Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dnes během návštěvy nemocnice Soroka v Beer Ševě, která byla nedávno zasažena raketovým útokem z Íránu, otevřeně promluvil o možnosti změny režimu v Teheránu. Ačkoliv trval na tom, že cílem izraelských útoků není svržení íránského vedení, přiznal, že bombardovací kampaň by mohla vytvořit podmínky pro povstání obyvatel proti režimu ajatolláhů.
„Lidé se mě ptají – usilujeme o pád režimu? To možná bude výsledek, ale je na íránském lidu, aby povstal za svou svobodu. Svoboda nikdy není levná. Nikdy není zadarmo,“ řekl premiér. „Ale možná vytvoříme podmínky, které jim to usnadní. Naším cílem jsou jaderné zbraně a balistické rakety. Ty odstraníme.“
Ve svém projevu také připomněl dějiny: „Před 2 500 lety osvobodil perský král Kýros Veliký Židy. Dnes židovský stát vytváří prostředky k osvobození perského lidu.“
Na tiskové konferenci Netanjahu rovněž pochválil prezidenta Donalda Trumpa za pomoc, kterou USA Izraeli poskytují. „Prezident Trump dělá to, co je nejlepší pro Ameriku. Je to výjimečný přítel Izraele. Společně jsme odhodláni zničit hrozbu jaderného zničení.“
Podle izraelské armády Írán při svém posledním útoku použil střely s vícenásobnými hlavicemi, což představuje novou výzvu pro izraelskou protivzdušnou obranu. Iron Dome je zvyklý zachytávat jednotlivé střely, ale rakety s více hlavicemi výrazně zvyšují nároky na obranu.
Zatímco izraelští lídři mluví o vojenských úspěších, mezi obyčejnými Izraelci sílí nejistota ohledně cílů a smyslu celé operace. Publicista a profesor Bernard Avishai, který se dlouhodobě zabývá izraelskou politikou, se ve svém komentáři z Jeruzaléma ptá: „Jak má tato válka skončit? A co když jediným dosažitelným výsledkem opravdu bude změna režimu v Íránu – i kdyby to nebyl původní plán?“
Avishai popisuje každodenní realitu v Jeruzalémě – noc co noc úprk do krytů, hukot sirén, dunění výbuchů a střípky rozhovorů v úkrytu. Přestože izraelské letectvo vykazuje takticky přesné zásahy, varuje, že strategicky se může celá akce proměnit v past, do které se Netanjahu sám chytil.
„Zničili jsme radary, protiletadlové systémy, raketové továrny, velitele, vědce… Ale pokud už dnes operujeme s předpokladem, že samotná existence íránského režimu je hrozbou, nelze ustoupit,“ píše Avishai. Podle něj to znamená, že cílem se fakticky stává svržení režimu – a tedy dlouhodobá válka.
A i kdyby íránský režim padl, ptá se Avishai, co zaručí, že ho nenahradí autoritářský, militarizovaný systém místo teokratického? A co když se Írán rozhodne neustále útočit „jen natolik“, aby izraelskou ekonomiku udržoval paralyzovanou, ale bez zřejmého důvodu pro masivní americkou intervenci?
Autor zároveň připomíná, že Izrael disponuje silnou jadernou odvetou, a zpochybňuje, zda íránští vůdci opravdu někdy plánovali atomový útok. „Ten, kdo by zničil Tel Aviv, by zároveň odsoudil Teherán k vlastnímu zániku,“ konstatuje s ironií.
V kontextu se znovu objevuje prezident Trump. Netanjahu jej označuje za neocenitelného spojence, ale otázkou zůstává, zda Trump dokáže rozeznat jemnější geopolitické důsledky – a zda je ochoten kvůli Izraeli přivést USA do otevřené války s Íránem. „Trump teď varuje Íránce, aby opustili Teherán, a posílá letadlovou loď Nimitz. Ale co bude příští týden? Co když se Teherán nezlomí?“ ptá se Avishai.
V závěru se zamýšlí, zda Izrael neudělal „pětimetrový skok nad šestimetrovou propastí“. Dlouhodobou válku si podle něj Izrael dovolit nemůže – ani ekonomicky, ani politicky. „Otázky, nejen sirény, nám dnes brání v usnutí,“ uzavírá komentář.
Princ z Walesu, William, otevřeně promluvil o tom, jak s Princeznou z Walesu, Catherine, řešili sdílení složitých rodinných událostí se svými dětmi. Konkrétně se jednalo o oznámení diagnózy rakoviny u Catherine a také u Krále Karla III.
Plány na mezinárodní stabilizační síly s mandátem OSN, které by měly odzbrojit Hamás v Gaze, čelí rostoucímu odporu. Spojené arabské emiráty (SAE) oznámily, že se nehodlají podílet na misi, neboť dosud nevidí jasný právní rámec pro její fungování. Toto rozhodnutí, oznámené vyslancem Dr. Anwarem Gargashou v Abú Dhabí, odráží širší pochybnosti arabských států o podmínkách rezoluce navržené Spojenými státy.
Kanadě byl 10. listopadu 2025 odebrán oficiální status země bez spalniček, a to v důsledku rozsáhlé epidemie, která v uplynulém roce postihla tisíce lidí. Toto rozhodnutí oznámila Panamerická zdravotnická organizace (PAHO), která funguje jako regionální pobočka Světové zdravotnické organizace (WHO) pro Ameriku. Epidemiologové tuto změnu očekávali, protože spalničky jsou extrémně nakažlivé a pokles míry proočkovanosti v Kanadě a dalších zemích zanechal mnoho dětí nechráněných.
Zatímco americké Demokraty povzbudily nedávné volební úspěchy, zkušenosti zemí střední a východní Evropy nabízejí varovný pohled na odolnost populistických sil. Ukazují, že ani výrazné volební vítězství nemusí stačit k trvalému oslabení populistických hnutí, jako je to spojené s Donaldem Trumpem. Trump sám dokázal, že poražení populisté se mohou vrátit, když po prohře v roce 2020 zvítězil v prezidentských volbách 2024.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro The Guardian prohlásil, že se na rozdíl od jiných západních lídrů Donalda Trumpa „nebojí“ a popřel zprávy, že jejich poslední setkání ve Washingtonu bylo bouřlivé. Uvedl, že s americkým prezidentem má „normální, obchodní a konstruktivní“ vztahy.
Britská veřejnoprávní stanice BBC obdržela dopis od týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém hrozí právními kroky kvůli kontroverznímu zpravodajství o jeho administrativě. Tato hrozba přichází v době hluboké krize důvěry v BBC, kterou zhoršila nedělní rezignace generálního ředitele Tima Davieho a nejvyšší šéfky zpravodajství Deborah Turnessové.
Zatímco mezinárodní společenství dlouhodobě naléhalo na Spojené státy, aby se aktivně podílely na řešení klimatické krize, před zahájením klíčových klimatických rozhovorů COP30 v brazilském Belému panuje mezi diplomaty tichá úleva z toho, že USA na nejvyšší úrovni zůstanou mimo. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa, který klimatickou krizi označuje za „největší podvod v dějinách“, totiž USA nejen ustoupily od klimatických opatření, ale otevřeně bojují za globální využívání fosilních paliv.
Pařížský soud rozhodl o předčasném ukončení vězeckého pobytu bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který byl v říjnu uvězněn kvůli spiknutí s cílem získat nelegální finanční prostředky na kampaň z Libye. Sarkozy, jenž si měl odpykat pětiletý trest, bude namísto toho podřízen „soudnímu dohledu“ a měl by být z věznice La Santé propuštěn již dnes odpoledne. Pro politika, který vedl zemi v letech 2007 až 2012, to představuje další dramatický zvrat.
Evropské země nemají jinou možnost než zvýšit věk odchodu do důchodu a provést hluboké reformy penzijních systémů, protože ty jsou neudržitelné v kontextu stárnoucí populace a klesající porodnosti. Ačkoliv jsou problémy známy, reformy často selhávají kvůli politickým tlakům a nedůvěře veřejnosti.
Absence Spojených států, které na konferenci COP30 v brazilském Belému zastoupené administrativou Donalda Trumpa nevyslaly vrcholné představitele, staví Evropskou unii do nepříjemné a nečekané role. EU, která dosud spoléhala na USA jako na „tlumič nárazů“ a hlavního vyjednavače, nyní ponese hlavní nápor požadavků a tlaků směřujících na bohaté země.
Před deseti lety, v prosinci 2015, byl na klimatické konferenci OSN v Paříži přijat Pařížská dohoda, kde se téměř všechny státy světa zavázaly snížit emise na nulovou čistou úroveň do roku 2050. Přestože tehdy panovala obrovská euforie a dohoda byla vnímána jako konec fosilních paliv, realita uplynulého desetiletí je jiná.
Američané, kteří v současné době cestují do zahraničí, jsou vystaveni zvýšenému zájmu a přímým dotazům místních obyvatel ohledně politické situace v USA a jejich názoru na prezidenta Donalda Trumpa. Konfrontace s politikou se stává běžnou součástí jejich cestovatelských zážitků, ať už se jedná o Dublin, karibský ostrov Svatý Martin nebo severní Norsko.