Německo našlo nečekaného spojence. Proti Macronovi se obrátila i Itálie

Emmanuel Macron
Emmanuel Macron, foto: Facebook Emmanuel Macron
Klára Marková DNES 19:27
Sdílej:

Itálie se v otázce společného evropského dluhu nečekaně přiklonila na stranu Německa. Přestože Řím tuto myšlenku dlouhodobě prosazoval, nyní se rozhodl zchladit návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Italská vláda se tak chce vyhnout tomu, aby přilévala olej do ohně v narůstajícím sporu mezi Paříží a Berlínem.

Italský ministr zahraničí Antonio Tajani uvedl, že ačkoliv jeho země s principem sdílených půjček na strategické investice v zásadě souhlasí, není podle něj vhodné toto téma otevírat ve chvíli, kdy mezi Francií a Německem panují hluboké neshody. Podle něj nemá smysl zabředávat do debat o otázkách, na kterých neexistuje shoda, a raději by se mělo hledat řešení v oblastech, které členské státy spojují.

Francouzský prezident Macron vyzval k vytvoření schématu společných půjček na financování strategických odvětví těsně před čtvrtečním summitem lídrů EU. Německo však tento návrh okamžitě smetlo ze stolu. Berlín místo toho zdůrazňuje, že mnohem naléhavější je diskuse o problémech s produktivitou celého bloku.

Italská premiérka Giorgia Meloni se v posledních týdnech začala viditelně sbližovat s německým kancléřem Friedrichem Merzem. Tato nová osa mezi Římem a Berlínem se projevuje i tím, že se Itálie distancuje od některých Macronových iniciativ, jako je například kampaň „Made in Europe“, která má zvýhodňovat evropské firmy ve veřejných zakázkách.

Řím neskrývá, že jeho opatrnost je motivována snahou o zachování dobrých vztahů s Německem. Ministr Tajani potvrdil, že byl vždy zastáncem eurobondů, ale v současné situaci považuje za zbytečné začínat debatu, která by unii pouze rozdělila. Prioritou je nyní podle něj postupovat vpřed v bodech, kde panuje jednota.

Tento posun v italské diplomacii naznačuje proměnu mocenské dynamiky uvnitř Evropské unie. Tradiční podpora, kterou Itálie dříve vyjadřovala francouzským vizím o užší finanční integraci, nyní ustupuje pragmatickému spojenectví s německou vládou. To může výrazně zkomplikovat Macronovy plány na prosazení ambiciózních investičních projektů na celoevropské úrovni.

Změna kurzu přichází v době, kdy Evropa čelí výzvám spojeným s poklesem průmyslové výroby a nutností investovat do zelené a digitální transformace. Otázka, jak tyto masivní náklady financovat, tak zůstává i nadále otevřená, přičemž rozkol mezi hlavními ekonomikami eurozóny se spíše prohlubuje.

Stalo se