Ochota zvrátit extrémní počasí klesá. Po COP30 v Brazílii zavládla kolektivní skepse

Generální tajemník OSN António Guterres poznamenal, že propast mezi akcemi a vědou se nezmenšuje. Jde o jasné přiznání neschopnosti vlád projevit dostatek vůle, důvtipu či vlivu, aby zkrotily uhlíkovou hrozbu. Australský akademik Luke Kemp z Centra pro studium existenčních rizik na Cambridgeské univerzitě nahlíží na vzestupy a pády civilizací prizmatem „Goliáše“. Ten představuje hierarchii, která dominuje práci a energii pomocí nátlaku a násilí. Zatímco tradiční impéria, jako byl Řím, projektovala svou moc z geografické základny, dnešní globální Goliáš je sítí nadnárodních korporací a algoritmů, které pustoší Zemi a ohýbají obchodní dohody a smlouvy podle své vůle.

Austrálie se pravděpodobně vyhnula problémům tím, že nezískala právo pořádat příští klimatické rozhovory v Adelaide. Podpora pro tuto snahu byla mezi voliči vlažná. S tím, jak Spojené státy upouštějí od klimatických opatření a vědci jsou stále optimističtější ohledně potenciálu zvrátit globální oteplování, se kolem australských snah o zmírnění dopadů klimatu šíří mrzutá poraženecká nálada a pocit bezmoci.

Přestože voliči obecně podporují klimatické akce, ochota k větším ambicím klesá. Mnozí vnímají domácí emise Austrálie jako marginální ve srovnání s dopadem velkých znečišťovatelů. Lidé se domnívají, že to, co může Austrálie udělat, je jen kapkou v moři. Tento názor posiluje globální klimatický rámec, který omezuje čistý příspěvek země jen na to, co se spotřebuje v rámci jejích hranic. Neřeší však skutečné množství, které korporace extrahují a vyvážejí do zbytku světa.

Pokud by se standardem stal čistý uhlíkový příspěvek z těžby a exportu, Austrálie by se z globální "malé ryby" stala "velkou rybou". Odhady totiž ukazují, že je Austrálie mezi prvními třemi vývozci fosilních paliv a celkově v první desítce globálních znečišťovatelů. Zveřejnění těchto faktů nemá Australanům způsobit špatný pocit. Spíše jim dává šanci uvědomit si vlastní vliv na globální úsilí, které mnozí považují za marné.

I když Austrálie nebude hostit COP31, bude mít v příštím roce stále významnou roli. Ministr pro změnu klimatu a energetiku Chris Bowen převezme ústřední roli vyjednavače. Vedení s autoritou národa, který to myslí se svým globálním dopadem vážně, by posílilo jeho schopnost zvyšovat globální ambice a hájit zájmy sousedů.

Ještě větší výzvou pro ty, kdo usilují o rozhodnější klimatické akce, je rostoucí konkurence mezi řadou existenčních rizik, jako jsou pandemie, jaderné války, citlivá umělá inteligence a bezprecedentní nerovnost. Kemp tvrdí, že nejde o izolované problémy. Vytvářejí polykrizi, kde se jedno riziko vzájemně živí druhým: klimatický kolaps pohání migraci, AI polyká energii a zároveň pohání nerovnost, zatímco se hromadí 10 000 jaderných hlavic a teplota stoupá.

Kemp píše, že tyto hrozby nejsou nevyhnutelné. Jsou vědomě vytvářeny mocnými skupinami, které na tom bohatě profitují. Globální katastrofické riziko je produktem celosvětového systému těžby – Globálního Goliáše. Poslední průzkum ukazuje, jak byla klimatická krize pohlcena tímto vírem propojených katastrof. Nejde o to, že je ignorována, ale je jen jednou z mnoha věcí, o kterých je možné zoufat. Jedinou událostí, u které mají lidé své obavy pod kontrolou, je pravděpodobnost dopadu meteoritu – tedy jediný akt, který je dílem přírody.

Kempova studie o padlých impériích dochází k závěru, že Goliášové v sobě skrývají zárodky vlastního zániku. Jsou prokleti právě těmi vlastnostmi, které jim dávají moc, tedy neudržitelností jejich dominance a ničením zdrojů, které drancují. Při promítání trajektorie existenčního rizika za horizont současné doby, řekněme 100 let, se musí stát jedna ze dvou věcí: Goliášové se sami zničí, nebo najdeme způsob, jak spolupracovat a obra porazit.

Kempova prognóza zní, že je třeba si uvědomit, že vlády byly Goliáši polapeny. Je nutné zorganizovat armádu Davidů, která přerozdělí moc prostřednictvím otevřené demokracie a občanských porot. I když se to zdá být velký skok z momentu bezmoci, objevují se záblesky naděje. Lewis nedávno zveřejnil studii ve spolupráci s akademiky. Studie zkoumala snahy o využití technologie k tomu, aby občané získali větší slovo v rozhodnutích ovlivňujících budoucnost.

Výzkum ukazuje, jak se objevují snahy o zapojení občanů do rozhodování pomocí přepojení demokracie, zploštění hierarchií a konstruování dynamičtějších zpětnovazebných smyček se skutečnými důsledky. Je třeba získat zpět kontrolu – ať už jde o zavádění obnovitelných zdrojů, šíření AI, poskytování služeb nebo budoucnost planety – než všichni ztratíme naději. Protože jakmile nezbude žádný David, Goliáš skutečně zvítězí.