytových jednotek.

Vzhledem k rozsahu zkázy je nutné se zamyslet nad tím, zda je toto území vůbec schopné udržet život. Nedávné příměří sice stále trvá, ale optimismus ohledně dlouhodobého míru není příliš velký. Pokud má klid zbraní přetrvat, je nezbytné obnovit prostředky, které Gaze umožní zajistit život pro svou populaci.

Gaza je momentálně zónou katastrofy s rozsáhlým poškozením infrastruktury, které je srovnatelné s hurikány 4. nebo 5. kategorie. Stejně jako po každé katastrofě jsou okamžitou prioritou dodávky potravin, léků a balené vody. Tyto kroky zajistí přežití v krátkodobém horizontu. Za předpokladu, že se podaří otevřít hraniční přechody, dojde k záchraně životů díky rychlé humanitární pomoci.

Klíčovou roli v rekonstrukci Gazy budou hrát inženýři. Po neustálém bombardování bude nutné v první řadě obnovit zasypané inženýrské sítě, jako jsou elektrické vedení, vodovodní a kanalizační potrubí a čerpací stanice. Původní trasy potrubí sice budou známé z map, ale velká část infrastruktury bude prasklá, zlomená nebo zcela zničená. Selhání v této oblasti by mohlo vést k vypuknutí chorob, jako je tyfus a úplavice. Dále je nezbytné odstranit nevybuchlé bomby a munici. Poškozené domy a veřejné budovy představují obrovské riziko zřícení, takže bude nutná masivní demolice a odklizení milionů tun sutin. Po splnění těchto bezprostředních úkolů bude následovat stavba nebo oprava nemocnic, domů, škol, silniční sítě a vládní infrastruktury, které byly rozsáhle poškozeny.

Realisticky potrvá desítky let, než se podaří navrhnout, financovat a rekonstruovat infrastrukturu v Pásmu Gazy. Nouzové opravy mohou být provedeny během tří až šesti měsíců, ale v případě zpoždění by zima mohla přinést další oběti. Demolice vyžaduje specializované vybavení a těžkou techniku. Je to skličující úkol. Jen o kus dál čelí Bejrút dilematu, co s 32 miliony tun demoličního odpadu z nedávného konfliktu mezi Izraelem a Libanonem, a to krátce po poválečné obnově po občanské válce. Gazu čeká podobný problém vzhledem k množství sutin na zemi. Je pravděpodobné, že minimálně bude nutné zavést systém prefabrikace domů a masivní logistické úsilí. Historické příklady ukazují, jak dlouho taková obnova trvá: Stalingrad potřeboval přes 20 let na obnovu po druhé světové válce a Varšava dokončila poválečnou rekonstrukci až v 80. letech.

Budoucnost Gazy je závislá na financování a přístupu ke zdrojům. Není to jen otázka peněz, bude zapotřebí stavebních materiálů, dovedností a pracovní síly přímo v terénu. Klíčový je udržitelný mír, oddělení stávající infrastruktury a vytvoření nových možností zásobování. Všechny kritické dodávky a infrastruktura totiž nejsou pod kontrolou gazaovské vlády: elektřina, palivo a voda aktuálně přicházejí z Izraele.

Logisticky zajišťují některé služby humanitární agentury, především Úřad OSN pro pomoc a práci (UNRWA), který má za úkol poskytovat základní humanitární pomoc palestinským uprchlíkům. Například během pouhých dvou zářijových týdnů UNRWA zajistil 370 000 lidem přístup k 18 milionům litrů vody a odvezl 4 000 tun pevného odpadu. To naznačuje, že k udržení společnosti v Gaze je minimálně zapotřebí zhruba 3 miliardy litrů vody (což odpovídá naplnění asi 1 200 olympijských bazénů ročně) a odvoz přes 600 000 tun odpadu ročně. Jakékoli inženýrské řešení bude muset poskytovat minimálně tuto úroveň podpory.

Jako prioritu je třeba rozvíjet novou přístavní infrastrukturu. Pro udržení společnosti v poválečném prostředí budou nezbytné zásobovací cesty, jako jsou silnice a přístavy, nezávislé na vnější kontrole. Velká část demoličního odpadu by mohla být potenciálně využita k rekultivaci půdy z moře a vytvoření vlnolamů pro přístavy. Nicméně, tento odpad je silně kontaminovaný, což představuje další problém.

Dosažení všech těchto rekonstrukčních cílů najednou si vyžádá miliardy dolarů pomoci po mnoho desetiletí. Bez výrazné pomoci, která do regionu proudí, nevyhnutelně porostou náklady na stavební materiály a dojde k nedostatku inženýrů a techniků. Celkově vzato, bez ohledu na to, kolik peněz dárci poskytnou, bude tento projekt představovat zásadní mobilizační cvičení na dlouhé roky.